Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Karel Janeček: Politici z nás dělají kretény. Nedejme se!

| 28. 5. 2011 | Vstoupit do diskuze

„Pavel Kohout udělal tu zásadní chybu, že své návrhy v NERVu zpracovával právě pro ty korupčníky, proti kterým zamýšlel bojovat. A to pak jde těžko. Co se asi stane, když řeknete zloději, aby si sám usekl ruce? Chvíli bude souhlasně mlít pantem a pak celou věc potichu smete ze stolu,“ říká Karel Janeček ve třetím pokračování našeho rozhovoru. Tentokrát bude řeč o podivuhodných trampotách při zakládání Nadačního fondu proti korupci, akciích na doručitele a whistleblowingu.

Karel Janeček: Politici z nás dělají kretény. Nedejme se!

prvním dílu exkluzivního trojdílného rozhovoru pro Peníze.cz a Finmag hovořil Karel Janeček o svém podnikání, o tom, že víc už vydělávatnemůže a že na sázení stromů se zatím nechystá. Ve druhém díle se přiostřilo.Řeč přišla na české korupčníky. Teď jdeme do finále.

Jak jste se vlastně potkal s Janem Krausem a Stanislavem Bernardem, s nimiž jste se rozhodl založit Nadační fond proti korupci?

Jednoduše. Napsal jsem ji e-mail. Poslední kapkou, která mě donutila jednat, byla koaliční smlouva na pražském magistrátu. Kriticky se o ní ve svém pořadu vyjadřoval i Jan Kraus. Den na to jsem mu pak napsal, jestli by nechtěl být ve správní radě Nadačního fondu proti korupci. On souhlasil.

A pan Bernard?

Stanislav Bernard si to více rozmýšlel. Ale nakonec jsme se dohodli. My tři jsme tedy fond založili. Dalšími členy správní rady pak jsou Karel Randák, bývalý ředitel Bezpečnostní informační služby, a ekonom Tomáš Sedláček.

Založení fondu ale provázela řada komplikací. Co vám blesklo hlavou, když jste se dozvěděl o rozhodnutí soudní úřednice Janečkové váš fond nezaregistrovat s odůvodněním, že nenaplňujete podstatu obecně prospěšného cíle?

Jako první se zprávu dozvěděla Monika Vondráková, ředitelka fondu. Byla z toho slušně řečeno velmi rozladěná. Podobné pocity jsem měl i já. Pak jsme si ale uvědomili, jak skvělá je to zpráva. Nevím, co k tomu paní soudní úřednici vedlo, ale asi musela být úplně blbá. Nejenže bylo její odůvodnění právně zcela špatné – vůbec nechápala, co je zákonem myšleno – hlavně nám ale poskytla geniální odrazový můstek pro získání mediální pozornosti. Celé to bylo tak absurdní, že se o nás další den psalo úplně všude. Nakonec to dopadlo tak, že se mě někteří čeští lobbisté chodili ptát, kolik jsem paní Janečkové zaplatil, aby se nám o takovou propagaci postarala.

Co bylo dál? Sice jste rázem byli středem pozornosti, fond jste však pořád neměli…

Původně jsme přemýšleli, že bychom pouze podali odvolání. Jenže pak jsme zjistili, že standardní doba pro jeho vyřízení se pohybuje mezi půl rokem a rokem. Tak dlouho jsme čekat nechtěli. Mimochodem, teď už to jsou čtyři měsíce a pořád nemáme jediné vyjádření. Proto jsme si řekli, že kromě odvolání založíme další fond, k němuž se musejí úředníci povinně vyjádřit do čtrnácti dnů. Kromě Nadačního fondu proti korupci jsme tedy založili ještě Nadační fond pro boj proti korupci. Vyhráno jsme ale ještě neměli.

Jak to?

Zase se začaly dít neuvěřitelné čachry. Ačkoliv se k našemu fondu měla podle rozvrhu tentokrát vyjádřit úplně jiná skupina úplně jiného soudce X, městský soud udělal další podivnost. Porušil časový rozvrh a případ opět shodou okolností skončil na stole úřednice Janečkové, která patřila do skupiny soudce Y. To byla první zvláštnost. Bohužel ne poslední. Paní Janečková, což je mimochodem zajímavá shoda jmen, se nám asi chtěla revanšovat za mediální masáž, která se kolem ní rozbouřila po prvním odmítnutí registrace, a začala dělat obstrukce. Asi si řekla, že když nás nemůže odmítnout úplně, bude nám aspoň házet klacky pod nohy, seč to půjde.

S čím přišla tentokrát?

Oznámila nám, že musíme doložit všechny dosažené vysokoškolské tituly. Opravdu zásadní věc u fondu proti korupci… Naprostá absurdita. Zvlášť s ohledem na to, že jsem rok předtím zakládal Fond na podporu vědy a výzkumu a nikdo po mně žádný titul nechtěl. Tentokrát ji asi někdo chytrý poradil, že mám titul ze Spojených států a jeho doložení, nostrifikace je v tak krátké době prakticky nemožná. Standardně trvá i měsíce. Třeba americký titul profesora Švejnara se podle mých informací nostrifikoval více než rok. Rozhodl jsem se ale, že Janečková prostě nesmí vyhrát. Zmobilizoval jsem všechny své známé a díky obrovské pomoci Univerzity Karlovy, Matematicko-fyzikální fakulty i mého školitele na Carnegie Mellon University v Pittsburghu jsme nakonec celý proces zvládli za sedm pracovních dní.

Potkal jste se někdy s paní Janečkovou osobně?

Nepotkal…

A nechcete se s ní potkat?

(smích) Úplně nevím, co bych jí měl říct. Jan Kraus ale říkal, že by ji strašně rád pozval k sobě do Show Jana Krause.

Nemyslíte, že za tím vším byly ještě nějaké jiné tlaky?

Přesně to jsem si myslel hned od začátku. Na druhou stranu… To první zamítnutí bylo tak stupidní, že by člověk, který za tím stál, musel být opravdu úplný blb. Lepší PR bychom si opravdu sami nevymysleli. Možná si myslel, že nás odradí. Že jsme měkkoty… Těžko říct. V případě druhého odmítnutí v tom vidím spíše snahu paní úřednice Janečkové pomstít se. Je ale moc divné, že městský soud porušil svá pravidla. Navíc si myslím, že to Janečkové musel doporučit někdo, kdo moc dobře věděl, co dělá. Byla to opravdu obstrukce par excellence.

Co vlastně bude fond dělat?

Nejdůležitější bude právní a mediální podpora lidem, kteří se rozhodnou korupčníkům postavit. Nesmíme dopustit, aby byli odvážní lidé zašlapávání do země, protože bojují za dobrou věc. Nikdo z nich nesmí dělat debily.

Zkuste si teď na chvíli představit, že tu před vámi nesedím jako novinář, ale jako člověk, který má informace o milionové úplatkářské aféře ve státní správě. Co byste mi poradil?

Určitě bych vám poradil, abyste zkusil celou situaci co nejlépe zmapovat a hlavně získal přímý důkaz.

Stačila by nahrávka z mobilního telefonu?

Použití nahrávek v soudním řízení je někdy problematické, v každém případě se s nimi ale dají dělat velké věci.

Jaké jiné důkazy bych si tedy měl obstarat?

Data, dokumenty, cokoliv tištěného a notářsky ověřeného.

Co by se dělo dál?

My bychom pak podali podnět k zahájení trestního stíhání, případně jako fond podpoříme iniciativu poškozeného podat žalobu podle občanského zákoníku zaplacením soudních výloh a dalších nákladů. Také bychom s celou aférou začali pracovat mediálně.

Už někdo takový přišel?

Ano. V současnosti pracujeme na několika projektech. Hned po mediální masáži související s naším vznikem se nám ozvala obrovská spousta lidí. Hodně věcí jsme museli odmítnout. Bohužel nemáme kapacity na to, řešit nekvalitní dodávku oken, proto všude říkám, že se zabýváme pouze korupcí významného ekonomického dopadu.

Na čem konkrétním tedy pracujete?

Jsou to stále velmi citlivé informace, proto si je ještě nechám pro sebe.

Kolik peněz jste do Nadačního fondu proti korupci vložili?

Já osobně jsem poskytl milion korun, další téměř milion a půl pak darovala firma RSJ a její společníci. Půlmilionem pak přispěl pivovar Bernard. Už se nám ale ozývají další a další dárci – jak firmy, tak jednotlivci. A je to dobře. Pokud někdo chce boj s korupcí vyhrát, potřebuje peníze. Spoustu peněz. Pořád to ale není nic ve srovnání se stamiliardami prokorumpovanými každý rok. Náš rozpočet je v porovnání s takovou sumou sotva desetitisícinový. A přitom může s českou korupcí pořádně zahýbat.

Ekonom Partners a bývalý člen NERVu Pavel Kohout také proslul svou tvrdou kritikou českého korupčního prostředí. Nakonec ale z poradního sboru odházel rozladěný. Návrhy NERVu nikdo nebral vážně. Nebojíte se, že dopadnete stejně?

Nebojím. Pan Kohout udělal tu zásadní chybu, že své návrhy zpracovával právě pro ty korupčníky, proti kterým zamýšlel bojovat. A to pak jde těžko. Co se asi stane, když řeknete zloději, aby si sám usekl ruce? Chvíli bude souhlasně mlít pantem a pak celou věc potichu smete ze stolu. Právě proto musí změna přijít zdola a od nezávislé instituce. Pavel Kohout prostě pracoval na špatném smetišti. Takhle to nemůže fungovat. Jeho frustraci ale naprosto chápu. Přitom stačí opravdu málo a situace se rázem zlepší!

Co třeba?

Vezměte si třeba akcie na doručitele v listinné podobě. To je klasický případ, jak dělají politici z lidí kretény. To jsou přesně ty papíry, kterými se uplácí. Kdekoliv jinde v Evropě tenhle druh akcií mají – a takových zemí je jen pár – tak mají alespoň každou akcii zaregistrovanou v centrálním počítačovém systému. V Čechách ale taková povinnost vůbec neexistuje. Takhle se v Čechách rodí všichni ti zázrační rychlokvašení zbohatlíci. To je neakceptovatelné. Na celé planetě přitom existují pouze tři země, kde jsou akcie na doručitele v listinné podobě bez registrace povolené. Je to Nauruská republika s třinácti tisíci obyvateli, druhé jsou Marshallovy ostrovy se šedesáti tisíci obyvateli a třetí je desetimilionová Česká republika.

Nikde jinde nic podobného opravdu není?

Fakt! Je to strašná demence!

Copak tu opravdu není vůbec žádná vůle s tím něco udělat?

Na jednom kulatém stole jsem přesně tohle říkal Nečasovi. On na mě koukal a říkal, že o tom nevěděl, a že když je to takhle, když jsou to takovéto obskurní země, že bychom s tím měli něco udělat, že bychom to mohli zrušit. Od našeho setkání ale uběhlo půl roku a hádejte, co se stalo?

Nic.

Přesně tak! Podle posledních informací to ale vypadá, že se k tomu přeci jen schyluje. Zrušení akcií na doručitele v listinné podobě bez registrace nás ale nespasí. Čeští korupčníci si určitě najdou jinou skulinku, ale čím víc jim budeme házet klacky pod nohy, tím to bude lepší. Mnohem důležitější věcí, kterou musíme udělat, je co nejrychleji přijmout českou variantu amerického zákona False Claims Act, který USA platí už od roku 1863.

O co jde?

Hlavně o podporu takzvaného whistleblowingu. Podle tohoto zákona má každý, kdo upozorní na korupci, nárok na 15 až 30 procent z peněz, které jsou odhalením korupce ušetřeny. Zkuste si schválně spočítat kolik je 30 procent třeba z půlmiliardy. To máte hned sympatických 150 milionů. Stačilo by tenhle zákon prohlasovat a dobrovolníci se hned pohrnou. A neprodělá ani stát. V Americe totiž zároveň platí zákon, že pokud někdo korumpuje a krade, nečeká ho jen vězení, ale musí zaplatit trojnásobek toho, co ukradl. Podle toho, kolik je z podvodníka vymláceno, se pak odvíjí také odměna whistleblowera. To není jako u nás. To jsou fakt absurdity! Vezměte si, že někdo ukradne čtyřicet milionů, je shledán vinným, ale od soudu odejde s podmínkou a pokutou pět milionů! Co je to za blbost? To jsou uplacení soudci až běda. Proto tu musejí vznikat privátní substituty, jako je Nadační fond proti korupci…

A ještě poslední věc. Rád zdůrazňuji, že k vyřešení korupce je třeba změnit chápání společnosti. Korupce musí být vnímána jako nejhorší forma příživnictví a krádeže, nikoliv jako nějaký drobný a v podstatě ospravedlnitelný poklesek. Teprve pokud bude většina lidí považovat korupčníky za společenské parazity, jsme na dobré cestě korupci jednou provždy vymýtit.

Karel Janeček

Ředitel a předseda představenstva společnosti RSJ Algorithmic Trading, kterou založil v roce 1995, absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu UK. Tam v současnosti též přednáší. Doktorát získal na Carnegie Mellon University v Pittsburghu. V letech 2004 až 2005 působil jako vědecko-výzkumný pracovník v Rakouské akademii věd. Založil Nadační fond na podporu vědy a výzkumu a Nadační fond proti korupci. Jeho prvním oceněným byl Libor Michálek, ústřední postava nedávné korupční kauzy kolem Státního fondu životního prostředí. Janeček je ženatý, má dvě děti. Rád si zasportuje, miluje hlavně tenis. Sport bere jako duševní hygienu a hrazdu má i v kanceláři.

Martin Vlnas

Martin Vlnas

Vystudoval politologii, sociologii a mediální studia na FSS MU v Brně. Na univerzitě Sungkyunkwan v jihokorejském Soulu se rok zabýval východoasijskou kulturou a sociálními systémy. Během studia publikoval reportážní texty...

Komentáře

Celkem 4 komentáře v diskuzi

Nepřehlédněte

Bojkotovat Ameriku?

Bojkotovat Ameriku?

Teď už je jasné, že výsledek prezidentských voleb v USA je katastrofa. Lhostejnost prezidenta Trumpa vůči riziku klimatických...

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK