Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Vlastimil Tlustý: Skutečný opt-out? Možnost výběru!

| 1. 6. 2011

"Připravovaná penzijní reforma žádnou skutečnou reformou není. Jedinou alternativou je postupné snižování státem garantovaného důchodu," tvrdí Vlastimil Tlustý, někdejší ekonomický expert ODS a ministr financí.

Vlastimil Tlustý: Skutečný opt-out? Možnost výběru!

Jak byste hodnotil vládní návrh důchodové reformy?

To není žádná důchodová reforma, protože vládní návrh neřeší to podstatné. Vznik takzvaného druhého pilíře, do kterého vstoupí jenom ti, kteří si spočítají, že to pro ně bude výhodné, bude pravděpodobně znamenat tak malé procento občanů, že to bude prakticky zanedbatelné. Základní problém, kterým je stárnutí populace a snižující se počet plátců důchodového pojištění, se tím vůbec neřeší. Obávám se, že celý návrh je pouze reakcí na lobbistické tlaky několika vlivných velkopodnikatelů ve snaze vytvořit systém, kdy by občané spořili právě v jejich fondech. Podíváte-li se po Evropě, tak uvidíte, že všude, kde něco podobného bylo zavedeno, je to dnes oslabováno, nebo dokonce rušeno. Tato cesta je spíše opouštěna, než aby to bylo perspektivní řešení.

Nevidíte výhodu v tom, že část peněz se sebere ze spotřeby a v penzijních fondech se změní v investice?

Pokud chce stát podporovat spořivé občany, tak neměl omezovat podporu stavebního spoření. Je pravda, že stavební spoření se špatně jmenuje, ale bylo to státem podporované spoření motivující lidi k tomu, aby místo žití na dluh spořili. Já z toho dedukuji, že cílem této vlády není podporovat spořivost občanů. Provádět to tak podivným způsobem, jakoby přes důchodovou reformu, mi připadá nesmyslné. Byť se jedná o určitou motivaci pro lidi s vyššími příjmy. Ve chvíli, kdy výnosy z důchodových fondů nejsou nic moc, bych onen investiční impuls nijak nepřeceňoval. Spoléhat na nějaké kolektivní zajištění vyšších příjmových skupin považuji spíše za levicovou úvahu. Těmto lidem by mělo být dáno na vědomí, že mají vzít osud do vlastních rukou, a že si tudíž mají najít sami svou nejpřijatelnější formu zajištění na stáří - ať jsou to investice do nemovitostí, bytů, vyšší počet dětí atd. Ale tlačit někoho do jedné určité formy zajištění na stáří nepovažuji za dobré.

Je možné provést důchodovou reformu pouze parametrickými změnami, především prodlužováním věku odchodu do důchodu? Vždyť od zavedení státních důchodových systémů se střední délka života dramaticky zvýšila, aniž by na to věk odchodu do důchodu nějak reagoval.

Rychlé a razantní zvyšování věku odchodu do důchodu považuji za nemožné, protože praxe ukazuje, že lidé se pak snaží unikat přes dlouhodobé nemoci, invalidní důchody a podobně. Stejně pak lidé ve vyšším věku práci neseženou, a nakonec skončí na sociálních dávkách. Jestliže někdo vidí řešení problému v odchodu do důchodu v sedmdesáti letech, tak šedesátidevítiletí si najdou cestičky, jak z tohoto systému utéci. Zatím se sice vlády touto cestou ubíraly, ale já se obávám, že jakmile se dostaneme k určité věkové hranici, tak nastanou popsané negativní efekty.

Dobře, ale délka dožití se dnes pomalu shoduje s polovinou délky pracovního cyklu. To přece není normální.

Samozřejmě, že evropská civilizace s radostí přijala, že místo důchodového zabezpečení, které bylo dříve koncipováno na pět let, dnes funguje po dobu čtyřikrát až pětkrát delší. Tím pádem je to neufinancovatelné. Nicméně si nedokážu představit, že by jakákoli politická síla přežila pokus vrhnout civilizační vývoj a zvyklosti dnešních lidí o sto let zpět. Ano, nechť se postupnými krůčky věk do důchodu upravuje, nicméně představa, že by měl kopírovat dobu dožití tak, jak existovala před sto lety, je čistě teoretická, politicky nereálná.

Vy jste svého času navrhoval celkem originální řešení důchodové reformy. V čem spočívalo?

Přibývá důchodců, ubývá plátců. Co s tím? Zatěžovat mladou generaci vyššími odvody nelze, protože v éře nastupujících nových ekonomik se stávají vedlejší náklady práce koulí na noze konkurenceschopnosti české ekonomiky. Další zvyšování odvodové a daňové zátěže je tedy vyloučeno. Více plátců nezískáme - takové ty nápady, že se sem pohrnou davy cizinců, kteří zvýší počet platících do systému, také nevypadají reálně. Z toho mi vychází jediné: ubývá-li počet plátců a není-li možné jej nahradit jinými způsoby, může stát pouze zajišťovat základní důchodové zabezpečení. Slovo „základní" znamená, že se jedná o ekvivalent toho, čemu se říká „životní minimum" v sociálních dávkách. A pochopitelně se to týká jen dnešních mladých lidí. Těm je to potřeba dopředu oznámit, aby se na to začali připravovat. Dobrou zprávou je, že v souběhu s postupným snižováním důchodů by zároveň docházelo k postupnému snižování odvodů. Samozřejmě, že by to nemohlo být naráz, ale postupně, řekněme o dvě procenta ročně, aby do systému i nadále proudily peníze pro stávající důchodce. A ze snížených odvodů nechť si každý investuje do toho, co uzná za vhodné a prospěšné. Mějte hodně dětí, kupte dům, který časem prodáte, klidně spořte v nějakých důchodových fondech. Tento návrh nikoho do ničeho nenutí a dává každému na výběr podle jeho životních priorit, kariéry, majetku a dalších aspektů. Ano, ať stát motivuje lidi šetřit si na stáří, ale ať je nenutí do způsobu této motivace.

Protiargument ale zní: a co ti, kteří nejsou schopni se o sebe ve stáří postarat ani si na tuto dobu našetřit?

To je jednoduché. Princip, o němž mluvím, se týká mladých lidí, kteří na změnu státní politiky v oblasti důchodového zabezpečení budou mít třicet i více let. Ti budou vědět, že se o ně stát nepostará, respektive pouze v nejnutnější možné míře, která odpovídá již zmíněnému základnímu důchodu. Tomu pochopitelně přizpůsobí svůj životní styl, který povede k vyšší odpovědnosti za svůj vlastní život. Tím pádem těch, kteří se spolehnou na pomoc státu či cizích lidí, bude daleko méně než dnes, kdy lidi ujišťujete, že ať žijí tak či onak, stát se o ně nakonec stejně postará. Morální hazard je v takovém případě daleko vyšší, než když lidem řeknete na rovinu, že odpovědnost za zajištění na stáří je pouze a jen na nich samotných.

Ale proč bych se nemohl stejně tak dobrovolně rozhodnout, že zůstanu v průběžném systému?

To se ale s mým návrhem nijak nevylučuje. Každý by měl mít možnost výběru; v tom vidím skutečný opt-out. Pokud se někdo rozhodne vyjít z průběžného systému, nastala by výše popsaná situace postupného snižování státem garantovaného důchodu za souběžného snižování plateb důchodového pojištění. Pokud by kdokoli chtěl v systému zůstat, platil by i nadále stejné sociální pojištění jako doposud. Takový člověk bude mít větší podíl náhrady, a tím pádem i větší procento důchodu v poměru k průměrné mzdě. Průběžný systém by se pouze přetvořil v jakýsi státní fond, který by spravoval důchodové účty osob, které by zůstaly v státním průběžném systému.

Projevilo by se podle vás postupné snižování důchodového pojištění, které tvoří významnou položku vedlejších nákladů práce, pozitivně i na tvorbě takových pracovních míst, která jsou dnes pro soukromý sektor neefektivní?

Ano, to je další z důvodů, proč si myslím, že mnou navrhovaná forma důchodové reformy je ta nejlepší. Postupné snižování důchodových odvodů by zlevňovalo práci, a tím by řešilo i řadu dalších problémů, které dnes existují. Tím hlavním je omezená možnost lidí v předdůchodovém věku sehnat práci. Často už nemají sílu pracovat na plný úvazek, pracovat s takovým nasazením, s jakým pracovali v mladém věku. Jenže každá firma si dobře rozmyslí, zda bude takového člověka zaměstnávat, jestliže za jeho snížený výkon bude muset odvádět stejné dávky, jako kdyby pracoval na plný plyn. Zlevnění práce bude znamenat i snížení cen, protože najednou začnou být prodejné všechny statky, i ty, které byly do té doby na trhu neprodejné, včetně ceny práce. Najednou by se vynořila poptávka po pracovních místech, která do té doby neexistovala, protože soukromý sektor si je nemohl dovolit. Může se to zdát jako jeden z vedlejších efektů mnou navrhované reformy, nicméně je to efekt navýsost důležitý.

Nejenom česká vláda se snaží budoucí počet plátců zvýšit různými rodinnými přídavky, které mají zvýšit natalitu. Je to správná cesta?

Podpora rodin s dětmi je samozřejmě v pořádku, ale má své meze. Každá taková forma se nakonec neobejde bez zvyšování veřejných výdajů, tj. bez zvyšování deficitu státního rozpočtu, který je pak financován zvyšováním daní. Tudy cesta nevede. Přitom populačně nejvíce rostou ty země, kde žádná prorodinná politika, neřku-li důchodový systém neexistuje. Tím neříkám, že bychom si měli brát příklad z rozvíjejících se zemí Afriky či Asie. Euroatlantická civilizace se ubírá jiným směrem. Nicméně zabezpečení se na stáří díky početné rodině patřilo vždy k významným prvkům i u nás. Opět mohu jenom zmínit, že můj návrh důchodové reformy řeší i populační deficity. Řada lidí by totiž preferovala zvýšení svého standardu v důchodovém věku právě zvýšeným počtem dětí.

Jak se díváte na výhrady Václava Klause k důchodové reformě, zvláště pokud jde o jeho oblíbené téma „diskontace budoucnosti", kdy vlastně hovoří o tom, proč dnes zavazovat nějaké prostředky do druhého pilíře, když reálná hodnota základního důchodu bude za dvacet, třicet let zcela jiná než dnes?

Rozpakům pana prezidenta zcela rozumím. I on musí vědět, že to, co je navrhováno, nemíří k podstatě věci. Vláda pouze, aby si „odfajfkovala" jeden bod ze svého programového prohlášení, vytvořila něco, co nikomu příliš nepomůže, ale ani neublíží. Proto pan prezident označuje vládní verzi za ukvapenou a nedomyšlenou. A myslím, že co se týká mé koncepce důchodové reformy, o níž hovoříme, i zde bychom se shodli. Ano, nikdo z vládních politiků nechápe cenu peněz v toku času. To, co říká Václav Klaus, je jenom vědečtějšími slovy totéž, co říkám já. Minimální důchod v Albánii je přece něco jiného než u nás. A pokud nenastane nějaká katastrofa globálních rozměrů, tak za oněch třicet let, kdy by byl pouze státem garantovaný důchod, tak už bude na takové úrovni, jako je minimální důchod dnes v Německu. A to je přece rozdíl.

Připraveno ve spolupráci s Revue Politika

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (6 komentářů)

Jiří Kaktus Havel | 1. 6. 2011 19:58

S investicemi do nemovitostí to funguje, pokud se demografie vyvíjí pozitivně a opačně. Protože obyvatelstvo ČR plynule vymírá , NEINVESTUJI DO NEMOVITOSTÍ. To už lze vidět dnes - celá řada pronajímaných bytů zeje prázdnotou. Navíc generace "lemplů" si zvykla na ubytování v mamahotelu - mám kamaráda, kterému je skoro 60 a bydlí u maminky, proč by si platil svůj byt, když mu mamča uvaří, vypere,uklidí a ještě to má zadara ?...... A bude ještě hůř !
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Radovan Dell | 1. 6. 2011 13:21

Ten p. Tlustý je poměrně inteligentní člověk, alespoň co se tohoto rozhovoru týče, škoda jen, že se k jeho straně váže tak velká korupce a tím se strana stává pro mě nevolitelnou.

Nicméně zpět k jeho návrhům. To nemůže u levicově smýšlejících lidí nikdy projít (nezapomínejte že v ČR je cca 50% lidí levicových). Takové věci jako "postarat se sám o sebe". Jak by to měli udělat a proč vůbec? Čekat, že se změní chování lidí je dle mne velmi nereálné. Osobně to vidím tak, že budeme před sebou valit balvan tak dlouho, dokud budeme mít sílu a jednoho dne bude balvan moc velký a důchody prostě nebudou. Bude to takový malý velký třesk.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Otakar Hokynář | 1. 6. 2011 14:03
reakce na Radovan Dell | 1. 6. 2011 13:21

Vítám Vás, pane Delle. Sám se hlásím spíš k levicověji orientovaným lidem, ale vše s mírou- věřím, že se v první řadě musím postarat sám o sebe a až když nemohu z nějakého vážného důvodu, tak by tady měla být kvalitní sociální síť. Názory pana Tlustého mi takycelkem konvenují, zvláště snaha ponechat svobodu preferencí toho, jak se zajistit na stáří. Nicméně, Češi investují hodně do vlastního bydlení, což jim umožní redukovat v důchodovém věku náklady a ušetří zdroje budoucí generaci. Má to zase velké mínus stran mobility pracovní síly. Krátce poté, co jsme diskutovali u článku p. Kohouta tady, tak mu vyšel článek na investicniweb.cz, kde jako velmi dobrou ochranu úspor proti inflaci doporučuje nemovitost.Odhaduji, že tímto způsobem se zajišťuje nebo již je zajištěna nejméně polovina lidí.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Radovan Dell | 1. 6. 2011 17:22
reakce na Otakar Hokynář | 1. 6. 2011 14:03

To vlastní bydlení je velmi důležité.

Vzhledem k tomu, jak si češi zvykli na stavební spoření, tak by mohl projít návrh na přejmenování Stavebního spoření na Důchodové spoření. Podmínky by zůstaly víceméně stejné, ale peníze byste si mohli vybrat až po nastoupení do důchodu. Oni lidi stejně mají stavební spoření třeba i více než 10 let - někteří původní smlouvy, někdo druhou nebo třetí smlouvu. Navíc by vám do Penzijního spoření mohl přispívat i zaměstnavatel a tak by to bylo ještě výhodnější. To by pravděpodobně motivovalo lidi k tomu pracovat a spořit. Kdo by nepracoval a nespořil, ten by dostal životní minimum.

Na druhou stranu - on stát i dnes přispívá na bydlení, energie, mobil, atd... Takže když bude někdo mít malý důchod a nebude mít vlastní bydlení, tak mu stát dá i na nájem. To nakonec zatíží státní pokladnu. Tedy jestli to bude vyšší důchod nebo malý důchod a doplatek na bydlení asi vyjde nakonec nastejno.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Otakar Hokynář | 2. 6. 2011 09:09
reakce na Radovan Dell | 1. 6. 2011 17:22

"Stavebni" spoření už tak do jisté míry funguje. Takže by přejmenování pojmenovalo pravý stav věcí.Ještě s tou výhodou, že by se nemusely budovat nové struktury s jejich přemrštěnými náklady.
K druhému odstavci Vaší reakce. Stát si skutečně zavařil stran sociálních dávek na bydlení, ty ostatní zmiňované příspěvky jsou marginální záležitosti. A jako obvykle je cesta do pekel dlážděna dobrými úmysly: regulované nájmy báječně zdeformovaly trh bydlení a ve své podstatě vyhnaly ceny nájmu volných nájemních bytů do výšin, ze kterých nyní začínají klesat (a určitě přikrmily bublinu na realitách). Třeba u mne v Dejvicích klesly nájmy za posledních pár let o cca 20-25% a začínají být cenově mnohem dostupnější než v 90. letech.Bohužel si mnoho lidí ze starší generace není schopno uvědomit, že prostě na 4 +1 na Vinohradech mít nebudou (chápu ale, že je poněkud těžké se stěhovat z míst, kde mám kořeny).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Libor Kosour | 1. 6. 2011 17:28
reakce na Radovan Dell | 1. 6. 2011 17:22

Ale porad je rozdil mit stavebni sporeni 10 let s moznosti kdykoliv po 6-ti letech jej vybrat, nez nekde "utopit" penize na desitky let bez moznosti vyberu.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!