Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Prezident slaví, Kohout bilancuje: Klaus fatálně selhal v oblasti kapitálových trhů

Ze všech českých politiků od dob první republiky je Václav Klaus jedním z mála, kteří snesou označení státník. Seznam jeho činů je impozantní, podobně i jejich význam. A jako většina velkých mužů, které dějiny povolají k řízení státu, má za sebou úspěchy i prohry...

Máme-li hovořit o kladech, v první řadě je nutno zmínit úspěšné rozdělení Československa. Připomeňme situaci po volbách v roce 1992. Slováci dali jasně najevo, že samostatný stát je pro ně jen otázkou času. Národ, který skutečně touží po samostatnosti, ji obvykle získá, dříve či později. Lze klást překážky a vymýšlet kličky, které však bývají na škodu všem. Federace byla z hlediska státoprávního uspořádání zlým snem a hrozila definitivní ztráta funkceschopnosti.

Václav Klaus, když zjistil, co by následovalo, vyšel Slovákům vstříc a společně s jejich politickou reprezentací našel jediné možné uspokojivé řešení. Od té doby odpadly kompetenční spory. Slovákům se splnil sen být pány na svém území. Češi se na oplátku zbavili „penězovodu“. Oba národy jsou od roku 1993 zodpovědné samy za sebe a funguje to. Chyba i úspěch jednoho může být poučením pro druhý stát. Funguje vzájemná konkurence i spolupráce. Hranice je otevřená, lidské i obchodní kontakty jsou bohaté.

Rozdělení Československa: Inspirace pro Brusel

Střízlivý a státnicky moudrý je i Klausův názor na mezinárodní spolupráci v rámci Evropy. Přehnané snahy o vytvoření umělého státního útvaru na bázi Evropské unie vždy považoval za naivní a škodlivé. Vývoj v posledních letech mu dává ostatně za pravdu.

Neřešitelné dilema finanční krize některých států eurozóny opravňuje Klausův skepticismus ohledně EU jakožto optimální měnové zóny. Naopak, v Bruselu a ve Frankfurtu by možná měli studovat detaily česko-slovenského rozdělení měny na jaře 1993...

Fiasko investičních fondů

Jako makroekonom měl Klaus velkou pravdu, ale bohužel fatálně selhal v oblasti kapitálových trhů. Lid dodnes zhusta žehrá na údajně nepodařenou kuponovou privatizaci. Ve skutečnosti privatizace samotná byla bez problémů. Fiaskem však bylo spuštění investičních fondů českého typu. Šlo o paskvil: zákon neumožňoval vznik průmyslových holdingů, ale ani solidně spravovaných podílových fondů, které se starají o prostředky klientů, aniž by aktivně zasahovaly do hospodaření společností.

Zákon byl různě obcházen a přitom různí podnikavci zjistili, že majetek fondů lze různými způsoby vykrádat. K dovršení vší bídy neexistovala fungující Komise pro cenné papíry a burzy, takže se kradlo za bílého dne bez okolků a zábran. Podcenění tohoto aspektu stálo Českou republiku nejen mnoho miliard, ale hlavně dobrou pověst.

Václav Klaus na to doplatil pádem vlády v roce 1997 a rozštěpením ODS. Role regionálního burzovního centra se ochotně ujala Varšava, kde všechny potřebné zákony a instituce byly. Škoda, stačilo tak málo a politický i hospodářský vývoj Česka mohl být mnohem příznivější.

Pouze historie objektivně zhodnotí Klausovy zásluhy i selhání. Jednu zásluhu mu však nikdo neupře: odvahu mít svůj názor navzdory většině, navzdory módě i duchu doby.

Psáno pro MF Dnes

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK