Nový zákoník práce: Slováci přitvrdili

Slovensko za druhé Dzurindovy vlády po roce 2002 dohnalo ztrátu na ostatní středoevropské postkomunistické státy nejen díky rovné dani a investičním pobídkám, ale také kvůli nižší úrovni mezd. Po více než pěti letech se tento potenciál vyčerpal, a protože od té doby nijak výrazně nestoupla úroveň vzdělanosti a kvalifikace, nezlepšila se zásadním způsobem infrastruktura a mzdy naopak poměrně výrazně stouply, musela nová slovenská vláda udělat něco, čím by opět zvýšila atraktivitu Slovenska pro zahraniční investory. Především s ohledem na úroveň nezaměstnanosti, která se už dva roky drží na jedné z nejnižších úrovní v celé Evropské unii.

Omezení vlivu odborů a snazší vyhazov

Tím krokem k „zvýšení atraktivity“ se ve středu stal nový zákoník práce, jež byl deníkem Sme označen ne neprávem za zákon roku. Poprvé od loňských voleb se jinak trochu chaoticky působící koalice pravého středu pod vedením premiérky Ivety Radičové odhodlala k zásadnějšímu „reformnímu“ kroku. Nový zákoník je do značné míry norma, která vzniká na objednávku slovenských zaměstnavatelů – a podle toho také vypadá.

Především výrazným způsobem omezuje práva odborů. Pokud budou chtít vést se zaměstnavatelem kolektivní vyjednávání, musí prokázat nejméně třicetiprocentní podíl zaměstnanců firmy ve svých řadách. Na stejnou úroveň jako odbory se při spolurozhodování o chodu podniku dostávají zaměstnanecké rady, které jsou ze strany zaměstnavatelů daleko lépe „řiditelné“. Odbory se hodlají bránit u ústavního soudu.

Druhým zásadním momentem je zjednodušení a zlevnění propouštění – vyhazovaný zaměstnanec si bude moci vybrat, zda si vezme odstupné, nebo využije výpovědní lhůtu, souběh obojího nebude možný. Výpovědní lhůta se zkracuje u mladých zaměstnanců, kteří v dané firmě pracují méně než pět let, naopak se prodlužuje u „věrných“ zaměstnanců – po 20 letech práce u zaměstnavatele se prodlužuje na pět měsíců. Zákoník se snaží, především z populistických důvodů, zkomplikovat život manažerům, pro které zavádí zkušební lhůtu až půl roku.

Pracovní smlouvu na dobu určitou bude nově možné dohodnout na celkem tři roky a novinkou je též možnost rozdělit jedno pracovní místo mezi několik lidí. Příplatek za přesčasy se snižuje z 1,5násobku mzdy na 1,25násobek.

Sociální dumping, platba za špatně fungující stát

Přes určité „sociální“ momenty – jako prodloužení dovolené na pět týdnů u osob nad 33 let nebo ponechání „stravenek“ (u nich se zákonem je snižuje marže prodejců ze šesti na tři procenta), je možné říci, že pracovní prostředí celkově se pro zaměstnance na Slovensku o něco přitvrdí. Není to nějaká skoková reforma, podobná rovné dani, ale evoluční posun tímto směrem.

Vláda Ivety Radičové tvrdí, že nový zákoník pomůže vytvoření desítek tisíc pracovních míst. O tomto počtu lze sice s úspěchem pochybovat, ale nějaká nová pracovní místa by možná vzniknout mohla.

Slovensko však (stejně jako další středoevropské státy) potřebuje vedle udržování nižšího standardu práv zaměstnanců a nižší úrovně mezd, tedy toho, čemu v západní Evropě říkají „sociální dumping“, také aktivní změny. Zvyšování úrovně vzdělanosti a vzdělávání, investice do infrastruktury, vědy, výzkumu a školství, lépe fungující státní správu, nižší úroveň korupce a podobně.

„Sociální dumping“ je to nejjednodušší, ale také to nejhorší, co může Slovensko pro udržení konkurenceschopnosti dělat. Když ale nejde nic jiného, tak někdy zaplaťpánbůh alespoň za to.

Autor je redaktorem Lidových novin