Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Recept na záchranu zadlužené Evropy

| 20. 7. 2011

Evropa se finančně hroutí. Její vedoucí představitelé nevědí, co si počít. Jejich aktivity spíše vyvolávají paniku. Ta se již dotkla Itálie, což je příliš velká ekonomika, než aby bylo možné ji zachránit tradičním způsobem: vsypem velkého objemu peněz. Co tedy přichází v úvahu?

Recept na záchranu zadlužené Evropy

Za prvé, připustit, že Řecko bankrotuje. Zorganizovat bankrot, aby proběhl řízeně a hladce. Investoři pochopitelně utrpí ztráty, ale nedá se nic dělat, takové jsou trhy. Prostředky ze záchranných fondů budou lépe využity pro rekapitalizaci řeckých bank, které za nic nemohou. Oddlužené Řecko s ozdravenými bankami může začít znovu, lépe a poctivěji.

Řecký bankrot euro nepoloží

Za druhé, skutečná záchrana Řecka vyžaduje opuštění eurozóny a zavedení nové drachmy. Euro je pro tuto zemi příliš tvrdá měna. Pohled na deficit obchodní i platební bilance hovoří jasnou řečí. Slabší měna obnoví konkurenceschopnost, poskytne šanci na hospodářský růst a zvýšení zaměstnanosti. Bankrot Řecka by neznamenal bankrot eura! To je naivní obava laiků a evropských politiků. Euru a zbytku eurozóny by vystoupení Řecka mohlo spíše pomoci.

Za třetí, vyprat špinavé prádlo najednou a totéž provést s Portugalskem. Jistě, nepříjemnost. Je však stále jasnější, že radikální řez by byl méně bolestivý a méně nákladný než dlouhá agonie.

Zadřený trh práce ve Španělsku a italský žonglér

Za čtvrté a za páté je tu Španělsko a Itálie. Tyto dvě země jsou stále zachranitelné. Trpí však poněkud odlišnými problémy. Španělsko po zavedení eura „zázračně“ rostlo díky obrovské expanzi úvěrů. Tyto úvěry však nafoukly nemovitostní bublinu. Ekonomika se nachází ve fázi konsolidace bankovního sektoru a počítání ztrát. Bankovní krize je snad řešitelná – je tu ale velká komplikace. Zákoník práce, který zvýhodňuje starší zaměstnance proti mladším, má za následek enormně vysokou nezaměstnanost, především mezi čerstvými absolventy. Kdyby Evropská unie skutečně chtěla pomoci, donutila by Španělsko zrušit zákoník práce.

Itálie je jako stárnoucí žonglér, který stále udrží ve vzduchu devět koulí, ale čas pracuje proti němu. Zrak slábne a ruce ztrácejí jistotu. Finanční trhy nyní přihodily další kouli v podobě nárůstu úrokových sazeb. Žonglováním s koulemi mám samozřejmě na mysli ekvilibristiku s řízením státních dluhopisů. Bohužel, i když Italové nemají v této disciplíně sobě rovných, dluhy tím nezaplatí. Pouze odsunou.

Výhodou je zkušenost a konzervativní přístup italských bank, ty se jimi velmi odlišují od španělských. Díky své dlouhé finanční tradici se Itálie dokázala vyhnout úvěrové bublině španělského typu. Italské banky proto naštěstí nejsou zatíženy masou úvěrů pochybné kvality.

Evropa nedává trhům šanci, aby jí uvěřily

Závěrem – státní bankrot Řecka a Portugalska by eurozónu nezničil. Kdyby tyto země opustily euro, vyřešily by mnoho problémů sobě i jiným. Evropa má prostředky, aby jim dala šanci na nový začátek. Itálie ani Španělsko by naopak euro opouštět neměly. Španělsko však bude muset vyvinout úsilí při úklidu nepořádku v bankách. Italská republika bude muset velmi šetřit na výdajích.

Itálie, stejně jako Španělsko, Řecko i Portugalsko, by měla uvolnit pracovní trh, aby zaměstnavatelé s větší ochotou přijímali mladé do řádného pracovního poměru. Zničení šancí na práci pro mladou generaci je fatálním krachem tohoto modelu sociálního státu. Všem musí být jasné, že diskriminační zákony chránící pracovní místa odborářských konzervativců středního a staršího věku jsou zločinem na budoucnosti uvedených států i celé Evropy.

Kdyby finanční trhy viděly podobné kroky, mohly by Evropě věřit. Jenže zatím je jen slyšet, jak se mlátí prázdná sláma.

Psáno pro Lidové noviny

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (18 komentářů)

Tomík | 20. 7. 2011 23:52

Myslím, že řešení je jiné a mnohem snadnější: inflace - http://tomikov.blogspot.com/2011/07/jak-snadno-vyresit-recky-problem.html
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Dvořák | 21. 7. 2011 07:08
reakce na Tomík | 20. 7. 2011 23:52

Souhlasím, že inflace může pomoci. Nesouhlasím však s její velikostí. Musíte počítat s úroky z dluhů a nově nabíhanými deficity, které dluhy zvyšují. To inflace 4,5% nevyřeší.

Je potřeba aspoň dvojnásobná, dvouciferná bude totiž psychologická hranice. Ale pozor – OFICIÁLNÍ dvouciferná. A statistika (viz http://www.shadowstats.com ) umí divy :-)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Josef Milota | 20. 7. 2011 15:17

Pane Delle, prosím nepoužívejtevýraz holandština. Oni to Nizozemci nemají rádi. Správně to je Nizozemsko a nizozemština. S pozdravem J.M.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Dvořák | 20. 7. 2011 12:13

Tohle nedopadne dobře. Postižené evropské země ve skutečnosti neštěří, jen zpomalují zadlužování. Opuštění eura vybranými zeměmi bude tím nejmenším. Situace směřuje ke kolapsu. Vlády se sice budou snažit mu zabránit, ale stejně se jim to nepovede. Bohužel.

Investoři by tuto variantu neměli ignorovat, i když se jim třeba jeví jako málo pravděpodobná. Mně bohužel ne.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 20. 7. 2011 16:11
reakce na Jan Dvořák | 20. 7. 2011 12:13

Souhlasím. Tedy až na to slovo "bohužel".
Komunismusv roce 1989 ?bohužel? zkolaboval....To zní divně.

Současný režim k hospodářskému kolapsu spěje zcela zákonitě a neodvratně. A nic jiného si z morálního hlediska ani nezaslouží.

Jak prokázal prof.H.H.Hoppe, demokracie vede k decivilizaci a socialismu. A socialismus vede k bankrotu - viz J.Salerno. Je to prostá dějinná nutnost, ne nic na "bohuželování&q uot;.

Systém,kde polovina ekonomiky je státní (přerozděluje se polovina GDP, celé sektory jsou státním monopolem) a druhá polovina je privátní jen formálně (vše je regulované a zdaňované, proletariát kdykoli může demokraticky rozhodnout o jakékoli změně statusu onoho "soukromého&quo t;majetku) a na vrcholu sedí státní monopol na to nejdůležitější: emisi peněz a určování úrokových měr.

Kolaps je dějinně nevyhnutelný a morálně zcela žádoucí. Jediná otázka je, jak na to sebe a své blízké co nejlépe připravit. A mám dojem, že právě p.Dvořák se jedním z aspektů této přípravy profesionálně zabývá (investice do PM).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 21. 7. 2011 10:41
reakce na Jan Altman | 20. 7. 2011 16:11

Slovo bohužel bych taky použil.
Myšlenka, že člověk se za život nemusí jenom dřít, aby si zajistil živobytí, se v dějinách pořád opakuje. Bohužel se uskuteční jenom pro vybrané jedince, kterým jejich luxus nicnedělání musí obstarat masa otroků. Bohužel luxus nicnedělání vybraným jedincům nestačí, chtějí nic nedělat a navíc ještě dále řídit životy masám. Bohužel to vede zase ke krizi, bohužel se zase historie opakuje znova a znova.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Dvořák | 20. 7. 2011 22:04
reakce na Jan Altman | 20. 7. 2011 16:11

Slovo "Bohužel" tam mám schválně. Z hrozící krize nemám žádnou radost.
Že je morálně žádoucí, to je něco jiného.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Radovan Dell | 20. 7. 2011 09:20

My sice můžeme mít receptů kolik chceme, ale když nás nepustí do kuchyně, tak jsou nám celkem k ničemu. Euru by definitivně pomohlo, kdyby se zbavilo "slabších" zemí. Ale politikům jde úplně o něco jiného.

Osobně si myslím, že politici budou dluh posouvat ještě minimálně 5 let. A to nejen Evropa, ale i USA. Teoreticky je velikost dluhu neomezená a záleží jen na občanech EU, jak dlouho budou ochotni platit pomoc jiným státům.

Ještě jedna věc, nevím, kolik je na tom pravdy, ale podle mého holandského kolegy je pracovní trh v Holandsku ještě méně pružný než ve Španělsku a přesto tam těmito problémy netrpí. Bohužel holandsky nemluvím, tak nejsem schopný si o tom nic moc dohledat.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Stanislav Brabec | 20. 7. 2011 17:28
reakce na Radovan Dell | 20. 7. 2011 09:20

Velikost dluhu není není neomezená. Přísun peněz skončí v okamžiku, kdy soukromí investoři přestanou kupovat dluhopisy. A to se stane v okamžiku, kdy bude naprosto jasné, že své peníze již nikdy neuvidí. Tedy v okamžiku, kdy se ukáže, že i člen EU a eurozóny může zkrachovat.

Z tohoto pohledu je jedno, zda dojde k bankrotu, nebo konverzi do prudce devalvující měny. (Německý důchodce neocení ani to, že Řecko slíbilo důchodovému fondu vyplacení úspor po jeho stých narozeninách, ani to, že část jeho úspor zkonvertovali do nových drachem a devalvovali na polovinu.)

A proto je bankrot v unii, kde jsou téměř všichni členové závislí na státních dluhopisech, a kde je vyrovnaný rozpočet politicky nepřijatelný, naprosto nemyslitelné.

Věřím, že Řecko letos nezkrachuje, ani nezavede novou drachmu. Spíš věřím tomu, že unie zavede novou daň na trvalou sanaci Řecka, Portugalska a dalších zemí – je v podstatě jedno, zda se to bude jmenovat záchranný fond, multikulturní pomoc, ekologická daň, unijní daň, řecká daň, portugalská daň či jakkoliv jinak.

Aby se čerpadla dluhovodů nezadřela, politici nakonec nasadí nejtvrdší kalibr – neprodejné dluhopisy bude nakupovat centrální banka, ať už napřímo, nebo prostřednictvím nastrčené polostátní banky. To ještě na chvíli zajistí státům příjem ve formě skryté inflační daně na úspory. (Nakonec, s řeckými dluhopisy se tak již masivně děje.)

A jak nás historie učí, zde bude konečná. Takový koloběh dluhů má jen málo možných vyústění – hyperinflaci s ožebračením většiny obyvatel, nastolení totalitní společnosti nebo válku. Případně kombinaci uvedeného.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Radovan Dell | 21. 7. 2011 07:59
reakce na Stanislav Brabec | 20. 7. 2011 17:28

Já jsem psal, že je velikost dluhu TEORETICKY neomezená, následky jsou navíc pokaždé jiné. Dokud si můžete peníze tisknout, tak váš dluh může jít v podstatě do jakéhokoli čísla. Proto taky nevěřím, že letos někdo zkrachuje. Odbyt dluhopisů bude zajišťovat ECB a penzijní fondy. Akorát se musí vyřešit špatný rating a to vyřeší Evropská Ratingová Agentura.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Stanislav Brabec | 21. 7. 2011 12:21
reakce na Radovan Dell | 21. 7. 2011 07:59

Když si tisknete peníze a kupujete za ně své vlastní dluhopisy, sice vám nehrozí, že vaše dluhopisy nikdo nekoupí, a váš dluh může jít do jakéhokoliv čísla. Problém je v tom, že i inflace, kterou svou činností vyvoláte, může jít také do jakéhokoliv čísla.

Představte si, že žijete ve vesnici, kde se platí vzácnými mušlemi vymřelého plže, a náčelník vesnice zcela náhodou najde jámu plnou těchto mušlí, z doby, kdy byl plž ještě hojný. Pokud by uvažoval jako dnešní státníci a ekonomové, byl by přesvědčen, že díky této bezedné jámě přestaví vesnici na metropoli. A začal by prostřednictvím stařešinů mušle na nízký úrok půjčovat. Ti by pak půjčili tu sousedovi na novou střechu, tu jinému na novou loď. Aby nebylo tak patrné, odkud se nebývalé „bohatství“ bere, i sám náčelník by si půjčoval u stařešinů. Třeba na vydláždění cesty ke své chatrči. A stařešinové by mu ochotně půjčili tolik, kolik mušlí by žádal.

Náčelník by byl nějaký čas zavalen bohatstvím. I stařešinové by také bohatli, a na půjčování mušlí by si najali lidi, a ti zase další lidi.

Jenže bohatství společnosti jde dosáhnout jen smysluplnou prací. A na tu by ve vesnici kvapem ubývalo lidí. Lidé, kteří půjčují mušle a zbytečně dláždí cesty, by chyběli na polích a v dílnách. A tak by ve skutečnosti vesnice postupně chudla.

Stejně tak dopadne EU i USA, a s nimi všichni další, kteří se shlédli v monetární stimulaci. Jen to bude trvat o něco déle, než ve vesnici s mušlemi.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Radovan Dell | 21. 7. 2011 18:23
reakce na Stanislav Brabec | 21. 7. 2011 12:21

Řekněte mi něco co nevím :-)

Myslíte si ale, že to politiky zajímá? Zrovna jsem se dočetl, že řeckým dluhopisům byla prodloužena splatnost. No a jede se vesele dál. Euro hned šlo nahoru. Kdo shortoval USD, ten si od rána přišel na své. Dluhy se budou dále hromadit a s inflací se už budou muset poprat lidi, včetně vás nebo mě.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Stanislav Brabec | 22. 7. 2011 01:39
reakce na Radovan Dell | 21. 7. 2011 18:23

V projektu eura je vložen příliš velký politický kapitál, než aby si politici mohli říci: S tím eurem jsme to nějak nedomysleli. Pojďme se vrátit k markám a drachmám. Podrazilo by jim to nohy a zhatilo by to sny o ekonomické integraci. Udělají tedy cokoliv proto, aby svůj sen udrželi.

A popravdě řečeno, opuštění eurozóny, konverzi úspor a následnou devalvaci nové drachmy, jak radí pan Kohout, by mnozí Řekové celkem oprávněně považovali za loupež za bílého dne. Ti prozíravější už dnes hledají místo, kde budou jejich úspory před loupežníky v bezpečí. (Ani u nás v roce 1953 pracující lid nepochopil „dobrodiní“ měnové reformy.)

Shortovat USD je nejistý podnik. EUR jej může snadno dohnat a předehnat. Kdyby šlo shortovat kupní sílu úspor v důchodových fondech, tak by to byla tutovka. Opakovaný odklad splatnosti řeckých dluhopisů se nejspíš stane součástí „trvale udržitelného životního stylu“.

Dluhy se budou hromadit jen do času. Politici často zapomínají, že svět není lineární systém, a že žádný šroub nelze utahovat donekonečna.

Když slyším někoho propagovat nákup státních dluhopisů s odkazem na vysokou úrokovou míru a rychlou prodejnost, vytane mi na mysli pohádka Poslední propadne peklu. Tam také všichni věřili, že jim jistý magický předmět přinese štěstí, a pak jej snadno prodají dalšímu. A vskutku, všem přinesl štěstí. Všem, až na toho posledního. Ten neprodal… Poučení z pohádky je jednoduché: Vyměňte magické předměty, dokud ještě někdo věří v jejich moc, za něco hodnotného. Jsem přesvědčen, že velká hra o toho posledního již začala.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Radovan Dell | 22. 7. 2011 07:12
reakce na Stanislav Brabec | 22. 7. 2011 01:39

Tady nejde jen o EUR ale i o USD. Prostě se za celé roky, od propuknutí finanční krize, vůbec nic nezměnilo. Během pár dnů navýší USA debt ceiling a bude se zadlužovat dál. Kde je nějaké omezení dluhu, tak se zvedne hranice. ECB navýší kapitál na záchranu zadlužených států a bude se zadlužovat dál. Však peníze se dají natisknout a obyvatelstvo zdanit.

Jinak když shortujete, tak se to dělá na krátko, tedy včerejšek pro EUR/USD nebo EUR/GBP byl ideální. Teď bych doporučil výměnu EUR na USD a hned jak Obama navýší debt ceiling, tak půjde dolar nahoru. Pokud se debt ceiling nenavýší, tak to bude takový krach, že vám pomůžou jen zlaté cihly, vysoký plot a pistole.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Dvořák | 22. 7. 2011 09:47
reakce na Radovan Dell | 22. 7. 2011 07:12

Euro sem, dolar tam. Tady se hraje o nastavení zcela nového globálního finančního systému.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Dvořák | 21. 7. 2011 13:12
reakce na Stanislav Brabec | 21. 7. 2011 12:21

bingo
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Zámečník | 20. 7. 2011 21:29
reakce na Stanislav Brabec | 20. 7. 2011 17:28

Na základě Vašeho komentáře soudím, že -na rozdíl od Pavla Kohouta- ekonomii rozumíte:-). Nicméně myslím, že se najde lepší řešení, než žebrota, totalita a válka. Třeba naši vědci zvládnou jednou vymyslet něco, co nám v těžkých časech pomůže...:-)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Stanislav Brabec | 21. 7. 2011 12:34
reakce na Petr Zámečník | 20. 7. 2011 21:29

Naopak, ekonomii vůbec nerozumím. Jen se snažím, aby papírky s čísly nezatemnily můj selský rozum. Vypěstovat obilí a upéci chléb stojí stejně námahy, ať je na těch papírcích napsáno cokoliv.

Vědci mají na stolech tolik věcí, které by nám mohli pomoci. Jenže systém, ve kterém žijeme, dává prostředky spíš křiklounům, kteří se pokroku brání, a dokážou o tom přesvědčit lidi.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Pavel KohoutPavel Kohout
Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!