A bude hůř: O inflaci, politice a dlouhodobých investicích

Opatření mělo jasný cíl, a sice rozhýbat úvěrovou činnost komerčních bank, přes něž ony napumpované dolary měly proudit do širšího hospodářského systému, k podnikům a firmám a tak oživit americkou ekonomiku a snížit tamní nezaměstnanost. Jenže zatímco míra nezaměstnanosti v USA činila loni uprostřed června 9,1 procenta, letos ve stejné době to dle Gallupova institutu bylo 8,9 procenta. Tedy žádné velké zlepšení. Naopak se stále častěji hovoří o tom, že by se nejsilnější ekonomika světa mohla propadnout na „druhé dno" (na to „první" zahučela v důsledku finanční krize z let 2008 a 2009). Nově napumpované dolary tedy, zdá se, nezabírají. A nejen, že nezabírají, ještě vyvolávají obavy z možných inflačních tlaků, jež by mohly být právě důsledkem přemíry peněz v ekonomice. Když zkrátka v daném období naroste objem peněz rychleji než celková produkce ekonomiky, je zřejmé, že ceny budou růst, říká selský rozum.

S větrem o závod

Objem peněz v americké ekonomice skutečně rapidně stoupá. A nejen v souvislosti s druhou vlnou kvantitativního uvolňování. Vezmeme-li v potaz takzvaný měnový agregát M1 (který zahrnuje bankovky a mince ve fyzické podobě a dále například vklady na požádanou), jeho hodnota činila v květnu letošního roku 1935,3 miliardy dolarů - nejvíce v dějinách. To znamená, že v oběhu jsou bezmála dva biliony dolarů v nejlikvidnější podobě (agregát M1 samozřejmě nezahrnuje termínové vklady a další méně likvidní formy peněz). V září 2008, když padla investiční banka Lehman Brothers a odstartovala kritická fáze finanční krize, činila hodnota agregátu M1 pouze 1461 miliard dolarů. To znamená, že za poslední necelé tři roky vzrostl objem de facto fyzických dolarů o téměř čtvrtinu. Ač agregát M1 samozřejmě z roku na rok, z měsíce na měsíc kolísá, lze tvrdit, že podobný, 25procentní nárůst, zaznamenal před pádem Lehman Brothers během mnohem delšího úseku, a sice během patnácti let. Na růst o čtvrtinu totiž vyčerpal časový úsek od září 1993 právě do září 2008.

Z těchto údajů tedy jasně vyplývá, že růst agregátu M1 v posledních letech razantně zrychlil. Dolary emitované Fedem přímo ve fyzické podobě (nebo poskytované komerčním bankám ve formě přípisu k rezervám, jež u Fedu drží) však ještě nemusí nutně vést k inflačním tlakům, a to přesto, že v posledních letech je množství, v němž jsou emitovány, historicky bezprecedentní. Z hlediska inflačních tlaků je mnohem podstatnější objem úvěrů, které jsou z takto emitovaných peněz vytvořeny. Fyzické peníze, bankovky a mince, totiž v USA tvoří zhruba jednu desetinu veškerých peněz, tedy především peněz ve formě úvěrů, které mají mnohdy jen podobu elektronického vpisu v bilanci komerční banky - tyto „nefyzické" peníze tedy tvoří devět desetin celkové peněžní zásoby!

Až bude lépe, mohlo by být hůře…

Vzhledem k tomu, že růst agregátu M1 v posledních letech enormně narostl, není planou obava z možného enormního nárůstu objemu úvěrů v americké ekonomice. Takový nárůst by již měl citelný inflační potenciál. V křehkém pokrizovém období je však úvěrová činnost komerčních bank stále utlumena - banky jsou totiž stále poměrně značně nejisté stran návratnosti investic, pročež požadují za své půjčky vyšší úroky, a navíc si musejí dávat do pořádku své vlastní bilance, tolik pochroumané právě v důsledku finanční krize.

Jakmile však tato nejistota opadne, jakmile ekonomické oživení nebude tak křehké a bilance bank budou v relativní „pohodě“, jakmile začnou banky standardně úvěrovat investiční činnost, reálně hrozí, že se dolary vytvořené Fedem v reakci na finanční krizi a v enormní míře poskytované v rámci bezprecedentních opatření typu kvantitativního uvolňování projeví i v enormním vytváření nových úvěrů. To posléze může způsobit rapidní růst objemu peněz v nejširším slova smyslu (tedy včetně úvěrů) v americké ekonomice, a tedy i citelnou inflaci. Takové nebezpečí hrozí hlavně v tom případě, že Fed podlehne politickému tlaku a nestáhne v době takového oživení dolary v dostatečné míře z ekonomiky.

Lze si totiž dost dobře představit takovou situaci, že američtí politici vyvinou v době solidního oživení na Fed tlak, aby nezvyšoval úrokové míry na rezervy, které u něj nyní drží komerční banky. Politici - uvažující spíše krátkodobě - si totiž mohu přát, aby ekonomická expanze byla ještě solidnější. Vyvinou tedy onen tlak, aby Fed upustil od zvýšení úroku z rezerv, a výsledkem bude, že banky budu raději (protože za vyšší úrok) úvěrovat firmy a podniky, než aby držely peníze u Fedu.

Bezcenné papírky

Jak silný bude politický tlak na Fed, aby netlumil oživení a expanzi americké ekonomiky, to je nyní ve hvězdách. Předpokládejme však, že tento tlak přece jenom vyvinut bude, a to v nezanedbatelné míře. Jak pak investovat, abychom na následujícím hospodářském vývoje profitovali?

Nynější pumpování peněz do ekonomiky jen akcentuje dlouhodobý trend, jímž je nadměrná peněžní expanze (ta dlouhodobě souvisí s faktem, že peníze jsou „vytvářeny z ničeho“, jejich hodnota není podložená reálnou hodnotou, třeba zlatem). V krátkodobém ani střednědobém horizontu nelze čekat enormní růst cenové hladiny ve smyslu nějaké katastrofické inflace či dokonce hyperinflace. Inflační tlaky však samozřejmě budou patrny, a to zejména, jak bylo řečeno, pokud američtí politici vyvinou tlak na Fed, aby nestahoval nyní nově poskytované dolary ze systému. Míra inflace v USA se ovšem i pak bude pohybovat maximálně kolem deseti dvanácti procent. Jen částečně se přenese do České republiky. Dlouhodobě však neustane trend znehodnocování peněz. Zlato, stříbro, nemovitosti jsou tak bezesporu dobrou dlouhodobou investicí a to nejméně do doby, kdy se změní nynější systém nekrytých peněz. Papírové peníze prostě budou dále znehodnocovat - těžko hledat, co by tento trend mohlo zvrátit.

Připraveno ve spolupráci s časopisem Týden