Lekce pro dětské podnikatele: Když po vás život hází samé citrony, připravte citronádu!

| 19. 8. 2011

Děti prodávající na dvorku limonádu čelí ve Spojených státech občasné policejní šikaně. V Česku by zákonů a vyhlášek porušily pravděpodobně ještě více. Za to riziko to přitom stojí hned z několika důvodů.

Lekce pro dětské podnikatele: Když po vás život hází samé citrony, připravte citronádu!

Dvě země na konci srpna oslavují statečný boj za svobodu. Slovensko si připomíná své národní povstání a Spojené státy tuto sobotu drží Národní den stánků s limonádou – jeden z hned několika dní oslavujících tradiční dětské podnikání. Hlúpe porovnanie, však? Tak považte: V červnu v okrese Montgomery ve státě Maryland policie uložila pokutu 500 dolarů školákům, kteří si poblíž rušné křižovatky postavili stánek se čtyřmi kanystry limonády a jejím prodejem se snažili přispět na dětskou onkologii. Ve státě Georgie zase tři děvčata před měsícem narazila na ozbrojenou pěst místních úřadů, když se snažila prodejem limonády vydělat na výlet do akvaparku. Chyběla jim k tomu licence za 50 dolarů na den nebo 180 dolarů na rok.

Neuč dítě rybařit, nauč ho starat se o rybník

Stánky nemají hlasitějšího a pracovitějšího zastánce než Michaela Holthouse. Jeho neziskovka Prepared 4 Life – „Připraveni pro život“ – od roku 2007 organizuje Limonádové dny v různých městech USA, učí děti přemýšlet o podnikání i o penězích samotných. Nad rozhovorem s Holthousem, který vyšel v magazínu Huffington Post, se lze snadno dojmout k slzám, podezřelým cifrám navzdory: „Jen v Houstonu děti loni prodaly během jediného dne limonádu za 4,1 milionu dolarů a milion z toho věnovaly komunitě. Některé z nich neměly na začátku ani dva nikláky, a najednou financují požárníky nebo kostely. Na Limonádovém dni je úžasné to, že učíme děti, jak si vydělat vlastní peníze, jak si ty příjmy udržet a jak se o ně podělit s těmi sousedy, na kterých jim záleží. Je to celistvý proces. Nechceme zůstat u toho, že naučíme mladé rybařit. Chceme je naučit starat se o rybník.“

„Nojo, podnikala, podnikala. Ale co jste dělala pořádného...?“

Střih. Česko, léto 2011. Sedím v kavárně s kamarádkou, která jako jedna z mála lidí v okolí podniká. Organizuje a vede výtvarné kurzy, obvykle do posledního místa vyprodané. „Nechceš růst?“ ptám se jí. „Nechceš třeba zdražit nebo si někoho zaškolit?“ První překvapení: chce se radši nechat zaměstnat někde, kde se bude moct věnovat svému oboru, který z diskrétnosti nebudeme zmiňovat, ale souvisí s ekonomií. Dobře, to se dá pochopit. Druhé překvapení a facka: „Je to ale těžký,“ povídá. „Posledně se mi personalistka smála, že mám jako referenci jen nějaký čmárání.“ I tak se dá shodit výdělečný byznys, který vás naučí plánovat, riskovat a komunikovat s lidmi.

Střih. O pár dnů dříve. Kamarád si chystá promoční projev na informatice. Má eseróčko, jako snad jediný čerstvý absolvent vysoké školy, co znám. „Hele, já tomu nerozumím,“ tahal na zahrádce z cigarety, „všichni jak ve snách mluví o tom, že se nechají někde zaměstnat a budou mít svůj klid.“

Pravičácká propaganda, nebo dobrá průprava do života?

Z toho vyvozuji, že Národní den limonádových stánků potřebujeme jako sůl i v Česku. Děti by za těch pár hodin pochopily pár důležitých věcí:

  • Peníze se netisknou, peníze se vydělávají. (Dobře, to bylo laciné.)
  • Práce ani bohatství není omezené množství – obojího může přibývat i ubývat.
  • Soukromý zisk a společenský užitek jdou velice dobře dohromady.
  • Pohodlné zaměstnání není jediná správná životní cesta. Někdy dokonce není ani ta nejlepší.
  • Když chceš někomu něco prodat, musíš se k němu chovat hezky.
  • Každý, kdo se pustil do nějakého podniku, si bez ohledu na úspěšnost zaslouží respekt. (Ta baba z ejč-ár mi pořád leží v žaludku.)

Kdysi jsem se s jedním levicově smýšlejícím kamarádem bavil o školní „výchově k podnikatelství“. Ohradil se, že by se tak do lavic dostala neoliberální propaganda. Ne že už by tam nebylo dost propagand jiných, jen by to pomohlo vyváženosti, ale budiž. Pak lze sáhnout po modelu, který razí Michael Holthouse: postavit před školu stánek, nechat děti prodávat limču a čtvrtinu, půlku, nebo i všechno pak „vrátit komunitě“.

Pokud máte vlastní děti, plácek před domem a chcete o víkendu zkusit prodávat limonádu, koukněte na jednoduchý videonávod na stavbu stánku (anglicky, ale vše podstatné je vidět). Jasně, stejně jako v Marylandu tím i v Česku porušíte živnostenský zákon, zákoník práce, hygienické vyhlášky a urazíte starostenskou nohu – i menší konflikt s městskou policií ale může děti naučit i něco nad rámec prostého vydělávání peněz. Co? Krásné heslo všech prodavačů limonády: „Když po vás život hází samé citrony, připravte citronádu!“

Vložit komentář

Pro psaní komentářů se musíte přihlásit. Pokud ještě nemáte svůj účet, tak se zaregistrujte.

Jste si jistí, že již na Finmagu učet máte, a nemůžete se přihlásit? Po přechodu na nový redakční systém si musíte změnit své heslo. Jak to udělat, zjistíte zde.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (3 komentáře)

Aleš Müller | 21. 8. 2011 22:03

Velmi inspirativní !!! Budu přemýšlet jak to udělám pro své 12 a 14 leté děti. Zatím jsem jim nabídl natírání plotu za úplatu - ale to posiluje "zaměstnanecký postoj".
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

František Pašingr | 22. 8. 2011 00:06

Tak jim nabídněte místo natírání plotu jako zaměstnancům, údržbu plotu jako firmě. Dostanou víc peněz, ale musí si sehnat barvu a nářadí. Naučí je to větší samostatnosti.
+0
+
-

Vít Šesták 'v6ak' | 20. 8. 2011 20:03

Nepochopil jsem, co je myšleno tou komunitou. A dary komunitě bych nechal na dětech nebo je stanovil maximálně na 25%, pokud by měly být povinné. Ono to motivuje, když si dítě chce něco koupit...
+0
+
-
Michal KašpárekMichal Kašpárek
Publicista, stálý autor Finmagu. Ve čtvrtky zpravidla vycházejí jeho knižní recenze, v pátky komentáře.Chyběl, když se rozdávaly Velké Pravdy o Světě,...více o autorovi.

Diskuze

Michal Weinfurtner | 30. 10. 2014 11:13

A ještě si neodpustím jednu poznámku ( omlouvám se za tento zbrklý způsob komunikace )

Státy dnes subvencují kulturu, kinematografii, divadla, koncerty. Znamená to snad, že bez státu by neexistovala kultura ? Že......více

Jak je důležité míti u dvora alchymistu Kelleyho

Michal Weinfurtner | 30. 10. 2014 11:01

A ještě doplním, ta potřeba centrálně neřízené komunikační sítě vznikla z hysterie kolem jaderných zbraní.

Takže stejnou logikou dojdeme k faktu, že za internet vděčíme především studené válce, horečnému zbrojení......více

Jak je důležité míti u dvora alchymistu Kelleyho

Michal Weinfurtner | 30. 10. 2014 10:59

Ach jo. Tyhle nekompetentní rozbory technologií.

1) iPhone hardware vyrábí Samsung. Ten má i rozsáhlý vývoj technologií počínaje čipy.
2) Apple vyvíjí především, jak správně autor poznamenal, užitnou hodnotu......více

Jak je důležité míti u dvora alchymistu Kelleyho

Petr Novák | 30. 10. 2014 10:40

Pokud se Vám zdá 100 let jako dlouhá doba, tak prosím. Nicméně jestliže vememe v úvahu, že 100 let je "poločas rozpadu" demokratického státu, tak to riziko je v následujících 40 letech asi 20 procent. A to stále nebereme......více

Velký investiční seriál: Státní důchody nás neuživí. Přesto si sami nespoříme!

Jan Krejčí | 30. 10. 2014 08:02

"...se stát musí vystříhat socializace ztrát a privatizace zisků, například majetkovým vstupem do podporovaných firem"

Nesponzoroval vydání té knihy Martin Roman nebo Aleš Hušák?

Jak je důležité míti u dvora alchymistu Kelleyho

Tom tomas | 29. 10. 2014 18:18

To Martin Kovář + Petr Novák:
Dobrý den, myslím že podobné revoluce se nemusíte v těchto dekádách obávat. Demokratické režimy se drží déle (například Antické Řecko, první demokracie vydržela cca 100let).

......více

Velký investiční seriál: Státní důchody nás neuživí. Přesto si sami nespoříme!

Facebook

Přihlášení

Nemáte regstraci? Zaregistrujte se zde!