Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Dobrá zpráva v ekonomické bouři: Irsku se znovu daří

| 31. 8. 2011

Když se během roku 2009 hroutily irské banky a následně i veřejné finance, vypukly v jistých kruzích orgie škodolibosti: vidíte, to jsou ty nízké daně, haha, to je ten váš neoliberální vzor, páni ekonomové – kiš kiš!

Dobrá zpráva v ekonomické bouři: Irsku se znovu daří

Posměváčci se nemohli mýlit více.

Především v příčině, proč vlastně irské banky padly – a s nimi i státní rozpočet, neboť vláda se na podzim 2008 zaručila za veškeré bankovní vklady. Mohly za to nízké daně? Kdepak. Skutečnou příčinu irského kolapsu popsal britský ekonom Bernard Connolly. Učinil tak již koncem roku 2001: „Měnová unie v Evropě může udělat Argentinu ze všech malých zemí eurozóny. Na rozdíl od Německa nebo Francie nemají politickou sílu, aby přiměly ECB nastavit měnovou politiku v jejich prospěch.“

Tehdy Connollyho jasnozřivé předpovědi málokdo věnoval pozornost. Doba si žádala optimistický pohled vstříc světlým zítřkům. Irsku se ovšem stalo přesně to, před čím Connolly varoval:

 „Protože se (irská) ekonomika chová tak odlišně od ekonomik evropského kontinentu, sdílení měny a měnové politiky nejprve způsobilo nekontrolovatelný boom a vzestup inflace posledních několika let, ale nyní přinese pád ekonomiky, růst nezaměstnanosti, deflaci, pád cen nemovitostí a bankroty.“

Argentina, kam se podíváš

Mýlil se jen v datování příchodu krize, který odhadoval na rok 2003–2004. Úvěrová bublina živená neomezenými zdroji levných eur se však nafukovala ještě v roce 2008. O to hlubší pád následoval.

 Dnes je Evropská unie lemována pásem menších i větších Argentin. Větší či menší bankovní úvěrová bublina vznikla s příchodem eura téměř všude, s výjimkou Německa, Francie a Itálie. Postiženy byly také Litva, Lotyšsko a Estonsko – státy, které měly stejný měnový režim jako Argentina, pouze místo na dolar měly své měny fixovány na euro.

Zpět na vlně úspěchu

Škodolibost není namístě. Na euro nepřímo doplácejí i země mimo eurozónu, byť mnohem méně draze. Z hlediska České republiky nemáme sebemenší šanci krotit pošetilost evropských mocných. Můžeme ovšem vzdorovat jejich špatným radám. V první řadě jde o rostoucí tlak na zvyšování („harmonizaci“) daní z příjmu. Podívejme se opět na Irsko. Ani v nejtěžších chvílích, ani pod nejhrubším tlakem Německa a Francie Irové nekapitulovali a nevzdali se svých nízkých daní z podnikových příjmů.

A nyní se ukazuje, jak správný byl irský vzdor. Irové nechali podnikům nízké daně a ekonomika opět roste. Export se v roce 2010 téměř vyrovnal předkrizovému roku 2007. Obchodní přebytek v roce 2010 dosáhl 43,5 miliardy eur, což byl historický rekord. Irský obchodní přebytek za červen 2011 přesáhl čtyři miliardy, což je rovněž rekord! Míra nezaměstnanosti je stále poměrně vysoká (14 procent), ale s klesajícím trendem. Některé kvalifikované profese hlásí nedostatek pracovních sil. Produktivita je vysoká: jednotkové pracovní náklady poklesly o třetinu ve srovnání s předkrizovým obdobím!

 Země šetří. Míra úspor domácností vzrostla ze dvou procent před krizí na 13 procent nyní. Lidé splácejí své úvěry a myslí na zadní kolečka. Šetří i veřejný sektor. Výdaje na penze a mzdy státních zaměstnanců poklesly o desetinu. Varování před devastujícími dopady výdajových škrtů na hospodářský růst se nepotvrdila.

Hrubý domácí produkt na osobu předstihuje Francii a Německo. Irsko má reálné šance splatit záchranné úvěry – které by ostatně nepotřebovalo, kdyby je euro nedostalo do bankovní krize. Tato země je z jiné ligy než Portugalsko nebo Španělsko, o Řecku nemluvě.

Příklad v dobrém i zlém

Irsko samozřejmě není ještě úplně v pořádku. Pokles jednotkových nákladů práce zrcadlí pokles mezd. Nárůst obchodního přebytku signalizuje nejen růst exportů, ale také pokles spotřeby dováženého zboží.

Především je zde trvající riziko v podobě problémů eurozóny.

Jiné evropské Argentiny se nedokázaly s eurovou krizí vypořádat tak dobře. Tyto země nyní udržují Evropu v neustálém napětí a obavách, což ohrožuje hospodářský růst, a tím i exportně závislou irskou ekonomiku.

Konečně, ani Irsko nemá záruku, že se cyklus boom – krach nebude někdy v budoucnosti opakovat. Divergence hospodářského vývoje různých ekonomik byla v minulosti příčinou, proč se rozpadl zlatý měnový standard a proč Argentina nakonec opustila pevnou vazbu na americký dolar.

Poučení?

Společná měnová zóna není procházka růžovým sadem. Zvláště když se skládá z tak rozmanitých ekonomik jako eurozóna. Pro Českou republiku může být Irsko příkladem v dobrém i špatném. Ukazuje, že se vyplácí mít vlastní hlavu a vzdorovat mocnostem, které považují Evropskou unii za svoji koloniální říši. Je však i odstrašujícím příkladem, co se stane ekonomice, která přijme nevhodnou měnu a s ní i nevhodnou měnovou politiku.

Psáno pro MF Dnes

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (3 komentáře)

Petr Holub | 10. 9. 2011 15:47

Vynikající článek. Neměl jsem ani potuchy o tom, jak vznikla krize v Irsku. Myslel jsem, že rozhazovali jako Řekové. Naše země a celá EU by si měla vzít příklad z Irů, jak se dělá efektivní systém a ne zkostnatělý a svázaný unijní aparát. Se zájmem sleduju, jak se celá unie hroutí a dobře se bavím tím, kdy už politikům dojde, že tudy cesta nevede. Stejný vzkaz bych mohl poslat i Obamovi. Ono rozdat peníze na sociálce a předpokládat, že se tím zvedne ekonomika není zrovna úplně správný předpoklad :-)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Martin Tér | 2. 9. 2011 08:49

Kdy se dočkáme 3. dílu - toho nejzajímavějšího?

Tři krize eurozóny v roce 2011: Co na ně může platit a jak na nich může vydělat Česko (II.)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 31. 8. 2011 11:31

Dobrý:-)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Pavel KohoutPavel Kohout
Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!