Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Jak Usáma zadlužil Západ (II.)

| 14. 9. 2011 | Vstoupit do diskuze

Když se řekne „příliš mnoho peněz“, zní to laickým uším jako báječná věc. Ale když nastane příliš rychlá expanze úvěrů, takřka zákonitě nastane situace, kdy vznikne příliš mnoho špatných úvěrů. Ve Spojených státech se úvěrová bublina projevila expanzí tzv. subprime mortgages neboli hypoték poskytovaných rizikovým klientům. Ta vedla k finanční krizi během let 2007-2008. Dnes již uzavřená kapitola: nynější evropská finanční krize však přece jen má spojitost s tou americkou. Více v závěrečném díle dvoudílného seriálu.

Jak Usáma zadlužil Západ (II.)

Po roce 2000 byl hospodářský růst tažen investicemi do nemovitostí. Nastal gigantický boom, zejména v Irsku a ve Španělsku. Ceny irských bytů vzrostly ze zhruba čtyřnásobku roční mzdy v průmyslu v roce 1995 na 10- až 17násobek v roce 2007. V tomto roce také irská realitní bublina vyvrcholila. Nadměrná úvěrová expanze v sektoru nemovitostí a hypoték udělala z Irska nejzadluženější zemi Evropy. Objem úvěrů nefinančním podnikům a domácnostem činil v roce 2008 asi 210 procent HDP.

Ve Španělsku se během let 1997-2007 ceny domů a bytů ztrojnásobily. Banky půjčily jen v samotném roce 2006 celkem 250 miliard eur developerům, což byl osminásobek ve srovnání s rokem 1998. Dále půjčily 134,3 miliardy eur stavebním společnostem a 544 miliard eur kupujícím; objem hypoték vzrostl ve srovnání s rokem 1998 čtyřnásobně. To je jen několik čísel ilustrujících rozsah úvěrové expanze v předkrizové době.

O deset let více zkušeností (a dluhů)

Za deset let od 11. září 2001 se svět posunul. Dříve platilo, že v případě recese může zasáhnout centrální banka a povzbudit ekonomiku nízkými úrokovými sazbami k rychlejší tvorbě úvěrů. Ta stimuluje růst a zaměstnanost. Dnes je tomu jinak. Amerika je přesycena penězi a úvěry do té míry, že další stimulace ztrácí efekt. Evropa je na tom ještě mnohem hůře. Byla přeúvěrovaná již před deseti lety. Vyspělý svět se topí v dluzích, ať jde o státy, podniky, nebo domácnosti.

Ekonomové Stephen Cecchetti, Madhusudan Mohanty a Fabrizio Zampolli v nedávno publikované analýze Reálné efekty dluhu uvádějí, že podíl dluhů (státních, podnikových i rodinných) na HDP vzrostl ve vyspělých zemích z 246 % v roce 2000 na 307% dnes. Tedy průměrně o 6 procentních bodů HDP ročně. „Při nynějších hospodářských politikách a demografii je těžké očekávat obrat tohoto trendu v jakékoli dohledné době,“ lakonicky konstatují autoři. A kladou si otázky, zda se máme bát, jaké následky lze očekávat a kdy dochází k nejhoršímu. Výzkumy prezentované v analýze ukazují, že existuje spojnice mezi dluhem a ekonomickou aktivitou v průmyslových zemích: vysoký dluh je špatný pro růst. Když se veřejný dluh pohybuje mezi 80 a 100 procenty HDP, další nárůst dluhu může mít významný dopad na růst. Pro podnikový dluh je práh o něco nižší a jeho dopad méně významný. Pro dluh domácností existuje práh bolesti asi na 85 procentech HDP, ovšem jak autoři dodávají, jde jen o velmi nepřesný odhad.

„Jasným důsledkem těchto výsledků je, že dluhový problém, jemuž čelí vyspělé ekonomiky, je ještě větší, než jsme si mysleli. Při uvážení výhod, které vlády slíbily svým občanům, stárnutí ostře zvýší veřejný dluh během nejbližších desetiletí. Současně stárnutí sníží budoucí růst a rovněž může zvýšit úrokové sazby, což by mělo vliv na dluhovou stabilitu. Tedy jakmile veřejný dluh vzroste a populace zestárne, hospodářský růst se zpomalí.“

To se nečte jako příznivá prognóza, že? Může za to opravdu Usáma?

Jaký byl bin Ládinův příspěvek

Nikdo nikdy přesvědčivě nespočítá, do jaké míry atentáty z 11. září opravdu přispěly k nafouknutí úvěrové bubliny na obou stranách Atlantiku, a tudíž i k následné finanční krizi. Jsou silné argumenty pro, které vycházejí z analýzy chování obou hlavních centrálních bank. Možná že bin Ládin nakonec může i za pád Lehman Brothers.

Nebo možná nemůže. Extrémně volná měnová politika Fedu a ECB by velmi pravděpodobně pokračovala i bez něho. Na vzniku toxických derivátů nenese Al Kajda stín viny. Ani na přijetí Španělska, Irska a Řecka do eurozóny. A už vůbec nemůže za stárnutí populace Západu.

Přesto lze najít jeden jasný závěr. Ať už byl bin Ládinův příspěvek ke světové finanční krizi velký, nebo malý, nelze najít ani jeden příznivý aspekt. Pearl Harbor probudil americkou ekonomiku z krize, byť velmi drsně. Jedenácté září nepomohlo nikterak. Znamenalo ztráty na životech, náklady pro americký rozpočet, dražší ropu, oslabení globální moci Spojených států, pokles dolaru a nevalný výnos akcií za posledních deset let. Nechť si to uvědomí příznivci konspiračních teorií.

Nyní se zdá, že terorismus je na ústupu. Jak budeme hodnotit svět za dvacet let od jedenáctého září? Obávám se, že všechno bude zase jinak.

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem...

Komentáře

Celkem 5 komentářů v diskuzi

Nepřehlédněte

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK