Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Znovu o penězích a dluhu

| 11. 10. 2011

Minulý článek o penězích a dluhu vyvolal na Finmagu sáhodlouhou diskuzi. Jak je vidět, jde o horké téma, proto se k němu vracíme.

Znovu o penězích a dluhu

První článek reagoval na populární filmy jako Money as Debt nebo Zeitgeist, které tvrdí velmi zhruba následující: banky tvoří peníze poskytováním úvěrů. To znamená, že každou korunu v oběhu někdo někomu dluží. To je ale jen jistina, na placení úroku není v oběhu dost peněz, a proto nakonec budeme všichni otroky bank.

Podobné lidové teorie mísí zrnka pravdy (banky skutečně tvoří peníze „z ničeho“, když poskytují úvěry) s nelogickými návrhy a za vlasy přitaženými teoriemi. Ne náhodou jeden ekonom tvrdil, že ani láska neudělala z tolika lidí blázny jako hloubání o podstatě peněz.

Proč je tak důležité zabývat jakýmisi filmy z YouTube? Protože od popularizace zkratkovitých teorií je jen velmi malý krůček k populistickým politikám.

Aby bylo jasno – není cílem článku bagatelizovat současnou dluhovou krizi nebo tvrdit, že přílišné zadlužování není problém. Je. Ale kvalitě diskuze o ekonomice neprospěje, když se míchají jablka s hruškami. Projděme si tedy jednotlivé argumenty jeden po druhém:

Aby bylo možné „tisknout peníze“, musí vláda nejdřív vydat dluhopisy. Z toho plyne, že peníze jsou kryté dluhem

Nepravda. Současné peníze nejsou „kryté“ dluhopisy, jsou „kryté“ pouze ochotou, respektive zákonnou povinností lidí je jako peníze přijímat. Bankovky a mince ve vaší kapse jsou pouze symbolickými penězi, nepředstavují žádný dluh (odborně řečeno, tvoří spolu s rezervami komerčních bank součást tzv. peněžní báze).

Ano, centrální banky často zvyšují peněžní zásobu nákupem dluhopisů. Vysvětlení je jednoduché – státní dluhopisy jsou (relativně) bezpečným úložištěm pro rezervy bank, tudíž se pro tyto operace jaksi nabízejí. Kdyby banky rezervy ukládaly do kokosů, nakupovaly by centrální banky kokosy.

Koupí dluhopisu na trhu nevzniká nový dluh, centrální banka pouze získala již existující dluhopis za nové peníze. Pokud zároveň nestáhla jiné peníze z oběhu, došlo k inflaci. Původní držitelé dluhopisů mohou nové peníze utratit jako první, a v podstatě tedy z inflace profitují. Pokud jde o banky, mohou zvýšené rezervy použít k poskytnutí nových úvěrů. To je ale něco úplně jiného než tvrdit „peníze rovná se dluh“.

Kdyby na to přišlo, centrální banka by mohla za nové peníze nakupovat lunaparky zmiňované v minulém článku nebo je (v méně civilizovaných zemích) rozhazovat z příslovečné helikoptéry. Opět žádný dluh, jen hezké voňavé papírky.

Centrální banka je soukromá – bankéři nám půjčují naše peníze, z každé koruny v oběhu jim platíme úrok

Potrhlejší varianta předchozího tvrzení. Konspirační teoretici rádi poukazují na to, že americký Fed je formálně soukromý, komerční banky v něm mají podíly. Ovšem zisky centrálních bank (pokud zrovna nejsou v mnohamiliardové ztrátě jako ČNB) jsou obvykle příjmem státního rozpočtu. Pokud má centrální banka úrokové zisky z úvěrů komerčním bankám, tyto zisky nakonec skončí ve státní kase a stát je velmi ochotně utratí, tedy vypustí zpět do oběhu.

Mimochodem ČNB v případě potřeby peníze z komerčních bank stahuje, čímž může úvěrovou expanzi zpomalit. Kdyby ji řídili ilumináti snažící se ovládnout svět dluhem, asi by se s tím nenamáhala, nebo ano?

Množství peněz musí neustále růst, jinak by nebylo na úroky

„Peníze, co mám v peněžence, budou někomu chybět na splacení jeho dluhu,“ obává se jeden čtenář. Obava je to pochopitelná – mohlo by se zdát, že pokud většina peněžní zásoby představuje jistinu něčího úvěru v bance, potom není kde vzít na úroky. Proč to není pravda, bylo už vysvětleno v prvním článku.

Jednoduše platí, že jedna koruna se může víckrát obrátit. Jestliže si Pepa půjčí z banky tisíc korun za pět procent ročně, po roce vrátí tisíc korun, které si původně půjčil. Na úrok si musí nějak vydělat svojí prací. Pokud má pochyby, že to zvládne, neměl by si úvěr vůbec brát.

Lze si představit bankovní systém, kde množství úvěrů a peněz neroste – jinak řečeno, každou splacenou půjčku banky přesně nahradí novou půjčkou, ani o korunu více. I v takovém případě je z čeho platit úroky, jak už jsme si ukázali. Peníze přijaté na úrocích banky nakonec vrátí do oběhu – viz další otázka.

Banky nakonec budou mít díky nesplatitelným úrokům všechny peníze na světě

Nebudou. Banky nejsou jako strýček Skrblík hromadící zlaťáky v trezoru, aby v nich mohl plavat. Banky vydělávají půjčováním peněz, nevypůjčené peníze jim jaksi nepřinášejí užitek. Kromě toho musí platit provozní výdaje, zaměstnance, zisk vyplácejí akcionářům, kteří jej poté nějak utratí. Ve všech těchto případech se peníze vracejí zpět do oběhu.

Banky nakonec budou vlastnit všechen majetek, protože úvěry nelze splatit

Další nesmyslné tvrzení, varianta předchozího. To spíš budou banky samy dříve znárodněny. Rýpavý čtenář si tady povšimne logického rozporu – pokud se tvrdí, množství peněz musí neustále nutně růst, aby bylo z čeho platit úroky, potom se nestane, že banky budou vlastnit všechen majetek na světě.

Navíc i ten, komu je zabavena nemovitost pro nesplácení hypotéky, v ní celou dobu bydlel – výměnou za úvěr tedy dostal nějakou reálnou protihodnotu. Není to tak, že by se bankéři z nudy rozhodli ho ožebračit (ehm, pravda, i takové případy se stávají).

Všechny dluhy v ekonomice nelze splatit

To je pravda, ale jen částečná. Kdyby všichni v ekonomice chtěli okamžitě splatit svoje dluhy, skutečně by na to jednoduše neměli dost hotovosti. V realitě se to nikdy nestane, úvěry se zkrátka splácí postupně z měsíční mzdy jednotlivce nebo cash flow firmy. Nejsou splatné naráz.

Pokud splácení dluhů není problém, proč bankéři tak strašně bojí deflace?

Kdyby všichni splatili svoje půjčky a nové si nebrali, nastala by skutečně deflace. Nikdo netvrdí, že komerční banky neprofitují z inflace, právě naopak. Deflace se proto bojí, zadrhnutí úvěrové expanze zkrátka není tak dobré pro byznys.

Ekonomové také varují před opakováním situace ze 30. let minulého století, kdy prudká deflace způsobená vlnou krachů bank prohloubila hospodářskou krizi. V deflaci vzniká tlak na pokles cen zboží a služeb. Pokud jsou mzdy nepružné, vznikne nezaměstnanost – tolik (velmi zjednodušeně) obavy ekonomů.

V deflačním prostředí je splácení dluhů těžší – fixní úroková sazba pět procent znamená při ročním poklesu cen o dalších pět procent reálnou sazbu deset procent. Dlužníci tedy mají důvod bát se deflace, to je ovšem něco zcela jiného, než že dluhy „matematicky nutně“ nelze splatit. Navíc dluhy jako hypotéky obvykle mají fixaci jen na několik let, při deflaci a poklesu úrokových sazeb klesne i splátka.

Co je tedy v systému špatně?

Spousta věcí. Nikdo nepopírá, že banky jsou zvyklé „privatizovat zisky a socializovat ztráty“. Chyba je, že jim to prakticky bez omezení prochází. Jak systém reformovat, toho se dotkneme ve slibovaném dalším (a možná ne posledním) pokračování článku, kde si konečně povíme, proč jsou některé návrhy samozvaných reformátorů ještě horší než problém, který chtějí řešit.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (35 komentářů)

Roman Řípa | 12. 10. 2011 08:38

Važený pane Tůmo

Ve Vašem článku mi, stejně jako u jiných lidí z finančního světa, chybí elementární pokora. Což je poměrně zneklidňující, vzhledem k tomu, že stávající finanční systém je, objektivně vzato, výrazně nebezpečnější než jaderná energie. Možná by vám ČNB/BIS měly nařídit něco přečíst o pochybnostech, které měli jaderní fyzici ohledně zveřejňování svých objevů na začátku 20. století.

1. Ad "Ano, centrální banky často zvyšují peněžní zásobu nákupem dluhopisů."

S owhat? Třeba to, že je to nástroj, jak velmi rychle a masivně zadlužit budoucí generace. Zdá se Vám to neutrální fakt? Opravdu?

2. Ad "banky skutečně tvoří peníze „z ničeho“, když poskytují úvěry"

So what? Znamená to třeba toto.
- Malá číst lidí v populaci má velmi významou konkurenční výhodu ohledně investování. Když já, jako běžný člověk, chci investovat a mám 1 Kč kapitálu, mohu investovat 1 Kč (jasně, pokud si nepůjčím v bance, na páku...). Když finanční ústav má 1 Kč, může s minimální bariérou investovat 10, 100, ale třeba 1000 Kč (nedávno tuším i na Finmagu citoval Roubiniho, který popisoval konkrétní příklad řetězce, který to umožní).
- Kapitálu je tak ve světě "dostatek" ,přesněji výrazně více, než kdyby byli jen mě podobní investoři .

Z toho plynou dvě věci:
-Roste (alespoň krátkodobě) ABSOLUTNĚ blahobyt celé populace - na rozvoj je kapitálu až až.
-Rostou (určitě dlouhodobě) RELAT|VNÍ rozdíly v bohatství mezi první a druhou skupinou občanů - kvůli té výrazné konkurenční výhodě (neberte mě prosím za slovo, méně schopné banky zkrachují, ale to neříká nic o významných majitelích v odvětví jako celku, vezměme třeba http://sociology.ucsc.edu/whorulesamerica/power/wealth.html, kde si nejsem jist absolutními čísly, ale trend je snad nepopiratelný, v kombinaci s podílem fin. sektoru na HDP v US těsně před krizí).

So what? Jasně, život není spravedlivý. Někdo je hezký a chytrý a někdo ošklivý a hloupý. Ale musím si zrovna tuto nerovnost nechat líbit?

3. Velké bankovní skupiny jako CitiGroup, Goldman&Sachs a další jsou v US významní sponzoři politických kampaní jak republikánů tak demokratů.

So what? Ano, je to logická snaha, jak si zajistit, že právní systém bude stávající finanční systém nadále považovat za legální. Stejně lobují výrobci úsporných zářivek, léků a podobně. Má to ale něco společného s ideálem demokracie? Rozhodně ne, je to s ním v příkrém rozporu.

Velmi ocením, pokud mi vysvětlíte, v čem se v úvahách uvedených výše mýlím.

A ještě dovolte jednu poznámku. Odmávnout celou diskuzi o škodlivosti úroku větou "peníze prostě nejsou dluh" mi příjde hodně slabé. Zkuste to prosím ještě jednou. Poctivěji, bez zbytečných povrchních odsudků "videí z youtube". Máte na to! Dokážete to! Kolega Pikora je v tomto daleko poctivější.

Hezký den
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Aleš Tůma | 12. 10. 2011 14:00
reakce na Roman Řípa | 12. 10. 2011 08:38

Ve mnohém máte naprostou pravdu, ale znovu opakuji že v obou dílech článku je několikrát výslovně napsáno, že řada věcí je v současném systému špatně. Článek má pouze vyvrátit kritiku, která ty problémy popisuje chybně. Na konci si proto nechávám oslí můstek pro další články...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 12. 10. 2011 08:56
reakce na Roman Řípa | 12. 10. 2011 08:38

Co na to říká Ferdinand Mácha?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 12. 10. 2011 10:02
reakce na Jan Altman | 12. 10. 2011 08:56

Děkuji za důvěru, že očekáváte můj názor. :-)
Ale, bohužel, v příspěvku není napsáno nic nového, co už by nebylo popsáno. A taky docela jasně shrnuje a ptá se:

"Jasně, život není spravedlivý. Někdo je hezký a chytrý a někdo ošklivý a hloupý. Ale musím si zrovna tuto nerovnost nechat líbit?"

Nemus ítesi to nechat líbit. Máme 2 možnosti boje: násilnou změnu, nebo změnu pomocí dnešních pravidel. Dnešní pravidla jsou docela volná a umožňují změny, ale na oplátku musíte vyvinout nějaké úsilí na domluvu a sběr svých podobně smýšlejících přátel. Ale tak je to i s násilnou revolucí. I vy, pokud chcete změnu prosadit, musíte nabídnout vizi do budoucna. Ale stejné je to i s násilnou revolucí.

Možná se vám zdá, že se mi v tomto systému líbí. Nelíbí. Jsem v něm otrokem, jelikož musím splácet hypotéku. Musím si nechat líbit určovat ceny plynu plynárenským (těžebním) monopolem. Musím si nechat líbit spoustu věcí, která mně nejde pod vousy a které mě činí nesvobodným nebo otrokem.
Ale takových je okolo mě spousta. Nemůžu se snažit vydobýt výhody jen pro sebe. Pan Řípa píše o budoucnosti, to znamená, že se musejí brát ohledy i na potřeby a touhy okolí.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Ferdinand Mácha | 11. 10. 2011 18:34

Schválně jsem napsal, že pominu definici obchodníka podle zákona.
Opravdu lze vámi citovaný paragraf aplikovat na situaci dobrovolně uzavřené smlouvy podle občanského zákoníku?
Vždyť i rodinné vazby jsou založené na výměně služeb, nikoli na směně peněz.
Dále, máte nějaký konkrétní příklad, kdy by 2 strany nemohly uzavřít smlouvu o protislužbách, nebo o výměně libovolné komodity?

Ve chvíli, kdy se chcete stát obchodníkem podle zákona, DOBROVOLNĚ přijímáte závazky vyplývající ze zákona. Obchodník podle zákona je totiž něco jako certifikovaná služba, proto má určité výsady ze zákona, ale na druhou stranu taky musí nějaká zákonná omezení strpět. To se mi zdá naprosto v pořádku.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Fery Marra | 12. 10. 2011 07:04
reakce na Ferdinand Mácha | 11. 10. 2011 18:34

Myslíte něco v duchu hesla "něco za něco"?

Třeba já Vám obložím novou koupelnu, Vy na to nebudete chtít doklad, tak to uděláme za cenu bez DPH a Vy to na mne neřeknete?
Tomu se tuším říká melouch.

Nebo Já Vám zadarmo obložím koupelnu a Vy mi za to dostanete dceru na střední školu?
Tomu se myslím říká korupce v malém.

Jinak to, co píšete samozřejmě možné je. Tedy, že se dva subjekty dohodnou na nějakém naturálním plnění. A nemusí se jednat rovnou o barterový obchod. Musí se jednat o něco, co je u obou stran výhodné, ale vždy se to musí přepočítat na peníze. Naše daňové zákony toto nevylučují, ale stát si chce přijít také na své. Tudíž z takových obchodů (výměn zboží, či služeb) budete stejně platit DPH a daň z příjmů. Pokud ne, tak porušujete daňové zákony a můžete být soudně trestán.
Tudíž zase vše skončí u peněžního vyjádření.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 11. 10. 2011 18:36
reakce na Ferdinand Mácha | 11. 10. 2011 18:34

Uh, to mělo být dolů jako reakce v debatě o nuceném přijímání plateb.
:-)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zbysek Malik | 11. 10. 2011 15:43

Pořád mi není jasné, jak je možné splatit dluh nekomu, kdo ho nespotřebovává. Kdo chce buďto směnku, nebo peníze. Takový dluh lze pouze přenést na někoho dalšího, nelze ho splatit.Je jedno, zda takovým věřitelem bude banka, člověk nebo fond.

Pokud takových věřitelů bude víc a suma jejich pohledávek bude vyšší než množství hotovosti, pak jejich pohledávky nutně musí narůstat o nesplatitelné úroky.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Tomáš Kocourek | 11. 10. 2011 10:13

"Aby bylo možné „tisknout peníze“, musí vláda nejdřív vydat dluhopisy. Z toho plyne, že peníze jsou kryté dluhem

Nepravda. Současné peníze nejsou „kryté“ dluhopisy, jsou „kryté“ pouze ochotou, respektive zákonnou povinností lidí je jako peníze přijímat. Bankovky a mince ve vaší kapse jsou pouze symbolickými penězi, nepředstavují žádný dluh (odborně řečeno, tvoří spolu s rezervami komerčních bank součást tzv. peněžní báze)."


S tímto tvrzením nesouhlasím, podívejte se, co je napsáno na dolarové bankovce: http://www.seasideequity.com/images/dollar.bmp

"THIS NOTE IS LEGAL TENDER FOR ALL DEBTS, PUBLIC AND PRIVATE"
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Aleš Tůma | 11. 10. 2011 10:25
reakce na Tomáš Kocourek | 11. 10. 2011 10:13

"Tato bankovka je zákonným platidtlem použitelným pro vyrovnání všech dluhů, veřejných i soukromých". So what? Věta pouze říká, že legal tender nesmíte odmítnout, pokud vám jím někdo chce zaplatit, nic víc.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tomáš Kocourek | 11. 10. 2011 10:32
reakce na Aleš Tůma | 11. 10. 2011 10:25

Máte pravdu, špatně jsem si to vyložil, beru zpět:)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Michal Jeřábek | 11. 10. 2011 09:13

Mám pocit, že úplně přesně nerozumíte té konspirační teorii. (Já jsem samozřejmě minule v diskuzi použil dost zjednodušující tvrzení jako "banky budou vlastnit všechen majetek", atd., což jistě pravda není.) Váš hlavní argument stojí na tom, že si můžeme peníze navzájem předávat a to jako hodnotu (ne jako dluh), což jistě platí z pohledu jednotlivce, ale těžko z pohledu ekonomiky jako celku. Ten dluh tam prostě je a na úroky vytvořené peníze nejsou. Tudíž pokud se nezvýší objem peněz (dluhu) v ekonomice, tak na někoho to zkrátka padne a dluh nedokáže penězi splatit. Takže ho musí splatit svým majetkem (např. nemovitostí), to ovšem není splátka, ale vzetí si záruky pokud dojde k nesplacení (protože banka bude požadovat splacení v penězích, když jim donesu vysavač, tak mě s tím vykopnou). A zde dochází k tomu údajnému spiknutí. Protože banka může půjčit něco, co nemá a navíc chce úrok, což systematicky generuje nedostatek peněz a tím banka získává majetek lidí. Takže dluhy splatitelné jsou, ale ne penězi. Což někomu nevadí a někdo to považuje za chybu systému, protože lidé zbytečně přichází o majetek. To spiknutí nemá být ale přímo v tom, že se musí dluh splatit jinak než penězi, ale v tom že banka ten dluh může vytvářet ze vzduchu a na tom vydělávat. Ale samozřejmě, nikdy nedojde k tomu, že by všechny peníze z oběhu zmizeli, to je jen teoretický a ilustrativní "argument" ,aby se ukázalo, že dluh převyšuje množství peněz.

Ale můžeme toto přehlížet, dluh nejdříve splácet braním vyššího dluhu, pak až to jednou zkrachuje, splatit dluh majetkem (myslím, že této fázi se říká ekonomická krize) a jedeme dál. Takovýto byznys by se mi každopádně taky líbil, kde si můžu ukázat na člověka a říct mu: "teď mi dlužíš milion", mezi tím peníze vyjíždí z tiskárny, "a vrať mi milion a půl."
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

pavel novotný | 11. 10. 2011 23:01
reakce na Michal Jeřábek | 11. 10. 2011 09:13

"bohužel" musím souhlasit s Michalem Jeřábkem. Pan Tůma jako by nechtěl odpovědět na pravou podstatu věci anebo se nad filmem nezamyslel. Rozepsat se o nadpisu- banky nakonec budou vlastnit všechen majetek, protože úvěry nelze splatit, mě přijde až úsměvné. Možná to díky tomu přečte více lidí, ale pravou podstatu filmu to neřeší ( což byl asi účel) Komerční banky, které dostávají největší podíl peněz do oběhu, vytvoří peníze na úvěr z ničeho a požadují za to záruky- to je smutný. Nemělo by to být 50:50 ? Michale, vy podle mě máte selskej rozum a chápete obchodní cyklus, proto na něm vydělávejte místo komentářů pana Tůmy :-) u kterých se odpovědi stejně nedočkáte.P.S. a to má přijit Money as Debt 2- možná už přišlo pane Tůma
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Aleš Tůma | 12. 10. 2011 14:07
reakce na pavel novotný | 11. 10. 2011 23:01

Znovu opakuji, že článek není obhajobou současného systému a je to tam velmi jasně napsané :) Jen se snažím vyvrátit kritiku, která s vaničkou vylévá i dítě. V tomto druhém článku už jsem do značné míry reagoval spíš než na filmy na diskuzi na Finmagu, zvlášť na pana Jeřábka. Nevím jestli budu mít čas a nervy koukat na MAD 2, ale pokusím se. Evidentně těch článků budu muset napsat víc.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Jeřábek | 12. 10. 2011 08:33
reakce na pavel novotný | 11. 10. 2011 23:01

Díky. :) Money as debt 2 existuje, najdete ho zde se slovenskými titulky: http://ekonomika.tvorivo.sk/i/110/peniaze-ako-dlh-ii-zrusene-sluby ; Hodně toho uvádí na pravou míru. A byl dokončen i třetí díl, ale to jsou asi "pouze" nabízená řešení. Jinak osobně dost pochybuji, že pan Tůma ten film viděl, protože zrovna Money as debt není žádná konspirační teorie, ačkoliv to v prvním díle článku naznačoval. Nicméně by bylo dobré, kdyby shlédl (nebo někdo jiný, kdo si o sobě myslí, že tomu rozumí) ty díly všechny (+ třeba Zkrocení peněz) a snažil se pak případně vyvracet konkrétní tvrzení těch filmů. Skutečnou kritiku bych si totiž velmi rád přečetl a nechal bych se i argumenty přesvědčit, že ten systém systematicky nezpůsobuje to, že lidem bere majetek ve prospěch bank, ale zatím to nikdo nedokázal.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Jeřábek | 11. 10. 2011 09:52
reakce na Michal Jeřábek | 11. 10. 2011 09:13

A ještě než mě začnete označovat za pomateného blázna a argumentovat, že mi uniká, že dluhy mají různé doby splatnosti, tak vězte, že neuniká. Jenže všechny peníze nemohou být použity na splácení úvěrů, něco je potřeba použít na jídlo, bydlení, atd., pak taky velké korporace drží spousty peněz... Jinak já s vámi v podstatě souhlasím, ono kdyby to fungovalo tak jednoduše, jak tvrdí konsp. teorie, tak už se to dávno rozpadlo, jen mi přijde, že obhajujete něco, co není podstatou toho problému (konsp. teorií)...

Ještě k tomu soukromému Fedu: Tady jde taky o něco jiného. A to o to, že s její pomocí mají banky úmyslně způsobovat krize, nebo záplatovat případné ztráty (avytvářet inflaci). A že jí vytvořili právě proto, aby udržovala systém částečných rezerv v chodu (aby mohly lidi zadlužovat).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Aleš Tůma | 11. 10. 2011 10:08
reakce na Michal Jeřábek | 11. 10. 2011 09:52

Za blázna vás označovat určitě nebudu, ale nebudu znovu vyvracet argumenty, na které už jsem několikrát reagoval:)
Že CB vznikly aby udržovaly stabilitu bankovního systému fungujícího na částečných rezervách, to je fakt, a taky to v článku nepopírám.
Ale že by banky krize vyvolávaly ZÁMĚRNĚ?:) Aby jich půlka mohla zkrachovat nebo být znárodněna? Ale jděte...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Jeřábek | 11. 10. 2011 10:21
reakce na Aleš Tůma | 11. 10. 2011 10:08

To netvrdím já ale "oni". Váš problém je ten, že píšete o konspiračních teoriích a přitom je neznáte. Protože to údajné celosvětové spiknutí iluminátů není jen o bankách, ale o vytvoření Nového světového řádu (světové totalitní vlády) a k tomu mají tyto krize pomáhat. Musíte pochopit, že ti ilumináti mají být všude, takže případné znárodnění by bylo součástí plánu (případně budou zachráněni před krachem právě pomocí CB).Ale já neříkam, že to tak je. Jen je potřeba to znát celé, bez toho jen těžko konspirační teorie vyvrátíte.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Aleš Tůma | 11. 10. 2011 10:12
reakce na Aleš Tůma | 11. 10. 2011 10:08

Ale nedá mi to... vy pořád opakujete že dluh převyšuje množství peněz.... malá analogie: objem zboží v ekonomice (v tržních cenách) převyšuje množství peněz. Co z toho plyne? Že si ho nemá kdo za co koupit? Samozřejmě ne, protožejak už bylo v minulém článku, celkový objem zboží či dluhu je stavová veličina, kdežto výdaje na zboží či úrok jsou veličina toková.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Jeřábek | 12. 10. 2011 14:16
reakce na Aleš Tůma | 11. 10. 2011 10:12

Ještě bych řekl, že ta analogie má jednu chybu. Protože zboží si koupit můžete, ale nemusíte. Zatímco dluh splatit musíte. Když nekoupíte zboží, zůstane v obchodě reálná existující hodnota. Když nesplatíte úvěr zbyde uměle vytvořený "virtuální" ;dluh, který se ale splatit musí, bohužel peníze ale nejsou k dostátní (z x důvodů, které jsem popsal výše), tak musí být odebrán majetek.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Jeřábek | 11. 10. 2011 13:10
reakce na Aleš Tůma | 11. 10. 2011 10:12

Mimochodem, to proč je problém s tím, že někteří nebudou schopni splatit dluh, je dáno tím, že když přestane růst množství peněz (dluhu) a začne naopak klesat (*dluhy se začnou splácet - protože se zvýší úroková sazba, tudíž se množství nových úvěrů omezí -, čímž se peníze odstraní z oběhu), tak je pro lidi čím dál těžší ty peníze vydělat (je jich v oběhu čím dál méně; přichází o zaměstnání, atd.). Protože jsou rozprostřené po celém světě (státu) - každý si spoří, každý potřebuje nějaké peníze a tudíž všichni nedají, zejména ti nejbohatší nejsou schopní všechny peníze utratit. Takže sice s tokovou a stavovou veličinou máte pravdu, bohužel ale teorie zde naráží na praxi. (*A že by tu vznikal business cycle?)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Jeřábek | 11. 10. 2011 10:33
reakce na Aleš Tůma | 11. 10. 2011 10:12

Ale to já vám neberu, říkám, že to není tak jednoduché, jen ta podstata té konspirační teorie je podle mě jinde. V těch filmech to je samozřejmě podáváno zjedodušujícím a manipulativním způsobem. Pokud ale vaším cílem bylo pouze upřesnit detaily systému pak ok (a máte pravdu), to ale nic nemění na tom, že nás banky mohou až příliš snadno zadlužovat (+ úrok), bez toho že by si na to musely řekněme vydělat a o to tu má jít. Jinak tyúvěry si bereme dobrovolně, o tom nemůže být sporu.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 11. 10. 2011 09:00

CO JE TEDY V SYSTÉMU ŠPATNĚ?

Pokud to nebyla řečnická otázka, tak je potřeba poctivě odpovědět toto: primární špatností je MONOPOL a to monopol NÁSILÍM VYNUCOVANÝ.

Nikomu by nevadilo, kdyby CZK byla nekrytou měnou, ČNB by si ji "tiskla" dle libosti a zároveň by komerčním bankám propachtovávala privilegium nové peníze vytvářet ze vzduchu pomocí úvěrů, resp. systému částečných rezerv. Nevadilo by to ale pouze tehdy, kdyby zároveň tento systém nebyl monopolní, ze zákona jediný možný, jediný legální - tedy kdyby násilím nebylo bráněno vzniku konkurence (např. něčemu na způsob eGOLDu) a kdyby "legal tender" legislativa nenutila lidi přijímat právě jen CZK.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 11. 10. 2011 11:21
reakce na Jan Altman | 11. 10. 2011 09:00

A jak konkrétně to násilí probíhá? Vždyť je vždycky možnost se domluvit, že řemeslníkovi zaplatíte nějakou jinou hodnotou, kterou on bude svolný přijmout?
Nevidím, jak konkrétním osobám někdo násilím vnucuje, čím mají platit a co mají přijmout? Kolem sebe vidím dobrovolnou dohodu. Když nabídnu vhodnou službu místo peněz, nemusím peníze používat.

Monopol a násilí je tedy jenom teoretické. Zatím...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Aleš Tůma | 11. 10. 2011 11:40
reakce na Ferdinand Mácha | 11. 10. 2011 11:21

Ne tak docela. Zkuste zákonné platidlo jako obchodník odmítnout a požadovat po někom platbu ve zlatě. Uvidíte co na to řekne ČNB...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 11. 10. 2011 14:19
reakce na Aleš Tůma | 11. 10. 2011 11:40

Jsou 2 možnosti:
Buďto si druhá strana přeje platit penězi. A pak je na obchodníkovi, jestli DOBROVOLNĚ uzavře smlouvu. (Pomíjím definici obchodníka dle zákona. Obchodník může být jedinec, který nabízí své služby, obecně.)
Nebo se oě strany DOBROVOLNĚ dohodnou na výměně služeb/zboží za jinou hodnotu než peníze. A pak není důvod, aby druhá strana obchodníkovi vnucovala peníze, tudíž ani obchodník není nucen hypoteticky peníze odmítat.

Nebo je jiná možnost, kterou nevidím?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Stanislav Brabec | 11. 10. 2011 17:57
reakce na Ferdinand Mácha | 11. 10. 2011 14:19

To jste právě na omylu. Pokud jste obchodníkem nebo živnostníkem, nemáte právo odmítnout smlouvu jen proto, že protistrana nabízí jako protihodnotu zákonnou měnu.
Trestní zákoník, § 239 Ohrožování oběhu tuzemských peněz odst. 2a): Odnětím svobody až na šest měsíců, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty bude potrestán, kdo bez zákonného důvodu odmítá tuzemské peníze.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 11. 10. 2011 18:36
reakce na Stanislav Brabec | 11. 10. 2011 17:57

Odpověď je výše.
:-)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 11. 10. 2011 11:56
reakce na Aleš Tůma | 11. 10. 2011 11:40

Přesně tak.
Navíc to násilí je v samotném zákonu o ČNB a o (jediné) legální měně. A zákony nepochybně jsou vynucovány násilím, ne?

Nebo si zkuste založit konkurenční měnu, razit stříbrné mince, založit banku s vlastní krytu měnou, atd... Rozeženou vás jako eGold, zavřou jako NotHause. ČNB rozehnala i mikroplatební systémy. Nemusí říkat, že je zakazuje. Prostě nesplní účelově nastavené legislativní požadavky.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 11. 10. 2011 14:14
reakce na Jan Altman | 11. 10. 2011 11:56

Ale pořád tady ukazujete jen příklady násilí dobrovolné směny v teoretické rovině.
Nevím o případu, že by si zemědělec nebo řemeslník nemohl prodávat své služby nebo zboží za hodnotu, kterou si určí ve speciální smlouvě uzavírané s každým zákazníkem individuálně. Těžko si lze představit, že pokud existuje dohoda (smlouva) o výměně slepice za položení podlahy, podlahář si bude moci vynucovat namísto své služby placení penězi.

Případ egold neznám, jakým konkrétně způsobem byl rozehnán. Nevím, jaký konkrétní problém je s mikroplatebními systémy, ale pokud se jedná o smlouvu mezi dvěmi subjekty, nikde nevidím v Občanském zákoníku povinnost uvádět hodnotu služeb v penězích.
Tudíž v uvedených smlouvách ani neexistuje zákonná možnost plnění v penězích vymáhat?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 12. 10. 2011 08:52
reakce na Ferdinand Mácha | 11. 10. 2011 14:14

Zkuste si něco dohledat o eGoldu a třebo o panu NotHAUSovi....


Stač íse přečíst zákony, která hovoří o jediném legálním platidle a o monopolním postavení ČNB! To konkurenci snad neomezuje? Konkurence koruně je omezena daleko striktněji, než konkurence Českým drahám, Čepru, České poště. Je asi tak možná, jako konkurence České správě sociálního zabezpečení. Takže si přečtěte, jak ČNB dostala ty mikroplatební systémy - v podstatě buď šlo o nelegální alternativní měnu (pokud daná "fazole" nebyla pevně svázána k CZK jako stravenky), nebo nešlo, ale pak by provozovatel potřeboval bankovní licenci, což je extrémně nákladné a administrativně složité.

Podle mne když si od vás půjčím zlatou cihlu a ve smluvený okamžik ji nebudu schopen vrátit, tak mne zažalujete a soud mi nařídí škodu vám nahradit - V KORUNÁCH ! Stejně tak u výměny slepice z podlahu - pokud jedna strana dodá a druhá ne, první strana se domůže pouze plnění v CZK.

Zkuste si otevřít obchod či hospodu a dát si tam ceduli, že nebrete CZK, ale jenom švýcarské franky!

Zkuste si se svými kamarády a se spřátelenými firmami, se kterými obchodujete a spolupracujete dohodnout, že si mezi sebou budete platit stříbrňáky!
Zkuste se se zaměstnanci dohodnout, že je budete vyplácet zlaťáky! A uvidíte ten fofr!

A hlavně: zkuste si vydávat vlastní měnu, razit zlaťáky a stříbrňáky! Krom různých regulací a povolení narazíte například na to, že aby váš zlaťák byl osvobozen od DPH, musí na něm být nominální hodnota v KORUNÁCH. A to se vám asi jednoduše a bez nákladů nepodaří. A pokud budete razit i stříbrňáky, tak na nich bude 20% DPH v každém případě. To vaši měnu dost diskvalifikuje, pokud každý, kdo do ní konvertuje z jiné měny, musí ještě zaplatit státu výpalné. Jak by se asi dívaly směnárny na to, kdyby si ke každé směně stát ještě přirazil 20%. Dávala by vám smysl třeba investice do akcií, kdybyse z každého nákupu odvedl DPH?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 12. 10. 2011 10:16
reakce na Jan Altman | 12. 10. 2011 08:52

Dobře, tak se ale dostáváme k něčemu jinému. Zákonem je daný monopol pro určitou činnost. To tady bylo vždycky, řikalo se tomu cechy. No a dnešní cech finančnictví má prostě nějaká pravidla!
Když chcete provozovat takovou činnost, musíte je splnit, abyste se dostal do právního rámce daného cechu. Stavební činnosti zase potřebují certifikáty, například. Tohle vám nevadí, že si každý nemůže vybudovat dům a cokoli na svém vlastním pozemku?

V momentě, kdy se poruší smlouva, jak píšete, bude náhrada určena nejspíše v korunách. A co to dokazuje? Když byla smlouva porušena, tak asi jedna strana ji nepodepsala DOBROVOLNĚ?
A tak ovšem na druhé straně vzniklo násilí. A to, že potom bude ještě další násilí určením plnění v korunách a ne podlahou, to už považuju za bezpředmětné, je to jen následek. Navíc, za ty koruny lze pořídit podlahářskou firmu, která podlahu položí.

"Zkus tesi otevřít obchod či hospodu a dát si tam ceduli, že nebrete CZK, ale jenom švýcarské franky!"
Toto se může dohodnout jinak, myslím, že se tomu říká smluvní cena.

"Zkuste si se svými kamarády a se spřátelenými firmami, se kterými obchodujete a spolupracujete dohodnout, že si mezi sebou budete platit stříbrňáky! "
Bez problémů se na sběratelských výstavách vyměňují kusy zboží za jiné kusy. Například známky za známky, odznaky za odznaky...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tomáš Kocourek | 11. 10. 2011 19:47
reakce na Ferdinand Mácha | 11. 10. 2011 14:14

Teď se mi naskýtá otázka, jak z té slepice bude platit státu daně? Zase penězi...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 12. 10. 2011 10:34
reakce na Tomáš Kocourek | 11. 10. 2011 19:47

Neznám zákony o chovatelství, jenom poplatky za psa. Ale ty jsou nastavené jako daň za to, že je vám umožněno na území státu provozovat nějakou činnost. Bohužel, území nikoho dneska neexistuje, celá planeta je rozebrána, na každém uzemí musíte zaplatit něčím, co majitel uznává jako svou měnu.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tomáš Kocourek | 13. 10. 2011 00:03
reakce na Ferdinand Mácha | 12. 10. 2011 10:34

Já nemyslel žádné poplatky. Obecně pokud se platí penězi, tak za odvedenou práci někomu zaplatím a on, pokud je to jeho výdělečná činnost, musí se zisku zaplatit státu daň. To není problém, jen vezme část těch peněz a dá je státu. Pokud ale dotyčnému zaplatím ve slepicích, jak on potom se zisku zaplatí státu daň, když ten žádné slepice nebere? Stejně bude muset použít peníze...pokud si ale za všechno bude nechat platit v komoditách či službách, tak žádné peníze nebude mít, takže bude mít starost navíc prodat část takovýchto komodit, které vydělal, aby nějaké peníze získal a mohl státu zaplatit...a co když je ale nebude schopen prodat za takovou cenu, aby se mu to vyplatilo?

On je to ale problém obecně i bez nutnosti platit nějaké daně. V knížce Peníze v rukou státu od Murray N. Rothbarda je krásně popsáno, že efektivní ekonomika může fungovat pouze v případě, že lze jakékoli zboží či služby směnit za veřejně uznávané peníze, které slouží jako prostředek směny a jsou všemi akceptovány. Prostá směna zboží za zboží (či služby) nikdy nemůže věst k efektivní ekonomice, protože ne všichni stojí o dané zboží (služby) a je problém najít dvě protistrany, které se zrovna shodnou.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Aleš TůmaAleš Tůma
Pracuje jako analytik investic ve společnosti Partners. Absolvoval VŠE v Praze a v roce 2013 získal titul CFA (Chartered Financial Analyst). Během studií...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!