Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Slovensko bylo první. Přijdou další pády vlád. Snad

Kvůli navyšování eurovalu, jak se lidsky říká záchrannému fondu eura EFSF, padla slovenská vláda a zemi čekají v březnu předčasné parlamentní volby. Posměšky nad slovenskou politickou reprezentací nejsou na místě, podobná osudová rozhodnutí čekají mnohé další evropské vlády.

Musím přiznat, že jsem tomu nechtěl do poslední chvíle věřit. Když se v úterý večer v Bratislavě schylovalo k hlasování o důvěře vládě spojenému se schválením eurovalu, všechno sice nasvědčovalo tomu, že vláda padne a euroval nebude (napoprvé) schválen, ale pořád jsem si říkal, že kvůli něčemu takovému přece nejde rok a půl po volbách položit reformní vládu.

Richard Sulík a jeho vládní strana Svoboda a solidarita si však viditelně mysleli něco jiného a vládu prostě nechali padnout. A to přesto, že věděli, že jen pár hodin poté se zbytek vlády spojí se šéfem opozice Robertem Ficem a během doslova hodin začnou realizovat předem připravený a oznámený výměnný obchod – předčasné volby za schválení eurovalu. Sulíkovo prohlášení, že právě pádem vlády zachránil slovenským i evropským daňovým poplatníkům stovky miliard eur, tak mělo doslova jepičí platnost.

Osm miliard eur

Richardovi Sulíkovi však nelze upřít jednu věc. Téměř osm miliard euro, kterými se Slovensko zaručí za dluhy jiných v navýšeném eurovalu, představují pro zemi obrovskou sumu peněz a v případě, že se celá konstrukce zhroutí a záruky opravdu budou použity, přinese to Slovensku obrovské škody.

Jenže, jak namítá ministr financí Ivan Mikloš a zbytek slovenské vlády, ještě daleko větší škody by Slovensku přineslo, kdyby se zhroutilo euro. Euroval je sice nedostačující lék, ale znamená aspoň počátek léčebné kúry, na jejímž konci je ozdravená evropská měna a udržitelné rozpočty členských zemí eurozóny. Při pádu eura, obává se Mikloš, by se ekonomiky členských zemí eurozóny propadly o desítky procent, v případě zemí jako Slovensko se dokonce mluví až o polovině (!) hrubého domácího produktu. Strašení? Dost dobře možná, ale důsledky takové věci si opravdu v dnešní Evropě nikdo nedokáže úplně představit.

Ne všechno jde spočítat

Na Slovensku se pro situaci kolem schvalování navýšení eurovalu vžil příměr „Sulíkova kalkulačka“. Jde o to, že mnohé věci samozřejmě vypadají jako špatná a riziková investice a čistě ekonomicky a v reálném čase je problematické se na nich podílet. Ale dnešní situace v eurozóně, v Evropě a ve světě vůbec, má i mnoho jiných rozměrů než jen tento čistě ekonomický.

Richard Sulík, který se ve vysoké politice ani neohřál a v pozici šéfa parlamentu nebyl ani vpuštěn na evropské kolbiště (což se nyní ukazuje jako chyba), odsuzoval chování vlády ze svého teoretického skleníku. Možná kdyby býval jezdil na jednání ministrů financí eurozóny, tak by se na celou věc začal dívat jinak. Tak jako se jinak začal dívat Ivan Mikloš a premiérka Iveta Radičová, kteří ještě před rokem s úsměvem odmítli půjčit Řecku a ještě poučovali zbytek eurozóny. Že si už tehdy nařezávali větev, z níž teď spadli, to je jiná. Ale faktem je, že v půlce její tloušťky dohlédli, jak hluboko se Slovensko, eurozóna a celá Evropská unie můžou zřítit. A v poslední chvíli udělali sebevražedný politický manévr, díky kterému si však eurozóna může oddechnout a Slovensko zůstat platným členem klubu zemí platících eurem.

Kdo to dokáže?

Po Praze je lidí se „Sulíkovou kalkulačkou“ tolik, že se z toho stal – i díky módní ideologii klausismu, šířící se z Pražského hradu i podhradí – český mainstream. Mnohdy si člověk, který jen trochu více nahlédne pod hladinu čísel a denního zpravodajství, musí říkat, jak málo představivosti tito lidé mají, když tak vehementně a bez ustání bijí do Bruselu, eurozóny, do všech řešení, která se jak v rámci eurové sedmnáctky i „širší unie“ hledají a někdy, byť nedokonalá nacházejí. Češi jsou dnes tak trochu v pozici lidí, kteří postávají vedle požáru a dávají rady, co se mělo dělat, aby oheň nevypukl, zatímco většina ostatních s vypětím všech sil hasí.

Slovensko, ač se to někomu nemusí líbit, pádem vlády výměnou za schválení eurovalu složilo v opravném termínu zkoušku evropské dospělosti. Je první, ale není poslední. Podobných situací bude stále více. Protože přichází stále obtížnější časy a stále dražší a těžší kroky, které bude nutné pro záchranu eura i Evropské unie udělat. A před takové dilema mohou být postaveny další vlády, další země. Premiérka Iveta Radičová ukázala cestu – když to nejde jinak, je třeba jít i do předčasných voleb. Jenže, kdo z evropských politiků dneška něco takového dokáže? O těch českých vůbec nemluvě.

Autor je redaktor Lidových novin

Luboš Palata

Luboš Palata

Narodil se v roce 1967 a vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově. Je nositelem několika ocenění, mimo jiné novinářské ceny Ferdinanda Peroutky. Byl rovněž nominován na Cenu Evropského parlamentu.... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 12 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK