Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Jak zachránit Řecko (II.): Finanční pyrotechnika pro začátečníky

| 9. 11. 2011 | Vstoupit do diskuze

Každý jistě zhlédl nějaký thriller z prostředí pyrotechniků. Každému je proto zřejmé, že je třeba odstranit roznětku. Zbytek nálože pak lze bezpečně zlikvidovat, snadná věc, že?

Jak zachránit Řecko (II.): Finanční pyrotechnika pro začátečníky

Spletitost vzájemných vazeb evropských bank a států však vytvořila delikátní systém, z něhož nelze odstranit jednotlivou část bez rizika destrukce celku. Architekti eurozóny si bezpochyby mysleli, že vzájemné propojení všech států odstraní rizika finančních krizí a hrozby válek. Ve skutečnosti vytvořili něco podobného zlomyslně komplikované bombě z filmu Ohrožení Britanniku. Pro neznalce britské thrillerové klasiky: zhrzený armádní pyrotechnik ve výslužbě vymyslí geniální bombu se zvláště zákeřným odpalovacím mechanismem. Umístí jich hned několik na palubu luxusní lodi Britannic, aby získal výkupné, ale hlavně, aby se pomstil bývalým kolegům.

Film skončí pochopitelně dobře, nepočítáme-li několik obětí z řad představitelů vedlejších rolí nutných pro správnou gradaci scénáře. Ale jak by měl postupovat tým evropských finančních pyrotechniků? Izolovat rozbušku není možné ze zřejmých důvodů. Současně ale tiše pracuje odpalovací mechanismus; na rozdíl od většiny filmů sice není vidět displej s časem zbývajícím do exploze, ale to na podstatě věci nic nemění. Co je třeba udělat?

Zapomeňte na eurovaly

V první řadě je třeba zapomenout na všechny „záchranné fondy“, „eurovaly“ a podobné nesmysly. Tyto nástroje mohly fungovat během asijské krize v roce 1997, nyní jsou však úplně k ničemu. Buď je euroval příliš malý, a pak zanedbatelný. Anebo bude natolik velký, že jeho financování vytvoří finanční riziko pro členské země. Záchranná akce ohrozí samotné zachránce - a co potom? Již teď není zřejmé, zda Španělsko, Belgie nebo Itálie mají spadat do kategorie zachránců či zachraňovaných. (A Německo nezaplatí vše, ani když si vezme na pomoc Slovensko.)

Za druhé, Evropská centrální banka musí zapomenout na všechna dogmata, se kterými byla založena. Jde o jedinou instituci v Evropě, která má ničím neomezený objem peněz. Neexistuje žádná náhrada za ECB. Ta nyní musí udělat dvojí: (a) poskytnout všem evropským bankám neomezenou a bezúročnou úvěrovou linku na dobu neurčitou; (b) veřejně prohlásit, že program nákupů státních dluhopisů rizikových zemí - který momentálně obnáší kolem 233 miliard eur - není omezen ani v čase ani v objemu. Jinými slovy, ECB musí zafungovat jako věřitel poslední instance pro dluhy veřejné i soukromé, a to v dimenzích, které nemají historický precedens.

To může znít hrozivě. Co inflace? Nechodili bychom kupovat chleba s nůší téměř bezcenných bankovek? Kdepak. Celkový řecký veřejný dluh obnáší 348 miliard eur. I kdyby tato suma byla kompletně uhrazena z nekrytých inflačních peněz - což nikdo nechce a ani by neměl chtít -jednalo by se o pouhá čtyři procenta měnového agregátu M3 v rámci eurozóny. Monetární impuls této hodnoty je na hranici pozorovatelnosti. Pokud by byl sterilizován emisí pokladničních poukázek, byl by zcela neznatelný. Žádné miliardové bankovky by se tisknout nemusely.

Takový je život

Neomezené úvěrové okno pro banky by však zabezpečilo stabilitu tohoto zranitelného sektoru. Nákupy dluhopisů rizikových států by udržely dlouhodobé úrokové sazby na úrovni snesitelné pro veřejné finance Itálie, Španělska, Belgie a případně jiných fiskálně vratkých vlád. Po ukončení záchranné operace by je ECB mohla opět prodat na volném trhu, jakmile by to bylo možné. Bankrotem k prosperitě Jako třetí procedura je na řadě detonace rozbušky: řízený bankrot Řecka. Bezpečnostní polštář poskytnutý Evropskou centrální bankou zbytku Evropy by měl pohltit účinky exploze. Řecký dluh musí klesnout na úroveň, která umožní zemi dostat se z dluhové pasti. Francouzské banky se budou muset smířit s velkými ztrátami, ale takový je život. Manažeři měli lépe počítat, lépe hodnotit rizika a nesedat na lep slibům o věčné stabilitě.

Řízený bankrot by neměl vládu oddlužit úplně, už jen proto, aby nebyly zcela vymazány hodnoty penzijních fondů, do nichž si nic zlého netušící Řekové odkládali své rezervy na stáří. Ani řecké banky nesmějí být vymazány ze světa. Země bude muset zchudnout, neboť neexistuje racionální vysvětlení, proč by Řecko mělo mít HDP o polovinu vyšší než Česká republika - když na rozdíl od České republiky nemá skoro žádný průmysl, který by stál za zmínku. Zchudnutí však nebude beznadějný pád do bídy. Nižší mzdy sice sníží životní úroveň, ale země přestane žít na dluh, stane se ještě atraktivnější turistickou destinací než doposud a snad i exportní průmysl se vzchopí.

Řecko musí zchudnout, ale nesmí ztratit naději.

Nová drachma

Čtvrtým krokem musí být zavedení nové drachmy. Pokles kurzu nové měny vůči euru může být zpočátku drastický, ale nezbytný. Pamětníci vědí, že kurz 24 Kčs za německou marku (odpovídal by zhruba 48 Kč/EUR) nebyl příjemný, zejména při průměrném platu poblíž 3000 korun měsíčně v roce 1990. Byl však nutný a správný. Bez levné koruny by se česká ekonomika nikdy neodlepila ode dna.

Občas je bankrot spojený s drastickou devalvací nejlepším řešením. Studie vydaná organizací Center for Economic and Policy Research s názvem The Argentine Success Story and its Implications (Příběh argentinského úspěchu a jeho důsledky) konstatuje zajímavá fakta. Argentina trpěla těžkou recesí od roku 1998. Politika úsporných opatření a překlenovacích úvěrů pod vedením Mezinárodního měnového fondu byla k ničemu. Všechny pokusy o stabilizaci ekonomiky selhaly. Nakonec země vyhlásila platební neschopnost v prosinci 2001. Zároveň byl opuštěn pevný kurz pesa v poměru 1:1 vůči dolaru; rychle devalvovalo na hodnotu 3,60 pesa za dolar.

Od roku 2002 do roku 2011 vzrostla argentinská ekonomika o 94 procent. Již tři roky po bankrotu byla Argentina „na svém“. Země se vzchopila i bez mezinárodních finančních trhů a jen s malým objemem přímých zahraničních investic. Co je zajímavé: argentinské akcie na burze v Buenos Aires od neblahého prosince 2001 do konce října 2011 získaly přes 127 procent v dolarovém vyjádření. Nelze tedy tvrdit, že by „zlí“ spekulanti Argentinu úplně zatratili.

Řecko ztratilo příliš mnoho času posloucháním nesmyslných příkazů z Bruselu, Berlína a Paříže. Kam nakonec vedly, je zřejmé. Je načase dělat věci jinak.

Psáno pro MfDnes

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem...

Komentáře

Celkem 31 komentářů v diskuzi

Nepřehlédněte

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK