Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Má koruna smysl?

Nedávno jsem dostal otázku, zda má koruna ještě smysl v globalizovaném světě, kdy se peníze počítají na tisíce miliard eur nebo dolarů. Odpověděl bych jednoduše. Každá ekonomika, která je relativně chudá a hodlá dohánět bohatší sousedy, má jen dvě možnosti. Buďto se může spolehnout na posilování domácí měny, anebo na růst objemu peněz v ekonomice.

První varianta je neinflační. Hodnota mezd a úspor roste v relaci k zahraničí, zlevňování dovozů umožňuje růst ekonomiky bez příliš rychlého růstu cen a mezd. Ano, samozřejmě, ekonomika s rostoucím kurzem domácí měny postupně ztrácí konkurenční schopnost v oblasti montáže a výroby s nízkou přidanou hodnotou. To ale není nepřekonatelný problém. Například Švýcarsko již dávno není textilní velmocí jako v 19. století, chudé přitom rozhodně není. Právě naopak. Je třeba postupně měnit orientaci na kvalitu, technickou vyspělost, inovace a tak dále.

Silnou měnou proti inflačním tlakům

Před dvanácti lety bylo euro za 36,63 Kč. Nyní je směnný kurz 25, 18 korun za euro. Za stejný obnos v korunách dostaneme přibližně o polovinu více eur, což je vývoj, který do značné míry dokázal ztlumit inflační tlaky způsobené nárůstem světových cen ropy, plynu a jiných komodit.

A teď si zkusme představit, co by se bylo stalo, kdybychom hypoteticky přijali euro již v roce 1999. Nejenže by inflace byla mnohem vyšší kvůli dražším dovozům - bezpochyby také odbory by byly mnohem aktivnější v nátlaku na zvyšování mezd. Největší problémy by však způsobila úvěrová inflace. Ta proklínaná volatilita měnových kurzů totiž funguje jako automatický regulátor na kapitálovém a úvěrovém trhu. Odstranit volatilitu znamená odstranit bezpečnostní ventil. Úvěrový trh roste, nadouvá se a nakonec praskne. Následuje finanční a bankovní krize.

Přesně to se stalo v Irsku, ve Španělsku, v Estonsku, Lotyšsku a Litvě, neboť „zrušení“ měnového rizika se promítlo do mnohem většího rizika v podobě snížené stability bankovnictví. Málokdo ví, že Dánsko řeší těžkou bankovní krizi, která byla způsobena ohromnou expanzí úvěrů - Dánsko je dnes nejzadluženější země evropského kontinentu. V pozadí této krize je pevný kurz dánské koruny k euru a záplava levných eurových úvěrů, která se datuje do let 2004-2007.

Nejmohutnější zesilovač hospodářského cyklu

Hodnotit Slovensko po přijetí eura je příliš brzy, ale Slovinsko již hodnotit můžeme. Od roku 2004, kdy hodnota tolaru byla fixována k euru do konce roku 2008, objem úvěrů podnikům a domácnostem vzrostl na 2,4násobek. Čistě jen v důsledku „zrušení“ volatility. Takovouto úvěrovou expanzi nelze přežít bez následků. Slovinská ekonomika rostla v roce 2007 pod vlivem úvěrového dopingu o 6,8 procenta, ovšem o rok později jen o 3,5 procenta - a v roce 2009 přišel drtivý pokles o 8,1 procenta, nejhorší propad v rámci eurozóny. Opět se ukázalo, že euro je nejmohutnější zesilovač hospodářského cyklu, který existuje.

Podíl delikventních úvěrů vzrostl v červnu 2011 na patnáct procent s rostoucí tendencí. Blíží se další recese a slovinská centrální banka není schopna nic dělat. Nehledě na to, že Slovinsko si přijetím eura navždy zazdilo cestu k neinflačnímu hospodářskému růstu. Buď poroste inflačně, anebo neporoste vůbec.

Česká koruna je základním instrumentem zdravého růstu a zdravého finančního systému. I ekonomika postižená problémy má mnohem lepší šance na znovuzískání stability, pokud má svoji měnu jako například Velká Británie. Rozhodnutí uvolnit kurz koruny po měnové krizi v květnu 1997 bylo zdaleka nejlepším možným rozhodnutím, které tehdy Česká národní banka mohla provést. Podobně jako když Británie opustila Evropský měnový systém v roce 1992.

A pokud jde o rozvíjející se trhy - Česká republika je již dnes hodnocena z hlediska pravděpodobnosti úvěrového selhání lépe než Francie, Rakousko nebo zmíněné Dánsko. Bez ohledu na ratingy. Rozdíl mezi rozvíjejícími se a tzv. vyspělými trhy se mění. A co bychom ještě mohli dokázat, kdybychom měli slušnější kvalitu vlády.

Psáno pro Týdeník Rozhlas

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK