Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

O kolik zchudneme, až zkolabuje Itálie

| 18. 11. 2011

O finančním pádu Itálie se spekuluje už nejméně půldruhého roku. Pád Silvia Berlusconiho ony spekulace řádně přiživil. Možná to ale nebude zas tak horké, i když by se Itálie nakonec položila... Tedy, jak pro koho!

O kolik zchudneme, až zkolabuje Itálie

Italský vládní dluh činí v současnosti 1,8 bilionu eur. I kdyby Itálie vyhlásila platební neschopnost na padesát procent svého dluhu - což je značně pesimistický scénář -, došlo by ke ztrátě celkového bohatství ve výši 0,9 bilionu eur. "To není mnoho," podotýká britský ekonom Chris Dillow.

Vychází ze statistických údajů, podle nichž občané eurozóny - tedy včetně Italů - v průměru z dodatečného eura finančního bohatství vydávají na spotřebu 1,4 centu (čili 0,014 eura). Vzhledem k tomu, že 0,014 x 0,9 = 0,126, znamenalo by to, že eurozóna přijde o spotřebitelské výdaje ve výši 0,126 bilionu eur. To je ale pouze 0,14 procenta hrubého domácího produktu eurozóny, což je téměř statisticky nevýznamná hodnota.

Bylo i hůře

Jak připomíná Dillow, vyspělé ekonomiky v nedávné době přežily i mnohem výraznější ztráty bohatství. Mezi březnem 2000 a říjnem 2001 se například americký akciový index Wilshire 5000 propadl ze 14 750 na 9900 bodů. Držitelé amerických akcií tedy tehdy v souhrnu přišli o bohatství ve výši 4,9 bilionu dolarů - to je čtyřikrát více, než by potenciálně tratili držitelé italských dluhopisů. V Americe ony ztráty vedly jen k velmi mírné recesi.
A pokud by nastal dominový efekt a vedle Itálie by vyhlásily platební neschopnost na padesát procent dluhu i Španělsko a Portugalsko, ztráty budou podle Dillowa stále docela malé.

Proč tedy nyní taková panika? Zřejmě proto, že v případě amerických akcií byly ztráty rozprostřeny mezi miliony držitelů. Oproti tomu je italský dluh držen z významné části vlastně jen několika málo bankami. Kdyby pod tíhou ztrát tyto ústavy zkolabovaly a musely zastavit úvěrovou činnost, širší ekonomiku by to již vážně ochromilo. Riziko amerických akcií na počátku tisíciletí bylo zkrátka mnohem lépe rozloženo než riziko italského dluhu dnes, které je tuze koncentrováno. Jde tedy o krizi rozložení rizika, nikoli o krizi dluhovou.

Připraveno ve spolupráci s časopisem Týden

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (3 komentáře)

Petr S | 21. 11. 2011 08:07

A jak to bude podle mne?

Aby Itálie splatila mohla platit 7% úrok, muselo by její DPH růst cca 5%. Což se nestane. A pokud nezasáhne ECB, můžeme čekat znárodnění italských bank, následně těch francouzkých, krachy amerických (skrze CDS a jinou provázanost) a následně finanční armageddon, který jsme tu od 30. let neviděli. ČR bude trpět ještě více než země platící eurem.

Tenhle článek si zazáložkuju a za 6-24 měsíců si jej připomenu. Uvidíme, kdo bude mít pravdu.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

libor němec | 20. 11. 2011 17:54

Bohužel tomuto problému se říká riziko podníkání takže ať klidně zkrachují tak jako by zkrachoval každý drobný investor, za něj taky nikdo nesanuje jehoho chybné rozhodnutí . Na druhou stranu to pročistí trh v bankovním sektoru a ostatní banky si příště sakramensky rozmyslí komu půjčí peníze .
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Miroslav Piták | 20. 11. 2011 20:35
reakce na libor němec | 20. 11. 2011 17:54

Tak tohle je bohužel trochu krátkozraký přístup.
Celý stávající finanční systém funguje pouze díky důvěře. Takže když by byla 50% defaultem italského vládního dluhu ještě více ochromena důvěra než je nyní, tak ztráty by nečinily zmiňovaných 900 mld. EUR, ale důsledky by hraničily s totální katastrofou. A to rozhodně nepřeháním. Mezibankovní trh (a ten je jeden z největších finančních trhů, akciový trh je svoji velikostí oproti němu "prcek") by totálně zamrznul a zažily bychom horší důsledky než byly způsobeny banktotem americké banky Lehman Brothers. Banky držící italské vládní dluhopisy by ve velkém měřítku krachovaly a museli by být znárodněny, hodnota aktiv pojištoven a penzijních fondů by dostala tvrdou ránu.

Jasně, žádný konec světa by nenastal, bankrotů v minulosti už přeci byla spousta. V takovém měřítku ale nikoliv. A kdo by to nejvíce odnesl? No přece běžný občan. Takže až si někdo příště bude přát, aby ti zlí a ošklivý bankéři dostali na frak, měl by si velmi dobře uvědomit, kdo bude nejvíce požkozen. Bankéři samotní to rozhodně nebudou. S krachy bank se položí ekonomika jako taková, vyschne likvidita nutná pro financování průmyslu, atd. atd.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Lukáš KovandaLukáš Kovanda
Lukáš Kovanda je ekonomický konzultant a autor populární i odborné ekonomické literatury. Věnuje se filozofii a metodologii ekonomické vědy, publikuje...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!