Víc než sto hodin týdně pracuje čínský dělník. I kvůli vašim Vánocům

Jak se žije bojovníkům za práva pracujících v zemi, která je proslulá tím, že tam práva pracujících prakticky neexistují?

Procházka růžovou zahradou to rozhodně není. Také proto sídlíme v Hongkongu, kde se přece jen dýchá svobodněji. Čínské vlády, ať již ta federální, nebo ty spravující jednotlivé provincie, nás rozhodně v lásce nemají. Jejich hlavním – a vlastně také jediným – cílem je tvorba zisku. Tomu je v zemi podřízeno vše. My se snažíme upozorňovat na problémy s tím spojené. A to je kámen úrazu…

Přesto můžete do Číny a z Číny svobodně cestovat. Jak to?

Ano, to můžeme. Je to především proto, že se vždy snažíme postupovat v souladu s platnými zákony.

Máte možnost navštěvovat jednotlivé továrny?

Ano, i tu máme. Podle platných zákonů ale musí být každá návštěva předem ohlášena a pod přísným dohledem, proto na informace z oficiálních zdrojů nespoléháme a raději se do průmyslových oblastí vydáváme jako obyčejní turisté a informace sbíráme v utajení. Bavíme se s dělníky a dělnicemi, když jdou do práce nebo když se vracejí domů. To je náš nejdůležitější zdroj informací. Obecně je ale situace lepší než třeba před deseti lety. Tehdy bylo všechno ještě mnohem horší… Každá fabrika měla svou ostrahu a zvědy, kteří dohlíželi i na mimopracovní život dělníků.

Jakým způsobem jste ke zlepšení situace přispěli vy?

Naše organizace Globalization Monitor zastupuje dělníky, pokud se dostanou do sporu s majiteli či politickou garniturou. Nekalé aktivity se zároveň snažíme intenzivně medializovat jak v Číně, tak na Západě. Naším asi největším úspěchem je úspěšný boj proti hongkongské společnosti GP, která v Číně provozovala několik továren na výrobu nikl-kadmiových baterií, kde zcela ignorovala jakákoliv bezpečnostní opatření. Kadmium je přitom již ve velmi malých dávkách silně karcinogenní, devastuje ledviny a způsobuje jen těžko popsatelné bolesti kostí.

Kolik dělníků se kadmiem otrávilo?

Na čtyři sta. V drtivé většině šlo o ženy. GP pracujícím neposkytla prakticky žádné ochranné pomůcky – roušky, oděvy, nic…  Sedm žen na následky otravy kadmiem zemřelo. Selhaly jim ledviny. Majitelé společnosti přitom veřejně odmítali uznat jakoukoli souvislost mezi vystavením kadmiu a náhlým úmrtím. Po sedmiletém soudním sporu se nám nakonec podařilo donutit firmu zaplatit postiženým odškodnění. GP se za svůj prohřešek ovšem nikdy neomluvila.

Odškodné pro oběti ale není naším hlavním úspěchem. Teprve díky mediální bouři, která se kolem skandálu rozpoutala přímo v Číně, si řada dělníků poprvé uvědomila, v jak nebezpečném provozu pracují, a rozhodli se požadovat nápravu.

Nespokojenost pracujících v Číně, zdá se, rok od roku sílí. Řadu lidí pobouřila například vlna sebevražd zaměstnanců společnosti Foxconn, vyrábějící mimo jiné pro Apple, Dell, HP či Nokii. Důvodem prý byly nelidské podmínky a šikana od nadřízených. Ve velkém protestovali také dělníci pracující pro různé dodavatele Hondy…

… to je jen špička ledovce, o které se mluví na Západě. Pro nás je ale mnohem důležitější fakt, že se k protestům stále častěji přidávající také oficiální odbory, které byly vždy jen loutkami v rukách majitelů. I jim dochází trpělivost. Myslím, že už můžeme mluvit o počátku systémové změny.

Je ale na „změnu“ vhodná doba? Na krku máme ekonomické zpomalení a vypadá to, že se bude propouštět i v Číně...

Minimálně několik posledních let vhodné podmínky byly. A uznávala to i vláda, která rok co rok zvyšovala minimální mzdu.

Jaká vlastně je?

Záleží na provincii, nejnižší je na jihu Číny, kde se pohybuje okolo 1800 korun za měsíc. Samozřejmě včetně přesčasů. Obyčejný čínský dělník přitom pracuje sedm dní v týdnu 14 až 16 hodin denně. Více než sto hodin týdně. Výjimkou nejsou ani případy, kdy dělníci tráví u strojů 36 hodin v kuse. Placeni jsou přitom od kusu, respektive musejí každý den splnit prakticky nesplnitelnou kvótu, jinak nedostanou platbu žádnou.

Je situace teď před Vánocemi ještě horší než během jiných částí roku?

Máte pravdu v tom, že se všechno řídí poptávkou a ta by měla být největší právě v době před Vánocemi. Jenže firmy si vše moc dobře plánují, a tak Číňané ve většině odvětví makají jako šrouby celý rok. Tomu se říká optimalizace…  Na druhou stranu je pravda, že třeba výrobcům hraček začíná sezóna koncem léta a pokračuje až do listopadu. Pod stromečkem zkrátka musí být plno. Když poptávka opadne, přebyteční dělníci se vyházejí. Tomu se také říká optimalizace…

Jste odbornicí na poměry v textilním průmyslu. Jaká je vlastně výrobní cena trika s krokodýlem nebo pólistou, za které v Čechách utratíme přes dva tisíce korun?

Mizivá. Podle našich výzkumů jde například na platy zaměstnanců v čínských továrnách jen jedno procento z koncové ceny oděvu. V zemi, kde se triko vyrobí, pak zůstávají jen dvě až tři procenta z částky, kterou najdete na cenovce. Rozhodně neplatí, že čím dražší výrobek si v krámě pořídíte, tím více peněz z něj putuje dělníkovi, který ho vyrobil. To v žádném případě.

Jak to vlastně vypadá v Číně se sociálním a zdravotním pojištěním?

Sociální a zdravotní pojištění sice formálně existuje, pohybuje se od 12 do 40 procent z příjmu v závislosti na provincii, dosáhnout na něj je ale velmi obtížné. Řada firem totiž využívá různé „optimalizační procedury“: najímají zaměstnance přes zprostředkovatelské agentury, žádají o výjimky, případně povinné neplatí odvody vůbec. O vyplacení pojištění navíc můžete požádat pouze v provincii, ve které jste pracoval, což je kritické pro obrovskou masu venkovských migrantů, kteří pendlují za prací po celé východní Číně.

Už jsme to nakousli, ale jak tedy vidíte šanci na postupné zlepšení pracovních podmínek v budoucnu?

Pro budoucnost bude opravdu klíčové, jak se k boji za práva dělníků a zlepšování pracovních podmínek postaví vládnoucí garnitura ve chvíli, kdy se ekonomika zadrhne. Bojím se, že v tu chvíli půjde všechno, čeho jsme dosud dosáhli, stranou. Vlastníci znovu dostanou volnou ruku, politici začnou zavírat oči, protesty budou tvrdě potlačeny a do médií se opět vrátí cenzura…

… říkáte, že čínská média dnes nejsou cenzurovaná?

Mnohem méně než dříve. Pronikají do nich i liberální myšlenky. Dokonce i do státní televize CCTV. Hodně ale záleží na provincii, v níž se pohybujete, a dokonce také na konkrétním městě. Zajímavé přitom je, že média z různých provincií spolu jsou silně patriotická. Zatímco pochybení lokálních výrobců ignorují, s chutí píšou o problémech, které se odehrávají za humny. Zní to zvláštně, ale chcete-li v Číně vědět, co se děje u vás doma, je lepší si kupovat noviny u sousedů.

Podmínky v práci ale nejsou to jediné, co Číňany trápí. Světová banka nedávno vstoupila do partnerského projektu s firmami jako Nestlé, Veolia či Coca-Cola Company, jejichž cílem je zajistit Číňanům „poprvé přístup ke kvalitní pitné vodě“. Samozřejmě balené a draze zaplacené. O co jde?

Stručně řečeno nadnárodní korporace dostaly posvěcení k tomu, aby zprivatizovaly dosud veřejně dostupné podzemní zdroje kvalitní pitné vody. Číňané ve vybraných oblastech tak konečně dosáhnou na základní lidské právo kupovat si vodu v plastu. Jenže v důsledku nadměrné exploatace rychle klesá hladina dosud nekontaminovaných podzemních vod a z kohoutků teče čím dál větší svinstvo. Vše se přitom událo bez vědomí veřejnosti…

Není Nestlé zároveň největším producentem mléka v Číně?

Ano. V tomto odvětví zase Nestlé proslulo brutálními praktikami při vyjednávání výkupních cen s lokálními producenty.

Jak vlastně dopadl velký skandál, který hýbal Čínou v roce 2008, kdy vyplulo na povrch, že někteří producenti přidávali do mléka melamin (2,4,6-triamino-1,3,5-triazin), látku používanou při výrobě plastických hmot, aby zvýšili obsah dusíku, a tím při testech zamaskovali nízký obsah bílkovin? Do skandálu podle čínských úřadů zapletlo nejméně 22 společností…

Jak dopadl? Nikdo nebyl popraven, padlo ale několik doživotí. Vláda se stále snaží všechno zamést pod koberec. A rodiny postižených dětí, které požadují odškodnění, často končí ve větších problémech než producenti otráveného mléka. Na celém skandálu zase vydělaly jen firmy, které na čínský trh dodávají kojeneckou mléčnou výživu. Hádejte, která mezi ně patří? Trvale udržitelný rozvoj v nedohlednu…

May Wong zastupuje honkongskou neziskovou organizaci Globalization Monitor, která se věnuje vzdělávání dělníků a monitoringu pracovních podmínek v Číně. Je zároveň členkou představenstva kampaně Asia Floor Wage, jejímž cílem je, aby v asijských zemích byly zavedeny mzdy, které umožní dělníkům pokrýt jejich životní náklady (tzv. living wage). May Wong přijela na pozvání české nevládní organizace NaZemi.