Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Systém D: když selhávají vlády, pouštějí se do práce dobrodruzi

Co má společného nigerijský obchodník s naftovými generátory a český bezďák tlačící do sběru kolečko šrotu? Nepřátelé státu, kteří ho ale zároveň nahrazují tam, kde přestává fungovat.

Francouzština dává šmrnc slovům a frázím, ze kterých v jiných jazycích naskakuje vyrážka. Pomiňme vulgarity a vzpomeňme si třeba na „šedou ekonomiku“. Možná bychom si pro ni měli vypůjčit označení z bývalých francouzských kolonií, které má v sobě ukrytý rapový rytmus a punkerský drajv: „Systeme D“.

To D znamená buď débrouillard, poradit si, nebo démerder, doslova vytáhnout se z průseru. A nejen sebe, ale celou svou komunitu. Protože navzdory všem předsudkům, podnikání v šedé zóně může – občas – pomoci nejenom samotným hochštaplerům.

Sběrný dvůr jako podnikatelský inkubátor

Systeme D nefrancouzštinářům představil v říjnu novinář Robert Neuwirth. Ten po celém světě zaznamenává příběhy lidí, kteří ignorovali státní zákazy, úklady monopolů i kafrání, že něco nejde.

Jen s mobilním telefonem a příslibem peněz od svého strýce zvládl David Obi něco, o co se nigerijské vlády snaží už po dekády. Zjistil, jak v nejlidnatější africké zemi přinést elektřinu masám.“ Začal v Číně vyrábět malé dieselové generátory, které pak s úspěchem prodával domácnostem. „Jako skoro všechny obchody nigerijských podniků s čínskými továrnami, i tento byl tajný, mimo dosah radaru, z dohledu vládních úředníků. Byl částí nehlídaného alternativního ekonomického vesmíru, Systému D,“ píše Neuwirth v magazínu Foreign Policy.

A svoje nadšení pro svět šedých ekonomických vztahů podpírá hned dvěma studiemi: Podle OECD pracuje v Systému D polovina všech pracovníků světa. Analýza Deutsche Bank zase překvapivě tvrdí, že „země s velmi vysokým či velmi nízkým podílem šedé ekonomiky na všech aktivitách bývají mnohem méně zasaženy výkyvy růstu světové ekonomiky“ než ty státy, kde má systém D zastoupení kolem (pro vyspělé země) průměrných patnácti procent.

Jinými slovy: Rakousko, Nizozemí nebo Velká Británie si můžou mlaskat, jak se jim v krizi hodí poslušnost daňových poplatníků. Podobně ale Polsku, pobaltským zemím či dokonce Řecku pomáhá to, že je čtvrtina veškeré jejich ekonomické aktivity skoro nezávislá na státu a „velkých penězích“. (Našince nepotěší, že podle výzkumu VISA, ze kterého jsem čerpal tato srovnání, tvoří v Česku šedá ekonomika zhruba 16 procent aktivit. Což je právě to blbé „někde uprostřed“.)

A nakonec Neuwirthovo popíchnutí ke změně názoru pro ty, kteří se štítí bezdomovců vybírajících popelnice: „Jak se vlády po celém světě pokoušejí zprivatizovat některé své činnosti a opustit obor služeb, pouští se do nich systém D – obstarává svoz odpadu a jeho recyklaci, dopravu i údržbu techniky.

V systému D funguje sběrný dvůr jako podnikatelský inkubátor, skládka jako investiční banka a garáž jako technologický park.

Budiž světlo (nejen v chatrčích)

Od ledna ve svých článcích na Penězích (a na Finmagu) oslavuji kutily a improvizátory, pankáčskou ekonomiku, přístup „udělej si sám“, macgyvery a domácí pekařky, spolujízdu, wikinomiku, stánky s citronádou, startupy, crowdfunding, 3D tisk, mikrobrigády… a pak s lítostí a radostí zároveň zjistím, že pro to všechno má i rozvleklá francouzština jednoslovný výraz s jedním písmenkem navrch.

Systeme D.

Jsou to důchodkyně, které si na českém venkově přilepšují prodejem vajíček u silnice. Bezdomovci, co u vstupu do metra za pár drobných poradí s dopravou líp než IDOS. Obecní kutilové, studentští všeumělové, hurástěhováci, podnikaví majitelé starých dodávek. Jasně, taky drobní dealeři trávy, zloději poklopů z kanálů a vendulky utěšitelky z vysokoškolských kolejí. Kladní i záporní obyvatelé paralelního světa, ve kterém neplatí český živnostenský zákon a evropské regulace. Ve kterém se dá z ničeho uplácat něco.

Můžete jim vyčítat, že parazitují na nedokonalém „systému A“ a že zhoršují situaci těm, kteří se snaží mít všechny papíry v pořádku. Zároveň ale překvapivě fungují jako stabilizační prvek, záložní dvouválec dvoutakt, na který můžeme přepnout ve chvíli, kdy by se zasekl příliš složitý čtyřiadvacetiválec globální ekonomiky.

Je to dvoutakt překvapivě silný: podle OECD uveze dvě miliardy lidí.

Na začátku prosince americký ekonom Umair Haque na svém Twitteru vzkázal: „Vážené vlády zemí po celém světě. Čím těžší to uděláte šikovným lidem, tím méně bude pravděpodobné, že se vašemu národu bude dařit.“

Krásná výzva. Ale jak se ukazuje, národy po celém světě si nakonec poradí i bez svých vlád. Ty můžou dál bezzubě kafrat o reformách, inovacích a boji proti krizi. Nakonec se ale objeví David Obi, který přiveze pár generátorů a po letech slibů se v afrických chatrčích rozsvítí světlo.

Nechť se z tohohle příběhu téměř vánočního podobně rozsvítí i v hlavách těch, kteří si ještě pořád myslí, že v rukou drží řídítka.

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK