Je státní bankrot konec světa?

| 6. 1. 2010

Klasický státní bankrot ČR v bezprostřední budoucnosti nehrozí. Než situace zajde tak daleko, budeme si muset utáhnout opasky (čím později, tím bolestněji). Ale co kdyby...

Je státní bankrot konec světa?

V nedávné historii se můžeme podívat na příklad Argentiny, která prošla ekonomickou krizí zejména v letech 1999 až 2002. Ze země prchal zahraniční kapitál, došlo zde k runu na banky a hluboké recesi. Součástí problémů byl i kurz pesa fixovaný k dolaru. Pevný kurz ostatně sehrál velkou roli i v české měnové krizi roku 1998 - nejde dost dobře provádět prudkou úvěrovou expanzi a zároveň držet kurz měny neměnný.

Ale zpět k tématu: Argentina přestala splácet svoje dolarové dluhopisy, celkem za zhruba 93 miliard dolarů. Ztráta, kterou utrpěli zahraniční investoři, byla značná, ale nikoli stoprocentní. Většina z nich dostala nové dluhopisy na 25 až 35 procent původní nominální hodnoty a s mnohem delší splatností.

Inflace v rukou státu

A co investice do domácích dluhopisů? Ty vláda splácet nepřestala. Už před krizí měla země tradici vysoké inflace, ve které úspěšně pokračuje v podstatě dodnes. Jak zaznělo v diskuzi pod minulým článkem, skrytý bankrot, tedy vymazání podstatné části domácího dluhu zvýšenou inflací, je historicky oblíbeným a velmi pravděpodobným scénářem.

Ano, vyšší inflace bude nutit i stát nabídnout vyšší nominální výnos – jenže kdo zaručí, že inflace v dalším období nebude ještě vyšší... V Argentině je část domácích dluhopisů sice indexována na inflaci, ale i s tím se stát umí vypořádat. Jednoduše oficiální ukazatele inflace uměle podhodnocuje.

Ovšem případ Argentiny může zároveň sloužit jako určité uklidnění. Ano, mnoho investorů v zemi přišlo o mnoho peněz, ale masové vyvlastňování či revoluce tu nevypukly.

Co na to akcie?

A jak na tom byly akciové investice? Vzhledem k rozsahu krize samozřejmě špatně, ale v roce 2005 se tamní trh dostal na předkrizovou úroveň (měřeno indexem MSCI v dolarovém vyjádření). Mimochodem, při vyjádření v pesos bylo zhodnocení v posledních letech několikanásobně vyšší než v dolarech, což je logickým výsledkem vysoké inflace.

Investoři do akcií (ale i komodit či nemovitostí) by tedy v dlouhodobém horizontu měli státní bankroty a následné inflace přežít. Ceny různých aktiv (plus mínus autobus) kopírují růst peněžní zásoby. Ale i to má svoje háčky.

Jde o to, nakolik se soukromý sektor s inflací dokáže vyrovnat. Problém je v tom, že inflace nemění všechny ceny rovnoměrně, narušuje cenové signály, a snižuje tak výkonnost ekonomiky – nebo ji zcela rozvrátí.

Evropský fiskální dobytek

Ještě k pravděpodobnosti bankrotu: osamocený krach ČR je skutečně málo pravděpodobný – kandidáty na brzkou porážku jsou zadluženější kusy evropského fiskálního dobytka... Bankrot libovolného z nich by samozřejmě znamenal prudký propad kursu eura a relativní zhodnocení investic v ostatních měnách. Ale to by nám bylo málo platné, protože bychom zároveň platili mnohem více za zboží z dovozu – tak jako teď Island.

Případná vlna bankrotů ale nepřijde jako izolovaný jev, bude spíše součástí některé z budoucích globálních finančních krizí (nebo snad ještě té současné?).

Akcie, dluhopisy, komodity? Lidský kapitál!

Jestli si povedou lépe investoři v akciích, firemních kvalitních a spekulativních dluhopisech nebo v komoditách, to záleží na mnoha faktorech a jen těžko se to dá předpovídat. Ostatně, žádný investor by neměl sázet na jednu kartu.

V diskuzi pod minulým článkem padla zmínka o různých dalších investicích. Velmi správně přišla na přetřes možnost drastického zvýšení daně z nemovitosti. V některých městech USA nemovitostní daně dosahují téměř prohibitivních rozměrů už nyní. A kde je napsáno, že kromě daně z nemovitostí státy dramaticky nezvýší i daně z výnosů cenných papírů. Vyvlastnění fyzického zlata v držbě občanů už v historii také proběhlo... Dokonale bezriziková zkrátka není žádná investice.

Nelze tedy nezmínit investici do lidského kapitálu, do vlastních znalostí a schopností. Tu je velmi těžké znárodnit, a pokud dojde na nejhorší, můžete se s její pomocí snadněji "diverzifikovat" směrem za kopečky.

Katastrofičtěji naladění čtenáři mohou investovat například do kurzů obranné střelby či přežití v extrémních podmínkách. Koneckonců, rok 2012 se blíží. Ale jak historie mnohokrát ukázala, státní bankrot není zdaleka konec civilizace. Za pár let bude vše zapomenuto, státu zase někdo rád půjčí a zábava se rozjede nanovo...

Disclaimer: tento článek vyjadřuje osobní názory autora a nepředstavuje doporučení k nákupu či prodeji cenných papírů.

Foto: Profimedia.cz

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Zobrazit komentovanou zprávu

Argent Goldmann | 6. 1. 2010 15:30

Podle mne je potřeba si uvědomit, že státní bankrot je jen slovo, které může mít různý obsah. To, co jsme viděli v poslední době (od Argentiny po Maďarsko či Island), to je jen takový soft bankrot, taková lehká ochutnávka toho, co přijde.Stačí se na ty 3 výše zmiňované státy podívat. Jejich problémy se nevyřešily, jen přikryly a odložily, dluh narostl. A do fronty se řadí další země: Řecko, Španělsko, Itálie, Česko, dříve či později Británie, ale neodvratně i USA a (k překvapení všech) i Čína.Rozdíl bude v tom, že už žádný MMF nebude mít prostředky na "záchranu" v islandském či maďarském stylu. Vzhledem k tomu, že dnes si půjčují VŠECHNY státy, na ty méně důvěryhodné (i ČR) už nezbyde.K tomu je třeba i připočíst demografický vývoj a s ním spojený kolaps penzijních systémů (o nutnosti reforem se mluví 20 let, ale nikdo na to nesáhl). To samé se týká zdravotních a dalších státní (socialistických) systémů.Ve výsledku to vyhřezne s podstatně větší intenzitou, navíc vývoje jednotlivých zemí se budou navzájem negativě ovlivňovat. Když systém nebude schopen zajistit to, čím se zaštiťuje (sociální systémy, zajištění v penzi, zdravotní péče pro všechny zdarma), ztratí legitimitu, důvod existence v očích lidí. Pak přijde nějaká změna. Bůh ví, jaká. To záleží na mnoha faktorech. A kdy to přijde? Dost lidí i věří tomu, že se to stane (ekonomické zákony nelze beztrestně dlouhodobě popírat), jen myslí, že až za dlouho. Na to já říkam: to samé říkali o komunismu v r1987.

+1
+
-

Další příspěvky v diskuzi (10 komentářů)

Jiri Slezak | 6. 1. 2010 14:55

Nejzajímavější článek za poslední dobu, díky. Mohl byste napsat něco více o zákonitostech státní bankrot vs. kurz a osud předmětné domácí měny, nejenom na příkladu Argentinských krizí?Druhá věc - můžete prosím zargumentovat, proč Japonsko dávno nevyřešilo svoje katastrofické zadlužení "inflační daní"? Jak v článku uvádíte, toto je v poslední době často zmiňovaný a hodně líbivý recept. Na příkladu Japonska bychom mohli snad najít zajímavou protiargumentaci k tomuto "mainstreamovémuquot;názoru na řešení dluhových problémů světa, do kterého je řada autorů až nekriticky zamilována.Pokoušel jsem se k výše uvedenému něco hodnotného najít sám, ale uspokojivě se mi to nepodařilo.Děkuji.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Argent Goldmann | 6. 1. 2010 15:30
reakce na Jiri Slezak | 6. 1. 2010 14:55

Podle mne je potřeba si uvědomit, že státní bankrot je jen slovo, které může mít různý obsah. To, co jsme viděli v poslední době (od Argentiny po Maďarsko či Island), to je jen takový soft bankrot, taková lehká ochutnávka toho, co přijde.Stačí se na ty 3 výše zmiňované státy podívat. Jejich problémy se nevyřešily, jen přikryly a odložily, dluh narostl. A do fronty se řadí další země: Řecko, Španělsko, Itálie, Česko, dříve či později Británie, ale neodvratně i USA a (k překvapení všech) i Čína.Rozdíl bude v tom, že už žádný MMF nebude mít prostředky na "záchranu" v islandském či maďarském stylu. Vzhledem k tomu, že dnes si půjčují VŠECHNY státy, na ty méně důvěryhodné (i ČR) už nezbyde.K tomu je třeba i připočíst demografický vývoj a s ním spojený kolaps penzijních systémů (o nutnosti reforem se mluví 20 let, ale nikdo na to nesáhl). To samé se týká zdravotních a dalších státní (socialistických) systémů.Ve výsledku to vyhřezne s podstatně větší intenzitou, navíc vývoje jednotlivých zemí se budou navzájem negativě ovlivňovat. Když systém nebude schopen zajistit to, čím se zaštiťuje (sociální systémy, zajištění v penzi, zdravotní péče pro všechny zdarma), ztratí legitimitu, důvod existence v očích lidí. Pak přijde nějaká změna. Bůh ví, jaká. To záleží na mnoha faktorech. A kdy to přijde? Dost lidí i věří tomu, že se to stane (ekonomické zákony nelze beztrestně dlouhodobě popírat), jen myslí, že až za dlouho. Na to já říkam: to samé říkali o komunismu v r1987.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jiri Slezak | 6. 1. 2010 16:01
reakce na Argent Goldmann | 6. 1. 2010 15:30

Můžete svá tvrzení kvantifikovat a/nebo doložit? Bez toho je to jen (při vší úctě) líbivé povídání.(Aby bylo rozuměno - mám některé POCITY podobné, ale sám jsem doposud neměl energii k tomu, abych si zjistil a odpracoval dostupná FAKTA, přiřadil jednotlivým faktorům váhu a na základě toho si udělal uspokojivý názor.)K Vaší inklinací ke zlatu - obstarejte si knihu Guntera Hannicha Deflace. Je tam argumentace, která by Vás mohla obohatit. Pokud jeho hypotézu shledáte nevyhovující, rád bych znal Váš názor. Děkuji.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Argent Goldmann | 6. 1. 2010 14:14

1) K bankrotu opravdu přispívá pevný kurz. Ale to je v eurozóně pravidlem! Existence eura skrytě znamená pevný kurs drachmy či liry či pesety k marce. To je další argument pro brzký krach GR, IT, SP.2) Ano, státy se již v historii několikrát dopustily organizované lupeže zlata na svých občanech. Akorát jsem nikde nenašel nejaké statistiky, nakolik to bylo úspěšné. Je jasné, že stát papírové zlato (burzovní poukázky, různé zlaté fondy, atd...) může vyvlastnit šmahem ruky. Ale s fyzickým zlatem to není tak lehké a nikdo se nenechá jen tak okrást. Dnes není problém nakupovat fyzické zlato (a stříbro, které je dle mne ještě zajímavější) zcela anonymně. A to ani v ČR. Ale i při výhodnějším nákupu za hranicemi člověk nemusí vystouit z anonymity, musí se však držet čistě hotovostních operací. Výhodné směnárny (obvykle s arabským personálem) vymění CZK za EUR i ve vysokých objemech bez mrknutí oka. A prodejci fyzických drahých kovů na západ od našich hranic si s prokazováním totožnosti také kšefty nekazí. Ti větši a serióznější sice něco povídají o ofocování pasu při nákupu nad 15000eur, ale nakonec to klidně rozepíšou na víc menších transakcí. A ti menší obchodníci to neřeší vůbec.Řekl bych,Když si tedy člověk nakoupí Au a Ag a zakope ho na zahradě či zazdí ve sklepě, tak by asi byl pitomej, kdyby to pak odevzdal státu. Je třeba si uvědomit, že takováto represe je vždy dočasná, navíc obvykle jde o poslední křeče režimu. Stačí pár měsíců vydržet a ono to přejde.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Síla | 6. 1. 2010 14:50
reakce na Argent Goldmann | 6. 1. 2010 14:14

Jenže takové zlato poté k ničemu nepoužijete, když jej oficiálně nevlastníte. Takže k čemu by vám bylo?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Argent Goldmann | 6. 1. 2010 15:16
reakce na Petr Síla | 6. 1. 2010 14:50

Proboha proč bych ho nepoužil? Zlato svou hodnotu neodvíjí od nějakého byrokratického výnosu, prostě ji má. Kdekoli na světě. Jelikož je velmi kompaktní, můžete s ním zdrhnout někam, kde je lépe. Navíc podobné státní běsnění je dlouhodbě neudržitelné a trvá tedy jen krátce a pak zase zlato bude právně OK. Vy ho vykopete a budete jediný, koho hyperinflace a státní bankrot nepřipravil o všechno.Ale pokud tak dáte na státní glejt, tak můžete kupovat zlato (a stříbro) ve formě oficiálních platidel jednotlivých států (Eagle z USA, Maple Leaf z Kanady, Panda z Činy, Krugerrand z JARu, Libertad z Mexika, Philharmoniker z Rakouska resp. EU, atd...). Jsou to oficiální platné mince daných států. A těžko ve všech naráz zakážou vlastnit a požívat zlato. Navíc kdo říká, že ho oficiálně nevlastním? Mám od prodejce doklad, jen jsem nevyplnil (zatím) jméno. Ale stejně si nedovedu představit, že by kupujícího zajímalo cokoli jiného, než hmotnost a ryzost, až si za to na černém trhu po kolapsu státu budu kupovat léky a jídlo.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Síla | 7. 1. 2010 11:22
reakce na Argent Goldmann | 6. 1. 2010 15:16

Trvá krátce? Zákaz soukromého vlastnictví zlata trval v USA od roku 1934 do roku 1975! To není moc krátká doba. A pokud je jeho vlastnictví zakázáno zákonem, tak jej prostě nemáte kde použít. A za hranice byste jej musel leda propašovat, na což třeba já nemám nervy. Takže jste reagoval na něco jiného, než jsem měl na mysli. Předpokládal jsem, že když jste takový znalec zlata, tak jste informován i o těch stinných stránkách.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Argent | 7. 1. 2010 17:09
reakce na Petr Síla | 7. 1. 2010 11:22

A kolik procent lidí jej doopravdy odevzdalo?Kolik procent je naopak ulilo a schpvalo, či propašovalo ven?A kolik procent nadále obíhalo v šedé ekonomice?Vy toto víte?A hlavně: ti, co zlato ulili, byť na 40 let (za 40 let si ho budu užívat v penzi) na tom stále vydělali. Kolik USD stálo v tom roce 34 a kolik v 75 a kolik stojí dnes?Nakonec i moje děti asi budou raději, když jim odkážu zlato, než něco jiného.A že nemáte na pašování nervy? No jestli si budu muset vybrat mezi hladověním tady a solidním životem jinde, asi to holt risknu.Každopádně vždy je lepší mít, než nemít. Ať bude stát držbu zlata znepříjemňovat sebevíce, stále to bude lepší, než mít majetek v bezcenném státním dluhopisu či v jiném papíru, který v případě takové krizové situace (jindy ani stát držbu zlata asi zakazovat nebude) cenu ztratí zcela.Každopádně vy jste se svým názorem dozajista osamocenější, než já. Důkazem je, že při jakémkoli náznaku problémů zlato letí nahoru, protože jej všichni nakupují jako nejvyšší jistotu. Já se od tohoto masového jednání liším pouze v tom, že doporučuji nakupovat průběžně.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Joe | 6. 1. 2010 22:50
reakce na Argent Goldmann | 6. 1. 2010 15:16

Mladý pane, viděl jste někdy důl, to je díra v zemi. Peněženku mi můžou vzít, kočár mi můžou vzít. Ale důl? Ten se může zasypat, zatopit, ale nikdo vám ho nemůže vzít!
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Argent | 7. 1. 2010 16:59
reakce na Joe | 6. 1. 2010 22:50

Můžou vzít jen to, o čem vědí, že to máte.Proto třeba investici do nemovitosti i do zemědělské půdy považuji v podstatě za nebezpečnou - stát se na vlastníkovi nemovitosti může hojit rostouci daní z nemovitosti, ale nakonec klidně i vyvlastněním. Co udělal stát s vlastníky zeměďělské půdy v padesátých letech, víme všichni.Zlato zahrabané či zazděné je tradiční a historicky osvědčená metoda. Možná trochu staromilská, ale zaručeně funkční.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Aleš TůmaAleš Tůma
Pracuje jako analytik investic ve společnosti Partners. Absolvoval VŠE v Praze a v roce 2013 získal titul CFA (Chartered Financial Analyst). Během studií...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!