Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Je státní bankrot konec světa?

Klasický státní bankrot ČR v bezprostřední budoucnosti nehrozí. Než situace zajde tak daleko, budeme si muset utáhnout opasky (čím později, tím bolestněji). Ale co kdyby...

V nedávné historii se můžeme podívat na příklad Argentiny, která prošla ekonomickou krizí zejména v letech 1999 až 2002. Ze země prchal zahraniční kapitál, došlo zde k runu na banky a hluboké recesi. Součástí problémů byl i kurz pesa fixovaný k dolaru. Pevný kurz ostatně sehrál velkou roli i v české měnové krizi roku 1998 - nejde dost dobře provádět prudkou úvěrovou expanzi a zároveň držet kurz měny neměnný.

Ale zpět k tématu: Argentina přestala splácet svoje dolarové dluhopisy, celkem za zhruba 93 miliard dolarů. Ztráta, kterou utrpěli zahraniční investoři, byla značná, ale nikoli stoprocentní. Většina z nich dostala nové dluhopisy na 25 až 35 procent původní nominální hodnoty a s mnohem delší splatností.

Inflace v rukou státu

A co investice do domácích dluhopisů? Ty vláda splácet nepřestala. Už před krizí měla země tradici vysoké inflace, ve které úspěšně pokračuje v podstatě dodnes. Jak zaznělo v diskuzi pod minulým článkem, skrytý bankrot, tedy vymazání podstatné části domácího dluhu zvýšenou inflací, je historicky oblíbeným a velmi pravděpodobným scénářem.

Ano, vyšší inflace bude nutit i stát nabídnout vyšší nominální výnos – jenže kdo zaručí, že inflace v dalším období nebude ještě vyšší... V Argentině je část domácích dluhopisů sice indexována na inflaci, ale i s tím se stát umí vypořádat. Jednoduše oficiální ukazatele inflace uměle podhodnocuje.

Ovšem případ Argentiny může zároveň sloužit jako určité uklidnění. Ano, mnoho investorů v zemi přišlo o mnoho peněz, ale masové vyvlastňování či revoluce tu nevypukly.

Co na to akcie?

A jak na tom byly akciové investice? Vzhledem k rozsahu krize samozřejmě špatně, ale v roce 2005 se tamní trh dostal na předkrizovou úroveň (měřeno indexem MSCI v dolarovém vyjádření). Mimochodem, při vyjádření v pesos bylo zhodnocení v posledních letech několikanásobně vyšší než v dolarech, což je logickým výsledkem vysoké inflace.

Investoři do akcií (ale i komodit či nemovitostí) by tedy v dlouhodobém horizontu měli státní bankroty a následné inflace přežít. Ceny různých aktiv (plus mínus autobus) kopírují růst peněžní zásoby. Ale i to má svoje háčky.

Jde o to, nakolik se soukromý sektor s inflací dokáže vyrovnat. Problém je v tom, že inflace nemění všechny ceny rovnoměrně, narušuje cenové signály, a snižuje tak výkonnost ekonomiky – nebo ji zcela rozvrátí.

Evropský fiskální dobytek

Ještě k pravděpodobnosti bankrotu: osamocený krach ČR je skutečně málo pravděpodobný – kandidáty na brzkou porážku jsou zadluženější kusy evropského fiskálního dobytka... Bankrot libovolného z nich by samozřejmě znamenal prudký propad kursu eura a relativní zhodnocení investic v ostatních měnách. Ale to by nám bylo málo platné, protože bychom zároveň platili mnohem více za zboží z dovozu – tak jako teď Island.

Případná vlna bankrotů ale nepřijde jako izolovaný jev, bude spíše součástí některé z budoucích globálních finančních krizí (nebo snad ještě té současné?).

Akcie, dluhopisy, komodity? Lidský kapitál!

Jestli si povedou lépe investoři v akciích, firemních kvalitních a spekulativních dluhopisech nebo v komoditách, to záleží na mnoha faktorech a jen těžko se to dá předpovídat. Ostatně, žádný investor by neměl sázet na jednu kartu.

V diskuzi pod minulým článkem padla zmínka o různých dalších investicích. Velmi správně přišla na přetřes možnost drastického zvýšení daně z nemovitosti. V některých městech USA nemovitostní daně dosahují téměř prohibitivních rozměrů už nyní. A kde je napsáno, že kromě daně z nemovitostí státy dramaticky nezvýší i daně z výnosů cenných papírů. Vyvlastnění fyzického zlata v držbě občanů už v historii také proběhlo... Dokonale bezriziková zkrátka není žádná investice.

Nelze tedy nezmínit investici do lidského kapitálu, do vlastních znalostí a schopností. Tu je velmi těžké znárodnit, a pokud dojde na nejhorší, můžete se s její pomocí snadněji "diverzifikovat" směrem za kopečky.

Katastrofičtěji naladění čtenáři mohou investovat například do kurzů obranné střelby či přežití v extrémních podmínkách. Koneckonců, rok 2012 se blíží. Ale jak historie mnohokrát ukázala, státní bankrot není zdaleka konec civilizace. Za pár let bude vše zapomenuto, státu zase někdo rád půjčí a zábava se rozjede nanovo...

Disclaimer: tento článek vyjadřuje osobní názory autora a nepředstavuje doporučení k nákupu či prodeji cenných papírů.

Foto: Profimedia.cz

Aleš Tůma

Aleš Tůma

Pracuje jako analytik investic ve společnosti Partners. Absolvoval VŠE v Praze a v roce 2013 získal titul CFA (Chartered Financial Analyst). Během studií působil v ekonomických rubrikách Hospodářských novin a Aktuálně.cz... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 10 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Argent Goldmann | 6. 1. 2010 15:30

Podle mne je potřeba si uvědomit, že státní bankrot je jen slovo, které může mít různý obsah. To, co jsme viděli v poslední době (od Argentiny po Maďarsko či Island), to je jen takový soft bankrot, taková lehká ochutnávka toho, co přijde.Stačí se na ty 3 výše zmiňované státy podívat. Jejich problémy se nevyřešily, jen přikryly a odložily, dluh narostl. A do fronty se řadí další země: Řecko, Španělsko, Itálie, Česko, dříve či později Británie, ale neodvratně i USA a (k překvapení všech) i Čína.Rozdíl bude v tom, že už žádný MMF nebude mít prostředky na "záchranu" v islandském či maďarském stylu. Vzhledem k tomu, že dnes si půjčují VŠECHNY státy, na ty méně důvěryhodné (i ČR) už nezbyde.K tomu je třeba i připočíst demografický vývoj a s ním spojený kolaps penzijních systémů (o nutnosti reforem se mluví 20 let, ale nikdo na to nesáhl). To samé se týká zdravotních a dalších státní (socialistických) systémů.Ve výsledku to vyhřezne s podstatně větší intenzitou, navíc vývoje jednotlivých zemí se budou navzájem negativě ovlivňovat. Když systém nebude schopen zajistit to, čím se zaštiťuje (sociální systémy, zajištění v penzi, zdravotní péče pro všechny zdarma), ztratí legitimitu, důvod existence v očích lidí. Pak přijde nějaká změna. Bůh ví, jaká. To záleží na mnoha faktorech. A kdy to přijde? Dost lidí i věří tomu, že se to stane (ekonomické zákony nelze beztrestně dlouhodobě popírat), jen myslí, že až za dlouho. Na to já říkam: to samé říkali o komunismu v r1987.

+1
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK