Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Pavel Kohout: „V řeckých stopách“

| 25. 1. 2010

Pavel Kohout: „V řeckých stopách“

* Jak hodnotíte jako bývalý člen NERV (Národní ekonomické rady vlády), co zbylo ve sněmovně z návrhů, které jste doporučovali, i z úsporného balíčku ministra financí?

Hlavním úkolem NERV nebylo připravit nějaké geniální řešení, protože žádná neexistovala, ale najít argumenty pro odmítnutí těch návrhů, které na vládu přicházely z různých stran a které často byly hodně přitažené za vlasy, a některé dokonce šílené. Byla tam řada návrhů, které byly velmi rozmanité, někdy až bizarní, ale všechny měly jedno společné - byl to nárok na peníze z veřejných rozpočtů. Hlavní přínos NERV nebyl v tom, co prosadil, ale co pomohl neprosadit.

* Některé vámi odmítnuté návrhy jsou teď ve sněmovně - například třinácté důchody. Co se nepodařilo prosadit vminulosti, je znovu na stole…

Jak je to v písničce z Osvobozeného divadla, nikdo nic nikdy nemá míti za definitivní. Samozřejmě cokoli se ještě může objevit i v příštím roce po volbách, které dopadnou špatně, ať vyhraje kdokoli. To už víme předem. Ale NERV se podařilo ty špatné návrhy oddálit alespoň o rok nebo o dva.

* Co z toho považujete za nejdůležitější?

Jedním z takových návrhů bylo plošné zvýšení mezd státním zaměstnancům, což bylo zdůvodňované tím, že se zvýší poptávka, a tím poroste hrubý domácí produkt. Asi nemusím říkat, kdo to tenkrát navrhoval.

Jdeme ve stopách Řecka

* Co říkáte tomu, že levice stejně do státního rozpočtu nakonec prosadila vyšší výdaje, než navrhoval ministr financí?

Jdeme ve stopách Řecka a Řecko jde ve stopách Argentiny. To nemůže dopadnout dobře. V lepším případě to skončí velmi drastickou reformou, v horším případě ještě drastičtější reformou, která bude následovat po částečné platební neschopnosti státu. Takové případy se tu objevily a ještě příští rok možná nějaké přibudou.

* Bude muset k té drastické reformě přistoupit už nová vláda po květnových volbách, nebo ještě nějaký rok potrvá, než se staneme definitivním adeptem státního bankrotu?

Nelze předpovídat, protože neexistuje žádná bezpečná hranice. Často se poukazuje na těch pověstných 60 procent veřejného dluhu vzhledem k HDP jako jednoho z kritérií Paktu růstu a stability. Ale Pakt růstu a stability je chybně postaven. Je chápán tak, jako kdyby dluh menší než 60 procent byl v pořádku, v pásmu bezpečí. Není to tak. Může se stát, že jednoho dne trhy přestanou kupovat české dluhopisy a najednou může dojít k platební neschopnosti.

* Takovým příkladem je Lotyšsko, které se dostalo na pokraj bankrotu, aniž by dosáhlo na tuto hranici zadluženosti.

Lotyško je de facto v bankrotu, jen se tomu tak neříká, protože je v současné době sanováno.

Symptomy byly patrné již v roce 2006

* Jaké jsou tedy symptomy toho, že země už je na šikmé ploše vedoucí k bankrotu?

Symptomy tady už byly vidět v roce 2006 až 2008, v době, kdy ještě o žádné celosvětové krizi nikdo neslyšel. Roky 2006 a 2007 byly přelomové, protože v té době byla šance dát veřejné finance do jakési rozumné podoby. Ovšem tehdejší politická reprezentace to odmítla ve prospěch kupování voličských hlasů a od té doby to klouže po šikmé ploše. Připomínám, že léta 2005 až 2007 a částečně i 2008 byly roky rychlého hospodářského růstu, kdy měl být rozpočet přebytkový. Pro to, že nebyl, neexistuje omluva.

* Je situace Česka v něčem odlišná od situace Lotyšska nebo Maďarska?

U nás máme štěstí, že máme kvalitní měnu a dobrou měnovou politiku centrální banky. To Maďarsko ani pobaltské státy neměly.

* Máme ještě nějakou šanci, že nedospějeme až k bankrotu, nebo už je na nějaká zásadní opatření pozdě?

Z čistě ekonomického hlediska samozřejmě šanci máme, ale z politického hlediska si to netroufnu prognózovat, protože naštěstí nejsem politik ani politolog.

* Budoucí vývoj veřejných financí tedy už záleží hlavně na politické vůli?

Určitě.

Kdybych byl Fischerem, dávno bych rezignoval

* Může Fischerova vláda ještě do voleb nějaké úspory prosadit?

Nerozumím této vládě, nevím, proč tam pan Fischer je, proč se zahazuje s těmito lidmi při svých odborných i jiných kvalitách. Na jeho místě bych tam prostě nebyl.

* Myslíte, že už nemůže ničeho pozitivního dosáhnout?

Nevím, protože nejsem na jeho místě. A kdybych byl, tak už bych dávno rezignoval.

* Ekonomové z Harvardu říkají, že jedinou cestou z krize je snižování mandatorních výdajů, nikoli zvyšování daní. Ale pokud ve volbách zvítězí levice, půjde spíš cestou zvyšování daní. Kam to podle vás může vést?

Mezi země, které mají vysoce progresivní daně z příjmu, patří třeba Řecko s dluhem přes sto procent HDP. Nevím, co by se dalo uvést jako víc odstrašující příklad.

Kolik u vás bydlí Švédů?

* Ale sociální demokraté poukazují na skandinávské země, kde jsou vysoké daně i poměrně stabilní ekonomika. Nemůže to být pro nás vzor?

Já bych se především zastánců švédského modelu chtěl zeptat, kolik u nich v domě bydlí Švédů. Švédský model je v české společnosti nereprodukovatelný vzhledem k nedostatku Švédů. To je vysoce specifický model vázaný na mentalitu tohoto národa a je kamkoli naprosto nepřenosný.

* Proč?

Protože Švédové jsou už po několik století vychováváni v podmínkách určité společenské kultury, která tvrdí, že není správné podplácet, krást, okrádat stát. Oni tam nikdy neměli takové přísloví, že kdo neokrádá stát, okrádá rodinu. To jsou tak zásadní rozdíly, že tento model je u nás totálně nepoužitelný. Jen se podívejte, jak to u nás vypadá s veřejnými zakázkami. Kdyby se něco takového stalo ve Švédsku, tak by to vyvolalo úplnou revoluci. V 90. letech tam poslankyně Mona Sahlinová použila parlamentní kreditní kartu na nákup osobních předmětů. Bylo to nějaké občerstvení a tuším dětské pleny. Šlo o zanedbatelnou částku. Dodneška z toho má problémy. Kdybychom to aplikovali na kohokoli z našich špičkových politiků, tak by museli okamžitě opustit kariéru, protože ti se dopouštějí faulů na veřejných financích v řádech o šest nul, možná o devět vyšších.

Problémem není krize ale sociální stát

* Co by se teď mělo udělat, abychom se nedostali do situace jako Maďarsko, Lotyšsko nebo Řecko?

Všichni v posledním roce mluví o finanční krizi. Ale to je jen druhotný problém. To je něco podobného, jako když máte postavený dům na písčitém podloží. Je špatně založený, takže jednou se určitě skácí. Ale když přijde nějaký drobný otřes, skácí se o něco dřív. Problém nebyl v tom, že přišlo zemětřesení, protože kdyby byl postaven dobře, tak by vydržel. Současná ekonomika, která je postavena na neskonale nabubřelém sociálním státě, je z přirozenosti nestabilní a jednou se musí zhroutit.

* Mluvíte jen o České republice?

O celé Evropě. Protože evropský sociální stát není vůbec žádný tradiční model, jak se nalhává veřejnosti. Když se podíváte do historie, tak zjistíte, že vznikl relativně nedávno, někdy v druhé polovině 70. let. Ještě jejich začátkem evropské státy, které jsou dnes sociálním modelem proslulé, to se týká například Švédska, ale zejména Francie, Německa, Belgie, Itálie nebo Španělska, byly tehdy z dnešního pohledu nesmírně úsporné a skromné. Například nešťastné Řecko, které je dnes na pokraji bankrotu, mělo ještě v 70. letech státní dluh méně než 20 procent, Francie asi 30 procent, Německo něco přes 20 procent HDP. Teprve od druhé poloviny sedmdesátých let, kdy se začal modelovat sociální stát v té dnešní hrůzostrašné podobě, ty dluhy narostly do takových výšek. Ještě před deseti lety si nikdo neuměl představit, že by na tom Německo bylo tak špatně, aby jeho dluh šplhal k 70 procentům HDP. Dnes se o tom mluví, jako by to byla běžná realita.

* Jaké to může mít do budoucna důsledky?

Když zbankrotuje nějaký stát, jako například Lotyšsko ve vazbě na euro nebo Řecko díky velkým veřejným výdajům, bude to zřejmě Německo, které vše nakonec zaplatí. Ale co se stane, až za nějakých deset dvacet let přijde na řadu Německo? Kdo ho bude zachraňovat? Nikdo na to nebude mít finanční sílu. Z toho vyplývá, že sociální stát v současné bizarní podobě, která spotřebuje zhruba polovinu HDP, není dlouhodobě udržitelný. Byl to v podstatě ekonomický experiment, jehož doba trvání nepřekročí dobu trvání jedné lidské generace.

* Jak může ovlivnit pád tohoto podle vás nabubřelého sociálního modelu ještě nepříznivý demografický vývoj?

Demografický vývoj je způsoben tímto bobtnáním sociálního systému, hlavně penzijního systému, protože stát vytváří pobídky pro rodiny, aby neměly děti. Svobodní lidé jsou zatíženi daněmi, takže nemají dostatek peněz, aby založili rodinu. V řadě evropských měst jsou náklady na samotné bydlení tak vysoké, že nezbude na nic dalšího. Vysoké ceny nemovitostí jsou způsobeny kromě jiného tím, že v oběhu je čím dál víc peněz, což souvisí se sociálním státem. A když už si lidé rodinu založí, tak se často spokojí s jedním dítětem. Je to nepřímo vynucená politika jednoho dítěte. Lidé spoléhají na to, že ve stáří je bude živit stát, což je představa, která byla vytvořena také teprve v posledních desetiletích.

* Je z toho cesta ven?

Myslím si, že možná záchrana Evropy by spočívala v návratu k tomu pověstnému německému sociálně-tržnímu hospodářství z 50. let, přizpůsobenému dnešním podmínkám. Tehdy míra přerozdělování HDP nebyla vyšší než 30 procent, odchod do důchodu byl v 65 letech, když tehdy průměrná doba života byla něco přes 60 let. To znamená, že by bylo nutné valorizovat dobu odchodu do důchodu na nějakých 70 let nebo ještě víc. Do toho se ale žádným politikům nebude chtít, protože to zní pro většinu jejich voličů nepřijatelně.

* Vláda, která by to navrhla, by zřejmě rychle skončila…

Možná by neskončila, pokud by se jí podařilo oslovit ty, kteří jsou tím přímo ohroženi. Na přednášce pro publikum složené převážně ze středoškoláků jsem promítal grafy jako například odhad, který byl pořízen ještě v předkrizovém roce 2006, jak se bude vyvíjet zadlužení Německa a Francie v příštích 50 letech. Jsou to jen projekce, které nemusejí být zdaleka přesné. Ovšem když zadlužení stoupá třeba na 300 nebo 500 procent HDP, tak to opravdu začíná být na pováženou. Sociální stát byl experiment pro dvě generace: jedna generace vyčerpala výhody a druhá generace to zaplatí. Na přednášce jsem řekl: ta generace, která to zaplatí, budete vy, kteří tady sedíte. Mám pocit, že je to docela zaujalo, možná jim to předtím nikdo tak natvrdo neřekl. Když se díváte na věc přes čísla a oprostíte se od sentimentálních dojmů, na které politici tak rádi sázejí, protože je to nic nestojí, skutečnost je zkrátka taková.

...pokračování zítra.

Text byl publikován v magazínu Profit.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (20 komentářů)

Jan Dvořák | 27. 1. 2010 10:21

Nechá ECB Řecko padnou nebo ne? Sice se Řecku podařilo sehnat peníze emisí bondů, ale prognóza nic moc..Podle mě reálně hrozí, že Řecko vypadne (přesněji - bude vyštváno) letos z eurozóny.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

kontrola_nemocnych | 25. 1. 2010 17:04

me fascinuje jak nekdo muze tvrdit ze nic nema proti TOP09. Vzdyt je tostrana Kalouska, nejvetsiho korupcnika, pletichare, prolezleho nekolika vladami ktery neustale jenom lze a krade :)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Radovan Kubát | 26. 1. 2010 11:40
reakce na kontrola_nemocnych | 25. 1. 2010 17:04

Máte-li důkazy o takovém jednání, měl byste je předat příslušným orgánům. Jinak jste (nepletu-li se) spoluviník. Pokud důkazy nemáte tak jen pomlouváte.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Tomáš Pavelka | 25. 1. 2010 10:19

Mě by zajímala jedna věc - jestli pan Kohout půjde volit když je přesvědčen (stejně jako já) že ať vyhraje kdokoli, nic podstatného se nezmění ?Je hrozné vybírat si koho volit podle toho, kdo situaci (snad!) zhorší méně než ten druhý nebo třetí :-/Ale co nám zbývá, že ...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jiří Kratochvíl | 25. 1. 2010 11:26
reakce na Tomáš Pavelka | 25. 1. 2010 10:19

V demokracii máte jedinou povinnost - zodpovědně vybrat svého zastupce do Parlamentu. Vzhledem k Vašemu příspěvku Vám zkusím poradit jak na to.1. Vezměte volební programy VŠECH stran, nejenom těch parlamentních a přečtěte si je.2. Vyřaďte všechny, které se očividně neslučují s právním prostředím ČR - komunisty, patrně DS a možná i další.3. Vyřaďte všechny, které už měli příležitost, ale promarnili ji nějakým vyloženým podvodem na voliče (pro mě například Zelení - mám technické vzdělání a nesmyslnost některých jejich návrhů si mohu nejen myslet, ale i spočítat), případně je jejich program očividným uplácením voličů.4. Vyřaďte strany v jejich vedení je někdo, kdo působil ve stranách z bodu 2 a 3 a dá se předpokládát, že bude ve svém "způsobu" pokračovat i nyní.5. Ze zbývajícich vyberte program, který je podle Vás nejlepší a tuto stranu volte. Pokud Vám žádný takový program nezbyl, pak založte novou stranu...Volení mezi dvěma zly je jen oodalování problému. Vůbec český systém volení dvou špatných stran, jedné povětrné a jedné neustavní + toho kdo se náhodou došplhá nad 5% je naprosto zoufalý. Lpění na parlamentních stranách, které už tolikrát zklamaly je zhouba ČR. Snad je to pozůstatek minulého režimu, tehdy lidé volili jednu stranu, teď volí dvě. Sice pokrok, ale nedostatečný...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Libor Kosour | 25. 1. 2010 15:16
reakce na Jiří Kratochvíl | 25. 1. 2010 11:26

Reknete uprime, ma v soucasne dobe cenu volit stranu, o ktere predem vite, ze nemuze ziskat ani tech 5%. Co se tim zmeni?Obavam se, ze soucasny stav ma tak vysokou setrvecnost, ze jej zmeni az nejaka katastrofa, revoluce nebo valka.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jiří Kratochvíl | 25. 1. 2010 15:51
reakce na Libor Kosour | 25. 1. 2010 15:16

Nebo něco ještě méně pravděpodobného - zodpovědný volič. Já dělám rozhodnutí na základě toho co je správné, ne to co dělá většina. Zvolte podle svého, řekněte to přátelům, ti to příště udělají taky atd... Někde to začít musí - násilí se mi příčí, takže na revoluci nečekám :-)Cenu to má čím dál větší. Dokonce už pomalu přestává záležet na politice těch nových stran, ale na důležitosti stoupá poctivost jejich funkcionářů. Bez dvaceti let korupce by možná i na ty třinácté důchody bylo...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Soukup | 26. 1. 2010 10:25
reakce na Jiří Kratochvíl | 25. 1. 2010 15:51

Přesně tak, souhlasím. Pokud volíte současné parlamentní strany, dáváte jim souhlas k tomu co dělají. Pokud nesouhlasíte nebo pokud chcete změnu, musíte volit někoho jiného! Kdyby lidé nepřemýšleli o 5% klauzuli a volili podle svého přesvědčení, tak by výsledky voleb vypadaly trochu jinak!Já budu volit Věci veřejné, věřím, že změnu přinesou a navíc jsem přesvědčen o tom, že tu 5% lehce překonají!
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tomáš Pavelka | 25. 1. 2010 12:46
reakce na Jiří Kratochvíl | 25. 1. 2010 11:26

Takto jsem volil v posledních 2 paramentních volbách. Ne že bych četl volební program všech stran, ale některé kupodivu ano.A to bych řekl, že 90% všech voličů nečte volební programy stran vůbec.No a vždy jsem si vybral stranu malou, která přes těch 5% nepřelezla. A letos zjevně taky nepřeleze. Čili efekt tohoto postupu nulový.Takže letos mi zatím nic jiného než knížepán nevychází. Snad dlouho vydrží a neusne navěky :-/
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Radovan Kubát | 25. 1. 2010 15:45
reakce na Tomáš Pavelka | 25. 1. 2010 12:46

Myslím si, že malým stranám ubližují všechny ty drahé průzkumy. Mnoho lidí díky tomu nevolí stranu, kterou by chtěli volit, ale nejméně špatnou stranu, která má podle průzkumů šanci dostat se do parlamentu..Ještě k TOP09. Vznik této strany mi lehce připomíná vznik Unie Svobody. Doufám, že tato strana nedopadne stejně bídně.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Radovan Kubát | 25. 1. 2010 11:00
reakce na Tomáš Pavelka | 25. 1. 2010 10:19

To by mě také zajímalo! Jediná strana ke které zatím nemám odpor je TOP09. Je to ale dobrá volba nebo jen volba nejmenšího zla?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Soukup | 26. 1. 2010 10:27
reakce na Radovan Kubát | 25. 1. 2010 11:00

TOP09 je stejné svinstvo jako ostatní parlamentní strany! Ty nejdůležitější a nejvlivnější posty tam mají prospěcháří z ostatních stran, který tam přeběhly. S Kalouskem v čele, což je největší korupčník a lhář.To za jeho éry začal neúměrně bobtnat rozpočet. Ze schváleného schodku cca 30mld byla nakonec skoro 200mld!! A nijak to vysvětlovat nemusel, žádná rezignace nic! Prostě si tam jen tak zůstal dál...Jedinou nadějí na změnu je volit neparlamentní strany!
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Radovan Kubát | 26. 1. 2010 11:43
reakce na Jan Soukup | 26. 1. 2010 10:27

Jistou naději jsem viděl v neparlamentní straně - ve straně zelených. Výsledek známe. Je ale pravda, že naděje umírá poslední a tak můžeme dát šanci nějaké další neparlamentní straně.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Soukup | 26. 1. 2010 12:34
reakce na Radovan Kubát | 26. 1. 2010 11:43

Jasný, že Zelení zklamali tak teď ta důvěra v "novou krev" není moc velká. Ale co je lepší? Rezignovat a volit ty samé z ODS, ČSSD a spol. nebo i přes to zklamání se Zelenýma se pokusit o změnu a dostat do parlamentnu novou stranu? VV vypadají velmi nadějně a navíc jejich práce už je teĎ vidět na komunální úrovni a občané to vnímají velmi pozitivně.Strana zelených byla minulé období dost mediálně protěžovaná, očividně za tím ještě někdo musel stát... Ale to jsou jen mé spekulace.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Vlnas | 25. 1. 2010 11:16
reakce na Radovan Kubát | 25. 1. 2010 11:00

Tak to jsme na tom úplně stejně (i s těmi úvahami). Nedělám si ale iluze, že by v TOP09 byli všichni lidé tak čistí a s dobrými úmysly jako knížepán. Jenže to zkrátka není možné nikde. Do každé strany, a zvláště pak v té, která má reálně šance uspět, se stahují individua s vytříbeným čuchem na koryta :) Pořád je to ale to nejmenší zlo. A zvláště pak v Praze, kde je podle mého jednoznačně potřeba nabourat dominanci ODS, která si tady opravdu děla, co chce.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Radovan Kubát | 25. 1. 2010 09:46

Na tomhle rozhovoru je nejhorší to, že má pan Kohout pravdu. Bylo by lepší kdyby jí měl Paroubek. Zatím to totiž bohužel vypadá, že tomu tady bude šéfovat on (s podporou KSČM)..Myslím, že je v médiích velmi málo prezentováno především to, že nákladný sociální systém vede k vymírání. Každý měsíc odevzdám na různých odvodech téměř polovinu výplaty a další daně odevzdám když si jdeme něco koupit. Odhadem přijdu o dvě třetiny příjmu. K tomu si ještě musíme spořit na penzi protože až půjdeme do penze, průběžný systém buď nebude fungovat vůbec nebo budou penze velmi nízké. Mít za takových podmínek dvě nebo víc dětí je finanční sebevražda..Penze od sedmdesáti je podle mě nereálná. Dnes pracuje duševně mnohem více lidí než v padesátých letech. Věk se sice prodlužuje, intelektuální schopnosti ale podle mě mizí téměř stejně rychle jako před padesáti lety. I větší část padesátníků podle mě má potíže zvládat svoji práci (buď na to nemají duševně nebo fyzicky nebo obojí).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

kopelman | 25. 1. 2010 09:27

Pan Tomáš Sedláček řekl, že se řadí mezi "kecací" ekonomy. Do této kategorie bych zařidil i toto self-interview. Je to milé počtení při pondělku, ale... nemohu se zbavit dojmu, že v posledních letech stoupá mezi ekonomy obliba v něčem, co bych nazval pocitovou magií. Chápu, že důkladné rešerše dat a složité matematické modelování není ta pravá činnost pro velké prosklené kanceláře s výhledem na město. Abych nezůstal pozadu, dovolím si předložit i já svou hypotézu.Podle mého názoru nejsme svědky krachu evropského sociálního státu, ale postupného praskání experimentu, troufnu si říci makroekonomického nesmyslu, s názvem Euro. Jestliže střed "kruhu" eurozóny je někde mezi Něměckem a Francií, tak když se tam začně točit špatným směrem, pak na jeho okraji už to od rychlosti do krachu pěkně fouká. Okrajem mám na mysli nebohé země PIIGS (Portugal, Italy, Ireland, Greece, Spain). Jejich vlády nemají žádné nástroje monetární politiky, aby mohli přizpůsobit peněžní situaci výkonu jejich ekonomiky. Tak jim nezbývá použít než ty odporné fiskální...Ano, pan Fišer je jistě člověk s vysokou osobnostní integritou, ale nesmíme zapomínat, že premiér je také jenom úředník. Jak jsem slyšel dnes ráno ve zprávách, už s účetním Janotou připravují "záchranný" ;plán, jak co nejrychleji naskočit na Euro...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Tomáš Václavíček | 25. 1. 2010 02:25

Upřímně si myslím, že je škoda, že naprosto odmítáte nápad vstoupit do politiky.Kdyby bylo víc politiků zběhlých v ekonomice jako jste vy, problémů naší země by vírazně ubylo.Na druhou stranu dokážu pochopit, jestli vás nic neláká ke vstupu do české politiky - i když sám chci časem vstoupit do politiky (optimálně až načerpám zkušenosti v managementu nebo v zakládání vlastního podniku), být v parlamentu s takovými lidmi, kteří nás tam právě "zastupují" ;není zrovna lákavá představa.Jaký způsob by byl podle vás nejlepší k přesvědčení veřejnosti, že to co potřebujeme jsou nízké daně a rozumná finanční politika, která nemrhá našimi penězmi?Hodně štěstí do budoucnosti přeje Tomáš Václavíček
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Neuzil | 25. 1. 2010 05:32
reakce na Tomáš Václavíček | 25. 1. 2010 02:25

Upřímně si myslím, že je velmi dobře, že autor nehodlá vstoupit do politiky. Ne do politiky s politickou kulturou nomenklaturních kádrů jako tady teď máme. Pořád plati to, že tahle genereace i moje generace (37) , která zažila komunismus, musí vymřít. Aby nám všem nepřipadlo normální heslo - kdo neokradá stát, okrádá rodinu. Jsem rád, že je možnost si někde tyhle úvahy - jaké nám tady předkládá Pavel Kohout - přečíst, že je svoboda slova, ale moc nevidím světlo na konci tunelu. Když vidím preference ČSSD a KSČM a vidím politickou reprenzentaci v celém jejím spektru a nahotě, tak se bojím, moc bojím, že ten bankrot je nevyhnutelný.Ale konečně někdo nahlas (zatím jsem to jinde nečetl( napsal, že sociální stát bez morálních základů, je utopie, velmi nebezepčná utopie
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Luděk Zdražil | 25. 1. 2010 12:36
reakce na Martin Neuzil | 25. 1. 2010 05:32

Upřímně si myslím, že pan Kohout do politiky již vstoupil (rozhovor je spíše politický než ekonomický a reakce na něj také veskrze politické). S jistou nadsázkou lze říci, že ekonomické řešení veřejných financí či důchodového systému je úloha na úrovni přijímacích zkoušek na střední ekonomickou školu. Ne tak již řešení politické, to bych zařadil do kategorie úspěšného absolvování prestižní university v Cambridge.Dovolím si ještě parafrázovat glosu ".. kdybych byl Fischerem ...", s kterou souhlasím.A pro tentýž důvod - kdybych byl Kohoutem - do žádného NERVu či Bezděkovy komise bych nešel.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Pavel KohoutPavel Kohout
Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!