MBA, hotdog a mobil z Pchjongjangu

Vzhledem k tomu, že KLDR s ekonomickými reformami experimentuje už skoro dvě dekády, nepřekvapí, že nějaké snahy o zavedení výdobytků kapitalismu už proběhly. Co se týče moderního manažerského vzdělávání, už v roce 1998 byl ve zvláštní ekonomické zóně ve městě Rajin založen Rajin Business Institute. Měl vyučovat moderní řízení podniků, jazyky a informační technologie a spolu s přidruženým Business Information Centre byl zaštítěn a financován rozvojovým programem OSN. Fungoval zřejmě jen dva roky, po roce 2000 už o něm nejsou žádné zprávy.

Podobný osud čekal i mobilní GSM sítě. K jejich zprovoznění se režim v několika velkých městech odhodlal v roce 2002 jen proto, aby byly o dva roky později opět zakázány. Jejich zrušení údajně souviselo s velkou explozí vlaku na hranicích s Čínou, která byla podle neověřených informací nepovedeným atentátem na diktátora Kim Čong-Ila. Této interpretaci navíc nahrává fakt, že tresty za držení zakázaných mobilů byly opravdu drakonické – došlo i na veřejné popravy. Opravdovým ikonám imperialistického životního stylu – džínům a hamburgerům se však Severní Korea úspěšně vyhýbala. Tedy – až donedávna.

Opravdoví kovbojové nosí Noko jeans...

Za největší inovací v severokorejském oděvním průmyslu od roku 1950, kdy začala výroba umělého vlákna Vinalon, stojí tři mladí švédští podnikatelé. Všechno začalo jedním jen napůl vážně míněným e-mailem ze Stockholmu do Pchjongjangu: „Chceme pomoci otevřít světu vaši ekonomiku. Budeme u vás šít džíny.“ Netrvalo dlouho a z Koreje dorazila souhlasná odpověď. Jaké bylo překvapení Švédů, netřeba popisovat.

Následovalo dva a půl roku tvrdého vyjednávání, a na jeho konci 1 100 kusů džínových „gatí“ ušitých přímo v srdci severokorejské metropole Pchjongjangu. K dostání jsou však pouze v černé barvě. Modré jsou totiž, coby symbol amerického imperialismu, zakázány. Džíny měly být původně prodávány ve vybraném obchodním domě ve Stockholmu, jeho vedení ale nakonec od záměru ustoupilo, protože nechtělo být spojováno s politickými kontroverzemi. Pokud vám nevadí cena přes 200 dolarů a fakt, že si je před nákupem nebudete moci vyzkoušet, objednat si je můžete na www.nokojeans.com.

... a jedí hamburgery

Zatímco za džíny můžeme poděkovat podnikavým Švédům, první „fast food“ v KLDR mají na svědomí Singapuřané. Výsledek svých snah pojmenovali Samtaesong (korejsky „tři velké hvězdy“) a prý je velmi populární. V letošním roce by měla dokonce být otevřena druhá pobočka. Menu je okopírované od malé americké franšízy Waffletown USA, takže vedle burgerů (z ideologických důvodů se jim říká „mleté hovězí s chlebem“), smažených kuřecích kousků, hotdogů a hranolků si můžete dopřát i sladké vafle. Nabídka nápojů není omezena jen na limonády, poručit si lze i točené pivo. Možnost zapít řádně prosolené hranolky pivem je tak jednou z mála věcí, kterou můžeme Severokorejcům zatím jen závidět. Tou druhou je Pyongyang Business School.

Vzdělání je základ

Pyongyang Business School byla založena v roce 2004 s pomocí financí švýcarské vládní rozvojové organizace SDC (Swiss Agency for Development and Cooperation). Jejími hlavními cíli jsou rozšiřování obzorů perspektivních severokorejských manažerů, zvyšování produktivity a konkurenceschopnosti firem a formulování strategií pro získání podílu na zahraničních trzích. Tomu je uzpůsobeno také složení předmětů, které se neliší od složení předmětů na západních školách podobného typu.

Na rozdíl od českých škol však na Pyongyang Business School vyučují skuteční odborníci: třeba předmět finance a mezinárodní obchod přednáší viceprezident Credit Suisse, management exportu pak viceprezident koncernu ABB a personalistiku ředitel lidských zdrojů pro Asii a Pacifik společnosti BASF. Titul MBA škola zatím nenabízí, slibuje ale brzkou nápravu. Pokud vás tento projekt zaujal a chtěli byste ho podpořit, můžete se stát sponzorem školy.

Mobilní Sevorekorejci: Orascom v akci

Mobilní technologie patří k modernímu businessu stejně jako černé brýle ke Kimovi. Jedno bez druhého zkrátka nemůže fungovat. Snad proto se režim v lednu 2008 odhodlal k názorovému veletoči, který skončil opětovnou legalizací mobilů. Ačkoliv ještě v prosinci 2007 mohlo Korejce stát držení telefonu život, na počátku následujícího roku přišlo oznámení, že KLDR uzavřela smlouvu s egyptskou telekomunikační firmou Orascom o vybudování a provozu mobilní sítě třetí generace.

Mimochodem, Orascom je známý svojí odvahou investovat na hodně divokých místech, a tak se není čemu divit, že to byli právě Egypťané, kdo se nejisté zakázky ujal. Firma byla mimo jiné prvním poskytovatelem mobilních telefonů v Zimbabwe a provozuje i síť v Iráku. Orascom počítal s počáteční investicí 400 milionů dolarů a s 50 tisíci zákazníky během prvního půl roku. Výhledově by pak rád nabídl telefony až 10 % Severokorejců. Síť byla spuštěna v polovině prosince 2008 a zatím se zdá, že jde vše podle plánu. Do října 2008 firma prodala okolo 48 tisíc mobilů a podle nejaktuálnějších informací se počet zákazníků rychle blíží 120 tisícům. A to bez jakékoliv reklamní kampaně a i přes relativně vysokou cenu telefonů i volání.

Těžký život investora

Investice v KLDR ovšem nikdy nebyly jednoduchou záležitostí. Orascom musel výměnou za „privilegium“ investovat v Severní Koreji přislíbit dokončení stavby hotelu Ryungyong do roku 2012. Tento pohrobek z dob, kdy se ještě Sever snažil závodit s Jižní Korejí, se začal stavět už v roce 1987. Původně měl být otevřen v roce 1989 jako nejvyšší hotel světa u příležitosti Světového festivalu mládeže a studentů – severokorejské odpovědi na olympiádu v Soulu, která se konala o rok dříve. Dokončen ale nebyl nikdy a stavební práce se v roce 1992 zcela zastavily. Orascom začal v dubnu 2008 demontáží jeřábu, který na této 28. nejvyšší budově světa rezavěl od rozpadu RVHP, a nahradil ho anténami pro svojí mobilní sít. Zatím byly dokončeny venkovní části horních pěti pater a instalace skleněných desek na jedné ze tří stěn hotelu.

Obrázky: Hotel Ryungyong v 90. letech a nyní

Zdroj: http://weburbanist.com

Zdroj: http://images.theage.com.au

Autor, jako jeden z nemnoha Čechů, strávil část života v KLDR.