Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Čínská skepse a slabá měna

Spojené státy a Čína se hádají ohledně kurzu čínské měny. Američané tvrdí, že uměle podhodnocený kurz renminbi poskytuje Číně neférovou obchodní výhodu. Číňané by prý svoji měnu měli revalvovat (úředním rozhodnutím zhodnotit), anebo nechat volně plavat a umožnit finančnímu trhu, aby čínskou měnu zhodnotil sám na rovnovážnou úroveň.

Čínské úřady naopak tvrdí, že nynější kurz v hodnotě 6,84 RMB/USD čínské ekonomice vyhovuje a že Američanům do něho koneckonců nic není. Pevný kurz vůči dolaru Číňané znovu zavedli v polovině roku 2008. Šlo o reakci na globální finanční krizi - do té doby Čína praktikovala režim postupného zhodnocování. V červenci 2005, kdy byl tento režim zaveden, byl kurz na hodnotě 8,29 RMB/USD.

Znovuzavedení pevného kurzu v roce 2008 bylo dokladem, že Čína se světové hospodářské recese hodně bála. Makroekonomické ukazatele během druhého pololetí jasně směřovaly k velmi těžké recesi. Tu se podařilo odvrátit pomocí pevného kurzu a také zřejmě největší úvěrové stimulace v dějinách lidstva. Za cenu nárůstu zadlužení ve výši zhruba desítek procent hrubého domácího produktu (přesná čísla nejsou známa) dokázala Čína v roce 2009 „vyrobit“ růst, který se v posledním čtvrtletí 2009 vyšplhal až na 10,7 procenta oproti stejnému období roku 2008.

Západ strach Pekingu nesdílí

Vláda provedla riskantní manévr: výpadek vývozu během recese nahradila růstem zadlužení. Tím udržela hospodářský růst v chodu a zachránila krátkodobě sociální stabilitu. Nyní Čína doufá, že opětné oživení mezinárodního obchodu povede k renesanci exportu, který nakonec pomůže zaplatit obrovské dluhy. Aby došlo k oživení exportu, je nutné, aby čínská produkce byla co nejvíce konkurenceschopná. Proto vláda tak lpí na pevném kurzu měny. Jakékoli zhodnocení by podle názoru vedení mohlo mít fatální důsledky pro hospodářskou stabilitu silně zadlužené čínské ekonomiky.

Západní ekonomové se v drtivé většině dívají na Čínu optimističtěji. Převažuje názor, že kdyby renminbi přestal být pouhým derivátem dolaru a stal se plnohodnotnou měnou s volně plovoucím kurzem, jeho hodnota by vzrostla o 20 až 40 procent. Zde je nutno podotknout, že volně plovoucí režim by vyžadoval konvertibilitu měny. Renminbi ovšem není konvertibilní měnou a dlouho nebude.

Proč? Souvisí to opět se skeptickým náhledem čínského vedení na vlastní ekonomiku. Bojí se, že volná směnitelnost by vedla k rychlému úprku úspor a investic ze země. Zatímco občané zemí s vyspělými finančními trhy (kam patří ve srovnání s Čínou i Česká republika!) smějí volně investovat do zahraničí a ukládat své úspory v zahraničních bankách, Číňané tuto svobodu nemají. Jsou nuceni ukládat své úspory do domácích bank anebo investovat do čínských akcií. Jde o rozsáhlé úspory, neboť Čína postrádá sociální síť západního typu, takže úspory na stáří, nemoc či pro případ nezaměstnanosti berou lidé velmi seriózně. (Mimochodem toto bychom se měli od Číňanů naučit. Až sociálnímu státu dojdou peníze, budou se úspory hodit.)

Úspory čínských domácností jsou mohutným a levným zdrojem pro čínské státní či polostátní banky. Díky spořivosti svých občanů (a díky nekonvertibilní měně) mají čínské úřady značné prostředky, jimiž mohou stimulovat ekonomiku. Nucené úspory od vlastních občanů jsou nejstabilnějším finančním zdrojem, protože stabilně rostou a jejich výše víceméně nezávisí na tom, zda zuří, či nezuří globální finanční krize.

Kdyby ovšem renminbi měl silnější kurz a byl konvertibilní, čínští občané by mohli kupovat více kvalitního zboží z dovozu, což by zvýšilo jejich životní úroveň. Podniky by mohly dovážet více moderních technologií a provozy založené na levné pracovní síle by byly nuceny k modernizaci. Tímto vývojem během posledních dvaceti let mimochodem prošla česká ekonomika - a vida, stále máme velmi silnou obchodní bilanci. V poměru na počet obyvatel jsme exportně silnější než Čína. Bankovní krizi jsme se vyhnuli. Zhodnocování koruny byla správná strategie.

Číňané se ale asi nebudou učit od Čechů. Noční můrou je pro ně „Plaza Accord“, dohoda USA s ostatními vyspělými zeměmi o řízeném oslabování dolaru ze září 1985. Japonský jen během následujících pěti let posílil o 70 procent. V roce 1990 začala v Japonsku recese, která přerostla v těžkou finanční krizi a dlouhodobou stagnaci. Toto je největší noční můra čínské vlády: japonskou stagnaci si vysvětlují přílišným posílením jenu po roce 1985.

Číňané nechtějí opakovat japonskou chybu. Zároveň ale opakují jinou: Japonsko doplatilo na přehnaný objem bankovních úvěrů. Což je přesně strategie, kterou nyní sleduje Čína.

Autor je ředitelem pro strategii Partners

Psáno pro Lidové noviny

Foto: Profimedia.cz

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 6 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK