Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

O drachmě, euru a vítězství politiky

Když americký ekonom Martin Feldstein během své pražské přednášky v listopadu 2009 navrhl možnost vystoupení některých států z eurozóny, vyvolal spíše úsměvy. V kuloárech se říkalo, že Američan nerozumí evropským reáliím a nechápe sílu politické vůle, jež drží eurozónu pohromadě. „Pan profesor je koneckonců už hodně starý pán,“ podotkl jeden ze členů bankovní rady ČNB.

Neuplynul ani půlrok. O vystoupení z eurozóny se hovoří běžně. Služba Google Trends signalizuje, že slovo „drachma“, které v médiích až do prvního pololetí 2009 prakticky neexistovalo, nyní zaznamenává návrat.

Profesorský kvartet

Deník Financial Times otiskl článek čtyř německých profesorů pod titulkem „Opuštění eurozóny je jediná cesta pro Řecko“. Wilhelm Hankel, Wilhelm Nölling, Karl Albrecht Schachtschneider a Joachim Starbatty tvrdí: „Existuje spousta návrhů, jak pomoci Řecku, včetně asistence ze strany ostatních členů eurozóny – kroku, jenž by byl v rozporu s klauzulí smlouvy zakládající měnovou unii o zákazu finanční pomoci. Bohužel je jen jedna cesta, jak uniknout ze začarovaného kruhu. Řekové budou muset opustit euro, obnovit drachmu a vstoupit do mechanismu ERM II, který opustili v roce 2001.“

Zmíněná čtveřice profesorů (z nichž Schachtschneider je právník, ostatní ekonomové) v roce 1998 publikovala knihu s podtitulem „Proč měnová unie musí selhat“. Podle nich dokonce Německo vstoupilo do EMU ilegálně, v rozporu s rozsudkem ústavního soudu z roku 1993. Ten praví, že při vědomí neplnění vstupních podmínek ze strany některých členských zemí mělo Německo povinnost do měnové unie nevstoupit.

Sen o devalvaci

Koncem devadesátých let však byla politická vůle natolik silná, že převálcovala i ústavní soud. O ekonomických argumentech ani nemluvě. Řecko by nyní ze všeho nejvíce potřebovalo devalvaci. V tom se shodnou nejen Feldstein s německým profesorským kvartetem, ale i většina normálních ekonomů, jejichž mysl není zatemněna politikou. Devalvace by vyřešila deficit obchodní a platební bilance, což je problém na úrovni rozpočtového deficitu. Povzbudila by hospodářský růst, a vylepšila by tak stav veřejných financí.

Namísto toho „Řecko přijalo téměř bezprecedentně přísný úsporný program, snižuje vládní výdaje, zvyšuje daně a snižuje mzdy,“ pokračují němečtí profesoři. „Tento program kompletně ignoruje Keynesovu poučku, že krizi je třeba čelit opatřeními na straně poptávky. Řecká akce bolestně připomíná osudové německé kroky začátkem třicátých let, které daly světu lekci, že snižování rozpočtů za účelem uklidnění věřitelů během deprese vytváří masovou nezaměstnanost a radikalizuje společnost.“

Břímě jménem euro

Ano, problémem Řecka byly nadměrné výdaje, ale nadhodnocená měna rovněž. Kromě toho výdaje lze snížit, ale zvýšit produktivitu tak, aby výkonnost řecké ekonomiky odpovídala síle eura, je zcela nemožné.

Politika tvrdošíjně velí zachovat členství i za cenu deprese a nezaměstnanosti. Kancléřka Merkelová šla tak daleko, že společně s prezidentem Sarkozym odsouhlasila plán pomoci, který je zjevně v rozporu se všemi stanovisky německého ústavního soudu. Je zřejmé, že v konfliktu mezi právem a politikou vítězí i v Německu politika. Prohrává řecká ekonomika nucená nést břemeno tvrdé měny, kterou si nemůže dovolit.

Autor je ředitelem pro strategii Partners

Psáno pro E15

Foto: Profimedia.cz

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 15 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK