Příliš drahé zdraví

Ukázkovým příkladem korupce je nákup předražených přístrojů do Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem, kde se za magnetickou rezonanci Siemens Avanto zaplatilo 48 milionů korun. Přitom pražské nemocnici Na Homolce na to stačilo 25 milionů. Vzhledem k tomu, že peníze šly z Evropských fondů, začal se tímto případem zabývat úřad Evropský úřad pro boj proti podvodům OLAF.

Bez viny nejsou ani doktoři

Korupce ale nefunguje jen na úrovni zdravotnických zařízení. Horší je, že korupčnímu tlaku velmi často podléhají také jednotliví lékaři.

Jistou nadstandardní zdravotní péči si sice pacienti mohou pořídit i legálně – televize na pokoji či bílá plomba dnes již mají svá pevná místa v sazebnících, ty opravdu zásadní „věci“ ale zatím penězi legálně změnit nemůžete. Různé pořadníky a fronty jsou přitom pro korupčníky a klientelisty ideální živnou půdou. Trpí tím nejen peněženky pacientů a jejich rodinných příslušníků, kteří jsou pro záchranu či včasné vyléčení svých blízkých ochotni zruinovat rodinné rozpočty, snižuje se však i celková efektivita poskytované zdravotní péče.

Alespoň částečným řešením by mohla být uzákoněná a jasně definovaná nadstandardní platba k základu zdravotního pojištění a s ní spojená konkrétní sada výhod, které by přinášela. To je však zatím jen hudba budoucnosti.

Korupce ze strany pacientů je však stále jen slabým odvarem toho, jak se lékaře snaží korumpovat dodavatelé léků a zdravotnického materiálu. Farmaceutické firmy se předhánějí, kdo lékaře dokáže uplatit atraktivnějšími benefity a výhodami. U nás získal popularitu případ společnosti Apotex, která za předepisování svých léků posílala lekáře na safari do Keňi, nebo Actavis, která je zase vyvážela na „semináře“ do luxusního egyptského letoviska...

Inspirativní náhled na téma korupce ve zdravotnictví zevnitř můžeme najít na blogulékaře Vladislava Rogozova, který zde píše:

„Jakýkoli večírek pro lékaře, který je hrazený z peněz firmy, je opět – korupce. Snad ani neexistuje český lékař, který by se nějakého takového večírku nezúčastnil. Sám si vzpomínám, jak jsme podobné akce, kdy se za firemní peníze chodilo na kuželky, kulečník nebo do bazénu, považovali za něco naprosto normálního. Byl jsem jednou dokonce na lyžařském zájezdu, který pořádala firma dodávající velice drahé léky zachraňující život. Zájezd byl prezentován jako odborný seminář. Seminář tehdy v hotelu skutečně proběhl, trval asi dvě hodiny. Několik zbylých dní jsme lyžovali. Doprava, ubytování, pojištění, vleky, jídlo a pití – to vše hradila firma.“

Samozřejmě se v této souvislosti nabízí otázka, zda tito lékaři "v žoldu“ farmaceutických společností skutečně předpisují léky, které považují za nejlepší. Ze svých vlastních zkušeností mohu říct, že tomu tak často není.

Změny musí přijít shora i zdola

Pokud nenastanou systémové změny ve zdravotnictví, stát se zbytečně připraví o miliardy korun z našich daní. Je třeba zavést aukční systémy při výběrových řízeních a přetrhat okovy, kterými farmaceutické firmy poutají lékaře (ale i stát).

Pravda ale také je, že sebelepší systémová změna, tedy změna shora, není moc platná, pokud neexistuje vůle ke změnám také zdola. Naštěstí najdeme i doklady toho, že se taková vůle pomalu sbírá. Dokládá to i příklad nemocnice Motol. Viz nepříliš starý případ motolské nemocnice, která snížila cenu zakázky prostřednictvím aukce o 90 procent. Kdyby tak postupovali všichni, lze odhadem ušetřit až 60 (státních, tedy našich) miliard!

Foto: profimedia.cz