Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Stát v zajetí „podnikatelského pozadí“

| 27. 5. 2010 | Vstoupit do diskuze – 4 komentáře

Při hospodské debatě se na otázku, kde skončily peníze, které jsme odevzdali státu na daních, spokojíme s odpovědí, že v p... Není to odpověď ani slušná, ani přesná. Slušnosti i přesnosti se přiblížíme, když řekneme, že končí v pozadí, ještě přesněji v podnikatelském pozadí politických stran. Podnikatelé investují do politických stran a jejich představitelů a očekávají, že se jim investice vrátí. A jak je vidět na Slovensku, tak u nás (na Slovensku o něco lépe), ony se vracejí. Jde ovšem o naše peníze. A o naše politiky.

Stát v zajetí „podnikatelského pozadí“

Na Slovensku se tomu už dávno říkalo „podnikatelské pozadí“. Mají ho všechny slovenské parlamentní strany, včetně Slovenské demokratické a křesťanské unie bývalého dvojnásobného premiéra Mikuláše Dzurindy, která bývá v Česku tak opěvovaná (právem) za své ekonomické reformy. Velice kvalitní „podnikatelské pozadí“ si už před volbami v roce 2002 vytvořil i předseda Směru a současný premiér Robert Fico. V té době už byl hvězdou slovenské politiky a průzkumy naznačovaly, že ve volbách skončí na druhém místě za Vladimírem Mečiarem. A říkalo se, že svůj Směr stavěl jako středovou, pragmatickou stranu ani ne tak z ideového přesvědčení, ale spíš kvůli svým sponzorům. Oni měli platit, on jim měl na oplátku dodávat státní zakázkya strategická koryta. Fico to samozřejmě popírá a ohání se žalobami. Důkazy jsou ale poměrně jasné.

Slovensko se v té době ucházelo o členství v NATO a Evropské unii. Pro oba spolky byla ale expremiér Mečiar stále zcela nepřijatelný. Fico byl tedy všeobecně pokládán za jasného (totiž přijatelného) nového premiéra nějaké nové středové vlády bez Mečiarova Hnutí ta demokratické Slovensko. Byl jsem v té době na Slovensku a vzpomínám si na skutečně mohutnou kampaň, která měla Fica k premiérskému křeslu vynést. Podle oficiální zprávy Směru přitom vyšla na nicotných devět milionů tehdejších slovenských korun. Za takovou sumu by si ale strana pořídila maximálně pár billboardů.

Že je to hloupost, přiznal v minulých dnech i někdejší spoluzakladatel Směru podnikatel Bohumil Hanzel. Podle něj náklady přesáhly 284 milionů. Na základě tajných smluv (jednu z nich, s již zesnulým podnikatelem Lubomírem Blaškem, zveřejnil slovenský tisk) měli sponzoři právo za desítky svých milionů nominovat „své lidi“ do čela státních úřadů, do vedení státních či polostátních podniků.

Skandál se řeší, jak je na Slovensku zvykem: Trestními oznámeními – Směr je podává na novináře a podnikatele Hanzela, opoziční politikové na Směr. Slovenská policie po čase uzavře vyšetřování a oznámí, že nic nevyšetřila.

Stát nechá vydělat

Co ale Fico rozhodně nemůže popřít, je objem státních zakázek, jichž se firmy z „podnikatelského pozadí“ nakonec dočkaly. Musely si sice ještě čtyři roky počkat, pak ale začaly sklízet ve velkém. Nejvíce se daří Váhostavu Juraje Širokého, který se podílí na výstavbě dálnice z Martinu do Prešova s rozpočtem 3,3 miliardy eur. Širokého firmy také získaly zakázku na rekonstrukci Bratislavského hradu, jejíž původní rozpočet už vystoupal z 39 milionů eur na asi 120 milionů.

Deník Sme uvedl i příklad dalšího z podnikatelů Vladimíra Póra, který se podílí na vybudování systému na výběr dálničního mýta za 852 milionů eur. Vše se děje zdánlivě legálně, dokonce přes veřejné soutěže. Také do dozorčích rad státních podniků jsou zástupci státu vybíraní na první pohled transparentně, o skutečném stavu věcí ale na Slovensku pochybuje jen málokdo. „Na významných postech ve strategických podnicích je minimálně 16 lidí, které Směr jmenoval na přání vlivných podnikatelů a sponzorů strany,“ okomentoval dění slovenský deník Sme.

Česko poněkud civilizovanější

Slovenské a české prostředí se v tomto směru od sebe liší jen málo. V menších a poněkud divočejších slovenských poměrech se ví či tuší daleko přesněji, kdo, proč a s kým. V Česku není propojení „popredných“ politiků a jejich pozadí tak do očí bijící, kauzy typu Viamont a exministr dopravy Aleše Řebíček či Stanislav Gross a akcie Moravia Energo se dějí jen zřídka. České podnikatelské pozadí politických stran postupuje nenápadněji a drží se často starého dobrého pravidla, že je lepší zavázat si všechny strany. Případ „antikorupční strany“ Věci veřejné, která svým sponzorům „prodala“ volitelná místa na kandidátkách, je v Česku nový. Na Ukrajině se to ale děje běžně.

Zaplatíme to všichni

Podnikatelské pozadí stran samozřejmě čeká návrat svých investic do partají. Nezaplatí to nikdo jiný než my občané. V ceně dálnic, železničních koridorů, vojenských zakázek, při výstavbě metra, budov státních úřadů, v různých zakázkách. Jediné, co zbývá, je trvat na co nejprůhlednějších podmínkách státních a veřejných zakázek, důsledně zlepšovat systém jejich vypisování a rozhodování o vítězích, porovnávat nabídnutou a konečnou cenu, zvýšit nezávislost a motivaci policie a zajímat se o veřejné dění. A volit.

Nejde o nic méně, než o naše peníze. A také o to, v jakém státě budeme ve výsledku žít. Zda ho budeme stále ještě vlastnit a prostřednictvím voleb ovládat my občané, nebo zda ho budou řídit ku prospěchu svému různá podnikatelská pozadí.

Foto: profimedia.cz

Luboš Palata

Luboš Palata

Narodil se v roce 1967 a vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově. Je nositelem několika ocenění, mimo jiné novinářské ceny Ferdinanda Peroutky. Byl rovněž nominován na Cenu Evropského parlamentu.... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 4 komentáře v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK