Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Až se zhroutí Belgie

| 15. 6. 2010

Dluh České republiky patří v rámci Evropské unie k těm nejnižším a je zcela nesouměřitelný s dluhem Spojených států, píše na kontroverzním serveru Britské listy pan Jakub Rolčík. „České státní dluhopisy jsou osmé nejbezpečnější mezi dluhopisy 44 hodnocených zemí,“ uvádí dále pan Rolčík s odkazem na zprávu agentury Bloomberg. „Přesto prý hrozí České republice řecký scénář, pročež je nutno rychle jmenovat vládu a sestavit nový státní rozpočet.“

Až se zhroutí Belgie

„Můj selský rozum mi říká, že zde něco není v pořádku. Že fakta, slova a činy jsou zde ve vzájemném rozporu. Možná je to tím, že nejsem politik ani ekonom. Nerozumím tomu,“ konstatuje pan Rolčík, který je povoláním analytický chemik na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

Pan Rolčík se nad informacemi o českém státním dluhu pozastavuje oprávněně. Jeho otázky jsou naprosto namístě. Podobně se ptají miliony lidí. Jak je to tedy s českým státním dluhem ve skutečnosti?

Dluh a rizikové faktory

Veřejný dluh České republiky skutečně patří mezi poměrně nízké. Se zhruba 37 procenty dluhu k hrubému domácímu produktu jsou české veřejné finance mnohem zdravější než například ve Francii (84 procent poměr dluh/HDP, odhad na rok 2010), Německu (77 procent dluh/HDP), nebo dokonce zmíněném Řecku (115 procent dluh/HDP). Česká republika nemusela (na rozdíl od Německa, Francie a většiny dalších zemí EU) dotovat zkrachovalé banky. Díky generaci 70. let bude mít česká ekonomika ještě dlouho demografickou výhodu. Tak proč potom ekonomové vyhrožují řeckým scénářem, když je Česko ve skutečnosti zdravější než Německo - země považovaná za pevnou základnu stability v rámci Evropy?

Zdánlivý paradox má svoji logiku. V první řadě, velmi důležitým měřítkem stability země je historie. Česká republika funguje jako tržní ekonomika mnohem kratší dobu než Německo nebo Francie. Dvacet, respektive osmnáct let je prostě méně než šedesát pět. Dlouhá nepřerušovaná historie perfektně splácených úvěrů má prostě svoji váhu.

Za druhé, svoji roli hraje velikost ekonomiky. Menší otevřená ekonomika je náchylnější k výkyvům v prostředí světových finančních a ekonomických otřesů. Lotyšsko mělo v roce 2007 veřejný dluh ve výši pouhopouhých 7,9 procenta HDP. Přesto během následujících tří let utrpěla lotyšská ekonomika hospodářskou krizi těžší než ve 30. letech, a kdyby nebylo mezinárodní pomoci, skončilo by Lotyšsko v platební neschopnosti.

A příčiny krize? Kromě propadu mezinárodního obchodu bylo Lotyšsko zdevastováno pevnou vazbou své měny na euro. Tato vazba přispěla v předkrizovém období ke vzniku bubliny v sektoru soukromých úvěrů, zejména nemovitostí. Růst objemu peněz v ekonomice způsobil růst cen a mezd. V kritickém období světové hospodářské recese roku 2009 nesměla lotyšská měna devalvovat, což by povzbudilo export. Výkonnost lotyšské ekonomiky se scvrkla o pětinu.

Lotyšskou ekonomiku potopila extrémně nevhodná měnová politika, čímž jsme se dostali ke třetímu faktoru ovlivňujícímu finanční stabilitu země. Nevhodná měnová politika (přijetí eura) potopila také Řecko. Velmi špatná měnová politika, pro změnu v podmínkách samostatné měny, zdevastovala také Island. Příliš vysoké úrokové sazby přilákaly do islandských bank příliš mnoho zahraničních vkladů. Vznikla peněžní bublina, jejíž prasknutí na podzim 2007 zrušilo celý islandský bankovní sektor -a zadlužilo stát na úroveň poblíž 100 procent HDP, což zhruba odpovídá Belgii.

Česká ekonomika se sice vyhnula finanční krizi - tento fakt je třeba neustále opakovat - ale nikoli světové recesi. Malá otevřená ekonomika doplatila v roce 2009 na pokles mezinárodního obchodu. Nicméně díky správné měnové politice a neexistenci úvěrové bubliny se Česká republika vyhnula smutnému osudu Islandu či Lotyšska.

Falešný a prázdný Maastricht

Znamená to tedy, že obavy ekonomů jsou přece jen přehnané? Můžeme se tedy nadále vesele zadlužovat až k hranici 60 procent HDP stanovené maastrichtskými kritérii?

Ne. Ani náhodou. Obavy ekonomů nejsou ani trochu přehnané a na absurditu zvanou maastrichtská kritéria bychom měli raději zapomenout. Maastrichtská kritéria jsou jednou z nešťastných politických konstrukcí, které nikdy neměly vzniknout. Původní snaha omezit státy v zadlužování byla sice správná, ale zmíněná kritéria byla totálně chybným nástrojem. Proč? Ekonomie není exaktní věda. Nelze stanovit žádnou „bezpečnou“ hranici zadlužení. Některé státy nesou na bedrech velké dluhy dlouhou dobu, jako například Itálie. Nelze tvrdit, že by dluh Itálii pomáhal, ale je schopna jej snést. Alespoň prozatím. Jiné ekonomiky se zhroutily při mnohem lehčí dluhové zátěži.

Hranice 60 procent dluhu k hrubému domácímu produktu navíc nebyla vypočtena ani pomocí těch chatrných nástrojů, které ekonomie má. Byla zvolena čistě politicky, a to tak, aby se do ní ještě vešly Francie a Německo a aby obrovské italské a belgické dluhy nepůsobily tak okatě obrovským dojmem.

Politici si ovšem toto maastrichtské kritérium interpretovali po svém: „Až do 60 procent HDP můžeme rozhazovat, jak se nám zlíbí. Co bude dál, to za nás v dalším volebním období vyřeší někdo jiný.“

Podobně to bylo s tříprocentním kritériem schodku státního rozpočtu. Politici si jej vyložili tak, že pokud rozpočtový deficit činí 2,9 procenta HDP, je vše v pořádku - a to i v růstovém období hospodářského cyklu, kdy má podle všech ekonomických teorií státní rozpočet dosahovat přebytku.

Dluhová lavina

Současná fáze světového ekonomického vývoje je typická obrovským růstem veřejného dluhu. Vlády se zadlužují ze tří důvodů: aby překonaly fázi hospodářské recese, aby měly z čeho uhradit následky špatných měnových politik a konečně aby měly čím zaplatit stále rostoucí náklady sociálního státu. V důsledku všech těchto faktorů je světový trh nyní zaplavován obrovskými emisemi státních dluhů. Zadlužuje se takřka každý: USA, Evropa, dokonce i Čína.

Světové finanční trhy si mají z čeho vybírat. Mezi státními dluhopisy je velký výběr, nabídka je široká i hluboká. Zjitřené období krize eurozóny vede investory k preferenci stability a bezpečí. Země vnímané jako bezpečné se mohou zadlužovat za nižší úrokové sazby, naopak rizikové země platí rizikovou přirážku.

Jak je na tom Česká republika? Zhruba na půli cesty. Společnost CMA, která hodnotí riziko dluhů 65 zemí na světě, řadí ve své zprávě z 1. čtvrtletí 2010 Českou republiku na 19. místo. Jsme stabilnější než Saúdská Arábie, která je na 20. místě, anebo Británie, která je na 21. místě.

To je hezké. Ale zpráva agentury Bloomberg z 11. června 2010 suše uvádí: „Český desetiletý vládní dluhopis poskytuje výnos o 0,81 procentního bodu vyšší než belgický dluhopis, přičemž belgický dluh k HDP byl loni na úrovni 96,7 procenta HDP, tedy zhruba trojnásobný než český dluh.“

Finanční trhy by České republice nedovolily 96,7 procenta zadlužení ani náhodou. Relativně zdravá Česká republika musí platit vyšší rizikovou přirážku než nemocná Belgie. Máme si stěžovat? Kdepak. Až se totiž bude hroutit Belgie, Česká republika může zůstat relativně stabilní. On totiž řecký scénář hrozí celé západní Evropě. Že je to nepředstavitelné? Ach ano, zajisté. Řecký bankrot také byl donedávna nepředstavitelný.

Autor je ředitelem pro strategii Partners.

Foto: profimedia.cz

Psáno pro Lidové noviny

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (9 komentářů)

Petr Síla | 15. 6. 2010 14:30

Maastrichtská kriteria nejsou špatná, kdyby byla dodržována. Požadavek na 3% deficit omezuje stimulaci ekonomiky v době recese a požadavek na maximální výši dluhu (byť iracionálně zvolených 60%) zase říká, že aby bylo možno v době recese stimulovat, tak je nutné v době konjuktury šetřit.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Aleš Müller | 15. 6. 2010 08:16

Kritika Maastrichtských kritérií je perfektní. Také jsem nikdy nepochopil, proč 60% dluhu vůči HDP je OK, 61% není.Ale dovolím si podotknout, že existuje jedna bezpečná hranice zadlužení státu, totiž NULA. Žádný dluh. Není jasné, proč by se měl stát dlouhodobě zadlužovat. V době války, rozsáhlé katastrofy (mluvíme o rozsahu typu Černobyl) lze státní dluh na jedno desetiletí akceptovat. Není jasné, proč by se měl stát zadlužovat v době kdy je růst byť jen jedno procento HDP. A k tomu fakt, že HDP není spráné číslo na měření blahobytu občanů.Typicky se o státním dluhu mluví při krizích a státní stimulaci ekonomiky - Keynesánský model. Jenže on asi moc nefunguje. Multiplikační faktory mnohých státních stimulů jsou menší než jedna, nebo nepatrně nad touto fodnotou, možná jsou stimly s vysokým multiplikačním efektem. Takže efektivnější je opravdu "házet peníze v vrtulníku".Nevhodně vedený sociální model státu nás vyčerpává a domnívám se, že až celý tento domeček z karet spadne, tak to nejvíc odskákají ti, v jejichž jménu a k jejichž prospěchu se tento model budoval. Je potřeba hledat nové metody jak naplňovat humanistické myšlenky, na kterých stojí evropská civilizace.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

marex | 25. 6. 2010 15:00
reakce na Aleš Müller | 15. 6. 2010 08:16

Keynesiansky model by v zasade aj mohol fungovat - pokial by bol realizovany tak, ako to Keynes povodne myslel. To znamena, ze statne zasahy a stimulacia ekonomiky LEN v pripade krizy alebo uplnej nutnosti - a v case hosp.rastu nestimulovat,ale vytvarat rezervy.Tento pristup vsak obsahuje vnutorny filozoficky hacik, ktory viedol k dnesnym problemom.Ono totiz ak stimulacia funguje v case krizy,preco by nemala fungovat v case expanzie? Cize akonahle politici a ekonomovia akceptovali A (stimulacia pri krize), tazko mohli argumentovat proti B (sustavna stimulacia).Dalsi myslienkovy problem je uz v samotnom nazve - "socialny stat".Cim sa stat stava prostriedkom na vykonavanie socialnej politiky, jeho zmyslom ma byt zlepsovanie situacie obcanov,ich postavenia,prijmov a pod.To ale vyzaduje aktivne a stale zasahovanie, minimalisticky pravicovy stat, ktory len vytvara urcite podmienky na realizaciu ludi a zabezpecuje slobody nemoze stacit.Ak je zakladnou ulohou statu zvysovat socialne postavenie obcanov,je cokolvek ine druhorade,vratane zadlzovania.Mozeme sa bavit o "detailoch" ;,uspornychopatreniach,zostihlovani statnej sfery - ale ten zakladny problem zostava.V nasich koncinach budu ludia zrejme dost dlho ocakavat,ze stat "musi" robit socialnu politiku.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Síla | 26. 6. 2010 21:32
reakce na marex | 25. 6. 2010 15:00

Ale i ta sociální politika může být minimalistická. Zaměřená jen na ty, kteří tu pomoc opravdu a aktuálně potřebují. A postavená tak, aby motivovala k návratu k soběstačnosti místo vytváření závislosti na dávkách.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Vlad Ender | 16. 6. 2010 11:50
reakce na Aleš Müller | 15. 6. 2010 08:16

Stat se musi (nekdy) zadluzovat z jednoduchecho duvodu - soucet privatnich uspor(dluhu), statnich uspor(dluhu) minus obchodni prebytek(deficity) se musi rovnat nule. To neni zadna teorie, to je prosta ucetni identita - pokud chcete sporit (jinak nez pod polstar), musite si najit nekoho kdo si pujci.Kdyz ma soukromy sektor uspory (coz implikuje ze vsichni co si chteli/mohli v soukromem sektoru pujcit si uz pujcili), musi si je pujcit nekdo jiny - bud zahranici (pres obchodni prebytek), nebo stat (anebo oba). Pripadne zakopani na zahrade nepovazuji za uspory, ale za stahnuti penez z obehu (=docasne zniceni penez).Pokud jste maly stat - jako Cesko, tak muzete mit statni i soukromy sektor v plusu, protoze vas obchodni prebytek je ve svetovem meritku trivialni. Kdyz jste Cina, zacne se tomu rikat merkantilisticka politika a ma to dopad na svetovou ekonomiku => dlouhodobe neudrzitelne.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

kulik | 17. 6. 2010 00:09
reakce na Vlad Ender | 16. 6. 2010 11:50

ok, ale vy mluvite o schodku v miniaturnich radech... a ne 3% hdp...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Libor Kosour | 15. 6. 2010 14:36
reakce na Aleš Müller | 15. 6. 2010 08:16

Není jasné, proč by se měl stát dlouhodobě zadlužovat.Podle me s vyjimkou katastrof (u nas bych ten cernobyl nahradil povodnemi, zasahujicimi pulku statu) by se stat mohl zadluzovat u investic. Napriklad vybudovani elektricke site, dalnic, vodovodni site a podobne. Ovsem nesmelo by se to delat dnesnim stylem, kdy jsou takoveto veci 5x predrazene a navratnost je v nedohlednu.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

kontrola_nemocnych | 15. 6. 2010 19:05
reakce na Libor Kosour | 15. 6. 2010 14:36

ja myslim ze je to vice nez zjevne, jde o systematicke vysavani penez z lid soukromymi spolecnostmi pres stat. je to pro ne velice vyhodne a vsichni si prijdou na svoje.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Síla | 15. 6. 2010 14:33
reakce na Aleš Müller | 15. 6. 2010 08:16

Při krizi dojde k výpadku příjmů, takže tam je snadné se dostat do dluhů. A já si narozdíl od Vás myslím, že i ta stimulace má svůj smysl. Nicméně vždy je nutné dodržet tu druhou část a to co v době krize utratím v době růstu zase ušetřit. Navíc je to dle mého velmi dobré proticyklické opatření, neboť šetřením snižuje velikost potenciální bubliny při růstu.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Pavel KohoutPavel Kohout
Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!