Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Keynesovi dědicové z G20

| 2. 7. 2010

Státníci ze skupiny G20 jednali o světové finanční krizi. Asi málokdo tuto zprávu nezaregistroval. Málokdo ovšem zaregistroval, k jakému dospěli řešení. Není divu. Žádné snadné a rychlé řešení, které by bylo možné uskutečnit na úrovni hlav států, pravděpodobně ani neexistuje.

Keynesovi dědicové z G20

Jaká je podstata nynější finanční krize? O krizi se mluví již od března 2007, kdy začaly dělat problémy americké hypotéky rizikovým („subprime“ tedy „méně než špičkovým“) klientům. To samo o sobě vypovídá, že tehdejší krize měla jiné příčiny a jinou mechaniku. Proveďme tedy stručnou inventuru krizového vývoje v posledních letech.

Keynesovská šance pro stát

Rok 2007 byl ve znamení americké hypoteční krize, která nejprve postihla některé specializované segmenty finančních trhů. Konkrétně trhy sekuritizovaných dluhopisů. Koncem října 2007 zasáhla i světové akciové trhy. Tehdy se ovšem ještě mohlo zdát, že jde o minikrizi, která je snadno řešitelná v rámci americké ekonomiky a která nebude mít vážné následky.

V roce 2008 se však krize přelila do investičních a pak i do komerčních bank. Bankovní krize roku 2008 šla daleko za rámec roku předešlého. Během konce léta postihla i Evropu. Omezení bankovních úvěrů znamenalo několik závažných faktů. Především podstatně vzrostla role centrálních bank. Dále následovala hospodářská recese jako důsledek významně oslabené úvěrové činnosti. Konečně, bankovní krize si vyžádala bezprecedentní nároky na veřejné finance, protože nechat padnout bankovní systém bylo nemyslitelné – ať už v USA, nebo v Evropě.

Během roku 2009 sice bankovní krize postupně doznívala, ale zato vrcholila světová hospodářská recese. Co začala bankovní krize, recese ještě zvýraznila: státní rozpočty byly postiženy růstem výdajů a poklesem příjmů. Stojí za zmínku, že prakticky všechny státy, od USA přes Německo až po Čínu, rehabilitovaly učení Johna Maynarda Keynese. Jeho hlavní tezí je názor, že v případě hospodářského propadu má stát možnost jej zmírnit za cenu nárůstu dluhu. Podpora poptávky ze strany státu může zmírnit hospodářský pokles a zkrátit recesi.

To se nakonec i stalo, takže zhruba od druhé poloviny roku 2009 až doposud můžeme pozorovat zlepšování některých ekonomických ukazatelů. Nejviditelnější Keynesův úspěch byl viditelný v Číně, která na přelomu let 2008/09 směřovala k velmi těžké recesi, ale dokázala ji pomocí obrovské dodatečné expanze úvěrů překonat.

Cena za překonání recese ovšem byla obrovská. Většina významných i méně významných států totiž Keynesovu stimulační politiku používala již dříve – za účelem posílení konjunktury. V roce 2010 se pak ukazuje, že krize bank se přesunula do krize veřejných financí. Různé státy jsou postiženy různou intenzitou, ale postiženy jsou téměř všechny. Česká republika zůstala netknutá finanční krizí roku 2008, ale recese roku 2009 se českých veřejných financí samozřejmě dotkla.

Stojí za to připomenout roli NERVu. Tento poradní orgán poskytl některá doporučení keynesovského ražení, která za daných okolností možná měla smysl. Jeho důležitějším úkolem však bylo zabránit, aby rozumná stimulace přerostla v nekontrolované rozhazování veřejných financí. Takové návrhy skutečně existovaly: zvýšit mzdy, podpory všeho druhu, zavést šrotovné...

Státy, které šrotovné a podobné „balíčky“ v nedávné minulosti zavedly, musí nyní šetřit o to více. Německá vláda přišla onehdy se šrotovným jako první – a nyní je Angela Merkelová považována za šampionku v úsporných programech. Německý dluh totiž zašel tak daleko, že již začíná ohrožovat finanční stabilitu vlády. Německo sice stále platí za jednoho z nejsolidnějších dlužníků na světě, ale nemusí to platit navěky.

Bez konkrétního receptu

Pod vlivem německé kancléřky se státy G20 rozhodly snížit rozpočtové deficity na polovinu během roku 2013 a stabilizovat finance do roku 2016. Banky mají zvýšit kapitál a zpřísnit regulaci. „Upřímně řečeno, je to více, než jsem čekala, protože jde o docela konkrétní závazky,“ spokojeně konstatovala Angela Merkelová. Ani nekomentovala, že chybí konkrétní recept, jak těchto závazků dosáhnout.

Důležitější role než vládám asi připadne centrálním bankám. Jejich politika se stále více orientuje na „kvantitativní uvolňování“. Jde o cestu nejmenšího odporu: například Evropská centrální banka postupně vykupuje dluhopisy rizikových vlád a nahrazuje je vlastními pokladničními poukázkami. Centrální měnová instituce Evropy tak vlastně začíná praktikovat rozpočtovou politiku, což nikdy dělat neměla a nechtěla.

A opět stojí za zmínku, že Česká národní banka podobné manévry dělat nemusí. Proč: protože česká ekonomika není v tak zoufalé situaci, aby podobnou politiku potřebovala.

Autor je ředitelem pro strategii Partners

Psáno pro Lidové noviny

Foto: profimedia.cz

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (13 komentářů)

František Kocourek | 4. 7. 2010 19:47

A víte o tom, vážený pane kohoute, že německé automobilky po zavedení šrotovného nabírají nové zaměstnance a zavádějí mimořádné směny?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Adam Černý | 5. 7. 2010 08:23
reakce na František Kocourek | 4. 7. 2010 19:47

Odkud jsou prostředky na nové síly? - ze šrotovného, miniminimini podíl je vlastní kapitál automobilek.Odkud je šrotovné - státní rozpočet, tedy daně všech povinných.Opravdu radši dáte peníze 2,5 tisicím montérů aut než abyste třeba reálně uspořil nebo opravil vlastní auto/dům, odjel na dovolenou? Já tedy ne a to je ona neefektivita a slepota státem rozdělovaných peněz.Místo šrotovného se mohly např. opravit silnice, nakoupit nové zařízení do několika nemocnic nebo sanovat zátopové oblasti. Každé z těchto opatření slouží veřejně obrovskému množství lidí a je dle mého řádově prospěšnější než sezónní zaměstnání pár dělníků ve výrobní hale, které automobilka obratem propustí jak vyschne státní zdroj šrotovoného.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

mposs | 4. 7. 2010 23:42
reakce na František Kocourek | 4. 7. 2010 19:47

Možno to pan Kohout vie, možno to nevie. Ale mna zaujima, čo ste chcel tou otazkou povedať.------------------Asi naznačujete, ake bolo to šrotovne vyborné. V tom prípade si potrebujete porovnať tie "vyhody" z negatívami, ktore spôsobilo.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Adam Černý | 3. 7. 2010 09:56

Abych dokončil myšlenku :-)Podle mého Keynes zapomněl na jednu veledůležitou věc - politici (přestože jsou volení zástupci občanů) sledují vlastní cíle, především znovuzvolení a proto jim budou vždy bližší populistické cíle než ty praktické a pro ekonomiku dlouhodobě výhodné. Tím pádem jsou dluhové spirály k vidění všude a úsporná opatření samy od sebe zavádí vlády které nebudou příště zvoleny :-) Hayek byl velký liberál a řekl důležitou věc - výdaje, které mají dlouhodobě smysl musí pocházet z reálných úspor, ne z peněz vytvořených v tiskárnách nebo přesunutých z hromádech vládních výdajů.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

mposs | 3. 7. 2010 20:44
reakce na Adam Černý | 3. 7. 2010 09:56

Keynes "zapomněl" , alebo umyselne nechcel vidieť uvedenu skutočnosť ???Ťažko predpokladať, že nevidel to, čo bije do očí. Skôr predpokladam, že sa chcel zapačiť politikom.A hlavne - emisia inflačných penazí je zriedovanie uspor majitelom penazí. Teda je to legalna forma kradeže. A kradež by nemala byť formou statnej politiky.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

petrj | 3. 7. 2010 18:52
reakce na Adam Černý | 3. 7. 2010 09:56

keynes zapomněl na hodně věcí resp. každý týden si myslel něco jiného
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

mposs | 3. 7. 2010 21:10
reakce na petrj | 3. 7. 2010 18:52

Je pre mna nepochopitelna solidarita, ktoru ekonomovia citia navzajom, a ktora im brani pomenovať keynesove tvrdenia pravým slovom. Keynesa podivnou hrou osudu vyzdvihli na vysoký piedestál, a teraz sa malokto odvaži pomenovať to pravymi slovami.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

petrj | 4. 7. 2010 09:33
reakce na mposs | 3. 7. 2010 21:10

počkat počkat mraky ekonomů nadává na keynese a na utrácení, ale problém je, že nejsou tolik slyšet v čr je někdo takový? o nikom nevím... částečně kohout, sedláček upozorňují na dluh, ale stejně nejsou liberální jinak mě napadá mach, ale ten v tv skoro není...a keynesovo učení přetrvává protože se hodí do krámu politikům a stimulaci i obyčejní lidi pochopí mnohem lépe.na základce jsem měl referát na NEW DEAL a považoval jsem to za geniální věc, ale až pak mě došlo co to bylo za nesmysl
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

mposs | 2. 7. 2010 23:36

"Centrální měnová instituce Evropy tak vlastně začíná praktikovat rozpočtovou politiku, což nikdy dělat neměla a nechtěla.A opět stojí za zmínku, že Česká národní banka podobné manévry dělat nemusí. Proč: protože česká ekonomika není v tak zoufalé situaci, aby podobnou politiku potřebovala."- Takže ECB robí v zufalej situacii ZLU politiku ??? Divne. V "zufalej" situacii by sa mala robiť jedine DOBRA politika.Tá formulacia je divná : Akoby zufala situacia ospravedlnovala ZLU politiku. Fakt divné.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

mposs | 2. 7. 2010 23:30

Z tejto vety :"Státy, které před časem zavedly šrotovné a další podobná opatření, musí dnes šetřit o to více."- vyplíva, že o peniaze vyplitvane na šrotovné (t.j. ničenie fungujucich aut) sa teraz aj tak znižia výdavky vlady na rozumne veci. Teda zbytočne sa ZLE minuli, teraz sa výdavky o tolko znížia.Keynesova teoria je teda jasne škodlivá. Len škoda, že to takto jasne neskonštatoval aj pan Kohout. Akoby stále voči Keynesovy fungovala akasi povinná úcta.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Adam Černý | 3. 7. 2010 09:51
reakce na mposs | 2. 7. 2010 23:30

Je potřeba vzít to tak, že Keynes opravdu našel možnost jak stimulovat výdaji ekonomický růst v době kdy se zdálo že je to nemožné. Až dlouho po zavedení jeho učení se ukázalo, jak hrozivé jsou dlouhodobé dopady jeho dluhových stimulací. Navíc, a na to se zapomíná jaksi samozřejmě, Keynes byl pro stimulaci pouze ve stavu "zatuhlé" ekonomiky, v době stabilního růstového cyklu se mělo splácet a především nechat ekonomiku pracovat podle svého. Vlády ale jednou ochutnají a už se nevzdají možností rozdávat... Neproklínám Keynese (i když s ním nesouhlasím), ale ty co jeho teorii znásilňují.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

mposs | 3. 7. 2010 20:38
reakce na Adam Černý | 3. 7. 2010 09:51

"Až dlouho po zavedení jeho učení se ukázalo, jak hrozivé jsou dlouhodobé dopady jeho dluhových stimulací."-1 . Stimulacie vyvolavané emisiou nekrytych penazí ZRIEDIA menu, takže sa nepreinvestuje REALNE viac penazí, iba sa preinvestuje v ČISELNOM vyjadrení viac penazi. Inflačne, nekryte peniaze nie su realnou hodnotou. Inflačnymi peniazmi stat dodaní majitelov penazí, a peniazmi, ktore im vezme, dotuje neefektívne investicie.- 2. Zadlženie statu ma dôsledky matematicky lahko spočítatelné. Ak premrhane peniaze vyvolaju nesolventnosť statu, nie je to nič , čo sa nedalo predvídať.-3. Keynesacke "stimulačne&quo t;investicie smeruju zasadne do ZLYCH investicií (šrotovné). Do DOBRÝCH investicií idú peniaze zo sukromných zdrojov, pretože iba tam sa zhodnocujú.Z uvedených dôvodov nevidím jedinu príčinu, prečo by mali byť keynesacke stimulacie prínosom. Politici miluju keynesovu teoriu, pretože im "vedecky" zdôvodnuje ich konanie, pričom skutočné motivy ich konania su celkom ine.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

petrj | 3. 7. 2010 17:49
reakce na Adam Černý | 3. 7. 2010 09:51

tak ono i hodně dobrých názorů ukazuje, že keynesova politika zpomalila uzdravení... viz rakušáci
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Pavel KohoutPavel Kohout
Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!