Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

O cvrčcích, mravencích a obchodní bilanci

| 3. 7. 2010

Spořivý sever a zhýralý jih – to je obraz, který se většinou lidem vybaví, když přijde řeč na současnou krizi v Řecku a na jeho „záchranu“ Německem. Na první pohled je to jasné – Řekové si užívali levné peníze, ničím nestrádali a do důchodu odcházeli brzy. Na druhé straně barikády pak stojí pracující a spořiví Němci. Morální poučení je tedy zjevné – všichni bychom se měli chovat jako Němci. Jenže ono to není možné…

O cvrčcích, mravencích a obchodní bilanci

Celé to připomíná pohádku o mravencích a cvrčkovi (tímto děkuji za inspiraci článku Martina Wolfa z Financial Times, česky zde) – mravenci celý rok tvrdě pracovali, zatímco cvrček si jen fidlal. Když přišla zima, mravenci měli z čeho žít, zatímco cvrček málem umřel... Kdyby ho hodní mravenci nezachránili.

Bohužel realita je o něco složitější. V první řadě, naši mravenci, tedy Němci, „nemakají“ na sebe, ale soustředí se především na export – vyrábí housle pro cvrčky na celém světě. Což o to, to je v pořádku. Jenže němečtí mravenečkové nemají na oplátku zájem o cvrčkovu muziku, resp. o nic, co by jim cvrčci mohli nabídnout. Proto si cvrčci kupují housle na dluh. A mravenci ochotně půjčují.

Půjčují i přesto, že v hloubi duše vědí, že od cvrčků nikdy nic chtít nebudou, protože i kdyby se cvrček dal místo fidlání na výrobu vynikajícího nábytku do mraveniště, „ten mravenčí je přece lepší!“.

Každá půjčka je něčí úsporou

Můžete říci, že si cvrček neměl půjčovat, že to byla jeho svobodná volba. Jenže každá půjčka je něčí úsporou a každý uspořený cent je potřeba zhodnocovat. To je úplně jednoduchá účetní identita – žádná ekonomická teorie, spíše přírodní zákon (technickou výjimkou jsou instituce, které mají možnost vydávat peníze, ale to už by nebyla pohádka o mravenečcích, ale Oslíčku, otřes se!). Pokud bych si od vás chtěl půjčit, musíte mít úspory, které byste mi mohli půjčit. Stejně důležité ale je, že i ve vašem zájmu je najít někoho, kdo si půjčit chce. Pod polštářem se vaše úspory samy nezhodnotí.

Analogie začne získávat konkrétní obrysy, jakmile se přeneseme do světa národních financí. Pokud má soukromý sektor úspory, někdo si je dříve či později musí půjčit (zakopání peněz na zahradě za úspory nepovažuji). Adresátem půjčky může být stát nebo někdo v zahraniční, kdo si pak za půjčené peníze koupí to, co prodáváme.

Platí tedy celkem jednoduché pravidlo:

státní sektor + soukromý sektor = obchodní přebytek nebo deficit

Přeložíme-li si to jinak: jestliže je jak státní sektor, tak privátní sektor v plusu, nutně musíte být exportérem: někdo vám peníze, které chcete spořit, musí dát. A když to není nikdo doma, tak to musí být někdo v zahraničí. Naopak, pokud máte, jako donedávna USA, deficit v privátním i veřejném sektoru, musíte být nutně importérem. Opět platí, že pokud se chcete zadlužovat, a doma to nejde, protože se zadlužují všichni, musíte si půjčit od někoho ze zahraničí.

Německo musí pokračovat jako exportér

Jaký to má ale vztah k euru a aktuálnímu vývoji? Docela zásadní. Německý privátní sektor charakterizují velice vysoké úspory (kolem 16 %). Státní sektor má sice zatím malý deficit, ale i to se výhledově změní. Nedávno byl totiž přijat ústavní zákon, který politiky zavazuje deficit do několika let odstranit úplně. A tak Německo musí pokračovat jako exportér. A aby mohlo exportovat, musí na druhé straně někdo neustále importovat.

Zároveň si uvědomme, že obchod EU se světem je poměrně vyvážený – net export/import celého EU ke zbytku světa osciluje kolem nuly (Keynes by měl radost – zapomeňte na finanční stimuly, jeho hlavní makro idea byla, že dlouhodobě obchodní přebytky nebo deficity vedou k problémům). Na druhou stranu je Německo net exportérem v rámci EU, a tudíž musí podle pravidla zmíněného výše existovat obchodní deficit jiných států v EU.

Historie se ráda opakuje

Nejde samozřejmě o nic převratného – historie se ráda opakuje: Ve většině případů posiluje měna vývozce až do chvíle, kdy jeho zboží přestane být zajímavé, pak se změní z vývozce na dovozce. Problém ale nastane při splnění jedné ze dvou podmínek. Pro Evropu je ale klíčová především ta druhá...

  • Pokud svoji měnu uměle udržujete nízko (jako např. Čína či Japonsko).

  • Druhá z našeho pohledu "zajímavější" komplikace nastává, pokud mají dovozce i vývozce stejnou měnu, takže devalvování nastat nemůže. V takovém případě je zjevně mravenčí model neudržitelný – cvrček jednou prostě dluhy nesplatí. Dokud si od něj mravenci nezačnou něco kupovat, nebude mít čím.

Zkrátka a jasně: Dokud bude Německo spořit a exportovat, někdo v EU musí utrácet – ať už se to Německu líbí, nebo ne.

Mravenci si dnes ovšem myslí, že nejlepší řešení je aplikací genetického inženýrství změnit všechny cvrčky na mravence. Komu ale budou prodávat všechny ty housle, co spolu s novými mravenci vyrobí, mi není úplně jasné.

Foto: profimedia.cz

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (23 komentářů)

Petr Novotňák | 3. 8. 2010 00:32

Ale to je přece celé nesmysl, za jedno neplatí, že by Němci nekupovali zahraniční zboží či složby. Příkladem může být náš Český vývoz orientovaný z velké části na Německo, nebo Řecké služby cestovního ruchu, kde Němci utrácejí nemalé peníze. Takže Řekové defakto "exportují" ;pobyt u moře, alespoň to tak je z pohledu toku peněz. Potom jde především o to, jestli samotná Řecká spotřeba přesáhne "Řecký produkt" či naopak. Ale to není důsledkem toho, že by Německý mravenec nechtěl užívat Řeckých služeb, ale toho, že Řecká cikáda (druh brouka co tam na jihu furt cvrliká) se trochu přejídá a spořádá víc než kolik si vydělá fidláním. Pořád se ale pohybujeme v dost povrchní rovině, abychom odpověděli za čí peníze se Řecko zadlužilo museli bychom udělat hlubší rozbor Řeckého dluhu a pak zjistíme, že v tom zdaleka nefigurují jen Němci.Samozřejmě, aby si někdo mohl půjčit, musí být někdo druhý, kdo má peníze na půjčení a i tady platí, že si Německo na sanaci Řeckých dluhů peníze dále vypůjčilo a to nejen od svých občanů, ale od kohokoliv ve světě, kdo měl zájem koupit Německý dluhopis.To že je ve společnosti přebytek peněz není důsledkem chamtivosti středatelů, ale politikou centrálních bank a států, které udržují uměle nízké úrokové sazby a zbytečně se zadlužují, ale to by vydalo na podstatně delší článek.Řecké cikády rozhodně nejsou žádnými chudáčky, které by na tom byly bídně kvůli Německým mravenečkům. Žití na dluh bylo pouze Řeckým rozhodnutím a nikdo je k tomu nenutil.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Radox | 4. 7. 2010 20:32

V USA ani nikde ve světě pravý freebanking nikdy neexistoval, nikdy neexistovala svoboda a konkurence v emisi penez.Panovnici/vlady se vzdy snazily zmonopolizovat si tuto cinnost. V poslnednich staletich se bohuzel nikde naplatilo gramy ryziho zlata, ale vzdy nejakym Dolarem, Tolarem, Korunou, atd... tyto meny sice deklarovaly nejaky zlaty obsah, ale vzdy jej postupne snizovaly (kazili/sidili mince).V USA dale existoval velky problem, ze se platilo zlatymi i stribrnymi penezi, ale stat se NAPEVNO snazil urcit jejich vzajemny kurz, coz samozrejme nemohlo fungovat a nasledne to bylo zneuzito k eliminaci stribra z menove oblasti.Spravny system by mel byt otevreny. Klidne vedle sebe mohou existovat zlate i stribrne (nebo i jine) penize, musi mezi nimi ale byt volny plovouci kurz.Amerika sice deklarovala kryti dolaru zlatem, ale realne si ty dolary tiskla a zlato v nich redila. Dokud ma na penize mnopool stat, nepomuze ani zlate kryti.Nastesti dnes v penezni oblasti vznika alternativa. Nejen iniciativy typu e-Gold (ty se vzdy mohou stat tercem utoku statu a take stavaji), ale hlavne standardizovane zlate a stribrne investicni mince. Maji v podste stejnou hodnotu bez ohledu na vyrobce, delaji se ve standardni kvalite (1 unce ryziho kovu) a jsou VELMI rozsirene mezi lidmi. V pripade kolapsu nekrytych (=falesnych) papirovych "penez" mohou diky sve rozsirenosti pomerne hladce prevzit roli smenneho prostredku - a to globalne.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Radox | 3. 7. 2010 20:54

Problém současného pochybého uspoádání je bohužel v tom, že někdo si může půjit (alespoň zdánlivě, nominálně) více, než jiní uspořili.V tomto je ta tento příběh ZCELA MIMO realitu.Jistě jste již četl o maličkosti zvané Systém částečných rezerv. Nejen že komerční banky smějí půjčovat více peněz, než si u nich jiní uložili (tedy smí podvádět). V poslední době je systém navíc "vylepšovný&quo t;monetizací dluhu: Řekové a Španělé si dnes půjčují od ECB (ta nakupuje jejich dluhopisy, resp. je bere do zástavy) a proti nim ECB nemá peníze, které si u ní někdo jiný uložil, ale peníze, které si jen tak vytiskla, vytvořila z vakua.Autorův příběh by bylo zajímavé otestovat na příkladu hypotetické plně komoditně kryté měny. Kdyby se v EU neplatilo potištěným papírem, ale zlaťáky a stříbrňáky, jakpak by se to se cvrčky a mravenci vyvíjelo?Cvičci by si nikdy nemohli tolik a tak levně půjčovat, minimálně to vím jistě.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Síla | 7. 7. 2010 13:44
reakce na Radox | 3. 7. 2010 20:54

Článek není mimo. Uvedené problémy s Vámi uvedeným nesouvisí. Platí i tak. To co uvádíte Vy ovšem celý problém výrazně zvětšuje. Tedy bez částečných rezerv by uvedený problém sice existoval, ale byl by o řád (či více řádů) menší..A ještě drobná poznámka - systém částečných rezerv nemá žádnou souvislost s tím, zda je měna komoditní či nikoliv (můžeme mít jako měnu zlato a k tomu systém částečných rezerv - a teké stejné problémy jako jsou v článku).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Radox | 7. 7. 2010 17:21
reakce na Petr Síla | 7. 7. 2010 13:44

Pokud budete mít systém částečných rezerv a komoditní měnu, bude to jen dočasné a nestabilní řešení.Jakmile klienti získají podezření, že některá banka vydala více potvrzení na zlato, než ho reálně má, provedou run na banku - každý si své zlato bude chtít vyzvednout a na ty poslední se již nedostane.A nebude tu žádna centrální banka poslední instance, která by chybějící zlato vytiskla a runované bance jej promptně dodala.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Síla | 8. 7. 2010 15:54
reakce na Radox | 7. 7. 2010 17:21

Nesmysl. Proč by to dělali? Dnes také lidé nedělají run na banku a nekupují za vybrané peníze zlato.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

mposs | 8. 7. 2010 20:50
reakce na Petr Síla | 8. 7. 2010 15:54

Presnejšie :Dnes VäČŠINA ludí nedělá run na banku a nekupuje za vybrané peníze zlato.Ale mnohí to robia. Mnohí.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Radox | 9. 7. 2010 08:46
reakce na mposs | 8. 7. 2010 20:50

Jestli to nebude tím, že VĚŠINA ještě nedávno věřila, že Země je placatá a nyní věří, že ty papírky, co mají v ruce, jsou bankovky. Což se mýlí, jsou to státovky.Většina si také dnes asi myslí, že vytištěním stamiliard se dá rozject ekonomika, že prosperita se dá "natisknout&quo t;.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Radox | 8. 7. 2010 20:25
reakce na Petr Síla | 8. 7. 2010 15:54

Tak předně to dělají: jen se koukněte, jak se během posledních let zvedl prodej fyzického zlata a stříbra. Čeští prodejci mají povětšinou vyprodáno, němečtí často také.A hlavně: vy zřejmě nechápete rozdíl mezi současným podvodným bankovním systémem a systémem s krytou měnou.V současném systému run na banky moc nehrozí, protož jednak vklady jsou pojištěny a hlavně to, že by DOŠEL PAPÍR přeci nehrozí! Pokud by bankám chyběla likvidita, centrální banka ji pohotově natiskne a dodá. Čili současné spořitelny klidně v papírových penězích mohou mít jen zlomeček peněz, které mají "virtuálně" ;na účtech a úvěrech a run je neohrozí. Centrální banka v případě potřeby pošle vagon ještě vlhkých nových papírků a je po problému.Pokud bychom ale měli zdravé kryté pravé peníze, tak by situace byla dramaticky jiná. Při vkladu peněz/zlata do banky by klient jasně specifikoval, jestli si peníze chce mít možnost kdykoli vybrat (běžný účet), nebo až někdy v budoucnu (termíňák). Pokud by banka podváděla, spoléhala statisticky na to, že nikdy všichni lidé nevyberou z běžňáků vše a tyto peníze půjčila dál (nedej bože třeba i pětkrát, jak se to děje dnes) a toto by prosáklo na veřejnost (konkurence by ji určitě ochotně práskla), všichni by chtěli ihned svoje fyzické zlato - protože nároků/poukázek by najednou bylo více, než toho zlata. A nikdo by zlato té bance nemohl dodat, protože nejde natisknout (kdežto natisknout miliardu pro ČNB je minimální práce).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Vlad Ender | 4. 7. 2010 09:32
reakce na Radox | 3. 7. 2010 20:54

uplne stejne, viz 30. leta 20. stoleti, kdy se zlato presouvalo ze zbytku sveta do USA mozna jeste rychleji nez USD dnes do Asie.Prihodite-li na to US tarify ktere branili cokoli dovezt do US za rozumnou cenu, je celkem zjevne ze jedine reseni pro zbytek sveta bylo odejit od zlata jako platidla - a taky Britanie, ktera to udelala prvni byla z recese venku nejdrive.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

petrj | 4. 7. 2010 10:28
reakce na Vlad Ender | 4. 7. 2010 09:32

nebylo to taky, protože US dali nesmyslný kurz ke zlatu + ostatní světové měny si dali nereálné kurzy??kdyby zlato jelo na "floatingu" ;tak zlatý standart z ekonomického důvodu nemusí nikdy opustit. druhá věc je politický důvod a lobby bank
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Libor Kosour | 4. 7. 2010 09:01
reakce na Radox | 3. 7. 2010 20:54

Ono uz i sazby centralnich bank zavaneji podvodem. Dovedete si predstavit, jak nekdo pujcuje penize nebo jakykoliv majetek jen za 0,25 nebo 0,75% rocne? Kteremu podnikateli by stacilo takove zhodnoceni jeho investic? Jedine tomu, ktery si ty to sam tiskne nebo pere spinave penize. Navratnost takove investice je desiva.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

petrj | 3. 7. 2010 09:49

já se omlouvám, ale to nejde nazvat nijak jinak než blábol...že by němci kdyby nebyl zájem o jejich výrobky ve světě nebyli schopni se přeorientovat na domácí poptávku? to vychází z tolika nesmyslných axiomů celý ten článek, že žádám kompenzaci...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

mposs | 3. 7. 2010 21:18
reakce na petrj | 3. 7. 2010 09:49

Suhlasím. . Podla autora su Nemci vinní, že "nutia" iných kupovať nemecke vyrobky. Nemci su vinní, že "cvrčky" sa zadlžuju , Nemci su vraj povinní sa starať, ako "cvrčky" zaplatia svoje dlhy.Podla autora SCHOPNÍ su zodpovední za neschopnosť neschopných. Asi by aj Nemci mali prestať produkovať, a všetko by bolo v poriadku.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

norbert | 6. 7. 2010 23:06
reakce na mposs | 3. 7. 2010 21:18

me se ten prispevek moooc zamlouva nehledejte v tom vinu nebo nevinu toho ci onoho je to poucny a fakt super je na tom dost pravdy akorat bych jeste si vzdycky na konci takovych clanku rad precetl nake to reseni ale to je ten kamen urazu ze reseni je vzdycky tak slozite nebo nejasne ze si to nikdo netroufne odhadovat co by bylo to nejlepsi reseni ze jo
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

mposs | 7. 7. 2010 09:02
reakce na norbert | 6. 7. 2010 23:06

Ved prave v mojej reakcii je naznak riešenia : Vytvoriť take pravidlá , pri ktorých si dlžník nemôže dovoliť nesplacať uver. Konkretne v prípade Grecka nie je problémom NEmajetnosť, ale neochota splacať. Grecko má spustu majetku (uzemie, budovy úspory, ), ale nemá ochotu, lebo "nemusí". A autor článku mu dáva za pravdu. Nepriamo ho podporuje.Ak spoločnosť nerieši taketo problemy, začnu ich veritelia riešiť neštandartne - vojny, nasilie, ......
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Radox | 7. 7. 2010 17:17
reakce na mposs | 7. 7. 2010 09:02

Naprostý souhlas. Jaký bankrot dokud maj majetek? Jakým právem by chtěli "restrukturalizovat dluh" dokud mají co prodávat?Zvažovaný "bankrot" Řecka tak je jen jeho parodií, takovou "light verzí", jen prvním krokem kdy další časem budou nutně následovat.Nejen Řecku, ale i dalším potencionálně bankrotujícím státům (tedy nakonec i USA, Japonsku, všem v EU, ...) nikdo nebude ochoten dál půjčovat, protože zde není symetrický vztah a dlužník si osobuje právo diktovat podmínky "bankrotu" a věřitele tak v podstatě okrást (odmítnout platit přestože je co prodávat). Nemá-li potencionální věřitel právní jistotu, je-li vztah takto nesymetrický, není ochoten půjčovat, nebo jen za podstatně vyšší úrok.Dříve či později situace ale dospěje k pravému hard bankrotu, kde místo vlády a parlamentu nastoupí věřitelský výbor a začne prodávat movitý i nemovitý majetek. Sám "lid" ten výbor nakonec přijme, protože jiná alternativa už bude jen hladomor.Ale kdy se to stane, to nevím. Ale v roce 1987 také nikdo nevěděl, že se komunismus zhroutí za 2 roky....Ještě vám přijde zlato předražené? :-)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Síla | 7. 7. 2010 13:51
reakce na mposs | 7. 7. 2010 09:02

Ale co dál? Co v případě, že Řekové prodají všechen svůj majetek? Mají Němci zavřít továrny a vrátit se do jeskyní?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

petrj | 7. 7. 2010 18:27
reakce na Petr Síla | 7. 7. 2010 13:51

proč němce má zajímat co se stane s řeky když splatí dluhy? jako určitě německo neni závislé na řecku... existuje něco jako substituční efekt
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Vlad Ender | 4. 7. 2010 20:10
reakce na mposs | 3. 7. 2010 21:18

Dluzni vztah je mezi dvema subjekty. Veritelem a dluznikem. Pokud pujcite somrakovi na ulici tisic korun a verite ze ji vrati, je to Vas problem, ne jeho.Dluznik ma VZDY opci nesplatit - a zaruka nepomuze, neb majetek muze tratit na hodnote (nemluve o tunelech apod). Je povinnosti veritele, ne dluznika, overit si ze dluznik ma moznost splacet (jinak je to hloupy kdo dava, hloupejsi kdo nebere).Pokud mate deste milionu ktere chcete pujcit, ale "dobri" dluznici muzou absorbovat jen milion, mate jen dve moznosti. Nepujcit (ve kteremzto pripade vase penize prestanou vydelavat, a pokud ne neutratite, je otazka proc je vlastne mate), anebo pujcit horsim veritelum - v kteremzto pripade je pravdepodobne ze neplati.Nemci nikoho "nenuti" kupovat jejich vyrobky. Nicmene, pokud mi nekdo da penize abych si koupit leho auto ktere ma za rok polovicni hodnotu, tak si pujcim HLAVNE v pripade ze vim ze to za rok nebudu moci splatit - moje ztrata je nulova, je to blbost veritelova ze mi "veril". A pokud chce prodat dalsi auto, tak mi hold bude muset verit zase, protoze nikdo jinej si ho nekoupi.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

mposs | 6. 7. 2010 09:12
reakce na Vlad Ender | 4. 7. 2010 20:10

citujem :"Je povinnosti veritele, ne dluznika, overit si ze dluznik ma moznost splacet"- V state, v ktorom NEPLATÍ právo, v takom dlžníci nie su povinní splatiť svoj dlh. V právnom state by šiel dlžník do basy. Váš názor je "obdivuhodným&q uot;podkladom pre budovanie pravnej spoločnosti. Pri akceptovaní Vašeho názoru je jeho dôsledkom vkladanie bômb do dlžníkového auta. V prípade, že dlžníkom je STAT, tak je logickým dôsledkom vašeho názoru vojenská intervencia, ktorá "vyrovná" dlh.Každopádne nie je váš názor vhodný pre vyspelu civilizáiu. Je smutné, že Váš názor si osvojili aj politici EU, ktorí miesto tlaku na dlžníka vyhlasia medzinárodnú zbierku na vyrovnanie jeho dlhu.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ondra | 6. 7. 2010 18:43
reakce na mposs | 6. 7. 2010 09:12

No já bych rozlišoval mezi půjčkami u dlužníků, kdy je věřitelem fyzická osoba anebo stát. Ono to není úplně totéž nejen z hlediska výše úvěru, ale i rizikovosti, vymahatelnosti atd.Samozřejmě, že v případě státu je to hodně problematické s ověřením solventnosti dlužníka obzvlášť v době kdy se běžně falšují statistiky ekonomické výkonnosti jako u Řecka. A současný stav kdy méně méně majetní povinně si musí půjčit, aby mohli splnit povinnost půjčit rozmařilcům posiluje morální hazard vládních představitelů afilozofii, že dluhy se neplatí, tak proč si nepůjčit, když to stejně zaplatí druhý.Myslím si ale, že u dlužníku jako fyz.osob by si měl věřitel ověřit jeho kreditní riziko neboť je to v jeho vlastním zájmu a samozřejmě obvykle to není problém. Věřitel má právo se svobodně rozhodnout komu půjčí a musí nést i důsledky chybného rozhodnutí. V tom souhlasím s autorem.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

rumburath | 5. 7. 2010 09:09
reakce na Vlad Ender | 4. 7. 2010 20:10

A nejste potom podvodník? Dlužník má opci nesplatit? Pak má ale věřitel opci přijít na něj s kudlou a ufiknout si libru masa.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!