Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Tvoje HDP na moji hlavu!

Zdá se, že jak naše vláda, tak i vlády světové dostaly rozum: jejich prioritou konečně přestává být dosahování vysokého růstu. Místo něj nastupuje vyrovnanost a finanční zdraví. A je to tak dobře.

Žádná vláda přeci nemá pod svou kontrolou globální růst, proto by za něj neměla být zodpovědná. Naopak, každá vláda má (mít) v rukou své vlastní rozpočty a veřejné finance. Za ty přitom prakticky zodpovědná nebyla. V minulosti tak docházelo k perverznímu paradoxu: vláda byla hodnocena (a volena) za výsledky růstu HDP (za který zas tak moc nemohla) a prakticky nikdo nesledoval výsledky jejího hospodaření (které naopak mohla ovlivnit zásadním způsobem). Nyní se situace změnila… Kéž by měl posun směrem k fiskální zodpovědnosti dlouhodobý charakter.

Kdo rozsévá a kdo sklízí

Růst totiž přichází (nebo odchází) zvenčí, podobně jako déšť, který prší na spravedlivého i nespravedlivého. Nebo se zkrátka kdosi - skvělý vědec, manažer nebo řemeslník -rozhodne růst nahnat. I tak to jde. Klidně se proto může stát, že si špatná vláda užívá vynikající ekonomické výsledky, aniž by proto hnula prstem, a naopak. S pláčem odejde vláda, která rozsévá dobré. Plody její práce totiž sklidí až její nástupkyně – vlády příští. Růst HDP zkrátka o kvalitě vládnutí nic moc neříká. Hlavní úlohou vlády je mít připravené úrodné pole, aby se daný nápad ujal, nebo abychom mohli do plachet chytnout globální růst... Více ale udělat nemůže.

O základních věcech – o systému, jak pole zúrodnit – by pak měla panovat základní shoda. Zní to sice naivně, pokusím se vám však ukázat, že to zas takové přání-otcem-myšlenky není.

Pokud se podíváme na reformní snahy českých vlád, lze zhruba říci, že ve velkém začaly v roce 2003. Kdo si dá (užitečnou) práci a najde dokument, který vznikal v rámci Špidlovy vlády, zjistí, že mnoho z toho, co tenkrát připravila skupina expertů (mnoho z nich je v dnešním NERVu) je velice podobné tomu, co se navrhuje dnes. Jinými slovy: reformní kroky šly již tehdy stejným směrem jako ty nyní plánované. A jakpak by taky jinak, když to připravovali podobní lidé…

Pod povrchem rozbouřeného (politického) moře zkrátka panuje (odborná) shoda. Skutečným problémem totiž není, co dělat, v tom je celkem jasno, ale jak to udělat tak, aby byl dotyčný reformátor znovu-zvolen.

Jeden prsten vládne všem

Nasnadě je tak následující krok: co takhle vzít Špidlovu reformu, Jahnovu vizi 2015, klidně i prastarou Dřevíčskou výzvu, doporučení OECD, kšaft NERV I, Pozdrav z Helsinek, nedávný reformní dokument z CERGE a podobné proreformní návrhy a všechny je spojit do jednoho jediného. Udělat takový malý úklid, dát všechny nápady dohromady a zjistit, co se sice chtělo, ale nestihlo splnit, a tyto věci dotáhnout do konce. Co bychom zjistili? Nejspíš to, že ať již psala dokumenty levice nebo pravice, existuje konsolidovaný výchozí bod, který by pěkně ukázal, že jsou věci, na kterých se dokážeme shodnout snadno a bez rozdílu „vyznání“.

Dělat škrty bez analýzy je sice v případě nouze nutné, ale dlouhodobé uzdravení se to nepřinese. Současné škrty bych přirovnal spíš k akutní liposukci, problém obezity se tím ale dlouhodobě neřeší – to je potřeba změnit jídelníček, nebo začít cvičit, nebo oboje. Teď se nám naskytla šance, že ony popsané stohy papíru nebyly jen analyticko-akademicke výtvory, ale že by se s nimi skutečně mohlo něco udělat: realizovat je.

Kafka a bolavé reformy

Ačkoliv jsou ale podmínky ideální, času je málo. Občas mám pocit, že jediné užitečné roky v demokracii jsou ty první dva po volbách. Pokud se to nepovede teď, můžeme nad reformními snahami zlomit hůl na pěknou řádku let. Tak vzhůru do práce.

Reformní konstelace je ideální: pachuť z řeckého debaklu, čerstvá proreformní vláda se silným mandátem, globální nálada k úsporným opatřením a relativní globální klid na reformní práci. A v neposlední ředě národ, který reformy chce a je připraven nést jejich tíhu.

Čas líbivých „reforem“, na kterých "vydělají všichni" skončil. Doufejme, že se z ministrů stane to, co měli být již dávno: administrátoři bolesti. Od doktora nelze čekat nic jiného. Pokud bychom věřili na snadná řešení, mohli bychom se taky dostat do situace, kterou v jedné ze svých strašidelných povídek popsal Kafka. Totiž, že jistý lid vybil všechny své doktory, protože jim v rámci léčení, působili bolest.

Nezkrácenou verzi textů Tomáše Sedláčka psaných pro HN najdete pouze na Finmagu


Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK