Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Proč nebýt po krk v dluzích?

Pavel Kohout
Pavel Kohout
26. 8. 2010

Existují nejméně tři důvody, proč státní dluh zkrotit - a proč to udělat právě teď. Za prvé státní dluhopisy jsou nyní drahé. Za druhé vývoj během několika posledních let ukázal, že ideologie „nasypeme do ekonomiky peníze a ony se nám vrátí“ je chybná. A konečně za třetí, splácení úroků něco stojí.

Proč nebýt po krk v dluzích?

Co to znamená, že státní dluhopisy jsou drahé? Je to dobře, nebošpatně? Státní dluhopis je cenný papír, který má obvykle předemdefinované kuponové platby. Třeba na deset let dopředu. Nebo i napadesát. Když úrokové sazby klesají, klesá i tržní výnos státníhodluhopisu. Protože výše kuponu se nemění, musí růst cena dluhopisu. Například český státní dluhopis splatný v roce 2016 nyní nese úrokovývýnos do doby splatnosti v hodnotě 2,61 procenta. Jeho kupon má hodnotu6,95 procenta, což znamená, že se obchoduje za tržní cenu 121 procentnominální hodnoty.

Drahé státní dluhopisy umožňují vládě zadlužovat se levně, za nízkéúrokové míry. Je to globální jev. V USA se dokonce hovoří o bublině natrhu státních dluhopisů. Proč tedy stát nevyužije příležitosti anezadluží se až po uši, když je to tak levné? Kolísání úrokových sazeb se řídí určitými zákonitostmi. Jednou z nichje i návrat k průměru. Míry výnosu dluhopisů mají tendenci se vracet kdlouhodobému normálu. Stát se tedy mocně zadluží za příznivé sazby. Pakuplyne pár let, během nichž sazby vyskočí vzhůru. A stát najednou musírefinancovat obrovské množství dluhopisů za velmi nepříznivé sazby.Recept na katastrofu!

Keynes selhal

Druhým argumentem pro úspornost je selhání keynesovskéhospodářské politiky. Ještě začátkem roku 2009 se Keynesovo jménoskloňovalo ve všech pádech. Politiku s ním spojenou lze stručněcharakterizovat slovy: ať vláda klidně utrácí na dluh. Peníze, které doekonomiky nalije, povzbudí růst, zaměstnanost a následně i příjmystátního rozpočtu. Nakonec budou všichni šťastni a všichni budouprosperovat.

V českých podmínkách byl hlavním zastáncem této politikyhlavní ekonomický ideolog sociální demokracie Jiří Havel. V lednu 2009Havel zdůrazňoval, že i někteří bývalí Keynesovi odpůrci se přiklonili kjeho učení. Mezi nimi zejména Christina Romerová, jejíž dřívější práceprokazovaly neúčinnost výdajové stimulační politiky: "Christina Romerováse ovšem dnes aktivně podílí na přípravě balíku výdajové fiskálnístimulace v USA. Je jednou z hlavních krizových expertek Obamovyadministrativy."

Uplynul rok a půl. Hospodářské úspěchy Obamovy administrativy jsouvelmi skromné. Christina Romerová nedávno rezignovala z funkce Radyekonomických poradců (Council of Economic Advisers) a začátkem září 2010odejde. Bez velké slávy, protože se ukázalo, že masivní rozpočtovástimulace (na rozdíl od záchrany krachujících bank) nefungovala. Ukázalose, že pravdu měly zřejmě starší práce Christiny Romerové, které JiříHavel tolik kritizoval. Ukázalo se, že navzdory rekordnímu deficitufederální vlády reálně hrozí návrat recese. Spojené státy by zkrátkaudělaly lépe, kdyby pouze zachránily banky (což samo o sobě bylo drahé) anesnažily se stimulovat hospodářství. Nyní jsou po krk v dluzích adůvěra světa v americkou ekonomiku je otřesena.

V podmínkách malé otevřené ekonomiky pak jakékoli vládní stimulaceztrácejí smysl, neboť jejich vliv je zanedbatelný ve srovnání s vlivyzahraničního obchodu a kapitálových toků. Nejlepším řešením pro českouekonomiku je proto šetrnost. Kdyby přišla další světová recese, českáekonomika bude zasažena tak jako tak. Ale aspoň bude mít pověstzodpovědně řízené země - nikoli nějakého dalšího Řecka nebo Španělska.

Klub beznadějných dlužníků

Při diskusích o státním dluhu se pro samésložitosti často zapomíná na triviální fakt: dluh něco stojí. V roce2009 činily náklady české vlády jen na pouhé úroky 41,81 miliardy korun.Ano, je to stále málo ve srovnání s hodnotami typickými pro klubbeznadějných dlužníků, známý jako Evropská unie. Pokud jde o míruzadlužení, zde bychom si z EU rozhodně neměli brát příklad.

Zkuste si představit, co jiného by se dalo pořídit za bezmála 42miliard. Celkové náklady státu na terciární vzdělání činily v roce 2009jen 27,66 miliardy Kč. Na základní školy a školky šlo 15,92 miliardy. Coje důležitější, vzdělaná populace, anebo krátkodobý prospěch voličůpopulistických stran?

Proto je jedině dobře, že současná vláda vystupuje nepopulisticky anesnaží se kupovat si voliče sliby sociálních jistot a prosperity nadluh. Česká ekonomika má slušné šance, pokud nyní vláda bude důsledná.


Autor je  ředitel pro strategii Partners

Psáno pro Lidové noviny

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (16)

Vstoupit do diskuze
Pavel Kohout

Pavel Kohout

Ředitel Algorithmic Investment Management a strůjce investičních fondů Algorithmic SICAV. Dřív pracoval mimo jiné pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF, spoluzakládal finančněporadenskou... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo