Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Máme chtít eurodaň?

Ondřej Krutílek
Ondřej Krutílek
3. 9. 2010

Letní (ne)klid v EU brutálně přerušilo prohlášení komisaře Janusze Lewandowského pro list Financial Times Deutschland, že se v září chystá předložit návrh na zavedení evropské daně.

Máme chtít eurodaň?

Pokud tak navzdory Německu, Francii, Velké Británii, ale i Česku, které se již preventivně vyjádřily proti, skutečně učiní, měl by uspokojivě odpovědět minimálně na tři otázky. V opačném případě nemá eurodaň v EU co dělat.

Zaprvé...

Zaprvé by se měl Lewandowski vypořádat s námitkou, že jeho návrhvyvolá odpor v nemalé části těch Evropanů, kteří si výběr daní oprávněně(a správně)spojují především s rovinou národních států, členů EU. Pokud v něčemtkví „hmatatelná" státní suverenita (nebo její zbytky, o které dané zeměv důsledku vstupu do Unie nepřišly), pak je to právě v možnostistanovovat si povahu a výši (přímých) daní, a ovlivňovat tak způsob,jakým do státního rozpočtu potečou nemalé prostředky. Komisařůvargument, že zavedením nové daně se budou moci snížit příspěvkyčlenských států na fungování EU, je sice takticky správný, ale přizevrubnější debatě o souladu potenciálního návrhu s pojmem (daňové)svrchovanosti neobstojí. Minimálně v symbolické rovině nemá EU šanci.

Zadruhé...

Zadruhé, pakliže Lewandowski na první otázku odpoví tak, že se zaeurodaň začne bít i Václav Klaus, by mělo zaznít, jak se to bude míts celkovým daňovým zatížením. Dosavadní indicie ukazují, že národnírozpočty by si sice ulehčily, ale pro daňové poplatníky (včetně jindyprotěžovaných občanů EU) by se příliš nezměnilo. Tedy pokud za změnunepovažujeme zvýšení odvodového břemene, které by patrně nastalo, kdybyEU, jak komisař avizoval, zavedla daň z finančních transakcí,environmentální daň nebo daň založenou na objemu emisí oxidu uhličitého.Žádná z nich v Unii jako celku dosud neexistuje a jejich inkorporace dostávajících daňových systémů by neznamenala nic jiného než zavedenízcela nové daně. (Varianta, že státy by v důsledku zavedení eurodaněsnížily některé své daně, aby jejich občané nebyli Evropou „biti", jez mnoha důvodů irelevantní.)

Zatřetí...

Třetí otázka zní, zda EU skutečně potřebuje tolik peněz, aby jetahala přímo z kapes evropských občanů a (zejména) malých a středníchpodniků (právě ony tvoří kostru evropské ekonomiky). Objem unijníhorozpočtu je ve vztahu k hrubému národnímu důchodu sice objektivně velminízký (strop činí 1,24 % HND), ovšem v absolutních číslech už dlouháléta přesahuje 100 mld. € ročně. A EU je z nich schopna financovat nejenneefektivní společnou zemědělskou politiku (v roce 2010 jde na ni 42 %rozpočtu, byť sektor setrvale generuje jen okolo 2 % HDP) a zesystémového hlediska minimálně spornou politiku regionální, ale i řadu dalších, pro někoho možná ještě absurdnějších položek.

Co k tomu dodat?

Zatím se zdá, že Lewandowski přestřelil. O svém záměru začal hovořitdříve, než měl v ruce cokoliv konkrétního, a zastánců eurodaně se takobjevilo jen pomálu: komisařovo rodné Polsko, Belgie, domovina„prezidenta" EU Hermana van Rompuye, Rakousko, jež nikdy neopouštíintegrační mainstream, a Španělsko, které mělo na zahájení projektuevropské daně zájem už během svého předsednictví v první polovině roku.

Ani mezi jinak vůči EU shovívavými blogy nepanuje stran eurodaně shoda: jednoznačně ji podpořil jen Jon Worth,navíc s absurdním argumentem, že EU se zavedením daně (fakticky)demokratizuje, protože tím automaticky získá větší slovo Evropskýparlament, a ten je, jak známo, reprezentantem evropského lidu; jetransparentní a odpovědný.

To už lze spíše souhlasit s autorem blogu The European Citizen,jenž se pokusil definovat obecné atributy „dobré evropské daně". Mělaby být promyšlená, měl by za ní stát konkrétní princip, měla by mítnějaký cíl a měla by v sobě nést odůvodnění, proč má být stanovována avybírána právě Unií a ne členskými státy. Krom toho by měla mít jasnémísto ve struktuře (příjmů a výdajů) EU a v jejích institucionálníchmechanismech.

Co k tomu dodat? Snad jen, že pokud se komisař Lewandowski v zářípřece jen vzepne k heroickému výkonu a svůj záměr nejen předloží, ale iobhájí, bude si moci být jist jedním: právem veta v Radě ministrů.

To jej nakonec s velkou pravděpodobností srazí do kolen.

Autor působí v Centru pro studium demokracie a kultury.

Text vyšel v zářijovém čísle magazínu Revue politika

Foto: Profimedia.cz

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (4)

Vstoupit do diskuze
Ondřej Krutílek

Ondřej Krutílek

Absolvent politologie, mezinárodních vztahů a evropských studií na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Od roku 2004 působí v brněnském Centru pro studium demokracie a kultury (CDK) jako analytik... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo