Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Osm tisíc skandálů

Když se hovoří o úsporách veřejných výdajů, nejčastějším tématem je snižování mezd státních zaměstnanců: hasičů, zdravotních sestřiček a tak dále. Nezaslouženě malou pozornost mají výdaje na státní a městské zakázky. Jejich objem je přitom ohromný.

V roce 2009 se uskutečnilo 8852 veřejných výběrových řízení. Zadavatelé veřejných zakázek - státní organizace, územní samosprávy i některé soukromé podniky, které získaly dotace z veřejných rozpočtů - zaplatili vítězům více než 209 miliard korun. Téměř čtvrtina z celkové sumy připadla na 20 největších zakázek, z nichž každá stála přes miliardu korun. Nejvíc peněz vyplatilo hlavní město Praha (6,2 miliardy), následované ministerstvem obrany (4,3 miliardy).

Jak velké procento z oněch 209 miliard by bylo možné ušetřit, kdyby veřejné soutěže byly organizovány efektivněji? Řádově by mohlo jít o sumu, která již má makroekonomické rozměry. Je totiž bohužel pravidlem, že veřejné zakázky bývají „šity na míru“ předem určeným dodavatelům. Férové, „necinknuté“ veřejné zakázky jsou podle názorů některých odborníků výjimkou. Zákon o veřejných zakázkách je tak špatný, že prakticky každá je potenciálním korupčním skandálem.

Zákon umožňuje veřejnou zakázku ušít na míru konkrétní firmě, a to tak, že výsledek je právně nenapadnutelný. Jak? To je velmi prosté. Klíčem jsou tzv. kvalifikační kritéria. Zadavatel je může formulovat tak, aby sítí podmínek mohl projít právě jeden uchazeč. Nikdo samozřejmě nikdy u soudu nedokáže, že motivem byla korupce.

Nefunkční státní pokladna

Exemplárním případem rafinované konstrukce kvalifikačních kritérií je bohužel ministerstvo financí. Konkrétně zakázka na Státní pokladnu, informačně-ekonomický systém provazující veškeré toky peněz ve státní správě. Kritéria byla kombinována tak, že je žádná firma v ČR sama nemůže splnit. Zahraniční konkurence byla odfiltrována jednoduchým požadavkem, že všichni konzultanti musí komunikovat se zákazníkem v jazyce českém. Zadavatel „předpokládá“ nabídky konsorcií. Tím se vtipně odstraní konkurence. Zvítězí-li například tři dodavatelé, je logické, že odpadnou stížnosti.

Cena bude samozřejmě stanovena dohodou - a bez nejmenších pochyb bude o desítky procent vyšší než v případě skutečné soutěže. Anebo možná o stovky procent.

To je asi stejně logické, jako kdyby policie vypsala soutěž o služební auta, kde výrobce sám o sobě by nesplňoval objemy výroby a obratů a zadavatel by přepokládal, že se Audi a Toyota spojí dohromady za účelem soutěže. Dodnes státní pokladna nefunguje správně. Jaké škody tím českým veřejným rozpočtům vznikají, lze jen stěží odhadnout.

Je těžké ministerstvu dokázat korupční jednání, ale je očividné, že se chová velmi nehospodárně.

Jde to i jinak

Když se strážci státní pokladny chovají takto, jaký příklad tím asi dávají ostatním? Existuje však jednoduché řešení problému státních zakázek, které navrhuje Informační institut, nově založený think-tank. Vypsání každé veřejné soutěže nad určitý limit by předcházel posudek dvou na sobě nezávislých odborných pracovišť, která by posoudila, zda je chystaný projekt vůbec žádoucí a potřebný. Plánují politici postavit stovky kilometrů dálnic, tunelů a obchvatů? Nechť nejprve architekti a urbanisté posoudí jejich vhodnost. Tím se sice problém nevyřeší celý, ale aspoň se zkomplikují čachry politiků, kteří chtějí stavět tam, kde si předem nakoupili pozemky.

V další fázi je vypsáno výběrové řízení. Namísto pavučiny nesmyslných kvalifikačních předpokladů by zákon umožňoval pouze dva. Uchazeč by musel prokázat, že podobný projekt již úspěšně uskutečnil. Statutární orgány by podepsaly čestné prohlášení, že firma disponuje lidským, technickým a finančním kapitálem potřebným k provedení zakázky. V případě nedodržení závazku by následovaly drakonické sankce. Tím by byla zajištěna konkurence a zároveň odstraněni „sabotéři“, jejichž cílem je zakázku zastavit anebo inkasovat výpalné.

Ve třetí fázi by následovalo stanovení ceny formou aukce. Matematická teorie aukcí nabízí velmi propracované modely, jejichž aplikace by mohla ušetřit státu miliardy.

Nic proti zahraničnímu kapitálu, ale…

Kromě ztrát vzniklých kvůli korupci a neefektivitě má dosavadní stav ještě jeden negativní dopad. Cestu k zakázkám mají „prošlápnutou“ téměř výhradně velké podniky, zpravidla vlastněné zahraničními majiteli. Nic proti zahraničnímu kapitálu - naopak, účast cizích firem by se měla posílit kvůli vyšší konkurenci. Ale na menší a střední domácí podniky zbývají jen subdodávky s nízkými maržemi.

Výsledek? Tučné a bezpracné zisky putují do kapes politiků a lobbistů; další porci koláče snědí velké firmy, které pošlou zisky do zahraničí ve formě dividend. Na subdodavatele, kteří skutečně pracují, pak připadnou okousané okraje koláče. A pak je třeba šetřit na zdravotních sestřičkách.

Autor je ředitel pro strategii, Partners, člen NERVu

Psáno pro Lidové noviny

Foto: profimedia.cz

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 6 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK