Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Zjemnělá společnost

| 22. 9. 2010 | Vstoupit do diskuze

Většina lidí, kteří kráčeli po planetě Zemi počátkem 19. století, byla jen o málo bohatší, než jejich předkové žijící 100 000 let před naším letopočtem. Ani jejich strava se příliš nelišila. Nebyli vyšší a nežili o nic déle.

Zjemnělá společnost

Pak, kolem roku 1800, nastala ekonomická exploze – napřed v Británii a posléze i v dalších částech světa. Co tento růst zapříčinilo? Joel Mokyr z Northwestern University ve své knize Osvícená ekonomie (The Enlightened Economy) tvrdí, že rozhodující změna se udála v našich hlavách: Díky řadě kulturních převratů se začaly v praxi využívat vědecké poznatky do té doby zastrčené v zaprášených knihách. A od praxe k podnikateli je již jen, co bys kamenem dohodil.

Stačilo opravdu „málo“ a Británie, kde transformace odstartovala, ovládala svět. Svou pozici si však nedokázala udržet a impérium se začalo pomalu ale jistě rozkládat. Příčinou byla, jak jinak, opět změna myšlení. Jak si povšiml historik Correlli Barnett, prapravnuci budovatelů impéria se vzdali své podstaty - obchodu, snažili se povznést nad praktické znalosti a osvojili si mnohem jemnější představy o způsobu života.

Proč o tom píši? Protože historie se opakuje. Jen své impérium dnes neztrácí Británie ale Spojené státy. A myslí si to i sami Američané: Podle hlasování, které na začátku září uspořádaly NBC News a Wall Street Journal, věří 65 procent Američanů, že jejich národ je v úpadku. Řadím se mezi ně i já.

Současné ekonomické problémy jsou totiž skutečně strukturální, nikoliv cyklické: Sice se nacházíme v pokrizové době, kdy by se měla ekonomika zotavovat, jenže pracovních míst nepřibývá. Odborně se tomu říká jobless recovery. Mzdy se navíc nepohnuly už celá desetiletí a o úporných problémech pracovního trhu darmo mluvit.

We need Change. Jenže jakou?

Ponaučení od historiků ekonomie je jasné: měli bychom se snažit porozumět naší situaci tím, že budeme zkoumat obraty v názorech a hodnotách, ne pouze změny materiální. Nadto mnohé zásadní ekonomické body obratu nebývají ve své době pochopeny.

Pokud se na Ameriku podíváme z této perspektivy, skutečně uvidíme „cosi“ velice podobného „moru britského impéria“. Po desetiletích hojnosti se Spojené státy vzdálily mentalitě praktického realizmu, která na první místo kladla budování národního bohatství.

Elity: Finance místo průmyslu a techniky

Tento obrat se projevuje na všech společenských úrovních. Začněme ale elitami. Nejlepší americké kapacity opouštějí průmysl a technická odvětví ve prospěch prestižnějších, avšak méně produktivních oborů, jako jsou právo, finance, konzultační služby a neziskový sektor.

Pro absolventa jedné z prestižních amerických univerzit by bylo pokořující nebo přinejmenším kulturně rozporné odejít do Akronu, nebo jiného podobného zapadákova, kde by se zbytek života snažil propracovat do vedení malé výrobní společnosti. Čísla hovoří jasně: v roce 2007 skončilo 58 procent mužských a 43 procent ženských absolventů Ivy League ve finančním sektoru nebo jako konzultanti.

Tento odklon od základních kapitalistických výrobních hodnot podpořila v několika svých veřejných vystoupeních i Michelle Obamová. „Nechoďte pracovat pro korporátní Ameriku,“ řekla skupině žen v Ohiu. „Staňte se učitelkami. Pracujte pro komunitu. Staňte se sociálními pracovnicemi. Staňte se sestrami v nemocnicích. (…) Zvolte cestu, kterou jsme nastoupili i my, od odvětví orientovaných na vydělávání peněz k pomáhajícím oborům.“ Jestliže si nadaní lidé osvojí tento žebříček hodnot, Amerika se sice může stát humánnější, pouze však na úkor prosperity a blahobytu.

Střední třída: Crosby a ti druzí

Dostáváme se ke střední třídě. Rozmach ekonomiky služeb vytvořil širokou vrstvu nižších a středních kancelářských krys. Tito lidé pak nalezly inspiraci spíše v lifestylovém standardu Huxtablovy rodiny z The Cosby Show, než v Kramdenových z The Honeymooners.

S tím, jak se tito zplozenci informačního věku snažili vybudovat životní úroveň odpovídající jejich televizním hrdinům, spotřeba a úroveň zadlužení prudce stoupala. Schodek obchodní bilance explodoval. Ekonomika se přizpůsobila nové poptávce – sníženými investicemi do výroby a obchodovatelného zboží a současným navýšením investic do retailu a trhu s nemovitostmi.

Kancelářské krysy rozhodně nestály o to, aby se jejich děti propadly zpět do pracující třídy a nedejbože musely opět pracovat rukama, což zapříčinilo prudký nárůst absolventů oborů zaměřených na komunikaci a úbytek kvalifikovaných technických pracovníků. Nelze se proto divit, že jednou z perverzí této recese je nárůst nezaměstnanosti doprovázený přibýváním neobsazených pracovních míst.

Výrobní společnosti zkrátka nemohou najít kvalifikované manuální pracovníky. Narayana Kocherlakota z Minneapolis Federal Reserve Bank spočítal, že pokud by zůstal zachován zdravý poměr mezi kvalifikací pracovníků a kvalifikací požadovanou zaměstnavateli, míra nezaměstnanosti by dosahovala jen 6,5 namísto 9,6 procenta.

K tomuto nepoměru přispívá hned několik faktorů. Jednak klesá ochota lidí prodávat své domovy a stěhovat se za novými příležitostmi, ještě zásadnějším problém ale představuje fakt, že máme příliš mnoho prodavačů hypoték a málo těch, kteří si ji mohou pořídit.

Nižší třída: Katastrofa!

Nakonec se dostáváme k nižší třídě. Jak se dnes mají ti, kteří do ní patří? Katastrofálně! Zhruba třetina amerických dětí dnes žije jen s jedním (nebo žádným) rodičem v rozvrácených sousedstvích, kde nezavadíte o slušnou školu. Gigantický díl amerického lidského kapitálu tak leží ladem a přichází vniveč.

Stojíme na rozcestí

Ano, ještě na tom nejsme tak špatně jako kdysi Británie. Stále existují síly vyvažující zmíněné slabiny. Obrat v hodnotách, v našich hlavích však zůstává skutečností. Vertikálně napříč společností se lidé posouvají směrem od komerčních, výdělečných aktivit k příjemným, osvíceným, avšak méně produktivním činnostem.

Můžeme pošetile debatovat o krátkodobých povzbuzeních, k ničemu to ale nebude. Skutečným problémem zůstává, zda Spojeným státům tento obrat ke zjemnělé společnosti vyhovuje a zda se s tím vůbec dá něco dělat.

Komentářop-ed komentátora Davida Brookse vyšel v The New York Times 10. září 2010 na straně A29.

Do češtiny přeložila Barbora Dagmar Milatová.

Foto: profimedia.cz

Komentáře

Celkem 1 komentář v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK