Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Populismem za rozpočtovou odpovědnost

| 4. 10. 2010 | Vstoupit do diskuze

Boj za rozpočtovou odpovědnost se stal mantrou řady nových politických stran a hnutí. A to jak v České republice, tak i za oceánem. Tím ale podobnost zdaleka nekončí. U nás i v USA jsou tato nová uskupení charakteristická také odklonem od velkých stran, revoluční rétorikou a populistickými řešeními. České Věci veřejné i americké hnutí tzv. Tea Parties tak představují nejen reakci na ekonomické problémy svých zemí, ale i silný protest proti zkorumpovanému establishmentu. Srovnání obou stran Atlantiku nabízí překvapivé paralely.

Populismem za rozpočtovou odpovědnost

Parlamentní volby v demokratických zemích tradičně přináší do politických debat nové strany a reformní osobnosti.Přišly „zelené“ strany, feministické politické iniciativy nebo třeba „piráti“, kteří ve Švédsku uspěli se snahou o reformu autorských práv v prostředí internetu. Rok 2009 však byl z tohoto pohledu výjimečný. Vzestup Richarda Sulíka a jeho strany Svoboda a Solidarita na Slovensku, český úspěch Věcí veřejných nebo TOP 09 a rychlost rozšíření tzv. Tea Parties v USA představují politické pohyby, které mají ambice výrazně změnit letité zvyky v politických systémech svých zemí.

Má nový reformní populismus původ pouze v ekonomické krizi? Ukazuje tento útok na „zkorumpovaný establishment“ konec ideologických střetů charakteristických pro západní politické debaty posledních dekád? Pojďme se nejdříve podívat do Spojených států.

Proti státu

V devadesátých letech zuřila v Americe ideologická válka: Zatímco konzervativci vystupovali proti osvobozujícím výdobytkům kulturní revoluce let šedesátých, liberálové tvrdě napadali ekonomické reformy a „kulturu nenasytnosti“ Reaganovy revoluce let osmdesátých. Americká společnost si nicméně zvykla jak na liberalismus společenský, tak i ekonomický a do nového tisíciletí vstoupila bez většího zájmu o nekonečné ideologické bitvy mezi demokraty a republikány. Politické strany ale zápasily dál.

Devadesátá léta s Clintonem však zároveň naučila republikány hledat nové dostředivé cesty. Prezidentem se tak mohl stát „soucitný konzervativec“ George W. Bush, který by staré konzervativce překvapil nejen spoluprací s levicovým Teddym Kennedym na prosazení nákladné reformy školství, ale třeba i rozšířením programů zdravotní péče. I tak ale Bush dále polarizoval americkou politiku ve stylu uplynulých dekád, Američané už ale měli podobných sporů po krk.

Jejich tradiční a během posledních dvou dekád posílený individualismus a silný skepticismus se v roce 2009 spojil s finanční krizí, která řadu rodin obrala o střechu nad hlavou, práci nebo úspory. Jako rozbuška pak zapůsobil radikální prezident Obama se svou nákladnou zdravotnickou reformou. Podle liberálního listu The New York Review of Books však roli sehrála i „zlá pravicová média“ v čele s FOX News.

Nový populismus

Výsledkem byl zpočátku spontánní protest proti obamovské politice a následně specifický populismus tzv. Tea Parties, které chtějí obnovit tradiční americké hodnoty: Nedůvěřují institucím a státu obzvlášť, zato věří v schopnost jedince a jeho sílu změnit běh věcí.

Jak charakterizovat tento nový populismus? Zdá se, že nejde pouze o jedinečný produkt severoamerické společnosti začátku 21. století ale o jev globální! Řada výzkumů totiž potvrzuje několik obecných trendů i jinde: dlouhodobý pokles volební účasti, zvýšenou participaci na bojkotech a demonstracích a také úpadek ideologií v západních zemích obecně.

V Evropě tomuto trendu napomáhá i rozmazávání národních identit skrze nadnárodní Evropskou unii, v postkomunistických zemích se pak připojuje únava z ekonomické a společenské transformace. Jaká je situace v České republice?

Česká politika: stranám natruc

Domácí politika v posledních dvaceti letech vyměnila ideologické bitvy Havla, Klause a Zemana za nedůvěryhodné hádky Topolánka s Paroubkem. Bez zbytečných chvalozpěvů na 90. léta je na první pohled zřejmé, že politická kultura v zemi prošla úpadkem ideologicky podložené debaty, systém neprodukuje stabilní vlády a po vstupu do NATO a EU země postrádá jasný cíl (k této debatě viz např. zde, zde nebo zde).

Politická a ekonomická krize posledních dvou let nicméně dokázala Čechy přivést zpět. Ovšem natruc velkým stranám. Úspěch Věcí veřejných nebo TOP 09 je odpovědí na neschopnost velkých představit důvěryhodné politické alternativy a reakcí na korupci a aféry ve veřejném sektoru. Podobně jako Američané se tak i Češi dvacátého prvního století stávají většími individualisty a skeptiky a slyší na volání "nového populismu".

Individualistický „nový populismus“

Zatímco tradiční populismus apeluje na běžné lidi a obrací je nejen proti elitám, ale s ohledem na místo a dobu i proti konkrétní společenské nebo politické skupině, nový populismus cílí jinam. Apeluje právě na silný individualismus na jedné straně a skepticismus k institucím na straně druhé.

A to jak v USA, kde je hnutí Tea Parties charakterizováno jako libertariánské, antipolitické až jakobínské. Vše podle scénáře Vláda je nejhorší možný hospodář. Tak i ve střední Evropě, kde sleduje "nový populismus" podobné myšlenky individualismu a skepse ke státu. Na voliče se obrací s návrhy referend (Sulíkova SaS na Slovensku), přímé demokracie (Věci veřejné) a osobní odpovědnosti (TOP 09). Jedinec je schopný se sám rozhodnout. Státní instituce je potřeba popostrčit.

Nové strany uspěly s protestem proti „politickým dinosaurům“ a velkým stranám, snahou odstranit zkorumpovaný establishment, zahájit „krizový management“ státu a zajistit jeho hospodárné řízení. Žádná překážka není pro schopné lidi dost velká.

Populisté však zatím nepřinesli skutečnou revoluci. V americké realitě dvou politických stran přiměla Tea Party především republikány k reflexi svých politik a částečně ovlivňuje výběr kandidátů konzervativců do voleb. V ČR se noví populisté ujali exekutivních funkcí a stali se součástí „zkorumpovaného establishmentu“. Jak se s tímto oslabením „revolučního potenciálu“ Věci veřejné vyrovnají, ukážou až další volby a měsíce v ministerských křeslech.

Autor působí na Mezinárodním politologickém ústavu Masarykovy univerzity v Brně.

Foto: Profimedia.cz

Lukáš Hoder

Lukáš Hoder

Působí v advokacii, kde se věnuje arbitráži a litigaci. Spoluzaložil Centrum pro lidská práva a demokratizaci, kde se zabývá vztahem základních práv a byznysu a mezinárodním právem. Je autorem knihy Transatlantické vztahy... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 24 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK