Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Populismem za rozpočtovou odpovědnost

Boj za rozpočtovou odpovědnost se stal mantrou řady nových politických stran a hnutí. A to jak v České republice, tak i za oceánem. Tím ale podobnost zdaleka nekončí. U nás i v USA jsou tato nová uskupení charakteristická také odklonem od velkých stran, revoluční rétorikou a populistickými řešeními. České Věci veřejné i americké hnutí tzv. Tea Parties tak představují nejen reakci na ekonomické problémy svých zemí, ale i silný protest proti zkorumpovanému establishmentu. Srovnání obou stran Atlantiku nabízí překvapivé paralely.

Parlamentní volby v demokratických zemích tradičně přináší do politických debat nové strany a reformní osobnosti.Přišly „zelené“ strany, feministické politické iniciativy nebo třeba „piráti“, kteří ve Švédsku uspěli se snahou o reformu autorských práv v prostředí internetu. Rok 2009 však byl z tohoto pohledu výjimečný. Vzestup Richarda Sulíka a jeho strany Svoboda a Solidarita na Slovensku, český úspěch Věcí veřejných nebo TOP 09 a rychlost rozšíření tzv. Tea Parties v USA představují politické pohyby, které mají ambice výrazně změnit letité zvyky v politických systémech svých zemí.

Má nový reformní populismus původ pouze v ekonomické krizi? Ukazuje tento útok na „zkorumpovaný establishment“ konec ideologických střetů charakteristických pro západní politické debaty posledních dekád? Pojďme se nejdříve podívat do Spojených států.

Proti státu

V devadesátých letech zuřila v Americe ideologická válka: Zatímco konzervativci vystupovali proti osvobozujícím výdobytkům kulturní revoluce let šedesátých, liberálové tvrdě napadali ekonomické reformy a „kulturu nenasytnosti“ Reaganovy revoluce let osmdesátých. Americká společnost si nicméně zvykla jak na liberalismus společenský, tak i ekonomický a do nového tisíciletí vstoupila bez většího zájmu o nekonečné ideologické bitvy mezi demokraty a republikány. Politické strany ale zápasily dál.

Devadesátá léta s Clintonem však zároveň naučila republikány hledat nové dostředivé cesty. Prezidentem se tak mohl stát „soucitný konzervativec“ George W. Bush, který by staré konzervativce překvapil nejen spoluprací s levicovým Teddym Kennedym na prosazení nákladné reformy školství, ale třeba i rozšířením programů zdravotní péče. I tak ale Bush dále polarizoval americkou politiku ve stylu uplynulých dekád, Američané už ale měli podobných sporů po krk.

Jejich tradiční a během posledních dvou dekád posílený individualismus a silný skepticismus se v roce 2009 spojil s finanční krizí, která řadu rodin obrala o střechu nad hlavou, práci nebo úspory. Jako rozbuška pak zapůsobil radikální prezident Obama se svou nákladnou zdravotnickou reformou. Podle liberálního listu The New York Review of Books však roli sehrála i „zlá pravicová média“ v čele s FOX News.

Nový populismus

Výsledkem byl zpočátku spontánní protest proti obamovské politice a následně specifický populismus tzv. Tea Parties, které chtějí obnovit tradiční americké hodnoty: Nedůvěřují institucím a státu obzvlášť, zato věří v schopnost jedince a jeho sílu změnit běh věcí.

Jak charakterizovat tento nový populismus? Zdá se, že nejde pouze o jedinečný produkt severoamerické společnosti začátku 21. století ale o jev globální! Řada výzkumů totiž potvrzuje několik obecných trendů i jinde: dlouhodobý pokles volební účasti, zvýšenou participaci na bojkotech a demonstracích a také úpadek ideologií v západních zemích obecně.

V Evropě tomuto trendu napomáhá i rozmazávání národních identit skrze nadnárodní Evropskou unii, v postkomunistických zemích se pak připojuje únava z ekonomické a společenské transformace. Jaká je situace v České republice?

Česká politika: stranám natruc

Domácí politika v posledních dvaceti letech vyměnila ideologické bitvy Havla, Klause a Zemana za nedůvěryhodné hádky Topolánka s Paroubkem. Bez zbytečných chvalozpěvů na 90. léta je na první pohled zřejmé, že politická kultura v zemi prošla úpadkem ideologicky podložené debaty, systém neprodukuje stabilní vlády a po vstupu do NATO a EU země postrádá jasný cíl (k této debatě viz např. zde, zde nebo zde).

Politická a ekonomická krize posledních dvou let nicméně dokázala Čechy přivést zpět. Ovšem natruc velkým stranám. Úspěch Věcí veřejných nebo TOP 09 je odpovědí na neschopnost velkých představit důvěryhodné politické alternativy a reakcí na korupci a aféry ve veřejném sektoru. Podobně jako Američané se tak i Češi dvacátého prvního století stávají většími individualisty a skeptiky a slyší na volání "nového populismu".

Individualistický „nový populismus“

Zatímco tradiční populismus apeluje na běžné lidi a obrací je nejen proti elitám, ale s ohledem na místo a dobu i proti konkrétní společenské nebo politické skupině, nový populismus cílí jinam. Apeluje právě na silný individualismus na jedné straně a skepticismus k institucím na straně druhé.

A to jak v USA, kde je hnutí Tea Parties charakterizováno jako libertariánské, antipolitické až jakobínské. Vše podle scénáře Vláda je nejhorší možný hospodář. Tak i ve střední Evropě, kde sleduje "nový populismus" podobné myšlenky individualismu a skepse ke státu. Na voliče se obrací s návrhy referend (Sulíkova SaS na Slovensku), přímé demokracie (Věci veřejné) a osobní odpovědnosti (TOP 09). Jedinec je schopný se sám rozhodnout. Státní instituce je potřeba popostrčit.

Nové strany uspěly s protestem proti „politickým dinosaurům“ a velkým stranám, snahou odstranit zkorumpovaný establishment, zahájit „krizový management“ státu a zajistit jeho hospodárné řízení. Žádná překážka není pro schopné lidi dost velká.

Populisté však zatím nepřinesli skutečnou revoluci. V americké realitě dvou politických stran přiměla Tea Party především republikány k reflexi svých politik a částečně ovlivňuje výběr kandidátů konzervativců do voleb. V ČR se noví populisté ujali exekutivních funkcí a stali se součástí „zkorumpovaného establishmentu“. Jak se s tímto oslabením „revolučního potenciálu“ Věci veřejné vyrovnají, ukážou až další volby a měsíce v ministerských křeslech.

Autor působí na Mezinárodním politologickém ústavu Masarykovy univerzity v Brně.

Foto: Profimedia.cz

Lukáš Hoder

Lukáš Hoder

Působí v advokacii, kde se věnuje arbitráži a litigaci. Spoluzaložil Centrum pro lidská práva a demokratizaci, kde se zabývá vztahem základních práv a byznysu a mezinárodním právem. Je autorem knihy Transatlantické vztahy... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 24 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK