Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Orbán znárodňuje a zdaňuje. Jak se mu zachce

| 18. 10. 2010 | Vstoupit do diskuze

Nic nemohlo lépe charakterizovat současnou situaci Maďarska než protržení hráze odpadního jezera hliníkárny u západomaďarského města Ajka. Kdyby protržení hráze nepřišlo ve dne, ale v noci, mohly by být mrtvých desítky či stovky, a ne „jen“ osm.

Orbán znárodňuje a zdaňuje. Jak se mu zachce

Maďarská vláda zareagovala na katastrofu nejhůře, jak mohla. Za viníka automaticky, bez důkazů označila vedení hliníkárny, kterou vlastní společnost MAL. Premiér Viktor Orbán veřejně oznámil (a možná i nařídil) zatčení ředitele hliníkárny a její následné znárodnění, první takový krok v postkomunistické Evropě od roku 1990. Vláda k tomu využila, respektive zneužila zákon, který k těmto mimořádným krokům opravňuje v případě „stavu ohrožení nebo vyhlášení výjimečného stavu“. Výjimečný stav ve třech krajích nejvíce ohrožených ekologickou katastrofou skutečně vyhlášen byl, a tak převzetí obří hliníkárny státem nic nebránilo.

Generálního ředitele firmy MAL policie musela po jednodenní vazbě propustit, protože nezjistila žádné porušení platných předpisů ze strany hliníkárny, ani překročení množství ukládaného odpadního kalu v nádrži. Premiér Orbán však nutně potřebuje viníka. A tak jednoduše prohlásil, že „škody způsobené katastrofou mají zaplatit ti, kteří ji zapříčinili“ – vedení hliníkárenského koncernu, který má závody i v několika dalších zemích mimo Maďarsko.

Dnes zdaníme... třeba banky

Podobně se ostatně Orbán chová, i pokud jde o jinou katastrofu, kde se jen čeká na „protržení hráze“. Maďarské veřejné finance. Nedostatek peněz ve státní kase Orbán populisticky zneužívá k útokům na „mezinárodní kapitál“ v Maďarsku, který mu ostatně dlouho ležel v žaludku. První přišly na řadu banky, z pohledu Orbána hlavní viník potíží země, které dostaly po volbách „dárek“ v podobě speciální bankovní daně, jež má jen letos vytáhnout z bankovních domů na daních v přepočtu dvacet miliard korun. Tři velké banky v reakci na to oznámily, že uvažují o odchodu z Maďarska. Zda k tomu skutečně dojde, je však otázka, Orbánova vláda tvrdí, že daň bude vybírat jen dva roky.

Když premiérovi, už tak díky dvoutřetinové převaze jeho strany v parlamentu všemocnému, dali k této politice voliči mandát i v říjnových komunálních volbách, rozšířil seznam těch, co budou „solit“ o další slušně vydělávající odvětví. Telekomunikační společnosti, energetiku, obchodní řetězce. Od nich chce vláda vybrat dalších 160 miliard forintů, tedy šestnáct miliard korun, a pro ně bude „daň z úspěchu“ trvat ne dva, ale hned tři roky, tedy prakticky do konce Orbánova funkčního období.

Nový pořádek. Bez pravidel

Zatímco u bank se mohla Orbánova ideologická nechuť k mezinárodnímu kapitálu skrýt za termín bankovní krize a tvrzení, že když před necelými dvěma roky stát musel pomáhat bankám, dnes musí banky pomoci státu, zdanění tří výdělečných odvětví už nebylo čím zdůvodnit. Pouze „chavezovsky“ znějící větou, že je třeba ukončit období rozpočtových škrtů, které k ničemu nevedlo. Zatímco především socialistické vlády v jiných zemích v podobných situacích jen tiskly nekryté peníze, Orbánova „pravicová“ vláda peníze bere v podobě naprosto nesystémových daní výdělečným sektorům ekonomiky. Ty se přitom ničeho nedopustily, jen nadprůměrně vydělávají a jsou v rukou převážně zahraničních vlastníků.

Tady už člověk nemusí malovat žádné čerty na zeď, jenom konstatovat, že není daleko doba, kdy si maďarský parlament může odhlasovat, že znárodňuje všechny podniky vlastněné politiky opozice. Případně vyhlásí výjimečný stav v celé zemi a osud hliníkárny v Ajce budou následovat další maďarské podniky. Že to porušuje všechny pravidla, narušuje logiku tržního hospodářství, znejišťuje investory, obchází základy právního státu? Ale vždyť co se divíme, Orbán už po volbách oznámil, že starý systém skončil a nastává nový, orbánovský. Systém, v němž jak začínají s hrůzou mnozí zjišťovat, je opravdu možné úplně všechno. A to, slovy klasika, to v Maďarsku ještě vlastně ani nezačalo.

Autor je redaktorem Lidových novin

Foto: profimedia.cz

Luboš Palata

Luboš Palata

Narodil se v roce 1967 a vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově. Je nositelem několika ocenění, mimo jiné novinářské ceny Ferdinanda Peroutky. Byl rovněž nominován na Cenu Evropského parlamentu.... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 4 komentáře v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK