Patří byznys do politiky?

Obchod jí poskytl nejen prostředky utkat se se svým oponentem JerrymBrownem, profesionálním politikem a synem profesionálního politika.Představuje také základ její kampaně. Whitmanová prohlašuje, že „pokosí"kalifornské regulace, a slibuje, že při vedení státu uplatní svéúspěšné obchodní dovednosti.

Meg Whitmanová nesní sama. V Kalifornii kandiduje za republikány doSenátu také bývalá šéfka Hewlett-Packard Carly Fiorinová. Obě ženydoplňují desítky dalších kandidátů, Dinem Rossim ve Washingtonu počínajea Carlem Paladinem ve státě New York konče.

Firemní politikové

Nadšení povolávat lidi z podnikatelského sektoru se neomezuje ani naRepublikánskou stranu, ani na Spojené státy. Barack Obama patrně vyměníLarryho Summerse, ředitele Národní ekonomické rady, za prominentníhočlověka z obchodu. Britský premiér David Cameron požádal bývalého šéfaspolečnosti BP lorda Browna, aby jeho vládní stroj promazal trochou tohoobchodního étosu, a sira Philipa Greena, majitele módní značky Topshop,aby řídil přezkum vládních výdajů. Indická vláda oslovila NandanaNilekaniho, jednoho ze zakladatelů firmy Infosys, aby jípomohl reformovat vratký státní aparát.

Co vysvětluje nadšení obracet se na byznysmeny, aby řešili politicképroblémy? Očekávalo se, že lidé budou takovým přístupem po dvouadministrativách George Bushe a třech vládách Silvia Berlusconihounavení. Bush, absolvent Harvardu s titulem MBA, jmenoval do své prvnívlády čtyři bývalé generální ředitele; Berlusconi učinil pro smazánírozdílu mezi veřejným a soukromých sektorem ještě více. Rovněž seočekávalo, že ekonomická krize zvýšila obecný odpor vůči dobře placenýmpodnikatelům. V USA se ale postoj k podnikání od začátku krize změniljen málo: 49 % smýšlí o velkých firmách pozitivně; v případě malýchfirem je to až 95 %. Pozitivní postoj k americké vládě se naopakkontinuálně snižuje: průzkum veřejného mínění Pew Research Centreukazuje, že počet lidí, kteří vládě věří, klesl z 42 % v roce 2000 nadnešních 22 %.

Vláda dusí, podnikatelé zefektivnňují

Republikáni, ale i ostatní pravicově smýšlející strany počítají seziskem kladných bodů za argumentaci, že vláda svou rozpínavostí dusíekonomiku a že podnikatelská disciplína vše zefektivní a zlevní.„Silicon Valley je od kalifornského Sacramenta jen 195 kilometrů," říkáráda Whitmanová, „ale vzhledem ke způsobu jeho práce může být dalekoklidně i milion."

Jaká je šance, že podnikatelé-politici dodrží své sliby? Existuje jenpár úspěšných. Michael Bloomberg se stal coby starosta New Yorku takpopulárním, že jej jinak popudliví Newyorčané zvolili do funkce třikrát.K podpoře všeobecně sdíleného názoru, že podnikatelé disponujídovedností vést - a umí ji implementovat do veřejného sektoru -, alejinak existuje jen málo důkazů. Vláda a obchod jsou založeny na velmiodlišných principech. Ředitelé společností mohou zpravidla uniknouttlaku veřejného mínění a záři publicity, jež definuje politický život.Ti, kteří byli do politiky povoláni, zjišťují, že se ocitli v dalekozmatenějším světě, než na který byli zvyklí.

Velké množství podnikatelů ukázalo, že jsou jako politici neschopní.Paul O'Neill byl jedním z nejúspěšnějších šéfů firmy Alcoa. Ale jakoprvní ekonomický tajemník prezidenta Bushe se stal brzy terčem posměchu.Ross Perot přetvořil firmu Electronic Data Systems v gigant, ale pojeho dvou kandidaturách na prezidenta začali Američané o jehoschopnostech pochybovat. Donald Rumsfeld byl úspěšným šéfem dvou firem.Jeho jméno je nicméně spojováno s jednou z nejhůře vedených válekv americké historii.

Brát obchodníky do politiky s sebou také často přináší korupci. Ruštíoligarchové poletují mezi vládou a obchodem. Silvio Berlusconi povýšil vItálii střet zájmů na normu. Dick Cheney, bývalý šéf Halliburton, firmyzabývající se ropou a plynem, si zajistil, aby jeho utajovanáenergetická pracovní skupina byla závislá na jeho kamarádechz energetického průmyslu.

Verbování není všelék

Politici nejsou ani vzorem poctivosti, ani vzorem kompetence.Nejlepším způsobem, jak do veřejného života přimíchat sílu a výhodyobchodu, ale není naverbovat do něj co nejvíce bývalých šéfů, i kdyžjsou výjimeční jako Meg Whitmanová. Lepší je „jen" nabídnout tolik volbya soutěže, co se do něho vejde.

Text z časopisu The Economist, 2. října 2010, přeložila a redakčně upravila Iveta Frízlová.

Text vyšel v říjnovém čísle Revue Politika