Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Den, kdy došel fosfor

| 22. 10. 2010 | Vstoupit do diskuze

Je to zásadně důležitá, avšak podceňovaná součást každodenního fungování moderní společnosti. A bez našeho povšimnutí právě dochází, napsali James Elser a Stuart White pro Foreign Policy . O čem je řeč? O fosforu!

Den, kdy došel fosfor

Farmáři po celém světě zvyšují úrodnost svých polí hnojivy bohatými na fosfor, jen v roce 2008 na své pozemky rozptýlili zhruba 17 milionů tun tohoto prvku. Tomu, co se děje pak, už je věnována jen minimální pozornost: obrovský podíl fosforečnatých látek se ztrácí prostřednictvím půdní eroze a úniků nebo odplouvá moderní kanalizací.

Způsobů, jak fosfor mizí a končí na místech, kde ho nechceme, je mnoho! Takový proces však nemůže pokračovat donekonečna. Naše zásoby fosforu – látky, která stojí za růstem globální zemědělské produkce a kterou je třeba stále nepřetržitě doplňovat – se totiž rychle tenčí. Ohrožena je potravinová bezpečnost celé planety. O fosforovém problému přitom většina z nás nikdy nepřemýšlela, a dokonce neslyšela.

Tahle otázka přitom (paradoxně) trápila už Franklina D. Roosevelta, který v roce 1938 upozorňoval, že se obsah fosforu v amerických půdách značně snížil, což může vést ke snížení množství i kvality pěstovaných potravin, a obojí zase ovlivní fyzické zdraví a ekonomickou bezpečnost národa.

Nedostatkový stavitel

Fosfor je klíčový například při tvorbě DNA a buněčných membrán. V zemské kůře je přitom relativně vzácný – jeho nedostatek je tak limitujícím faktorem při rozvoji rostlin a řas. V lidském těle pak fosfor sehrává klíčovou úlohu při tvorbě kostí. Naše závislost na něm se dramaticky zvýšila se „Zelenou revolucí“- sérií zemědělských inovací, jež v současnosti umožňuje uživit populaci o 4,2 miliardy větší než v roce 1950. Nestačí dodat jen vodu a dusík – bez přísunu fosforu by rostliny nemohly růst tak, jak to moderní zemědělství vyžaduje.

Poptávka po fosforu roste tempem zhruba 3 % ročně – a dost možná, že se růst ještě zrychlí, protože i rozvojové země postupně odbourávají tradičnější způsoby pěstování. Svou roli sehrávají i stále populárnější průmyslová biopaliva.

Global Phosphorus Research Initiativeproto varuje, že nejpozději za 30–40 let nebudou ložiska fosfátů schopna uspokojit globální poptávku. Účinky nedostatku fosforu se ale projeví dávno předtím: Cena suroviny postupně poroste, což globálně zvýší cenu potravin. Důsledek? Hladomory. Jen pro ilustraci: mezi lety 2003 a 2008 vzrostla cena fosfátů přibližně o 350 %.

Šťastná pětka

Geografické umístění ložisek fosfátů naznačuje, jak bude vypadat budoucí obchod s tenčícím se zdrojem. Takřka 90 % odhadovaných zásob se nachází v pěti zemích: Maroku, Číně, Jihoafrické republice, Jordánsku a USA. Pro srovnání: Ropný kartel OPEC tvoří dvanáct zemí a kontroluje 75 % světových rezerv...

Klidně spát ale tentokrát nemohou ani v USA. Spojené státy mají pouze dvanáct fosfátových dolů a zásoby v tom dosud nejvýnosnějším, floridském, se rapidně tenčí a během dvaceti let bude vytěžen úplně. Amerika proto v současnosti již cca 10 % fosfátů dováží. A nejsou to ekologové, ani zemědělci, ale především bezpečnostní experti, kdo upozorňuje, že je třeba zamezit dalšímu plýtvání se stále cennější látkou.

Zmiňují mimo jiné prevenci eroze, cílenější aplikaci hnojiv, nebo „vývoj nových plodin“, které by s fosforem lépe hospodařily. V přírodě je totiž fosfor na rozdíl od průmyslového zemědělství jednoduše recyklován a využíván znovu a znovu...

Pokud lidstvo fosforový nevyřeší, hrozí tradiční malthusiánská past, kdy populace poroste rychleji než dostupné zdroje, varují na závěr svého textu Elser a White.

Žádné fungicidy, žádné orání

Realita je však ještě komplikovanější. Zlepšeným hospodařením s fosforem se totiž vyznačují zejména rostliny žijící na kvalitních půdách nezhutněných těžkou mechanizací v symbióze s arbuskulárními mykorhizními houbami. Ty zvyšují schopnost rostlin „nasát“ fosfor ze substrátu až šestinásobně.

K tomu, aby naše zemědělské plodiny mohly ve větším měřítku takto spolupracovat s rozvinutými podzemními sítěmi půdních symbiotických hub, bychom ovšem na současném způsobu zemědělského hospodaření museli změnit takřka všecko. Už žádné fungicidy. Žádné orání a obracení půdy. Žádné jednorázové hromadné aplikování minerálních hnojiv... Zeptejte se ale kohokoliv, kdo pracuje v českém zemědělství, na to, jestli jsou podobné změny možní. Vždy uslyšíte stejnou odpověď: Takhle to prostě nejde.

Nicméně jak ukazují Elser a White, nepůjde to dál ani tak, jak jsme zvyklí. Moderní zemědělství nemá odpověď na fosforový zlom, tak jako ji nemá ani v případě zlomu ropného.

Proto nám nezbývá než se při četbě každého článku, který s vážnou tváří tvrdí, že všechny problémy s potravinami lehce vyřeší nějaké redistributivní opatření, jen smutně pousmát. Čelíme totiž brzkému rozkladu samotných produktivních kapacit.

Foto: profimedia.cz

Psáno pro Britské listy, redakčně upraveno.

Komentáře

Celkem 52 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Denis Mandok | 22. 10. 2010 00:23

když ta odpověď je podle mě už v článku, když za FDR byl strach z nedostatku fosforu to byl i strach, že dojde uhlí, ropa a nevím co ještě...

+1
+
-

Nepřehlédněte

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK