Bezohledné šetření, bezohledné utrácení

Vláda posílá do Sněmovny soubor úsporných zákonů. Opozice hovoří o bezohledném šetření. To je zajímavá skutečnost sama o sobě: obrat „bezohledné utrácení“ je mnohem obvyklejší. Asi tak padesátkrát. Je šetření nutné? A je vhodné? Jsou chystané protestní akce odborů rozumné? Anebo jde odborům jen o hájení vlastních zájmů bez ohledu na hospodářskou stabilitu?

Začněme analogií. Trhání zkaženého zubu může být jediným vhodným řešením za situace, kdy vrtání již nepomůže. Vrtání a plomba mohou být vhodné v situaci, kdy trhání ještě není nutné. Samozřejmě nejlepším řešením je pravidelné čištění zubů (včetně mezizubních prostor) spojené s omezením sladkostí. Tolik stručná dentální osvěta.

Lépe šetřit než zbankrotovat

Nyní si místo „trhání zkaženého zubu“ dosaďte „státní bankrot“, místo „vrtání“ dejte slovo „šetření“, a kde je řeč o pravidelném čištění zubů, dosaďte si „vyrovnané veřejné finance“. Reforma veřejných financí se nedělá proto, aby to lidi bolelo. Dělá se naopak s cílem, aby bolest byla co nejmenší. Lépe dnes šetřit než zítra bankrotovat.

Každá analogie má samozřejmě své meze. Kvalifikovaný demagog, jehož zájmem je utrácet peníze cizích lidí, může jít na věc od lesa. Může kázat o Keynesovi a jeho hospodářské politice, která státu doporučuje v době hospodářské recese masivně utrácet. Dobrá. Až na tu maličkost, že česká ekonomika již docela dlouho není v recesi, lze o Keynesovi diskutovat. Při hlubším studiu jeho díla bychom se například dočetli, že velký ekonomický guru dnešní levice zastával názor, že státní rozpočet má být dlouhodobě vyrovnaný. Pouze během recese nebo krize - která již skončila - je dočasně povolen deficit.

Keynes vůbec zastával zajímavé názory. Domníval se například, že míra zdanění ve výši 25 procent je příliš vysoká. Dnešní odboráři, kteří platí typicky celkem 40 až 50 procent svých mzdových nákladů na daně a odvody, by se s Keynesem měli blíže seznámit. Možná by pak spíše protestovali proti bezohlednému ždímání svých mezd státem.

USA promrhaly hrůzu peněz

Nicméně také o Keynesově doporučení, aby stát utrácel v době krize, panují pochybnosti. Američané nyní vyhodnocují výsledky Obamových velkorysých stimulačních balíčků. Tým Obamových ekonomických poradců měl za to, že každý dolar vynaložený státem vybudí hospodářský růst v hodnotě 1,5 dolaru. Tato domněnka se nepotvrdila. Většina odhadů nyní hovoří jen o 70 centech, jsou i takové, které tvrdí, že stimul stovek miliard dolarů měl naprosto nulový dopad. Ať tak či onak, USA utratily hrůzu peněz, podstatně zhoršily svoji finanční stabilitu a výsledek za to nestál. Nyní se ukazuje, že Obamovi kritici měli pravdu.

Jestliže vládní výdaje nefungují jako povzbuzující prostředek, lze odvodit i opačný závěr: vládní úspory nebudou fungovat jako ekonomické sedativum. Škrty v rozpočtu nezpůsobí žádné kataklyzma, jak straší zastánci utrácení.

Když už jsme u toho strašení - levice dnes hořekuje a žaluje, že prý pravice před parlamentními volbami falešně strašila řeckým bankrotem. Každou chvíli některý levicový propagandista vítězoslavně vytáhne graf či tabulku a zvolá: Vidíte, lhali nám! Náš dluh není zas tak velký ve srovnání se světem!

Podtextem těchto vystoupení je sdělení - ještě to není tak zlé, ještě je prostor pro další zadlužování. Ovšem pokud je něco možné, ještě to nemusí být vhodné. Mám ještě zdravé zuby, takže si mohu dovolit vynechávat hygienu a před spaním cucat sladkokyselý bonbon. Ovšem pouze do té doby, než mi zubař při kontrole spočítá kazy.

Pokud jde o tabulky zadlužení, rád posloužím jednou čerstvě publikovanou. Brookings Institution publikovala přehled státních dluhů, kde je Česko uvedeno jako desátá nejméně zadlužená - a teď pozor! - v kategorii vyspělých zemí. Menší dluh vzhledem k HDP mají Slovensko, Slovinsko, Jižní Korea, Kanada, Austrálie, Nový Zéland, Dánsko, Hongkong a Švédsko. (Rozvojové země jako Polsko nebo Maďarsko jsou uvedeny v separátní tabulce.).

Prozatím tedy český státní bankrot skutečně nehrozí. Ovšem co to znamená v makroekonomii „prozatím“? Jedno či dvě volební období. Řecko v roce 1984 bylo rovněž relativně zdravou a málo zadluženou ekonomikou, dlužilo „pouze“ 41 procent hrubého domácího produktu. Socialistický premiér Andreas Papandreu, otec nynějšího premiéra, ovšem během šesti dalších let dokázal vytáhnout státní dluh přes stovku procent. Chtěl, aby se lidé měli dobře. A oni se také dobře měli: asi deset až patnáct let.

Zúčtování přišlo v květnu 2010 a ještě neskončilo, neboť zatím pacient dostal pouze lokální umrtvení. Skutečné řešení je v nedohlednu. Ano, pravice před volbami strašila Řeckem. Strašila oprávněně a s velmi dobrými důvody. Stát má pečovat o stabilitu svých financí. A pokud si máme brát poučení z Keynese, pak spíše z jeho názorů na výši daňové zátěže.

Autor je ředitelem pro strategii Partners

Psáno pro MF Dnes

Foto: profimedia.cz