Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Zlatý standard? Chybí nám disciplína

Je zlatý standard cestou k prevenci finančních krizí? Naposledy o něm s láskou a nostalgií mluvil šéf Světové banky Robert Zoellick. A není sám.

Zlatý standard ale může fungovat, pouze pokud vlády nechají pracovat takzvaný Hume-Cantillonův vyrovnávací mechanismus: má-li ekonomika zápornou bilanci plateb, zlato proudí ven ze země a měna devalvuje. To zvyšuje konkurenceschopnost, dokud bilance není opět kladná. Pak se zlato do země vrací a měna revalvuje. Tím se export stává dražším a příliv zlata ustává...

Elegantní mechanismus. Jenže jeho fungování závisí na respektování pravidel. Třeba čínská hospodářská politika je orientována na umělé udržování nízkého kurzu jüanu. Výsledkem jsou obrovské devizové rezervy a nerovnováha. Čína by nemohla být členem zlatého standardu.

A nejen Čína. Žádná vláda nevidí ráda, když zlato odtéká ze země. Sílí proto pokušení zavést dovozní cla. Za první republiky byla československá koruna kryta zlatem, ale stát během počátečních tří let své existence zvýšil některá cla o stovky procent. To způsobilo pokles importu zhruba na polovinu, silná měna pak stáhla na polovinu i export.

Tím výčet zlatých nevýhod nekončí. Dnešním centrálním bankám se vytýká, že nafukují úvěrové a spekulativní bubliny. Ano, ale bubliny rády vznikaly i za zlatého standardu, ba ještě před vznikem centrálních bank. Příčinou byl nárůst zlatých rezerv a následná expanze bankovních úvěrů.

Finanční krize v roce 1873 s epicentrem v Německu a Rakousku byla způsobena přílivem zlata, které poražená Francie zaplatila Prusku na válečných reparacích. A protože neexistovala centrální banka schopná francouzské zlato sterilizovat, úvěrový boom způsobil úvěrovou krizi, jež přerostla v krizi světovou. Podobně v USA v roce 1907 nafouklo úvěrovou bublinu 390 tun zlata vytěžených na Klondiku od roku 1896.

Bez disciplíny to nepůjde

Krize se obecně vyznačují útěkem investorů do bezpečí. To ve zlatém standardu představuje pochopitelně jen zlato. Zvýšená poptávka po zlatě vede k vyschnutí likvidity na finančních trzích. A to znamená fatální ohrožení bankovního systému. Krátkodobé úrokové sazby pak dosahují desítek až stovek procent, což devastuje obchod a průmysl. Zlatý standard se prostě jako nástroj prevence finančních krizí v historii neosvědčil.

Ale především – dobré fungování zlatého standardu vyžaduje od členských vlád disciplínu. Evropské vlády porušují vlastní zásady schválené před pár lety. Čína ignoruje základní ekonomické zákony. A USA experimentují s hospodářskou politikou v míře historicky nevídané. Vážně někdo věří, že hlavní světové ekonomiky budou schopny dodržovat striktní pravidla zlatého standardu?

Autor je ředitelem pro strategii Partners

Psáno pro E15

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 51 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK