Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Irsko na kolenou

Mohl bych vám ukázat mnoho slibů na téma „euro je ochranný štít proti krizi“. Pak přišel okamžik pravdy. Představte si tělo sportovce zničené dlouhodobými dávkami steroidů. Co teď? Další steroidy? Závěr pro Česko je snad jasný.

Proč je Irsko na kolenou? Bezprostřední důvod: vláda v roce 2008 vyhlásila garanci na závazky všech bank. Irské banky se však nyní hroutí pod tíhou špatných úvěrů. Vláda nemůže garance dodržet. Hrozí platební neschopnost. Proč se irské banky dostaly do takového maléru? Důvod je jednoduchý: od zavedení eura půjčovaly jako zběsilé. Během deseti let počínaje rokem 1998 vzrostl objem dluhu v soukromém sektoru ze 60 procent hrubého domácího produktu na 215 procent HDP. V nominálním vyjádření vzrostly dluhy irského soukromého sektoru 5,5krát.

Recept na zhoubné bujení?

Šlo o hypotéky, úvěry developerským a stavebním firmám a tak dále. Při rychlém růstu zadlužení je obvyklé, že značné procento úvěrů je poskytnuto chybně. Počet kvalitních dlužníků a dobrých projektů je v každé ekonomice omezený. Je jen zákonité, že příliš rychlá úvěrová expanze vede k bankovní krizi. Stalo se tak již mnohokrát v různých zemích a v různých staletích.

Proč s tím irská centrální banka nic neudělala? Nemohla. Centrální banky ani vlády nemají možnost omezovat růst úvěrů, jakkoli je nezdravý. Komerční banky členských zemí mají naprosto neomezený, bezbřehý přístup k velmi levným repo úvěrům poskytovaným Evropskou centrální bankou. Obratem mohou neomezeně půjčovat doma. To je recept na zhoubné bujení.

Čím více peněz, tím více úvěrů? Ne!

Laikové si často myslí, že čím více peněz, tím více úvěrů, tím rychlejší hospodářský růst, tím lépe. Velký omyl. Malá otevřená ekonomika - jako například Irsko - je v eurozóně vystavena velkému riziku. Stačí relativně malý pohyb mezinárodních peněžních toků a malá ekonomika je zalita vlnou dluhů. Příklad: koncem roku 1998 (kdy irská libra byla fixována v rámci eurozóny, čímž de facto vznikla společná evropská měna), připadalo na Irsko jen 1,4 % objemu úvěrů v rámci eurozóny. V prosinci 2007, kdy irská dluhová bublina vrcholila, to bylo 3,9 %. Stačilo tedy doslova pár procent z celkového objemu evropských úvěrů. Přelily se do Irska - a to se teď topí v dluzích.

Česká ekonomika má v roce 2010 objem soukromých nebankovních úvěrů na úrovni 50 procent HDP. Tedy na úrovni Irska roku 1995, kdy tato země zaznamenávala nejzdravější fázi růstu a byla oprávněně chválena. A teď si představte, co by se mohlo stát, kdybychom čistě hypoteticky přijali euro počínaje rokem 2011. Může během dalších deseti let nabobtnat objem úvěrů podobným tempem, jako se to stalo v Irsku? Ano, jistě. Něco podobného se uskutečnilo i v Portugalsku, Španělsku a v Řecku. Není náhodou, že uvedené čtyři země jsou nyní v problémech.

Bezbranní jako panna o půlnoci v parku

Přitom v první fázi katastrofy si nikdo nestěžuje. Období nafukování dluhové bubliny je totiž příjemné. Ekonomika roste, nezaměstnanost klesá, „chemicky“ vyhnaný hospodářský růst přispívá ke zvýšenému výběru daní.

Je zábavné číst prohlášení politiků z doby, kdy se eurozóně ještě dařilo. Například Evropská rada se roku 2001 usnesla takto: „Oblast společné měny nyní představuje osu stability pro účastnické země, protože je chrání před spekulacemi a finančními zmatky. Posiluje vnitřní trh a přispívá k udržení zdravých ekonomických ukazatelů, což podporuje udržitelný růst.“

Tehdejší guvernér francouzské centrální banky Jean-Claude Trichet (nynější prezident Evropské centrální banky) v roce 1997 ujišťoval: „Učinili jsme všechno, abychom vybudovali oblast eura jako optimální měnovou zónu. Především jsme zajistili, aby účastnické ekonomiky již dříve dokázaly, že konvergují v rozpočtové oblasti stejně jako v oblastech měnové politiky a financí.“

V roce 1999 prohlašoval tehdejší prezident Evropské centrální banky Wim Duisenberg: „Někdy se tvrdí, že jednotná měnová politika může být správná pro eurozónu jako celek, ale může být chybná pro mnoho jednotlivých zemí v rámci zóny společné měny. S tím nesouhlasím.“

Mohli bychom ukázat ještě mnoho slibů na téma „euro je ochranný štít proti krizi“, jak se ještě v únoru 2009 vyjádřilManuel Barroso. Pak přišel okamžik pravdy. Představte si tělo sportovce zničené dlouhodobými dávkami steroidů. Co teď? Další steroidy?

Zhoubný dluhový růst může samozřejmě nastat i v podmínkách vlastní měny a suverénní měnové politiky. Jenomže v těchto případech má centrální banka možnost dluhovou bublinu včas zneškodnit. Někdy se to podaří, jindy (například v případě Islandu) centrální banka selže. Ekonomika typu Irska je však proti zhoubnému růstu zadlužení bezbranná jako dvanáctiletá panna v temném parku po půlnoci. Nemá ani teoretickou šanci ubránit se.

Psáno pro MF Dnes

Autor je ředitelem pro strategii Partners

Foto: profimedia.cz

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 11 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK