Deník Pavla Kohouta

2. prosince 2010

Z téhle věty vás zamrazí:

Safiqu Shaikhovi bylo třináct let, když začal žvýkat směs tabáku a koření, která ho udržovala vzhůru, když se mu při práci v textilní továrně chtělo spát.

Z té následující jde už čistá hrůza:

O pět let později mu lékaři v Bombaji vyřízli jazyk, aby zabránili postupu rakoviny, která se šířila v jeho ústech.

O pár odstavců dále:

Altria Group Inc. minulý měsíc oznámila, že zisky předstihly očekávání analytiků díky rostoucím prodejům tabáku určeného ke jiné konzumaci než ke kouření.

Citováno podle agentury Bloomberg.

3. prosince 2010

Ve Wall Street Journal jsem se dočetl o svízelné situaci portugalského obuvního průmyslu. Portugalci nemají reputaci módy a kvality jako Italové ani nízkých cen jako Číňané. Smutné, protože situace portugalského obuvnictví se mě osobně dotýká.

Doslova. Moje zdaleka nejpoužívanější a nejmilejší boty za poslední tři roky byly vyrobeny v Portugalsku. Navzdory skvělé kvalitě jsou už ale za zenitem a potřebují náhradu. Jenže kde ji sehnat, když portugalské boty v obchodech už nejsou? Zákazníci by se určitě našli (Kohout se hlásí!) jenže přitroublí obchodníci vnucují samou Čínu. Prý fungují kontroly kvality, a nápis Made in China tak už nemusí vadit. Fajn… A teď tu o perníkové chaloupce!

V životě jsem neviděl jediný kvalitní čínský výrobek. Moje snaha podpořit portugalskou ekonomiku ale stejně vyšla vniveč. Nakonec jsem si koupil pár bot Made in Slovakia.

5. prosince 2010

Opět mě pobavila debata příznivců a odpůrců eura pod jedním článkem na ihned.cz. Zábavnost podobných diskusí spočívá v tom, že nikdo nemá pravdu. Příznivci a odpůrci se do sebe pouštějí jako sparťané a slávisté. Nikdo nikdy definitivně nevyhraje.

Jedna z debat se točila kolem inflace. Odpůrci argumentovali, že Němci říkají euru „teuro“, protože po přijetí eura je prý všechno dražší. Stoupenci zase šermovali statistikami, že to není pravda. Skutečnost je taková, že přijetí eura skutečně vedlo k inflaci, ovšem jen někde (Irsko, Řecko, Španělsko) a v některých sektorech (nemovitosti, služby, objem bankovních úvěrů).

Hlavní a fatální chybou eura je skutečnost, že někde byla inflace téměř nulová (index spotřebitelských cen v Německu) a jinde naopak obrovská (inflace stavebních úvěrů v Irsku). Jsou totiž různé druhy inflace. Sledovat pouze spotřebitelské ceny podle metodiky HICP je velmi nákladná chyba. Spoléhání na to, že stačí dočasně srovnat jejich růst a prohlásit, že členské země jsou zralé pro společnou měnu, byl prostě obrovský omyl.

6. prosince 2010

Kolaps akciových trhů předpovídalo mnoho analytiků závěrem roku 2009. Dnes se ukazuje, že předpovědi byly pro kočku. Akciový index Dow Jones získal za posledních 12 měsíců 9,4 procenta. Německý index DAX dokonce 20,1 procenta, evropský FTSE-300 přidal 7,4 procenta, britský FTSE-100 přesně deset procent. Tolik věhlasných analytiků a ekonomů se pletlo. I slavný Nouriel Roubini, který sice dovede předpovídat krize, ale zřejmě hlavně proto, že nikdy nic jiného nepředpovídá.

Akcioměr koncem listopadu 2009 předpovídal 11% růst indexu Dow Jones. A kolik předpovídá v těchto dnech na rok 2012? Bohužel, tato informace je pouze pro klienty a poradce společnosti Partners.

7. prosince 2010

Slavný Nouriel Roubini napsal následující varování:

Drazí investoři, hezky si užijte toto falešné oživení akciového trhu (doslova „dead cat bounce and bear market sucker’s rally“)... Neváhejte ale příliš dlouho, než vyskočíte, než tento finanční Titanic narazí na nejbližší ledovec: mohl by vás umačkat dav spěchající k záchranným člunům.

A teď pointa: věhlasný prorok napsal tato slova 13. března 2009. Index Dow Jones od té doby udělal 57,3 procenta. Směrem vzhůru, samozřejmě... A pak věřte expertům.

-----------------

Cena zlata dosáhla dalšího rekordu. Je dobré kupovat nebo prodávat? Nevím. Akciové indexy lze aspoň částečně hodnotit, zda jsou levné či drahé, ale u zlata neexistuje žádný indikátor. Může jít na dvojnásobek. Může jít na polovinu. I to se už stalo.

S růstem ceny zlata ovšem souvisí zpráva, že objem čínské měnové zásoby meziročně vzrostl o 19 procent. Fixní kurs jüanu vůči dolaru vede ke kumulaci peněz v ekonomice. Vzniká inflace peněz a úvěrů, a to dokonce i tehdy, když index spotřebitelských cen roste jen jednociferným tempem. Inflace peněz pak vede k růstu cen komodit, například zlata.

Naposledy se podobný mechanismus uplatnil, myslím, v Lotyšsku v roce 2007. Lotyšsko bylo ovšem příliš malé, než aby světový trh komoditami jakkoli ovlivnilo.

Psáno pro Finmag

Autor je ředitelem pro strategii Partners