Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

„Prodanit“ se k prosperitě? Nesmysl!

| 21. 12. 2010 | Vstoupit do diskuze – 10 komentářů

Odborářům je třeba přiznat nemalý díl pravdy: platy v řadě důležitých profesí jsou nízké. Když si učitelka musí přivydělávat jako pokladní v supermarketu nebo uklízečka, je to hanebné. Kromě jiného má tento stav pravděpodobně za následek postupující propad výsledků českých žáků v mezinárodním srovnání, jak nedávno ukázaly čerstvé statistiky PISA. Podobně bychom mohli pokračovat s platy zdravotnického personálu atd.

„Prodanit“ se k prosperitě? Nesmysl!

Složitější je najít odpověď, jak z toho ven. Vedení odborů má celkem jasno. Nedávno publikovaná výzva stručně praví: „Vždy jsme deklarovali, že příjmy státního rozpočtu vedle rozumných úspor, které podporujeme, musí zajistit především zdanění šedé ekonomiky, podpora ekonomického růstu a zavedení progresivní daně u vysokých příjmů.“

Vyplatí se bojovat?

Jenže při bližším ohledání nejsou věci tak zřejmé, jak se zdají. Podle výzkumů profesora Friedricha Schneidera z univerzity v Linci tvoří podíl šedé ekonomiky 18 procent hrubého domácího produktu. Je to hodně? Jen o kousek více než v Norsku, kde šedá ekonomika zaujímá 17procentní podíl. Švédsko, Finsko a Dánsko shodně vykazují 16 procent. Nám ekonomicky nejbližší země, Německo, 15 procent. Společně se Slováky jsme na tom zdaleka nejlépe mezi postkomunistickými zeměmi.

Otázkou je, zda by náklady případné mohutné kampaně proti šedé ekonomice nepřevýšily výnosy. Určitě by zmizely stánky s levným oblečením, je otázka, zda by právě toto opatření udělalo radost nižším příjmovým skupinám. Stavebnictví by postihla těžká krize, neboť právě zde je podíl šedé ekonomiky chronicky nejvyšší.

Zdanění šedé ekonomiky je iluze, o čemž svědčí příklad Itálie. Typické modré automobily Guardia di Finanza (Finanční stráž) vidíte na každém druhém rohu, ale podíl šedé ekonomiky podle Schneidera dosahuje 24 procent HDP. Itálie má jistě mnoho co nabídnout, ale inspiraci v oblasti veřejných financí bychom zde čerpat nemuseli.

Daňové bláznovství

Podpora ekonomického růstu a zavedení progresivní daně u vysokých příjmů - to jsou dva cíle, které se navzájem vylučují. Kdyby vysoké daně podporovaly hospodářský růst, asi by dnes nejbohatší zemí na světě byla Indie. V této zemi byly po získání nezávislosti v roce 1948 zavedeny vysoce progresivní daně podle receptu britského ekonoma Nicholase Kaldora. Ještě začátkem 70. let činila kombinovaná mezní sazba daně z příjmů nejbohatších osob 97,75 procenta. Nerad bych se mýlil, ale to je snad příliš mnoho i na vkus české levice.

Indické daňové sazby z příjmů byly postupně snižovány: 75 procent v roce 1975, 50 procent v roce 1986, až nakonec 30 procent v roce 1998, což je sazba, která platí dodnes. Indický výbor pro daňovou reformu v roce 1991 konstatoval, že „jak je dobře známo, nejlepších výsledků z hlediska plnění daňové povinnosti, a tudíž i příjmů, lze dosáhnout v rámci systému mírných daňových sazeb, uplatňovaných na široké příjmové základně.“

Stejné doporučení poskytl sbor poradců ministru financí Sobotkovi v roce 2003, jiné doporučení nedá ani dnešní NERV. Podobné zkušenosti zaznamenaly i jiné státy, které dříve měly mezní progresivní daně z příjmů nad úrovní 50 procent: Ghana, Kamerun, Pobřeží slonoviny, Argentina... Nikomu na světě se nepodařilo „prodanit“ se k prosperitě. Pokud jde o Švédsko nebo Dánsko: tyto státy nejprve zbohatly a teprve potom si mohly dovolit začít zvyšovat daně. Příčinná souvislost je zde přesně opačná, stačí znát základy ekonomické historie skandinávských zemí.

Zbytečně mnoho policistů

Předsedkyně odborového svazu státních zaměstnanců Alena Vondrová již v létě kritizovala „tupé, neodborné škrty“. Dobrá. Bude asi lepší dělat ostré škrty. Kde?

V mezinárodním srovnání máme téměř nejvíce policistů na tisíc obyvatel, v Evropě jsou před námi jen Srbsko, Itálie, Portugalsko a Lotyšsko. Nadbyteční policisté v lepším případě spí ve službě, v horším otravují lidem životy. Co kdybychom snížili počet policistů na úroveň Británie nebo Francie, to znamená o 54 procent? Těch 46 zbylých procent bychom pořádně zaplatili a poslali chytat zločince. Propuštění botičkáři, jeřábníci a pokutáři, číhající za bukem na řidiče jedoucí o 5 km/h rychleji, by mohli najít uplatnění třeba ve stavebnictví. (Po zákazu švarcsystému by ubylo ukrajinských dělníků, takže o místa by nebyla nouze.)

Mezinárodní statistiky dále ukazují, že máme 2,35krát více nemocničních lůžek než Švédsko. Proč už některé nemocnice nejsou dávno zavřeny? Vždyť některé jsou tak otřesné, že by v nich onemocněl i zcela zdravý člověk. Velkou aférou jsou i nákupy předražené techniky. Tam by bylo vhodné poslat dostatečný počet policistů, kteří zůstanou v oněch nepropuštěných 46 procentech.

Za ušetřené peníze by bylo možno dosti velkoryse přidat lékařům a sestřičkám, ovšem pouze kvalitním. Ostatní by měli povinně jet na stáž do zahraničí, aby se naučili, že pacient není „pacoš“.

Čas na ostré škrty teprve přijde.

Foto: profimedia.cz

Psáno pro Lidové noviny

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 10 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK