Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Kdo předvídal finanční krizi

Finanční krize, která začala v březnu 2007, patrně vyvrcholila loni na podzim. Přinesla bezprecedentní události. Prakticky zrušila Wall Street v jeho dosavadní podobě – tedy systém amerického investičního bankovnictví.

Finanční krize dále způsobila největší objem státních intervencí do finančního systému, jaký pamatujeme. Dále fakticky zanikly některé donedávna populární typy finančních kontraktů a derivátů.

Toto vše jsou praktické, hmatatelné důsledky. Přes jejich rozsah však nemusejí mít trvalý dopad. Každá krize totiž jednou bude překonána. Trvalejší důsledky může mít krize na finanční a ekonomickou teorii. Ozývají se hlasy, že ekonomie jakožto vědní disciplína je zralá na zásadní přehodnocení.

Trefilo se jen 10-12 z 15 000 ekonomů

„V USA působí kolem patnáct tisíc profesionálních ekonomů, a jen deset nebo dvanáct z nich bylo schopno předpovědět krizi,“ uvádí ekonom James Galbraith. Má pravdu – a dodejme, že pro zbytek světa by mohlo platit podobné tvrzení. Nejen to. Někteří ze zmíněných deseti či dvanácti předpovídali krizi z chybných důvodů.

Nouriel Roubini proslul jako významný skeptik, jehož předpovědi se naplnily. Jenže Roubini předpovídal potíže v důsledku deficitu obchodní bilance a deficitu federálního rozpočtu. Ve skutečnosti žádný z obou deficitů nebyl skutečným problémem.

Ekonom David Laibson z Harvardovy univerzity přichází s kritikou do vlastních řad: „Existuje jen velmi, velmi, velmi málo ekonomů, kteří mohou být na sebe hrdí.“ Laibson zdůrazňuje, že se jedná především o akademické makroekonomy a finanční teoretiky.

Naopak naděje nabízí behaviorální ekonomie a finance: relativně nové disciplíny, které berou v úvahu psychologii účastníků trhu. Upouští od abstraktního předpokladu chladně uvažujícího „homo oeconomicus“, který jedná s perfektními informacemi a bez emocí.

Akademičtí ekonomové doposud zůstávali vůči behaviorálním teoriím převážně chladní. Namítali, že behavioralisté se zabývají nepodstatnými anomáliemi. V roce 2008 však anomální vlna paniky zrušila Wall Street, takže tato námitka již neplatí.

Tradiční finance dále nabízejí propracované matematické modely, které nyní tvoří jádro univerzitních osnov. Akademici by se s nimi neradi loučili. Tyto modely sice převážně nefungují (jak bylo v roce 2008 názorně předvedeno), ale práce spojená se zásadním přepisováním osnov univerzitní teoretiky neláká.

Katastrofy nelze předvídat?

Někteří raději rezignovaně tvrdí, že katastrofy zkrátka nelze předvídat. „Nikdo nepředvídal stagflaci, nikdo nepředvídal Velkou depresi, nikdo nepředvídal Pearl Harbor ani 11. září. Skutečně velké zlé události bývají překvapivé,“ tvrdí Laurence Ball z univerzity Johna Hopkinse.

Ball není špatný ekonom, ale mýlí se. Existuje aspoň jeden blog, který varoval včas: CalculatedRisk.blogspot.com. Tento informační zdroj měl svého času pouze dva přispěvatele. Jedním z nich byla úvěrová analytička Doris Dungey, která publikovala pod přezdívkou „Tanta“.

Publikovala během nucené profesní přestávky v důsledku své léčby rakoviny a přezdívku zvolila proto, aby její případný budoucí zaměstnavatel nevěděl o její kritické publikační angažovanosti. Tanta totiž včas, přesně a objektivně informovala o zhůvěřilých praktikách amerických hypotéčních bank.

Tanta věděla více než všechny univerzity dohromady. Bohužel 8. listopadu 2008 zemřela na rakovinu. Čest její památce. Všichni akademičtí ekonomové i analytikové by si měli prostudovat její články, aby věděli, jak se to má dělat.

Tím není řečeno, že dosavadní ekonomie byla jen mrháním času a intelektu. Ekonomie zlepšila fungování hospodářského mechanismu dnešního západního světa. Kdo o jejím přínosu pochybuje, ať srovná hospodářskou výkonnost vlád, které se řídí základními poučkami (což je prakticky celý Západ) s těmi, které se snaží nebo snažily ekonomii ignorovat: od Argentiny přes Barmu až po Zimbabwe…

Autor je ředitelem Partners pro strategii. Psáno pro Reflex (Perex a mezititulky Finmag). Foto: Profimedia.cz

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 11 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK