Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Euro: Deset let úspěchů i neúspěchů

Během prvního desetiletí se především ukázalo, že euro je životaschopná měna. Euro si hned zpočátku získalo respekt na finančních trzích, kde bylo chápáno jako nástupce německé marky. Právem: jednak Evropská centrální banka sídlí ve Frankfurtu, ale hlavně se její měnová politika řídí potřebami a situací největší evropské ekonomiky. Euro navázalo na úspěšnou a velmi proslulou politiku Bundesbanky.

Stalo se tvrdou měnou, která je dnes uznávána a přijímána prakticky na celém světě. Euro se skutečně již stalo druhou mezinárodní rezervní měnou, o čemž svědčí objemy vydaných cenných papírů i struktura devizových rezerv centrálních bank. Lze snadno ukázat, že objemy cenných papírů emitovaných v euru relativně i absolutně vysoce přesahují objemy cenných papírů, které byly před rokem 1999 vydávány v jednotlivých národních měnách.

Z těchto hledisek je tedy euro nepochybným úspěchem. Ale společná evropská měna má i své neúspěchy a nesplněná očekávání. Nenaplnila se například vize robustnějšího hospodářského růstu. Euro nijak viditelně nepřispělo k vyšší prosperitě.

Průměrný roční hospodářský růst zemí eurozóny není prokazatelně lepší než před zavedením eura, a v některých případech by dokonce bylo možné hovořit o oslabení růstu: týká se to zejména jihoevropských zemí kromě Španělska.

V některých zemích se mělo za to, že euro přispívá k hospodářskému růstu cestou odbourání měnového rizika a usnadnění kapitálových toků. Výkladními skříněmi úspěchu společné měny byly zejména Španělsko a Irsko. Zde bylo možno skutečně hovořit o robustním hospodářském růstu, který byl způsoben kromě jiného i zavedením eura.

Tvrdá měna, ale i zesilovač hospodářského cyklu

V roce 2008 se bohužel ukázalo, že nešlo o stabilní trend trvalého rázu. Ve skutečnosti euro jen zafungovalo jako zesilovač hospodářského cyklu. Když se Irsko a Španělsko nacházely uprostřed hospodářské konjunktury, euro tento vzestup ještě o něco víc „napumpovalo“. Když rostl objem peněz a úvěrů v ekonomice, euro umožnilo ještě více nafouknout objem úvěrů.

Bohužel nafukování bylo tak silné, že se na úvěrovém trhu utvořila bublina. Když praskla, následovala finanční krize a hospodářská recese. Podle odhadů poklesla irská ekonomika v roce 2008 o 2,5 procenta, přičemž pokles v roce 2009 může dosáhnout až 2,9 %, uvádí The Economist. Kdyby si Irsko bylo nechalo libru, možná by se finanční krizi úplně nevyhnulo, ale hospodářská recese s vlastní oslabenou měnou by se snášela mnohem snáze.

Španělsko na tom bude o něco méně špatně, ale obě země potvrzují argument euroskeptiků: přejmenovaná německá marka není měnou, která by vyhovovala všem. Kromě Španělska a Portugalska patří přinejmenším Itálie a Řecko mezi země, které o vstupu do eurozóny neměly nikdy ani začít uvažovat. Totéž platí pro pobaltské státy, které si na krizi zadělaly již pouhou fixací svých národních měn na euro. Nyní čelí krizi podobného charakteru jako Mexiko v roce 1994 nebo jihovýchodní Asie v roce 1997.

Česká republika se vyhnula finanční krizi, protože zdejší banky a pojišťovny neinvestovaly do hazardních cenných papírů typu ABS a neuzavíraly nebezpečné kontrakty typu CDS nebo CDO. Důvod, proč se české banky a pojišťovny hazardu vyhnuly, byl prostý: měnové riziko.

Bylo to tolikrát kritizované kolísání koruny vůči euru a jiným měnám, které učinilo tyto nebezpečné investice neatraktivními pro české finanční instituce. Ani jedna česká banka nemusela v roce 2008 žadonit u státu o pomoc, ani před jednou pobočkou se nevytvořila fronta nervózních klientů žádajících o hotovostní výplatu svých vkladů. Kdybychom měli euro, vláda by dnes patrně řešila o jednu velkou díru v rozpočtu navíc.

Bilance eura je tedy po deseti letech nevyvážená. Z jedné strany vidíme celosvětově uznávanou tvrdou rezervní měnu. Z druhé strany vidíme nebezpečný zesilovač výkyvů hospodářského cyklu a faktor, který prohloubil finanční krizi. A nyní si vyberte, kterému pohledu dáváte přednost.

Závěrečná poznámka: jsem euroskeptik nebo eurooptimista? Ještě před rokem bych se označoval za umírněného eurooptimistu - na škále 1 až 10 (kde 1 je Klaus a 10 je Pehe) bych si dal tak šestku. Zkušenosti s finanční krizí ovšem ukázaly, jak moc může být euro nebezpečné z hlediska šíření "nákazy".

Díky koruně se české banky krizi vyhnuly. Zkušenosti s recesí ukázaly, že možnost oslabení koruny může být velice vítaná. Jsem zvědavý na bratry Slováky a jejich ekonomiku během období světové recese. Nepřeji jim nic zlého, ale euro jim momentálně ani trochu nezávidím. A na škále euroskepticismus-eurooptimismus si subjektivně dávám čtyřku. Což znamená, že jako centrista dostanu vynadáno od obou krajních táborů.

(Jde o rozšířenou verzi článku, psaného pro deník E-15). Autor je ředitelem Partners pro strategii. Foto: Profimedia.cz

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 6 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK