Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Recese a důsledky úvěrového dopingu

Veřejnost již přijala jako daný fakt, že česká ekonomika bojuje s finanční krizí. Veřejnost se mýlí: navzdory masivní propagandě u nás finanční krize není. Problémem české ekonomiky je hospodářská recese. Nikoli finanční krize.

Finanční krizi jsme zažili koncem 90. let a většina z nás si na ni dobře pamatuje: pády bank, fronty nervózních střadatelů před pobočkami, mohutné státní sanace. Nic z toho nejenže neprobíhá, ale ani v dohledné době nehrozí. České bankovnictví je v překvapivě dobrém stavu.

Proč? V první řadě banky mají dobrou likviditu – dostatek hotovosti. Česká národní banka po vzoru západních centrálních bank zavedla dodatečné zdroje likvidity, ale zdejší banky je nevyužívají – protože nepotřebují. Rozšíření spektra zástav pro půjčky od centrální banky (jedno ze zásadních protikrizových opatření v USA a v západní Evropě) je v našich podmínkách zbytečné a ČNB dokonce doporučila vyškrtnout toto opatření ze seznamu navrhovaného Národní ekonomickou radou vlády (NERV).

Zhruba 93 procent vkladů je kryto likviditou anebo povinným pojištěním vkladů.
Ustrašenci, kteří přestěhovali své úspory do německých bank (kde jsou podle zákona 100 % kryty státem) patrně neudělali dobře.

Malé ošklivé tajemství německého bankovnictví totiž spočívá v tom, že kdyby došlo k nejhoršímu, spolková vláda by dost možná neměla dost peněz na výplatu vkladů. Stěhování úspor do Německa bylo nicméně natolik zanedbatelné, že se ani neprojevilo na statistikách: není patrný žádný odliv kapitálu do zahraničí.

České banky jsou paradoxně bezpečnější, a to i navzdory skutečnosti, že míra delikvence (nesplácení vkladů) zvolna roste. Růst delikvence je však v souladu s modely ČNB a centrální bankéři tudíž zůstávají klidní.

Relativní oáza klidu

Ačkoli to může znít překvapivě, české bankovnictví je skutečně ještě pořád relativní oázou klidu uprostřed finanční krize. Zůstalo uchráněno od zahraničních rizikových cenných papírů (zejména od smutně proslulých ABS, krytých americkými subprime hypotékami), a domácí rizikové úvěry se ještě nestačily od poslední bankovní krize koncem 90. let vytvořit.

Tím není řečeno, že jsme pašáci, kteří se jen mohou plácat navzájem po ramenou. Faktem zůstává, že nedávný šestiprocentní růst české ekonomiky byl dosažen jen díky úvěrové expanzi. Během let 2002-2008 vzrostl objem úvěrů na bydlení více než sedminásobně, o 612 miliard korun. Odpovídá to průměrnému růstu o 32 % ročně. V prosinci 2007 zároveň nastalo maximum tvorby úvěrů jako celku: spotřebitelských, hypotéčních, investičních, krátkodobých pohledávek. Celkový růst úvěrů tehdy přesáhl meziroční míru 26 procent.

V době, kdy nynější Topolánkova vláda vstupovala do úřadu, česká ekonomika trpěla horečkou. Příčinou přehřátí byl doping v podobě nadměrné a dlouhodobě neudržitelné tvorby úvěrů. Nynější zpomalení či recese tedy není jen důsledkem výpadku zahraniční poptávky. Jde vlastně o návrat do normálu po éře extrémně rychlého růstu zadlužení, která kulminovala v letech 2006-2007.

Toto období bylo zároveň érou nejrychlejšího hospodářského růstu, který byl mylně vydáván za důkaz úspěšné hospodářské politiky. A je velmi nešťastné, že rychlý růst HDP v letech 2006-2007 nebyl využit pro vytvoření přebytkových nebo alespoň vyrovnaných státních rozpočtů.

Autor je ředitelem Partners pro strategii. Foto: Profimedia.cz

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 23 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK