https://www.finmag.cz/finance/263134-ma-liberalni-ekonomika-jeste-sanci
Má liberální ekonomika ještě šanci?
Státní dotace bankám, pojišťovnám, průmyslu. Rozpočtové schodky v řádech donedávna vzácných. Diskuze o regulaci a přednostech znárodňování. Znamená to, že Marx měl pravdu? Že budoucností lidstva je státem řízená ekonomika neboli socialismus?
Než se pokusíme odpovědět na sugestivní otázku, nejprve bychom měli jít po příčinách finanční krize. Nespadla z nebe. V sedmdesátých letech se začal prosazovat právní názor, že právo na bankovní úvěr patří mezi fundamentální lidská práva.
Během devadesátých let byly postupně redefinovány metody výpočtu inflace tak, aby cenový růst vycházel „hezky“. V roce 1995 americký Senát ustanovil komisi pod vedením Michaela Boskina. Ta došla k závěru, že růst kvality a užitné hodnoty zboží ospravedlňuje snížení roční inflace nejméně o jeden procentní bod. Podobné kroky přijaly i jiné státy.
V západní Evropě politici zavedli společnou měnu navzdory protestům odborníků. Petice 150 německých ekonomů za odložení eura v roce 1998 vyšla naprázdno. Po deseti letech se ukazuje, že v řadě zemí (Irsko, Španělsko, Řecko, Portugalsko) vedlo zavedení eura k obrovské měnové expanzi následované hlubokým poklesem. Euro přispělo ke krizi podobně, jako pevná vazba na dolar způsobila kolaps mexického finančního systému v roce 1995 a argentinský státní bankrot v roce 2002.
Centrální banky takřka všech vyspělých států pumpovaly po roce 2001 do ekonomik gigantické množství peněz ve snaze podpořit růst a zaměstnanost. Extrémně expanzivní měnová politika byla prováděna na základě „boskinizovaných“ údajů o inflaci, o nichž se věřilo, že jsou správné. Nyní je zjevné, že centrální banky používaly pro navigaci chybně fungující kompas.
Pokud jde o regulaci finančního podnikání, ta byla v některých směrech dohnána do absurdity, zatímco v jiných segmentech trhu chyběla. Vlády hodily do koše zkušenosti z poválečného období, které bylo érou obdivuhodné stability. Namísto toho zavedly extrémně přísnou regulaci v oblasti účetnictví, ale zároveň dovolily kvalifikovat některé typy kontraktů jako mimorozvahové položky.
Nafukování úvěrové bubliny se odehrávalo v režii vlád, parlamentů, centrálních bank a soudů. Ano, soukromý sektor se rád připojil. Ale iniciativa vzešla z centrálních orgánů. Liberální kapitalismus se nezhroutil, protože na Západě vlastně už neexistoval. Zhroutila se hospodářská politika zaměřená na úvěrovou expanzi za každou cenu.
Jak z toho ven? Jeden recept nabízí Kanada, která byla postižena finanční krizí v podstatně menší míře než USA. Kanadské úřady i soukromé banky dodržovaly mnohem staromódnější přístup k poskytování úvěrů než USA. V zásadě šlo o standardy platné ve většině zemí zhruba v období 1950 až 1980. Netřeba znovu vynalézat žárovku. Stačí ji rozsvítit.
(Článek byl publikován v deníku E15. Autor je ředitelem Partners pro strategii.) Foto: Profimedia.cz
Nejnovější podcasty