Na vlnách růstu

Vyšší příjmy umožňují lidem uspokojovat stále více potřeb, ostatně mnoho statků, které jsme v minulosti brali jako luxusní, se stávají běžnými. Míříme k magické hranici 30 000 Kč coby průměrné mzdy v celé republice, a brzy jí snad i docílíme, přestože na počátku 90. let působila jako nedostižná meta z „říše snů“ a byla zasvěcena pouze top manažerům.

Nesmíme však zapomínat na fakt, že i přes jednu z nejnižších příjmových nerovností na světě nedosáhne na průměrnou mzdu 70 procent občanů a toto číslo bude pravděpodobně dále narůstat.

Vydali jsme se tradiční cestou se zaměřením na export. V dobách růstu nám toto směřování přinášelo stále se zvyšující životní úroveň a s rostoucí poptávkou sílil i zájem o pracovní sílu. Krize nás však nyní kvůli exportu zasáhla opravdu citelně a pokles průmyslové výroby je u nás jeden z nejvyšších v Evropě.

Potvrdilo se také, že nízká nezaměstnanost, kterou jsem pozitivně hodnotil již dříve (diskuze https://www.finmag.cz/clanek/9072/), se ukázala pro naši ekonomiku jako značný přínos. Velké společnosti v okresech s malou nezaměstnaností si svých zaměstnanců váží a dvakrát si rozmyslí, zda své zaměstnance propustí, protože v budoucnosti by to s náborem nových nemuselo být tak jednoduché.

V dobách prosperity mimo jiné vzniklo přes 100 000 volných pracovních míst, jež v současnosti představují polštář, který tlumí mnohem větší nárůst nezaměstnanosti. Co však rozvoji naší země brání, je vysoká korupce a byrokratické zatížení téměř při každém úředním úkonu. A samozřejmě vysoké daně. Kdyby se podařilo tyto aspekty z velké části eliminovat, mohl by náš růst hrubého domácího produktu dosahovat podobných hodnot jako na Slovensku.

Krize a soukromý sektor

Nemálo firem bude mít i existenční potíže, především pokud byly závislé na bankovních úvěrech. Musejí však vytrvat, vždyť krizi lze chápat i jako „síto“, které oddělí dobré společnosti od těch neefektivních. Až tyto posledně jmenované padnou, jejich konkurentům se otevřou velké příležitosti v podobě díry na trhu, kterou rádi zacelí.

Neustále rostoucí náklady na pracovní sílu znamenají pro firmy nutnost stále zvyšovat produktivitu práce. Jedině tak mohou přečkat krizi – a navíc z ní vyjdou posílené. Pokud jsou nuceny propouštět, musí upravit jednotlivé pracovní procesy tak, aby je dokázali efektivně vykonávat zbylí lidé ve společnosti.

Jinak by to mohlo dopadnout jako s jedním kasinem v USA, jehož majitel propustil polovinu zaměstnanců. Podnik si tímto krokem téměř zničil pověst – večer se před ním tvořily dlouhé fronty, protože zbylí číšníci nestíhali obsluhovat žíznivé zákazníky.

Foto: Profimedia.cz