Jak se nám zkazilo mléko

6. 5. 2009

Mléko je v současné době jedna z nejvýznamnějších potravinářských komodit. I když ho mnoho lidí nekonzumuje přímo, většina z nás si jistě s chutí dopřeje alespoň některé z mléčných výrobků, jako například smetanu, máslo, jogurt nebo sýr. Dá se tak říct, že i drobná změna v cenách mléka citelně ovlivňuje naše peněženky.

Před rokem

V minulém roce se na trzích utvořila velká bublina, která se dotkla téměř všech komodit, a jednou z největších obětí se stalo právě mléko.

Cenový šok na komoditních burzách byl zdůvodňován vysokou poptávkou po mléce především v Asii. Dočetli jsme se, že Číňané si údajně zamilovali mléko, především to v prášku, které skupovali stále ve větším množství. Poptávka prý byla vysoká (a dokonce i absurdně odůvodněná), zatímco nabídka nízká, tudíž se muselo jít s cenou nahoru. Spotřebitelům tak nezbývalo nic jiného, než si na vysokou cenu mléka zvyknout a smířit se s ní.

Kdo na tom však vydělal, byli farmáři či chovatelé, kteří měli doslova žně. Když neprodali u nás, v Německu byl zájem ještě větší. A nabídnout nižší cenu domácím spotřebitelům? Kde žijete, je přece kapitalismus a máme taky právo na zisk!

Situace dnes

„Lidi, pochopte nás, stát nás vydírá,“ vyslechl jsem si od jednoho farmáře, který přijel do Prahy podělit se se spoluobčany o své problémy s nízkými cenami mléka. Svým slovům přidával na věrohodnosti rozdáváním nejrůznějších mléčných výrobků. To, že si spotřebitelé koupí tyto výrobky brzy mnohem dráž nebo že stát bude muset stále více dotovat zemědělství (což půjde z našich daní), ho pravděpodobně netrápilo.

Výkupní ceny mléka jsou i přes splasknutí komoditní bubliny stále značně vysoké a klesají jen velmi obtížně. U nás jsou dokonce vyšší než u našich sousedů. Zatímco v Polsku dostávali farmáři v únoru letošního roku 24,22 eur za sto kilogramů mléka, na Slovensku 24,93 eur a v Maďarsku 25,22 eur, tak v Česku dosáhla ve stejném období cena mléka 27,59 eur (zdroj: aktualne.cz).

Podle zdroje, který si nepřál být jmenován, dostačují chovatelům prodejní ceny kolem šesti korun, aby pokryli veškeré náklady a byli mírně v zisku. Samozřejmě záleží na tom, o jaký chov se jedná, kolik má farmář krav a zda využívá nejmodernějších metod. Když nemá dostatečné prostředky na provedení potřebných investic, stačí vyhnat kravky ven, dát jim dobrou péči a deklarovat mléko jako bio – a pak už se může jen těšit na výkupní ceny nad 10 Kč.

Pokud však farmář není schopen ani jednoho, ani druhého, nezbývá mu než svůj chov prodat a věnovat se oboru, kde bude úspěšnější. Firmy v současné době marně hledají kvalifikované dělníky nebo svářeče. Pokud tedy chovatelé neradi vidí nejistotu ve výkupních cenách mléka a hledají jistou prosperitu, mají kam se obrátit.

To však není jen naše záležitost, celé evropské zemědělství je socializované, značně nákladné a tržní principy v něm fungují stále méně. Nelze svalovat vinu na naše farmáře, vždyť jen využívají vzniklé situace, což je přirozená lidská vlastnost a pravděpodobně by se takhle zachoval asi každý. Problém je v socializovaném evropském zemědělství.

Dokládá to i eurokomisařka pro zemědělství a rozvoj venkova Mariann Fischer-Boelová, která oznámila, že posílí intervenční nákupy. Ovšem jaksi zapomněla podotknout, že tím zase zdraží máslo a všechna ta náročná administrativa se rozhýbe jen za peníze z našich kapes.

Foto: Profimedia.cz