Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Afrika na rozcestí

| 19. 6. 2009

Ve svém předchozím článku jsem psal o trendu některých blízkovýchodních či asijských zemí ohledně pronajímaní či nakupování půdy v jiných zemích, převážně v Africe. Čína například nedokáže pokrývat nárůstem produkce stále větší poptávku a poohlíží se jinde.

Afrika na rozcestí

Ropné mocnosti se obávají naopak toho, že až ropné zdroje vyschnou, bude potřeba zaměřit se na další lukrativní možnosti podnikání, což potravinářské komodity jistě v nejbližší době budou. V hledáčku těchto mocností je tak i Afrika, která disponuje velice kvalitní zemědělskou půdou a levnou pracovní silou.
 
Jednou z těchto zemí je například Etiopie, která má ideální podmínky pro zemědělství. Celoročně se zde teploty pohybují od 20 do 30 stupňů a vody je také relativní dostatek. V současné době je v zemědělství v Etiopii zaměstnáno 80 procent obyvatel a vývoz zemědělských výrobků přináší do země dvě třetiny veškerých devizových příjmů. Je však absurdní, že tamní vládu tento zájem netěší a dělá vše pro to, aby cizím firmám znemožnila příchod.

Ve státních či soukromých rukou?

Africké země se domnívají, že pokud bude zemědělská půda přenechána cizincům, veškeré plody poputují za hranice země a bídu pouze prohloubí. Některé země svůj odmítavý postoj dotáhly tak daleko, že veškeré zemědělství, které bylo v rukou cizinců, nezákonně znárodnily.

Historický příklad Sovětského svazu, kde soukromí zemědělci tvořili několik málo procent a vypěstovali více potravin než zbytek státního zemědělství, je jasným důkazem, kam tohle počínání může vést. Krize v SSSR byla v některých letech taková, že museli dovážet obilí z USA. Zkušenosti některých afrických zemí jsou však ještě děsivější.
 
Jako příklad můžeme uvést Zimbabwe, jež vyhnalo téměř všechny bělošské farmáře, kteří s využitím nejmodernějších technologií obhospodařovali svou půdu. Jakmile bělošští farmáři půdu opustili a soudruh Mugabe ji rozdělil svým nejbližším lidem, zemědělská produkce drasticky klesla a po určité době zemi „navštívily“ hladomory.

Ekonomický propad se Mugabe snažil řešit tisknutím nových peněz, což bohužel vedlo pouze k tomu, že jsou občané tohoto zbídačeného státu nuceni po toaletě používat bankovky několikrát levnější než toaletní papír. Inflace v Zimbabwe je odhadována na 10 sextiliónů procent, což je tak velké číslo, že o něm pravděpodobně málo kdo z nás slyšel.

Zimbabwe zasáhla i epidemie cholery. Postihla miliony lidí a jejich bídu ještě prohloubila. Zimbabwe v současnosti opouští nejen statisíce lidí, ale dokonce i sloni, které vyhání rostoucí řádění pytláků a lidské zásahy do přirozeného prostředí.

Tento příklad je krásnou ukázkou toho, jak je pro Afriku důležité intenzivní zemědělství s využitím západního know–how. Technologie založené na mechanizovaném a vhodném využití zemědělské půdy můžou v Africe zvýšit poptávku po pracovní síle, stejně jako po levnějších potravinách, což by v případě politické stability v jednotlivých zemích mělo logicky vést ke zlepšení životní úrovně místních obyvatel.

Možná se znovu prokážou slova Adama Smithe o tom, že zájem jednotlivce je v zájmu celé společnosti. Aneb zájem „zlých“ mocností je vlastně v zájmu celé Afriky. Uvidíme...

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (4 komentáře)

Martin Vlnas | 20. 6. 2009 16:05

Vzhledem k africké koloniální historii (plně využívající západního know–how :-)) se ani nedivím, že jsou Afričané k přenechávání zemědělské půdy cizincům skeptičtí...Zároveň mi není úplně jasný argument, že čím více půdy bude ve vlastnictví cizinců, tím více devizových příjmů do země přiteče. Není to přesně naopak? Nebudou si naopak zahraniční firmy zisky ponechávat pro sebe.Nepomohlo by spíš zrušení mnohdy nelogických subvencí do zemědělství v rozvinutých zemích?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Arsen Lazarevič | 20. 6. 2009 23:19
reakce na Martin Vlnas | 20. 6. 2009 16:05

Samozřejmě, že by pomohlo zrušení dotací v zemědělství. To je však na jiný článek. Psal jsem o tom i seminární práci, tak v případě zájmu Vám jí mohu poslat. Pokud se jedná o kolonialismus, tak některé země v závěrečné fázi dosáhly takového pokroku o kterém by se jim jinak mohlo pouze zdát. Krásným příkladem je Alžírsko, které bylo za Francouzů několikrát hospodářský vyspělejší zemi než Čína a dosahovalo úrovně některých východoevropských zemí. Dnes se Čína a Alžírsko téměř srovnaly a východoevropské země jsou podle HDP na obyvatele na tom několikrát lépe.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Vlnas | 21. 6. 2009 00:51
reakce na Arsen Lazarevič | 20. 6. 2009 23:19

Jenže existuje pokrok a pokrok... A Alžírsko je skutečně krásným příkladem. Příkladem toho, že podle výše HDP (nebo "pokroku") není možné soudit kvalitu života v daném teritoriu. A platí to dvojnásob, pokud hovoříme o bývalých koloniích a záslužném know-how Francouzů (potažmo všech kolonizátorů).Jen pro příklad:V roce 1909 tvořili Muslimové 90 % populace Alžírska a produkovali jen 20 % lokálního HDP. Na tom zase není, z tohoto pohledu, nic až tak špatného, jenže... Těch od těch samých 90 % procent Alžířanů pocházelo 70 % příjmů z přímých daní a 45 % z celkových daňových příjmů. O tom, kdo kontroloval přerozdělování těchto peněz netřeba mluvit... Francouzské koloniální vily s fontánami jsou do dnes hmatatelným svědectvím, kam že příjmy směřovaly. Zato obydlí Muslimů i dnes v Alžírsku vypadají podobně, jako před nástupem Francouzů v roce 1830!
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Arsen Lazarevič | 21. 6. 2009 13:18
reakce na Martin Vlnas | 21. 6. 2009 00:51

Já jsem v Alžársku prožil půl roku ještě jako batole. Otec zde dopisoval.V Alžírsku sice v této době byla ekonomická stagnace a těžký život, ale kdo pracoval, tak hlady neumíral. Po vítězství Islámské fronty spásy začalo období strachu a nenávisti a další stagnace.A pokud se jedná o Váš argument, že Francie těžila či vydělávala na Alžírsku, tak ho musím zpochybnit. Především počtem arabů ve Francii, kterým tato země dala občanství a můžou se tedy těšit ze stejných práv. Škoda, že né povinností. Podívejte co přinesla navláda "zlých mocností" třeba takovému Hongkongu či Macau. Kdyby Britové zůstali v Indii, tak se dneska nemluví o Číně jako o další velmoci. A ještě bych uvedl příklad Slováku, kteří "nechtěli sponzorovat Prahu" a rozdělení Československa vedlo k dalšímu ekonomickému pádu Slovenska. O tom, jak bylo Slovensko zaostalou zemí za první republiky či po druhé světové válce netřeba mluvit. Kdyby nebylo dobré vůle Čechů, tak se potáceli ještě ve větším bahně.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Arsen Lazarevič
Ekonomický publicista. Narodil se v Bělehradu, v České republice žije trvale od svých pěti let. Na Finmagu začínal, dnes působí na serveru Měšec.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!