Letectví doplatilo na vlastní úspěch

Podívejme se zběžně na makroekonomii letecké přepravy. V roce 1980 nalétaly světové letecké linky celkem více než 1 000 miliard osobokilometrů, udává mezinárodní sdružení leteckých přepravců IATA.

V roce 1990 to bylo bezmála dvakrát tolik. V roce 2000 se výkon aerolinií v celosvětovém měřítku pohyboval okolo hodnoty 3 000 miliard přepravených osob krát počet kilometrů. V roce 2008 šlo již o hodnotu kolem 4 000. Kdyby nepřišla světová recese, výkon by v roce 2010 dosahoval zhruba 4 500 miliard osobokilometrů. Ve skutečnosti IATA snižuje odhady o 12 procent, což znamená, že výkony poklesnou asi na úroveň roku 2008.

Vidíme tedy dva trendy. Z dlouhodobého pohledu se letecké přepravě jako odvětví daří - viděno optikou hrubých výkonů. Z hlediska krátkodobého je zřejmé, že aerolinie jsou vysoce citlivé na hospodářské recese. Každá z uplynulých recesí v letech 2001, 1991, 1982 a tak dále se do objemu výkonů podepsala zřetelným „zářezem“.

Dopad recese roku 2009 (a dost možná i 2010) bude drsnější. Tato viditelná kombinace dlouhodobého a krátkodobého trendu v oblasti výkonů je však doprovázena dalším trendem. Tento trend se týká klesajících cen a je možná ještě mocnější.

Příklad: zpáteční letenka z Británie do Austrálie přišla začátkem 50. let na stejné peníze jako rodinný domek. Ještě koncem 50. let byla cena letu na druhý konec světa srovnatelná s cenou automobilu. Letecké cestování bylo tehdy výsadou bohaté elity.

Postupem času se však dostupnost zvyšovala a náklady klesaly. Například v Evropě v roce 2000 se zvýšil objem letecké dopravy dvaatřicetkrát ve srovnání s rokem 1960, což odpovídá ročnímu průměrnému růstu o 9,05 procenta.

Kdyby šlo jen o růst objemových výkonů, letectví by patrně bylo z hlediska akciových investorů nejlepším odvětvím na světě. Bohužel pro investory (a naštěstí pro zákazníky) je letectví vysoce konkurenčním odvětvím, zejména po prosazení řady deregulačních kroků v 80. letech. Konkurence stlačila ceny velmi účinně.

Příklad: před 15 lety stála letenka z Prahy do New Yorku asi 20 tisíc korun. Nyní je možné stejnou trasu absolvovat již za 5 100 Kč, přičemž typické ceny se pohybují kolem 11 až 12 tisíc. Uvažme přitom, že průměrná mzda v roce 1994 činila 7 004, zatímco v roce 2009 zhruba třiapůlkrát tolik.

Pokles cen letenek byl doprovázen nárůstem cen pohonných hmot, a to od roku 1994 do roku 2009 celkově o 155 procent (a to nepočítáme krizový rok 2007, kdy byl letecký kerosen ještě o polovinu dražší než v roce 2009).

Náklady vzrostly i kvůli vyšším požadavkům na bezpečnost a nutnosti investovat do nových technologií. Co se stane, když klesají ceny a rostou náklady? Celkem logicky klesají ziskové marže a zhoršuje se hospodářský výsledek.

Výnosnost leteckých společností klesá dlouhodobě. Nejde o trend posledních let. V roce 1974 dosahovala výnosnost aerolinek průměrně 1,60 dolaru na dostupný tunokilometr, což je jednotka přepravní kapacity (ATK). V roce 2008 poklesla tato míra výnosnosti téměř na 80 centů na ATK. Samozřejmě, že dolar v roce 1974 měl jinou cenu než dolar v roce 2008.

Letecké společnosti, zejména nízkonákladové, se tak stávají oběťmi svého vlastního úspěchu. Počty pasažérů rostou, výkony rovněž, ale míra zisku dlouhodobě spíše klesá. Je nicméně jasné, že pokles cen letenek má své meze.

V určitém momentu narazí vývoj na přirozené bariéry a ceny i ziskové marže se stabilizují. V širším měřítku platí toto konstatování i pro jiná odvětví, kde masivní konkurence vedla k poklesu cen. Tato problematika je však samostatným tématem.

Autor je ředitel strategie Partners. Psáno pro MF Dnes. Foto: Profimedia.cz