Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Krize a česká ekonomika

| 9. 7. 2009 | Vstoupit do diskuze

Stejně, jako tomu bylo v minulosti, i současné krizi předcházel nárůst makroekonomických nerovnováh, nadměrná úvěrová emise, kumulování rizik ve finančním systému, nafukování bublin na některých trzích a přehřívání ekonomik.

Krize a česká ekonomika

V důsledku mimořádného souběhu ekonomických, finančních, institucionálních i politických faktorů (rozuměj mnoha chyb a špatných politik konkrétních institucí) bylo vychýlení řady ekonomik od jejich rovnovážného stavu značné. Vzhledem ke globálnímu charakteru současného hospodářství a vysokému stupni integrace ekonomik a trhů dnes neexistuje země, která by nebyla krizí více či méně postižena. Je však třeba zdůraznit, že tato krize vznikla ve finančním sektoru nejvyspělejších ekonomik (USA, Velká Británie, Západní Evropa, Švýcarsko) a teprve následně se formou negativních poptávkových šoků přelila do ostatních, méně rozvinutých ekonomik.


Krizová opatření

Od vypuknutí akutní fáze finanční krize na podzim roku 2008 začaly vlády a centrální banky přijímat opatření k jejímu zmírnění. Charakteristickým rysem přitom bylo, že čím hlubší se problémy dané ekonomiky jevily, tím nestandardnější opatření byla přijímána. Jedním z hlavních rizik pro hladký přechod k oživení proto je, že míra deformací některých tržních ekonomik (zestátňování, masivní nalévání peněz, obrovské zadlužování státu, apod.) nabyla takového rozměru, že se tím podkopává alokační i selekční funkce trhů.

Oslabená schopnost trhů signalizovat všem tržním účastníkům ekonomické neefektivnosti a oddělovat tak zdravé subjekty od nezdravých může být pro další ekonomický vývoj stejně závažným problémem jako krize samotná. Navíc nadměrné spoléhání na zásahy státu přesouvá pozornost mimo vlastní příčiny krize a zvyšuje morální hazard zejména těch hráčů, pro které platí označení „too big to fail“.

Velkou nejistotou v této fázi vývinu krize je i poměr mezi mírou předchozího nahromadění nerovnováh a stabilizační kapacitou hospodářsko politických zásahů. Pokud by se totiž ukázalo, že prostor pro další stimulaci ekonomik je již vyčerpán, aniž by došlo k výraznějšímu zkorigování dřívějších nerovnováh, hrozí riziko, že krize přejde do nové fáze dalšího poklesu, takže její tvar bude připomínat písmeno W.

Přes některé dílčí známky zlepšování hospodářské situace (růst akciových indexů, zlepšování některých předstihových konjunkturních ukazatelů, či částečné oživování spotřebitelského sentimentu v některých zemích) jsou však vyhlídky na solidně ukotvené oživení nadále zatíženy mimořádnými nejistotami.


Málo toxické Česko

Světová finanční krize naštěstí zastihla domácí finanční systém v dobrém stavu. Systém má dlouhodobě přebytek likvidity (ČNB stahuje peníze), je relativně izolovaný v tom smyslu, že má pro poskytování úvěrů dostatek zdrojů z primárních vkladů, má tradiční konzervativní model podnikání, má nízký podíl nesplácených úvěrů, má nízký objem úvěrů poskytovaných v cizích měnách, má zanedbatelný podíl „toxických“ aktiv (méně než 1%), má solidní kapitalizaci i vysokou ziskovost. O dobré likviditní situaci svědčí i to, že banky v poslední době velmi málo využívají na podzim zavedenou facilitu pro dodávání likvidity do systému.

Vzhledem k nadále nepříznivému vývoji zahraniční poptávky, který se bezprostředně promítá do výkonu exportně orientovaných odvětví a zprostředkovaně i do celé domácí ekonomiky, nelze samozřejmě očekávat, že bude domácí finanční systém problémů zcela ušetřen.

V důsledku klesající poptávky po úvěrech ze strany firem a postupného nárůstu míry nesplácení bankovních úvěrů a jiných závazků se budou zhoršovat hospodářské výsledky bank i dalších finančních institucí. Tzv. stress testy prováděné pravidelně Českou národní bankou (blíže viz Zpráva o finanční stabilitě 2008/2009 vydaná v polovině června) však ukazují, že náš finanční systém jako celek je schopen odolat i výrazně negativnímu hospodářskému vývoji.

I v případě mimořádně kritického (samozřejmě hypotetického) vývoje by potřeba doplnění kapitálu na požadovanou regulatorní úroveň představovala řádově jen několik desetin procentního bodu HDP. To činí tuzemský finanční systém odolným vůči krizi. Nic tedy prozatím nenaznačuje, že by se měl stát zdrojem poruch, které by ještě dále zhoršovaly situaci domácích firem a celé ekonomiky.

Střídmá protiopatření

Vzhledem k příznivým výchozím podmínkám tuzemského finančního sektoru byla protikrizová opatření přijatá Českou národní bankou jen velmi střídmá. Vedle již zmíněné dodávací facility (možnost čerpat od ČNB likviditu na 2 týdny nebo 3 měsíce) byla vytvořena možnost použít vládní dluhopisy jako kolaterál při těchto operacích a bylo též přijato opatření HTM (hold to maturity) pro pojišťovny a penzijní fondy.

Lze konstatovat, že uvedené kroky zlepšily fungování finančního trhu a v současnosti používané nástroje se jeví jako dostatečné. Navíc, od vypuknutí finanční krize zavedla ČNB intenzivní monitoring finančního systému, díky němuž má centrální banka k dispozici pohotové informace o nejpodstatnějším dění v něm. To je jedním z předpokladů pro efektivní a okamžitý zásah dohledového orgánu, ukáže-li se jeho potřeba.

Celkově je možno shrnout, že finanční sektor v ČR je v nesrovnatelně lepší výchozí pozici než finanční sektor v nejvyspělejších tržních ekonomikách. Sice netlumí, ale ani nenásobí negativní šoky, které přicházejí zvenčí. Je pravděpodobné, že ve druhé polovině tohoto roku bude docházet ke zhoršování některých ukazatelů (např. objem nesplácených úvěrů či výše ziskovosti), ale nadále platí, že při dnes projeveném rozsahu krize má náš finanční sektor předpoklady k tomu, aby krizi přečkal ve slušné kondici.

Autor je viceguvernérem ČNB. Příspěvek z nedávné konference společnosti Partners.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Nepřehlédněte

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK