Čína, země nejistot

Čína v současnosti registruje výrazné hospodářské zpomalení, především v důsledku klesajícího vývozu. Hospodářský propad si však připouštět nechce, a dochází tak i k falšování nejrůznějších makroekonomických statistik. Jak by jinak bylo možné, aby i přes propad ve spotřebě komodit, elektřiny a při poklesu exportu nahlásila 6,5procentní růst?

Možná se ale ani není čemu divit, protože v období, kdy si Čína připomíná 20 let od masakru na náměstí Nebeského klidu, si čínští představitelé uvědomují, že by nebylo moudré dráždit své ovečky.

Čína však pociťuje i první náznaky oživení a vládní balíček ve výši čtyř bilionů jüanů (přes 11 bilionů korun), který byl z velké části investován do infrastruktury, začíná pozvolna přinášet ovoce. Domácí investice do nemovitostí během prvních pěti letošních měsíců vzrostly o 32,9 procenta. Květnová data za maloobchodní prodej stoupla o 15,2 procenta ve srovnání se stejným obdobím loni.

Poklesl však vývoz, který se za květen propadl o 26,4 procenta oproti loňskému roku. Po překonání krize by však mělo kladné saldo nadále růst a do země by mělo proudit stále více devizových rezerv. Hovoří o tom i data týkající se obchodní bilance za několik posledních let. Zatímco v roce 2004 činilo kladné saldo 32 097 milionů dolarů, tak v roce 2008 vyrostlo na 295 400 milionů dolarů.

Představitelé Země středu se snaží demonstrovat i svoji politickou moc. Žádají Mezinárodní měnový fond o vytvoření nové měny, která by konkurovala dolaru, anebo jiný příklad – hlasovali v Radě OSN pro uvalení zbrojního embarga na stalinistickou KLDR.

Nastává také odklon od dolarových aktiv; své devizové rezervy chtějí poskytnout jednotlivým zemím skupiny BRIC, jejímž členem je i sama Čína. Není divu, protože americké dluhopisy jsou investicí značně ztrátovou.

Hrozby vidím ve značné závislosti na přírodních zdrojích, kterých má Čína nedostatek. Situaci se snaží řešit kupováním zemědělské půdy v Africe a udržováním dobrých vztahů s Ruskem a zeměmi Blízkého východu. S Ruskem jsou například podepsány předběžné dohody o dodávkách plynu.

Problémem celé Číny je ovšem i nízká efektivita. Dle ekonoma Wenrana Jianga z University of Alberta Čína údajně vynakládá trojnásobek objemu energie na vyprodukování jednotky hrubého domácího produktu ve srovnání se světovým průměrem. Čínské ocelárny spotřebují na tunu ocele dvojnásobek energie než jejich konkurenti z Koreje nebo Japonska.

Uvidíme, zda se Čína dokáže s těmito hrozbami poprat. Jedině tak se může za deset či dvacet let zařadit po bok vyspělých zemí.